Ivan Jefremov - Hodina Býka

„A ty bys to chtěla, nestyděla by ses?“ zeptala se Čedi Daan.

„Měla bych možnost uvidět skutečné vládce nad životem a smrtí ostatních lidí. Už ve škole třetího cyklu mě ohromně zajímaly knihy o mocných králích, vojevůdcích, pirátech a tyranech. Všechny pohádky Země jsou jich plné, ať patřily jakékoli národnosti.

„To není správné, Ollo!“ řekla Čedi. „Právě oni připravili lidstvu největší utrpení.“ „Byli mezi nimi i mudrci a hrdinové,“ nepřišla Olla do rozpaků. „Hrozně ráda bych se s podobnými lidmi setkala!“ Založila ruce za hlavu, opřela se o opěradlo pohovky a zasněně přivřela oči.

Fai Rodis pohlédla upřeně na inženýra spojů.

„Čedi má v určitém směru pravdu,“ řekla. „Ale chápu také Ollu Dez…“

„Cože?“ zvolali jedním hlasem Čedi, Vir i Tivisa.

„Každý dnešní člověk na Zemi je tak uvážlivý ve svých činech, že srovnání s vládci dřívějších dob musí dopadnout v jeho neprospěch. Chybí mu vnější známky moci, i když ve skutečnosti je v poměru k nim jako opatrně našlapující obrovitý slon před vylekaným a prchajícím jelenem.“

„Vládce, a vylekaný?“ rozesmála se Olla. „To je protimluv.“

„Ale právě v tom se projevuje dialektická jednota,“ dodala Fai.

Podobné diskuse se mnohokrát opakovaly, až náhle nastal konec klidného zkoumání planety.

Gen Atal, který měl právě noční službu u rádiových přenosů, pln obav zburcoval Fai, Grifa a Čedi. Všichni čtyři se sešli před tmavou obrazovkou, v niž zářila jen úzká čára indikátoru s přerušovanými záblesky oscilace. Zapojili překladový stroj a z reproduktoru alikvotních tónů zněla teď slova:

„Pozorovací stanice potvrdily zprávu hlavní observatoře na Zadní polokouli. Kolem naší planety krouží neznámé nebeské těleso, pravděpodobně kosmická loď. Orbita kruhová, úhel k rovině rovníku čtyřicet pět, výška dvě stě, rychlost…“

„Dovedou vypočítávat i oběžné dráhy,“ zahučel Grif.

„Rozměry kosmického tělesa podle předběžných zpráv jsou značně menší než, měl hvězdolet, který se u nás objevil ve Století Moudrého Zákazu. Další hlášení pozorovacích stanic v osm hodin ráno.“

„Tak nás objevili,“ řekl Grif s odstínem smutku v hlase a otočil se k Fai Rodis. „Co uděláme?“

Ale dřív než stačila Rodis odpovědět, rozsvítila se velká obrazovka a objevil se známý hlasatel.

„Naléhavá zpráva! Slyšte všichni! Slyšte hlášeni ze Středu Moudrosti!“ Tormanťan hovořil úsečně, důrazně, jako by uprostřed každé věty vyštěkl. Zopakoval zprávu o hvězdoletu a skončil slovy: „Zítra o desáté hodině promluví přítel Velikého Čojo Čagase, sám Zet Ug. Ať všichni poslouchají Střed Moudrosti!“

„Co budeme dělat?“ opakoval otázku Grif Rift a ztlumil opakované hlášení.

„Mluvit s Tormansem! Po proslovu Zeta Uga přerušíme přenos a já se objevím na všech obrazovkách s prosbou, aby nám dovolili přistát. Olla Dez už se na situaci připravila,“

Fain obličej zrůžověl mírným rozčílením.

V určenou dobu se celá posádka sešla u obrazovek pro spojení s planetou. Nastal nejdůležitější okamžik. Kvůli němu podnikli jako poslové Země neuvěřitelnou cestu na paprskovém hvězdoletu. Všechno záleží na tom, jak se vyvinou vztahy mezi nezvanými hosty a Tormanťany, lépe řečeno jejich vládci. Neboť rozhodnuti té malé hrstky lidi, možná že jen samotného Čojo Čagase, určí „vůli“ Tormanťanů a úspěch či neúspěch pozemské expedice.

