Vladimír Babula: Přátelé z Hadonoše

„Počkám, až se dokonale probudíte. S rozespalými lidmi se těžko hovoří…“

„Poslyšte, soudruhu Frateve, nemám dnes náladu na žertování. Řekněte mi docela vážně, co se stalo. Ujišťuji vás, že nespím.“

Statný svalovitý chlapík se usmál:

„Teď teprve se mi líbíte, soudružko Bartošová. Tedy — nejprve jednu pilulku pro uklidnění: Záhadnou smrt jsme poslali do věčných lovišť; přátelé z Hadonoše jsou zachráněni…“

„Prosím vás pěkně, proč umírali? Nenapínejte mě, opravdu nemám náladu na žertování…“

„Dnes mi to snad odpustíte,“ zazubil se inženýr Fratev. „Až vám všechno vysvětlím, dostanete stejně bláznivou náladu, jakou mám teď já. Mějte se mnou trochu trpělivosti, všechno měřím na dlouhé lokty, ale ujišťuji vás, že je to v naprostém pořádku.“ Podrbal se v kudrnatých vlasech a po malé efektní pause pokračoval:

„Začněme tedy Kryštofem Lipskim. Na paprsky zero reagují skafandry našich přátel úplně stejně, jako na kosmické záření…“

„Propouštějí je?“ zeptala se nedočkavě lékařka.

„Ano, bez výjimky všechny. Nezdá se vám to být trošku podezřelé?“

Lékařka zaváhala.

„Teď to už chápu“ řekla po chvíli. „Kosmické zářeni ani paprsky zero našim přátelům neškodí. Nu a?“

„To ‚a‘ je celkem prosté. Nejenže jim paprsky zero neškodí — ale naopak, potřebují je nutně k životu. Stejně jako my nutně potřebujeme…“

„Vím, vím, teď už chápu,“ přerušila ho lékařka. Zkoumali jsme, co skafandry našich přátel nepropouštějí, zatím co jsme měli především zjistit, co propouštějí. Příčina smrti je mi teď jasná; přátelé z Hadonoše umírali z nedostatku kosmického záření a paprsků zero, které zachycuje naše ionosféra…“

Na jedné straně zeměkoule je den, na druhé noc. V Evropě prší — a Jižní Amerika se koupe v záplavě slunce. V Číně a Japonsku mají obyvatelé plet žlutou, v Africe černou.

Ale v tento slavný okamžik lidé celého světa dělají totéž: Sedí u televisorů a sledují reportáž z odletu dvou obrovských mezihvězdných letadel do neznámých končin vesmíru.

Na obrazovce se usmívá inženýr Severson, muž minulosti, probuzený do nové, nádherné přítomnosti:

„Není úkolu, který by obyvatelé naší planety nesplnili. Není vzdálenosti, kterou bychom nepřekonali. Není problému, který by lidstvo nerozřešilo. Neomezené jsou možnosti člověka.

Odlétáme k sousední hvězdě Siriu, pouštíme se do boje s osmi slunečními lety. A věříme, že zvítězíme. Zvítězili jsme nad souhvězdím Centaura — a nakonec splníme všechny sny našich velikánů. Ovládli jsme bronz, železo a páru. Elektřina, atom, antiproton a antihmota se staly naší zbraní. Co nám brání, abychom splnili slova velikého básníka:

KONEC ROMÁNU

Český spisovatel fantastické literatury Vladimír Babula se narodil 24. července 1919 v Uherském Brodě. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně. Zpočátku působil jako ilustrátor dětských knih. Pocházel z komunistické rodiny, proto musel za okupace uprchnout do Švýcarska. Po válce redaktorem severočeského vydání Mladé fronty, po přestěhování do Prahy působil jako zemědělský redaktor v Mladé frontě. Poté krátce působil v továrně Tatra jako dělník. Od roku 1952 redaktorem Mladého technika — později název Věda a technika mládeži — kde se stal šéfredaktorem. V roce 1960 odchází do ČTK a krátce poté je novinářem na volné noze.

Publikoval od 40. let, nejprve jako autor dětských leporel, k psaní SF jej přiměl kolega a SF spisovatel Rudolf Faukner. Společně napsali vědecko-populární knihu Kdyby přišli Marťané aneb Průvodce po Zeměkouli pro návštěvníky z vesmíru (1958), ve které jsou imaginárním mimozemšťanům vysvětlovány základy přírodních věd.

Zemřel 12. listopadu 1966 v Praze.

DÍLO VLADIMÍRA BABULY:

Signály z vesmíru

- časopis Věda a technika mládeži (ročník 1954, číslo 5-26, kapitola 1-21, ročník 1955, číslo 1–9, kapitola 22–30, ilustrace František Škoda)

— Mladá Fronta 1955, 1.vydání, ilustrace František Škoda

— Mladá Fronta 1956, 2.vydání, ilustrace František Škoda

— Slovenské nakladatelství dětské knihy 1956 (Identické vydání jako MF 1956, jen ve slovenském překladu)

Planeta tří sluncí

- časopis Pionýr (ročník 1954, číslo 1-16, ilustrace Zdeněk Burian)

- časopis Věda a technika mládeži (ročník 1957, číslo 1, 3-26, kapitola 1-25, ročník 1958, číslo 1–4, kapitola 26–29, ilustrace František Škoda)

— Mladá Fronta 1957, ilustrace František Škoda

— Mladá letá (Slovensko) 1958, ilustrace František Škoda (Identické vydání jako MF 1957, jen ve slovenském překladu)

Přátelé z Hadonoše

- časopis Pionýr (ročník 1956, číslo 1-11, ilustrace Zdeněk Burian)

Oceánem světelných let

— Mladá Fronta 1963, ilustrace Kamil Lhoták

(celkově přepracované a zkrácené vydání všech tří dílů)

(Všechna vydání, pokud není uvedeno jinak, jsou vzájemě odlišná (zkrácená, přepracovaná, změněné názvy kapitol, apod.)

Puls nekonečna

- časopis Pionýr (ročník 1960, číslo 1–8, samostatná vědecko-fantastická novela, ilustrátor neuveden)

Další časopisecké sci-fi povídky:

Astrodepeše z roku 2095, Skok do třetího tisíciletí, Veliký den.

Digitalizace do ebook ACL — FerryH — TomasT

Případné naměty, nápady a připomínky pište:

ebookSF@atlas.cz

Vycházelo na pokračování

v časopisu Pionýr

r. 1956, č. 1-11

Konvertoplan je letadlo, které sdružuje výhody helikoptéry (vrtulníku) a normálního letadla. Konvertoplan tedy startuje ve svislé, vertikální poloze, takže nepotřebuje rozjezdovou plochu letiště. Ve vzduchu se konvertoplan otočí do vodorovné polohy a pokračuje o letu jako normální vrtulové nebo tryskové letadlo. Nemá tedy nevýhodu helikoptér, které jsou při letu pomalé. Když konvertoplan přistává, otáčí se opět do svislé polohy a spouští se pozpátku na zem. A právě v tomto okamžiku je zachycen konvertoplan na obálce minulého čísla (titulní ilustrace v e-booku). V textu, na počátku 1. kapitoly, se používá českého názvu pro konvertoplan — tryskový vrtulník.

Mapa byla otištěna v 13. čísle II. roč. Pionýra (mapa je v e-book verzi románu „Babula V. - Planeta tří sluncí (Pionýr 1954). doc“ pozn. autorů digitalizace).