Vladimír Bragin - V zemi obřích trav

„Nerozumím! O čem to vlastně mluvíte?“

„Jestlipak víte, Sergeji Sergejeviči, co je v tom černém obalu? Je tam blána, která má přesně takovou tloušťku jako motýlí šupinka.“

„Nesmysl! Motýlí šupinka je tak tenká, že ji prostým okem není ani vidět a do rukou se vůbec nedá vzít.“

„Správně! Správně! A proto jsme také v laboratoři polévali zrcadlový povrch vyleštěných desek roztokem naší mimořádně trvanlivé průzračné umělé hmoty, která po uschnutí tvoří blány tenké jako motýlí šupinka.“

„Jak to?“ otázal se Dumčev vzrušeně.

„Podívejte se! Tady jsou čísla, která označují délku světelné vlny. A to je také tloušťka vrstvičky, která pokrývá desku. Na každé je písmeno D — Dumčev. Nazvali jsme ten obkládací materiál vaším jménem.“

„Vy se mi posmíváte! Je to výsměch, zlý žert! Dumčev se opozdil! Co já znamenám ve vědě? Opozdil jsem se. Tak se mu aspoň neposmívejte, tomu Dumčevovi!“ ostře vykřikl Sergej Sergejevič.

„Ach tak!“ usmál se mile a prostě fysik. „Tak se podívejte!“ Začal rozbalovat vzorky.

Barevné paprsky zaplály, pohasly a znovu se rozhořely. Dumčev se napjatě díval. A najednou, jako by si na něco vzpomněl, začal vzorky přebírat a přikládat jeden k druhému.

Pokojem se začaly míhat ostré, neočekávané, neklidné barvy bez jakékoli harmonie.

Podíval jsem se na Kalganova. Začal Dumčevovi laskavě a trpělivě pomáhat. Asistent rozvinul vzorky a jmenoval nahlas nějaká čísla. Kalganov poslouchal, zároveň se díval na barevné tóny a pozoroval pohyby Dumčevových rukou.

„Tak, tak!“ řekl vesele. „A teď zas jinak. Podívejte!“

Pomáhal Dumčevovi velmi opatrně, tiše a šetrně — pomáhal mu tak dojemně, jako se pomáhá malému dítěti.

Kdesi bouchly dveře a mně se zdálo, že pokoj ještě více ztichl. Po stěně se pomalu pohybovaly sluneční skvrny. Chvílemi se potkávaly a křižovaly s novými, neobyčejnými barvami.

Pak se v tichu znovu ozvaly hlasy fysika a jeho asistenta. Domlouvali se spolu šeptem:

… Mikrony… číslo… minus… stupeň… vlna… tloušťka…

Fysik a jeho asistent umlkli a nastalo napjaté ticho.

Bylo poledne. Kdesi v trávě hlasitě zacvrlikaly kobylky a ještěrka nastavila slunečním paprskům svůj hnědožlutý hřbet s černými skvrnami. Potom sklouzla s pařezu a zmizela v trávě. Najednou pohnul záclonou lehký větřík a do pokoje vnikla měkká, vlažná, navlhlá vůně pokosené trávy. Dotkla se našich tváří a v tom okamžení bylo ticho přerušeno.

Dumčev se náhle pozdvihl na lůžku. Podíval se na nás a tvář se mu rozjasnila radostným úsměvem.

„Tuhle! Sem se podívejte!“ zavolal na nás vesele. „Podívejte se přece!

Podíval jsem se.

Přede mnou se rozehrály a rozhořely skvělé barvy v témž seskupení, jako v Zemi obřích trav.

Dumčev sestavil s pomocí fysika Kalganova z přivezených vzorků kouzelnou, živoucí sestavu barev, která kdysi zářila na jeho ohradě z křehkých motýlích křídel.

„Vidíte? Vidíte?“ opakoval a směle na nás pohlédl.

Kalganov si prohlížel sestavu dlouho a pozorně, cosi počítal a začal diktovat asistentovi čísla. Při tom přes tu chvíli říkal:

„Zachyťte, dobře zachyťte tuto sestavu, tento vzor.“

Před námi se přelévaly jasné barvy, celý pokoj jimi rozkvetl, měnily se a prolínaly, takže už nebylo možno jednu od druhé oddělit. Nesmělé, ostýchavé tóny přecházely v syté a výrazné, objevily se i barvy smutné, aby se za okamžik proměnily v žhavou, vítěznou, velkolepou symfonii.

Dumčev pozvedl svou stařeckou ruku. Dlouhé, suché, uzlovaté prsty byly sevřeny v pěst.

„Sláva!“ řekl hlasitě a zřetelně. „Sláva lidskému rozumu!“ Doktor Dumčev zavřel oči navždy.

A v tichu nemocničního pokoje se rozlévala barevná hudba. Rozezvučela se hrdá, jasná a vítězná symfonie barev, vytvořená rozumem člověka, podmanitele a přetvořitele přírody.

Darwin Charles (1809–1882) — přední anglický přírodovědec, který svým dílem „O vzniku druhů“ položil základ modernímu učení o vývoji tvorstva

emulse — tekutina s rozptýlenými částkami jiné látky

entomolog — znalec hmyzu

Fabre Jean-Henri (1823–1915) — francouzský entomolog, autor vynikajícího díla o životě hmyzu

Ikaros — letec ze starořecké pověsti

instinkt — pud

topografie — nauka o mapách a orientaci

versta — asi 1067 metrů

Verše na straně 64 a 65 přeložila Marie Marčanová, verše na straně 40 a 44 Vítězslav Houška.

KAPITOLA 1. NOČNÍ HOST 4

KAPITOLA 2 POZORUHODNÝ DOPIS 8

KAPITOLA 3. ÚKOL VELKÉHO UČENCE 11

KAPITOLA 4. ROZLUŠTĚNÍ A NOVÁ HÁDANKA 14

KAPITOLA 5. OBJEV PROFESORA TARASEVIČE 17

KAPITOLA 6. CESTOU DO LOMU 22

KAPITOLA 7. SKLAD OKRESNÍHO STŘEDISKA PRO OBCHOD ZE ZELENINOU 24

KAPITOLA 8. STARÝ ÚSTAVNÍ HLÍDAČ 27

KAPITOLA 9. VE VILE S VĚŽIČKOU 29

KAPITOLA 10. IKAROS NA JARMARKU 33

KAPITOLA 11. DUMČEVOVA ZÁHADNÁ SLOVA 40

KAPITOLA 12. SVATBA, KTERÁ SE NEUSKUTEČNILA 43

KAPITOLA 13. V LABOLATOŘI DOKTORA DUMČEVA 45

KAPITOLA 14. HŘBITOV PODIVNÝCH LISTONOŠŮ 50

KAPITOLA 15. SLOŽITÉ ŘEŠENÍ SLOŽITÉ ZÁHADY 53

KAPITOLA 16. NEJPROSTŠÍ ŘEŠENÍ JE NEJLEPŠÍ 56

KAPITOLA 17. HRAJI ÚLOHU SOUSTŘEDĚNÉHO, ALE ZÁROVEŇ ROZTRŽITÉHO UČENCE 58

KAPITOLA 18. FANTASTICKÁ DOMĚNKA 62

KAPITOLA 19. PŘI ČAJI 65

KAPITOLA 20. ROZBOR CHEMICKÝ A LITERÁRNÍ 66

KAPITOLA 21. ČERNÝ SNÍH 70

KAPITOLA 22. PROVAZY, NITĚ, SÍTĚ 72

KAPITOLA 23. PRVNÍ BOLESTNÁ ZTRÁTA 75

KAPITOLA 24. ŽIVÉ KRUŽÍTKO, ELIPSY A KRUH 78

KAPITOLA 25. ŘÍTÍCÍ SE HORA 80

KAPITOLA 26. LES ŠUMĚL 82

KAPITOLA 27. PŘEPRAVA PŘES VELIKÝ POTOK 87

KAPITOLA 28. MUŽ, KTERÝ STŘÍDÁ PLÁŠTĚ 89

KAPITOLA 29. ČLOVĚČE, OZVI SE! 92

KAPITOLA 30. NOČNÍ OBŘI VYCHÁZEJÍ NA LOV 96

KAPITOLA 31. ROSNÉ JITRO 100

KAPITOLA 32. ČLOVĚK ZACHRAŇUJE ČLOVĚKA 101

KAPITOLA 33. ČLOVĚK, KTERÝ SE NIČEMU NEDIVÍ 105

KAPITOLA 34. TRPKÁ KŘIVDA 107

KAPITOLA 35. PŘED ČTYŘMI AŽ PĚTI TISÍCI LETY 110

KAPITOLA 36. POTÁPĚČSKÝ ZVON 114

KAPITOLA 37. JEDOVATÉ HÁČKY A ZÁSAH DÝKOU 118

KAPITOLA 38. BEZHLAVÝ MOTÝL A KOBYLKA S HLAVOU CVRČKA 124

KAPITOLA 39. KDYŽ NĚKDO VYNALÉZÁ, CO UŽ DÁVNO BYLO VYNALEZENO 127

KAPITOLA 40. POKUTA ZA OBĚD 131

KAPITOLA 41. NA VELIKÉ SILNICI 134

KAPITOLA 42. LOMECHUSA MNE ZACHRÁNÍ 138

KAPITOLA 43. NEZVANÍ HOSTÉ 140

KAPITOLA 44. ROZLUŠTĚNÍ SLOVA LOMECHUSA 141

KAPITOLA 45. ZADRŽENI U MĚSTSKÉ BRÁNY 143

KAPITOLA 46. DĚLOSTŘELBA 145

KAPITOLA 47. TAJEMSTVÍ PÍSEČNÉHO SVAHU 146

KAPITOLA 48. DUMČEVOVY FANTASTICKÉ PLÁNY 149

KAPITOLA 49. VELIKÝ OBJEV NEBO VELIKÝ OMYL? 154

KAPITOLA 50. „BOUŘE MLHOU NEBE KRYJE“ 158

KAPITOLA 51. LIDÉ JDOU! 160

KAPITOLA 52. FRAŠKA S PŘEVLÉKÁNÍM 162

KAPITOLA 53. NOC NA PUSTÉM OSTROVĚ 164

KAPITOLA 54. NASTAL NOVÝ DEN 165

KAPITOLA 55. DOBŘE ZNÁMÝ OBLEK 168

KAPITOLA 56. LOUPEŽ ZA BÍLÉHO DNE 169

KAPITOLA 57. NÁVRAT DO MĚSTA ČENSKA 171

KAPITOLA 58. NA PRAHU STARÉHO DOMU 173

KAPITOLA 59. OPOZDILÝ ŽENICH 175

KAPITOLA 60. KDYŽ TĚŽKO POZNÁVÁŠ ZNÁMÁ MÍSTA 178