Signální hodiny nad odražečem stereoobrazovky ukazovaly čas hlavního města planety. Fai Rodis odešla na nějakou dobu do své kabiny a vrátila se čtvrt hodiny před vystoupením Zeta Uga. Šaty pro tuto příležitost si připravila zřejmě už dřív. Byly z nadýchané látky rudě zlaté barvy, jež byla na Tormansu velmi oblíbená. Narudlý odstín činil Fainy známé rysy neústupnější a tvrdší, málem hrozivé. A její pohyby vypadaly jako záblesky rudého tormanťanského slunce. Přistřihla si ještě více vlasy, aby plně vynikla hrdá linie její šíje. Pečlivě učesaná, s černými kučerami na skráních a bez jediné ozdoby, usedla Fai do křesla před obrazovku, aniž vyměnila jediné slovo se svými druhy.

Tichá známá melodie Ochrany elektronických spojů nerušila napjaté ticho ve hvězdoletu.

Hluboké, kovově zabarvené údery oznámily začátek projevu jednoho z vládců planety. Obrazovka zůstala ještě chvíli prázdná, pak se na ní objevil nevelký člověk v rudém plášti, pošitém podivně stočenými zlatými hady. Jeho pleť vypadala světlejší než u ostatních Tormanťanů. Nezdravá otylost změkčovala ostré zářezy kolem širokých úst s úzkými rty, malé chytré oči mu jiskřily rozhodnosti, a zároveň neklidně těkaly, jako by se bál pustit cosi ze zřetele.

Olla zadržela povzdech nevole i rozčarováni a úkosem pohlédla na Fai Rodis. Ta však zůstávala lhostejná, jako by ji zjev člověka na obrazovce ničím nepřekvapil.

Zetrino Umrog si přejel malou rukou vysoké čelo se začínající pleší, zbrázděné příčnými vráskami.

„Lide Jan-Jachu! Veliký Čojo Čagas mi přikázal, abych tě upozornil na nebezpečí. Na našem nebi se objevil vetřelec přicházející z černého a mrazivého vesmíru. Kosmická loď řízená nepřátelskými silami. Vyhlašujeme na celé planetě výjimečný stav, abychom odrazili nepřítele. Následujeme přikladu svých předků, jejich moudrosti z doby, kdy vládl Ino Kay, i odvahy všeho lidu, který zahnal nezvané cizince ve Století Moudrého Zákazu. Ať žije Čojo Čagas!“

„To snad stačí. Vládce se vyjádřil jasně, ne?“ šeptla Olla za řídícím pultem.

Fai kývla na souhlas, Olla otočila modrou kuličku až k zarážce a zapojila naplno už dříve nařízený mechanismus televideofonu. Obraz Zeta Uga se zatřásl, roztříštil ve změť barevných čar a zmizel. Fai ve zlomku vteřiny stačila zachytit výraz strachu na vládcově tváři, pak vstala a postavila se do hlavního ohniska. Hleděla upřeně do kosočtverce centrá1niho paprsku, ale koutkem oka se mohla vidět na obrazovkách jako v zrcadle.

Před udivenými Tormanťany se místo pokřiveného obrazu Zeta Uga objevila krásná žena s něžným a silným hlasem, neuvěřitelně jim podobná.

„Lidé a vládci Jan-Jachu! Přišli jsme ze Země, z planety, která zrodila a živila vaše předky. Náhoda vás přenesla do hlubin vesmíru, pro nás dříve nedostupných.

Teď jsme schopní je překonat a přicházíme k vám jako pokrevní příbuzní, abychom se s vámi spojili v úsilí o dosažení lepšího života. Nikdy jsme nebyli něčí nepřátelé a přicházíme k vám plní dobrých úmyslů. Nic nás vzájemně nerozděluje a můžeme se dokonale pochopit. Prosíme, abyste nám dovolili přistát na vaší planetě. Chceme vám vyprávět o životě na Zemi a předat vám všechno dobré a užitečné, co sami známe. Posádku našeho hvězdoletu tvoří třináct lidi, stejných jako vy, je nás jen hrstka ve srovnání s množstvím obyvatel na Jan-Jachu. Neznamenáme pro vás žádné nebezpečí, přijmete-li nás jako hosty na své planetě.

Naučili jsme se vaši řeč, abychom se vyhnuli chybám a nepochopení.“

Obrazovka se potáhla šedými pruhy, zploštěla a obraz zmizel. Z hloubky vyrazil ječivý přerývaný pískot, do něhož se mísil hysterický křik hlasatele ze Středu Moudrosti:

„…vysílání… přerušujeme vysílání…

Fai pohlédla na Grifa Rifta, pak odstoupila a posadila se na dřívější místo. Olla vztáhla ruku k vypínači, ale Rodis ji posunkem zadržela. Naklonila se k rádiu, a aniž věnovala sebemenší pozornost jekotu a pískotu rušící stanice řekla hlasitě zvučným hlasem: