Alexander Běljajev - Skok do prázdna

„Jackovi vybuchla hermetická nádrž na ohřívání vody. Ještě že v tom okamžiku vyšel z kuchyně, jinak by ho to bylo opařilo. Budeme našemu kuchaři ještě muset dát důkladné instrukce.“

„A mister Pinch už si myslel, že jsme se srazili s meteorem.“

„Pravděpodobnost se rovná nule,“ odpověděl Zander. „V nejhustších proudech meteorů, například v Leonidách, jsou zrnéčka roztroušena tak, že jeden meteor je od druhého vzdálen asi sto kilometrů. Dá se vypočítat, že raketa musí cestovat přibližně 500 let, nežli potká jediný meteor. Promiňte, ale nemám už čas na besedu a pak, chtěl bych si s vámi promluvit o jiné důležité věci…“

Všichni zbystřili pozornost.

„Cesta v raketové lodi je pro cestujícího konec konců nudná,“ začal Zander zdaleka. „Stále totéž nebe a tytéž hvězdy. Váš čas je nutno něčím vyplnit, jinak vám bude utíkat příliš pomalu…“

„Na to si nestěžujeme. Po zmatku pozemských záležitostí si člověk dokonce musí odpočinout,“ spěchal s odpovědí Stormer a přitom si řekl: „Vida, kam míří! K pracovní povinnosti. Proto jsem nevyhodil milióny a neletěl v téhle lodi, abych se stal Zanderovým čeledínem.“

Napadlo to i Maréchala: „J-já mám vvřed… jsem invalida.“

„A já mám záduchu, dnu, sklerózu srdce,“ spěchal se znovu pojistit Stormer.

„Myslím, že pro každého z vás se najde práce, která nebude ani dost málo na újmu vašemu zdraví,“ odpověděl Zander. „Na Zemi jste přece s vašimi nemocemi pracovali dosti intenzívně. Práce, kterou vám nabídnu, bude daleko snazší. Nebude vyžadovat ani nervové, ani přílišné duševní vypětí… Bude to práce, která neznaví ani invalidy.“

„Odmítám! Ze zásady!“

„Neodmítnete snad, barone, ze zásady i jíst?“ zeptal se Zander.

„Hloupá otázka! Ppotravinami jsme snad zajištěni?“

„Na jak dlouho? A jak dlouho potrvá naše cesta? To nikdo nemůže říci.“

„A-ale sám jste přece říkal, že můžete způsobit, aby události na Zemi plynuly velmi rychle. Možná, že za pár měsíců v raketě zbude z našich nepřátel popel a my se vrátíme na Zemi?“

„Ještě jsem neseřídil svůj stroj na jadernou energii. Musíme nutně přemýšlet o budoucnosti — o zajištění koloběhu látek, který by nám opatřil stravu na neomezeně dlouhou dobu. Zbytečně jsme přece s sebou nevzali rozebraný skleník. Mimo toho musíme nutně smontovat sluneční motor, teleskop. Práce je moc a my s Hansem Fingerem a s Winklerem to sami nestačíme.“

„Ještě abych snad lezl na střechu pěstovat zeleninu!“ řekl podrážděně Stormer.

„To udělají druzí, mladší a silnější,“ odpověděl Zander. „Můžete však výborně dohlížet na skleník, na práci některých přístrojů, dělat poznámky, dokonce i některé výpočty. Dám vám zkrátka určité úkoly, rozvrh prací a vašeho pracovního dne a všechno ostatní.

„Délku pracovního dne, dovolené, výši platu, a snad i pokuty za zameškanou pracovní dobu?“ zeptal se Stormer.

Zander pokrčil rameny a odpověděl: „Myslím, že mluvím s dospělými lidmi. Tak si to, pánové, rozmyslete a ještě dnes mi odpovíte. Nechci vás nutit, ale svého návrhu se také nevzdám.“

Odešel.

Všichni zaraženě seděli a dívali se jeden na druhého. „Ukážeme mu, jak nás bude komandovat!“ nafukoval se Pinch.

„Ano, situaci je nutno změnit,“ zabručel Stormer. „Proč tu vlastně Zander vystupuje jako nějaký diktátor? Je kapitánem, no, budiž. Vždyť jsme ale za dobrých starých časů cestovali na zaoceánských parnících. Víme, jaká práva má kapitán. Musíme si nutně promyslet formu vedení, abych tak řekl. Potřebujeme nejvyšší moc, která by řešila různé otázky a konflikty. Proč bych na příklad já nemohl být presidentem?…“

„E-e-e… nebo já?“

„Nebo bychom zvolili lady Hintonovou za královnu a my bychom byli jejími ministry?“ navrhl s úsměvem Blotton.

„To ne! Tak ne! O to neběží!“ spustil nenadále jako vždy Schnierer. „Hledáte teď východisko, nenacházíte je a nenajdete je.

Obviňujete Zandera, že uchvátil moc. Nejde však jen o něho. Jde o stroj! Je to bůh, který si nás zotročil a Zander je pouze jeho nejvyšší služebník. Od okamžiku, kdy jste vstoupili do této nestvůry, do tohoto létajícího stroje, stali jste se jeho otroky. Donutí vás, abyste na něj pracovali a sloužili mu. Převracíme se v jeho útrobách jako červi…“

„Jako Jonáš v břiše velryby,“ zavtipkoval Stormer.

„Stroj zmrzačil lidi na Zemi a bude mrzačit teď vás, jestliže ho nezničíte, až přiletíte na» Novou Zemi«.“

„No, na» Nové Zemi «můžeme k práci u strojů přimět ostatní, jako jsme to dělali i na staré Zemi. Ať pracují Zanderově, Hansové, Winklerové, Mary, Jackové a jejich potomci. A nám i tam poplynou výhody, jež skýtají stroje, které nebudu za nic na světě odmítat,“ namítl Stormer.

„Ó, lidská nechápavosti!“ zvolal fistulkou Schnierer. „Copak ještě nechápete, že stroje neohrožují jen ty, kdo s nimi pracují? Stroje rodí dělníky, dělníci přinášejí revoluci a revoluce ohrožuje a zničí vás všechny. Každý stroj už baží po vaší smrti, po vaší záhubě.

Chápete?“

„Co tedy navrhujete?“

„Pryč se stroji! Pryč s tímto zplozencem pekla, který nám přináší smrt! Blíže k přírodě, k přirozenému životu praobyvatel! Jedině ona z nás může udělat skutečně svobodné a rovnocenné lidi.“

„T-teď musíme udělat jednu věc — okamžitě protestovat, jít za Zanderem a říci mu, že n-nebudeme pracovat! Jsme cestující a žádní sluhové! Ať na to Zander nezapomíná. My jsme tuto» archu «postavili, je naším majetkem a budeme na ní pány a žádnými otroky.

Tak to Zanderovi vyřiďte, mister Pinchi! Tak jděte!..“

Jednou po ranním čaji se Pinch obrátil na Zandera se slovy: „Kdypak budeme instalovat zrcadlový teleskop? Je na čase uskutečnit také vycházku z rakety…“

„Třeba dnes,“ odpověděl Zander. „Připnete si k tělu přenosné rakety, ale nezapojíte je, dokud k vám s Winklerem nepřijdeme.

Musíme ještě dokončit kontrolu motoru. Hansi, můžete se odebrat k montáži. Uděláme to tu bez vás. Pět stopařů se tedy pro začátek vydává prozkoumat po prvé vesmír a instalovat teleskop,“ řekl s úsměvem Zander.

Zrcadlový teleskop, navržený Zanderem, byl nejen co do konstrukce, ale i co do materiálu nej dokonalejším a nejoriginálnějším reflektorem na světě. Obrovské zrcadlo o průměru několika desítek metrů se ve vzduchoprázdném prostoru mělo spojit z jednotlivých leštěných kovových plátů. Zrcadlo se instaluje ve vzdálenosti několika set metrů od rakety — ohnisková vzdálenost — as raketou má být spojeno lehkým, tenkým potrubím, jehož pomocí by astronom, sedící v raketě a pozorující nebeská tělesa, mohl natočit svůj objektiv do potřebného úhlu. Meziplanetární uprchlíci se tedy ozbrojili přístroji, které jim umožňovaly ještě dále rozšířit hranice viditelného světa.

Toto originální zařízení mělo však jeden nedostatek: při zrychleném letu nebo brzdění muselo být zrcadlo nezbytně odstraněno, jinak by se mohlo rozlétnout na kousky.