Alexandr Běljajev - Génius zkázy

„A Stirner? Co udělat se Stirnerem, kterému poctiví lidé odmítají stisknout ruku?“ pokračoval. „Stirner musí zemřít. Dal jsem rozkaz svému přístroji pro přenos myšlenek. Nařídil jsem ho na plný výkon. Přesně v jednu hodinu v noci,“ Stirner opět pohlédl na hodinky, „za pouhých šest minut, vyzáří přístroj rozkaz poslaný Stirnerem Stirnerovi. A Stirner zapomene, že je Stirner. Ztratí svou osobnost. Zapomene všechno, co se v jeho životě odehrálo. Bude to nový člověk s novým vědomím. Bude to Stern. Stern odtud odejde tam, kam mu nařídil Stirner. Stern nebude mít ani tušení, že v kovové kleci jeho podvědomí bude vláčet svou existenci spoutaný Stirner!.. To je smrt. Smrt vědomí!“

„Ale mohou vás přece dopadnout?“

„Kdo by v tom poustevníkovi poznal Stirnera? S vousy mě nikdo neviděl. