Ivan Jefremov - Na konci světa

Vpředu se ukázal mamutí strom, zakrývající polovinu oblohy. U jeho kmene, objemnějšího než největší kemtské monolity, se výprava rozložila k noclehu, který měl být snad pro mnohé poslední.

Pandion nemohl dlouho usnout. Vzrušen nastávajícím bojem, naslouchal hlasům africké stepi.

Kavi rozmlouval u ohně s lovci, aby se seznámil s plánem zítřejšího postupu, a pak ulehl, rozhlédnuv se s těžkým povzdechem po neklidně dřímajících soudruzích nebo ležících tu beze sna. Etruska překvapovala bezstarostnost Kidogova, který klidně spal mezi Pandionem a Remdem — čtyři přátelé se na cestě od sebe neodlučovali. Černochova bezstarostnost se Etruskovi zdála nejvyšším stupněm chrabrosti, který byl nedostupný i jemu, zkušenému vojínu, nejednou hledícímu smrti v tvář.

Nastalo jitro. Otroci byli rozděleni na tři skupiny, vedené pěti lovci a dvěma místními průvodci. Každý otrok dostal dlouhý provaz nebo řemen se smyčkami na konci se zatahujícími. Čtyři lidé nesli v každé skupině velkou síť ze zvláště pevných provazů s oky širokými loket. Netvora bylo nutno omotat provazy, zaplést do sítí, povalit jej a svázat.

Lidé šli po stepi v naprostém tichu, skupina za skupinou v nevelké vzdálenosti od sebe. Vojáci se rozvinuli do řetězu a nedůvěřujíce otrokům, šli za nimi s šípy nasazenými v tětivě. Před Pandionem a jeho soudruhy se otevřela step, až do poloviny člověka zarostlá trávou. Na její rovinaté ploše stály tu a tam stromy s korunami, podobnými deštníkům. [71] Byly to akáty a různé druhy mimosy. Šedé kmeny se téměř už u kořenů štěpily na tlusté větve, rozbíhající se trychtýřovitě nahoru, takže se strom podobal převrácené homoli, nad níž jako by ve vzduchu doslovně vzlétala průhledná bledá zeleň.

Stromy se střídaly s tmavými skvrnami vysokých drobnolistých křovin, které se buď klikatily po sotva nepozorovatelně vyhloubeném korytě dočasného potoka, nebo se objevovaly v dálce jako tmavé kostrbaté hromady. Občas se setkali se stromy nevysokých kmenů obludné tloušťky, které se rozvětvovaly na množství ohromných pokřivených a sukovitých haluzí, obalených nedávno vypučevšími malými lístky a chomáči bílých květů. [72] Baobaby — specifické stromy afrických stepí. Masivní stromy se v stepi ostře rýsovaly ohromnou čepicí své nízké koruny, vrhající temné pruhy protáhlých stínů. Jejich vláknitá kůra s kovovým leskem byla jako z olova, větve se zdály ukuty z rudé mědi a květy šířily kolem jemnou mandlovou vůni.

Slunce zlatilo sotva se kolébající drsnou trávu a nad ní se vznášely jakoby v krajkových zelených obláčcích vrcholky stromů.

Z trávy se vynořila řada tenkých černých kopí — to několik sajek [73] Sajka — velká antilopa, kterou v starém Egyptě ochočili. ukázalo své dlouhé rohy a skrylo se za hradbou křovin. Tráva byla ještě řídká; mezi jejími jednotlivými trsy se objevovala holá, rozpukaná země — období dešťů začalo nedávno. Vlevo se ukázala malá houština stromů, podobajících se svým řasnatým listím palmám, ale jejich kmeny se nahoře rozdvojovaly jako dva roztažené prsty, které se pak výše ještě několikrát rozvětvovaly.

Zde lovci den předtím zahlédli stádo nosorožců; dali teď otrokům znamení, aby zůstali na místě a opatrně se připlížili k pokraji houštiny, která se jejich pátrajícím očím zdála po oslnivě ozářené stepi tonout ve tmě. Zvířata tam nebyla a lovci vedli otroky k suchému korytu potoka, hustě zarostlého křovím. Tam byl pramen, z kterého nosorožci udělali jámu s bahnem a váleli se v něm za horkých poledních hodin. Lovci vyšli na otevřené místo, vroubené na východě třemi osamělými deštníkovitými akáty. K suchému korytu zbývalo ještě asi dva tisíce loktů, když tu najednou Nubijec, který šel první, ztuhl na místě a rozepjal na obě strany ruce, dávaje znamení k zastávce. Nastalo takové ticho, že bylo jasně slyšet slabounké bzučení hmyzu. Kidogo se dotkl Pandionova ramene — černoch ukazoval stranou od cesty. Mladý Řek spatřil u nízkých trnitých stromů cosi jako dva uhlazené balvany. To byla strašná zvířata jižních stepi. Zvířata zprvu lidi nezpozorovala a ležela klidně dále zády k lovcům. Oba nosorožci se Pandionovi nezdáli stejně ohromní. Jeden byl nápadně menší než druhý. Nikdo z otroků netušil, že lovci, aby si vysloužili velkou odměnu, vyhledali silného samce z druhu světlých nosorožců [74] Bílí nosorožci byli za starověku daleko více rozšířeni v severním Sudánu. , kteří se lišili od svých černých jižních příbuzných velkými rozměry, mohutnou výškou v ramenou, širokou čtvercovou tlamou a šedou kůží. Druhý, menší nosorožec, byla mladá samice. Lovci se rozhodli změnit plán přepadení, aby zasáhnutí samice věc nepokazilo.

Velitel lovců a velitel vojáků se rychle vyšplhali na strom, proklínajíce šeptem dlouhé trny poseté po kmeni.

Vojáci se skryli za křovím. Otroci se začali seskupovat, seřadili se do několika řad a pak se s lovci s ohlušujícím řevem hnali po nekryté rovině, mávali provazy a dodávali si odvahy bojovnými pokřiky. Obě zvířata s překvapující mrštností vyskočila a postavila se na nohy. Gigantický samec se na okamžik zastavil, upřeně se zadíval na běžící k němu lidi, a samice, která se polekala, se rozběhla pryč. S tím právě lovci počítali — rychle obrátili vpravo, aby samici od samce oddělili a odloučili.

Velitel lovu uviděl se stromu nesmírné tělo nosorožcovo, které nehybně ztrnulo, a černé záhyby jeho uší, trčících kupředu a rozdělených od sebe širokou mezerou temene, podobného tlustému válci. Za ušima bylo vidět masivní chochol srsti jako vysoký kopec a vpředu se chvílemi zaleskl ostrý konec rohu. Maličká očka se dívala, jak se Egypťanovi zdálo, dolů, s tupým a dokonce s jakýmsi uraženým pohledem.

Za okamžik se nosorožec obrátil a Egypťan spatřil jeho dlouhou hlavu, uprostřed neforemně prohnutou, ostrý kopec chocholu, hřeben kostí na zadku vysedlých, tlusté nohy, podobné kmenům, a malinký bojovně pozvednutý ocas.

Ohromný roh, dlouhý jistě tři lokty, seděl na nose, byl u kořene lesklý, velmi silný a nahoře ostře zašpičatělý. Za ním bylo vidět druhý roh kratší, v podobě hodně špičaté homole.

Srdce přibíhajících lidí zoufale zabušila — zvíře bylo zblízka strašnou obludou. Nosorožec zasupěl tak hlasitě, že to zřetelně zaslechli všichni do jednoho, a bleskurychle se vrhl na lidi. S mrštností, až nepochopitelnou u takového ohromného a masivního zvířete, se nosorožec v mžiku octl uprostřed zástupu. Nikdo už se nestačil ani rozmáchnout provazem. Pandion se octl stranou obludy, která se přiřítila jako bouře. Mladý Řek zahlédl jen široce rozevřené nozdry zvířete s prstencovitými záhyby kůže kolem nich, roztržené pravé ucho a kůži na jeho boku, pokrytou vybouleninami, jako by na ní narostly kopečky mechu. Co bylo dále, to bylo v Pandionově hlavě úplně zmateno. Pronikavý nářek se rozlehl stepí, hrůzně pokřivená lidská postava se na okamžik vznesla do výše. Nosorožec si probil zástupem otroků širokou cestu a hnal se do stepi, zanechávaje za sebou několik ležících těl, ale hned se obrátil a znova se vrhl na nešťastné. Tentokrát se na bouřlivě se řítící masu přilepila se všech stran lidská těla. Ale tělo obludy bylo složeno z tuhých svalů a silných kostí, pokrytých kůží tvrdou jako brnění. Lidé se rozletěli na různé strany, a nosorožec znovu začal deptat, drtit a nabodávat na rohy otroky sražené k zemi. Pandion, který se vrhl hned s ostatními vpřed, byl sražen hroznou tupou ranou a omráčen se octl na zemi na čtyřech. Táhlé sténání a hlasité výkřiky se rozléhaly plání, prach vířil vzduchem. Velitel lovu, který se stromu zuřivě křičel, aby dodal otrokům odvahy, nyní zmlkl a zmateně se díval na bitvu. Obra nezachytil ještě ani jeden provaz a nejméně třicet lidí už bylo zraněno nebo zabito. Vojáci, pobledlí a roztřesení strachem, prosili bohy Kemtu o záchranu.