Ivan Jefremov - Hodina Býka

V tendencích uvolněné fantastiky jsou zde stránky exotiky i erotiky, humoru i horroru (např. setkání s živočišnou obludou v pustině, obklíčení bandou narkomanů, přepadení velitelky žárlivou Čojovou souložnicí atd.)… Ty sice zbavují román oné vážné filosofické a encyklopedické tvářnosti, jaká převládala v „Mlhovině v Andromedě“, dnešní čtenář jim však uvěří někdy více než některým smrtelně vážně míněným exkursům do estetiky umělecké tvorby.

(Když např. Fai Rodis stojí modelem sochaři nebo naopak zase sama maluje.) Jan Neruda vyslovil v dopise jedné milostivé paní, fingovaném jako fejeton, obavy z toho, aby se z jeho „Písní kosmických“ nestaly nakonec písně komické.

Avšak přes úžasný pokrok, který učinila věda a technika za jedinké století, ukázaly se básníkovy obavy liché. Ani fantastická romaneta jeho přítele Jakuba Arbesa, ani fantastické romány jeho současníka Julesa Verna nepůsobí dnes komicky, nýbrž mile poeticky, a např. ve filmových revokacích Karla Zemana si podmaňují nové generace dalšími estetickými významy.

Představujeme si, že až pravnuci našich prapravnuků vyšlou ke galaxiím Andromedy či souhvězdí Býka sondu s Jefremovovými kosmickými romány (v kódovém jazyce Velkého Okruhu), nikdo se jim tam nevysměje, nýbrž budou pro svůj hluboký humanismus přijaty s láskou a porozuměním, a naši vzdálení bratři a sestry stráví nad nimi chvíle poetického okouzlení, podobně jako nás dnes dojímají mýty a eposy dávných věků…

MILOSLAV WAGNER Ivan Antonovič Jefremov V životě Ivana Antonoviče Jefremova (nar. 22. IV. 1907 v obci Vyrice u Leningradu, zemřel 8. X. 1972 v Leningradě se spojila náročná dráha exponovaného vědce s uměleckou drahou dnes nejpopulárnějšího sovětského spisovatele vědeckofantastických románů. Původem z rodiny drsného obchodníka s dřívím, našel po přesídlení do Chersonu a rozpadu rodiny za občanské války horlivý čtenář Verna, Haggarda, Sven Hedina a Przewalského útočiště v rudé autorotě, s níž také jako čtrnáctiletý prodělal perekopské tažení.

Po maturitě v Petrohradě r. 1922 nastoupil do námořní služby, jež mu v létě umožňovala poznávat největší oceány a v zimě studovat na universitě, než mu paleontolog akademik P. P. Suškin, jehož nadšený adept vědy zaujal, opatřil stálé laborantské místo. Budoucímu paleontologovi se už v r. 1927 podařilo zjistit na Severu obrovské naleziště vyhynulých ještěrů, o čemž pojednává i jeho první vědecká práce. Vedle paleontologických expedic se ve třicátých letech pro své zkušenosti a jako důlní inženýr (externě vystudoval hornický institut) účastní též geologických výprav a pomáhá tak industrializující se socialistické zemi odhalovat nerostná bohatství Uralu, Střední Asie a Sibiře.

Ve vědeckém díle jako kandidát (od r. 1940 už jako doktor) biologických věd navazuje na „geotektoniku“ M. M. Těťajeva a s využitím Darwinovy živelné a Engelsovy materialistické dialektiky postupně formuluje zákonitosti nové disciplíny na pomezí paleontologie a historické geologie - tzv. tathonomie (základní, zobecňující dílo Tafonomija i geologičeskaja letopis , 1950, populárnější výklad v čas.

Priroda 1954, č. 3). V pozdější práci se zaměřuje k biologickým problémům paleozoologie.

Od r. 1944, kdy v časopise Novyj mir vyšly jeho povídky Sem rumbov , se datuje jeho dráha spisovatele vědeckopopulárních a vědeckofantastických příběhů. Povídky téhož roku vycházejí i knižně (některé z nich vyšly pak česky pod titulem Sedm podivuhodných příběhů , 1956, 1968) a po nich i další soubory: Vstreča nad Tuskaroroj , 1945 (česky Setkání nad Tuscarorou a jiné povídky , 1959, 1964, slovensky 1963), Bělyj Rog , 1945 (česky Bílý Roh , 1947), Těň minuvšego , 1945 (česky Stín minulosti , 1949, 1950), Almaznaja truba , 1946, Ozero Gomych Duchov, 1954, a konečně Buchta radužnych struj , 1959. V povídkové tvorbě, v níž postupně vedle populárně poučného tónu sílí prvek fantastický, zvláštní místo zaujímá první „kosmická“ novela Zvezdnyje korabli , 1947 (česky Hvězdné koráby , 1949, slovensky 1958; česky též pod titulem Návštěvníci z hvězd , v cit. Sedmi podivuhodných příbězích, 1956) a paleontologickou expedicí do Mongolska inspirovaný soubor Doroga vetrov , 1954 (česky Cesta větrů , 1961). - Později dává Jefremov přednost rozsáhlým románovým formám, jak je zahájil historickou dilogií ze starého Egypta Velikaja duga , z níž dříve vyšel druhý díl Na kraju Ojkumeny , 1949 (česky Na konci světa , 1951, slovensky 1959) před částí prvou Putěšestvije Baurdžeda , 1953. Mezník v Jefremovově tvorbě a sovětské fantastice vůbec znamená román Tumannosť Andromedy , 1957 (česky Mlhovina v Andromedě , 1960, 1962, 1968, slovensky 1960) s jeho drobným epilogem Serdce zmei , česky Cor Serpentis , 1959 (slovensky Hadie srdce , 1961), na něž pak navazuje poslední román Čas Byka , 1969 (česky Hodina Býka , 1973). Záměrně experimentálnní román Lezvije britvy , 1963 (česky Ostří břitvy , 1967) vyvolal polemiku, jak sám stále hledající i nalézající autor předpověděl. Doslova do posledního dechu pracující vlekle nemocný spisovatel se znovu obrátil k historické látce románem ze starého Řecka Thais Aténská2 (v rukopisné pozůstalosti).

M. W.

2 vyšlo rusky jako Tais Afinskaja , 1973 (česky Athéňanka Tháis , 1982). (J).

Ivan Jefremov Hodina BýkaZ ruského originálu Čas Byka, vydaného nakladatelstvím Molodaja gvardija v Moskvě roku 1970, přeložila Miroslava Sedloňová. Doslov a poznámku o autorovi napsal Miloslav Wagner. Ilustroval Karel Laštovka. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Zdeněk Ziegler. Vydala Mladá fronta jako svou 3316. publikaci. Edice Máj, svazek 210. Odpovědná redaktorka Zdenka Koutenská. Technický redaktor Vladimír Vácha. Vytiskl Mír, n. p., závod 3, Praha 1, Opletalova 3. Náklad 42 000 výtisků. 22,41 M. 22, 74 VA. 352 stran textu, 8 příloh. První vydání. Praha 1973. 602/22/8.6 13/34 23-078- 73. Cena brož. výtisku 16,70 Kčs, váz. výtisku 21,- Kčs.