Ivan Jefremov - Na konci světa

Obyvatelé Egypta pohrdali cizími národy a nenamáhali se, aby poznali jazyky, svých zajatců. Proto se nových otroků používalo nejdříve na nejjednodušší práce; později, když si osvojili jazyk Kemtu a byli s to rozumět složitějším rozkazům, učili je řemeslům. Jména zajatců dozorce nezajímala, otroci měli své názvy podle svých národností.

Tak Pandion se jmenoval Ekueša, [32] Ekuaša — společné jméno pro národy v Egejském moři Etruskové Turuša, Kidogo a ostatní černoši museli se ozvat na jméno Nechsi — negr.

První dva měsíce svého pobytu v šene opravovali Pandion a čtyřicet nových otroků zavlažovací kanály v zahradách Ammonovýoh, [33] Chrám Ammonův v Karnaku u dnešního Luxoru. nasypávali hráze vymleté loňskou povodni, okopávali zem kolem ovocných stromů, čerpali a nosili vodu na záhony s květinami.

Dozorci si časem povšimli otužilosti, síly a chápavosti nových zajatců, sestavili a nich zcela nový oddíl a poslali je na stavební práce. Tak se stalo, že se čtyři přátelé a ještě třicet pilných zajatců — předáků všech otroků v šene — octlo pohromadě. Přeložením na stavební práce bylo jejich spojení s těmi, kteří v šene zůstali, přerušeno — Pandionův oddíl po celé týdny nocoval v jiných šene.

Po práci ve faraónových zahradách bylo první Pandionovou činností bouráni starověkého chrámu a hrobky na západní straně řeky, v místě vzdáleném padesát stadií od šene. Pod vedením dozorce a pěti vojínů se zajatci přepravili na bárce přes řeku. Hnali je na sever podle řeky, k vysokým srázům kolmých skal, které zde tvořily ohromný ostroh. Pěšinka nechala za sebou obdělaná pole a vyústila na dlážděnou cestu; náhle se před Pandionem otevřel obraz, který mu navždy utkvěl v paměti. Otroky zastavili na širokém prostranství, svažujícím se k řece. Dozorce odešel a poručil, aby zde na něho čekali.

Pandion měl po prvé možnost beze spěchu se porozhlédnout a zadívat se po okolí.

Přímo před ním se zvedala do výše tří set loktů kolmá skalní stěna barvy červené mědi, posetá skvrnami modročerných stínů. U paty těchto útesů se rozkládaly tři široké terasy s bílým chrámovým sloupovím. Od pobřežní roviny se zvedal široký pruh hladkého šedého kamene, vroubeného dvěma řadami podivných soch — netvorů v podobě klidně ležících lvů s lidskými hlavami. Široké bílé schodiště s bočními sráznými stěnami, na nichž byli po každé straně vysekáni kroutící se žlutí hadi, vedlo dále k druhé tarase, podpírané nízkým sloupovím z výši dvou lidských postav z oslnivě bělostného vápence. Ve střední části chrámu bylo vidět druhou řadu právě takových sloupů. Na každém z nich byla nakreslena lidská postava s panovnickou korunou s rukama zkříženýma na prsou.

Sloupový ochoz vroubil druhou tarasu v podobě velkého nádvoří a alejí ležících netvorů. O třicet loktů výše se prostírala nejhořejší terasa, kolem dokola obehnaná sloupy a ústící do okrouhlého přirozeného výklenku ve skalách.

Sloupořadí dolejší terasy se rozbíhalo do šířky asi půldruhé stadie po okraji se tyčily prosté kulaté pilíře, ve střední terase čtyřhranné a v nejvyšší šesti až šestnáctihranné. Sloupy střední terasy a hlavic sloupů bočních, římsy portálů a také lidské sochy byly pomalovány jasně modrou a červenou malbou, takže v kontrastu se sněhobílá barva kamene zdála ještě oslnivější.

Tento chrám osvětlený prudkým sluncem se ostře lišil od chmurných, tísnivých chrámových budov, které Pandion videi předtím, Mladému Řekovi se zdálo, že si nelze představit nic krásnějšího na světě — tak radostné byly tyto řady sněhobílých sloupů v rámci barevných ornamentů. A na širokých terasách rostly stromy, jaké Pandion ještě nikdy neviděl — nízké, a hustým větvovím, bohatě pokrytým drobounkými lístky přiléhajícími těsně k sobě. Tyto stromy vydávaly silnou, těžkou vůni, jejich nazlátle zelené listí se svátečné odráželo od bělostných sloupů na pozadí rudých skal.

Kidogo v bujném nadšení strkal Pandiona do boku, mlaskal a vydával neartikulované zvuky nadšení.

Nikdo z otroků nevěděl, že chrám, který měli před sebou, byl vystavěn dávno — asi před pěti sty lety stavitelem Senmutem pro milovanou královnu Hačepsut [34] Hačepsut — královna XVIII. dynastie (1500–1457 př. Kr.) a jmenoval se Zešer-Zešeru — „vznešený z nejvznešenějších“, [35] Slavný chrám Hačepsuty v Dier el-Bahari. Neobyčejné stromy, které rostly na území chrámu, byly přivezeny z dalekého Punta, kam královna Hačepsut poslala velkou námořní výpravu. Od té doby při každém pochodu do Punta se stalo zvykem dovážet nové stromy pro chrám a obnovovat staré sazenice, aby všechno vypadalo, že se tyto stromy zachovaly neporušeny od tehdejších dávných dob.

V dálce se ozvalo volání dozorce. Otroci chvatně vykročili z chrámu, obešli nádvoří s levé strany a octli se ještě před jedním starým chrámem, [36] Chrám Amenhotepa — faraóna Střední říše (Amenhotep IV, dynastie XI, kolem 2050 př. Kr.) vystavěným také na skalním ostrohu v podobě malé pyramidy podepřené hustým sloupovím.

Výše na řece bylo vidět ještě dvě menší budovy z šedé leštěné žuly. Dozorce přivedl oddíl k nejbližší z nich a Pandionova skupina se včlenila do zástupu dvou set otroků, kteří už počali chrám bourat. [37] Zejména se bouraly chrámy Střední říše (2106–1580 př. Kr), protože v nich bylo hodně dobře zpracovaných stavebních kamenů. Bílá omítka na vnitřních chrámových stěnách byla pomalována mistrovsky provedenými barevnými kresbami. Ale techničtí úředníci stavby a egyptští mistři, kteří práce řídili, se starali jen o to, aby byla zachována celistvost leštěných žulových kvádrů z vnějšího obložení sloupové chodby a ochozu. Vnitřní zdi se bouraly bezohledně.

Pandionovi se protivilo ničení starověkých uměleckých památek a obratně se přitočil ke skupině otroků, kteří nakládali kamenné kvádry na nízké dřevěné vozíky, které pak provazy táhli ke břehu a nakládali na těžkou nízkou bárku.

Nevěděl, že nádherné starověké chrámy se už dávno bourají; egyptští faraónové si necenili památek minulosti a spěchali proslavit své jméno v dějinách stavbou chrámů a hrobek z hotového materiálu.

Ani divocí kočovní Hyksové, kteří obsadili Egypt před mnoha stoletími, ani vzbouřivší se otroci, kteří na krátkou dobu ovládli Kemt dvě stě let před Pandionovým narozením, se nedotkli nádherných staveb. A nyní na tajný rozkaz nových egyptských faraónů se provádělo rozbíjení hrobek starých králů a ukořistěné zlato se stěhovalo ze schránek ukrytých pod pyramidami Staré říše, [38] Stará říše — 3. až 8. dynastie (2980–2445 př. Kr.). zasypanými pískem, z malých nádherných hrobek Střední říše a z ohromných krypt velikých králů prvních dynastií Nové říše [39] Nová říše — 18. až 19 dynastie (1580–1205 př. Kr). — do pokladnic nynějších vládců Egypta.

Pandion pracoval při bourání chrámu pouze tři měsíce. On a Kidogo pracovali pilně, snažíce se přátelům ulehčit práci. To bylo dozorcům právě vhod: systém práce byl v Kemtu organizován tak, že se slabí musili řídit podle silných. Nevšední síla a chápavost černochova a Řekova nezůstaly bez povšimnutí a přátelé byli posláni do kamenické dílny do učení. Z této dílny si je vzal k sobě jeden z faraónových sochařů, a tím spojení se soudruhy v šene bylo přerušeno nadobro. Pandion a Kidogo se usídlili v dlouhé, neútulné kůlně, kde bydleli jiní otroci, vyučení už jednoduchému umění. Domorodí obyvatelé Egypta — svobodní řemeslníci — obývali několik chatrčí v koutě prostranného dvora dílny, zavaleného nezpracovaným kamenem a hromadami štěrku. Egypťané se nápadně otroků stranili, jako kdyby za styk s nimi byli vystaveni nebezpečí trestu. Jak se Pandion později dověděl, bylo tomu skutečně tak.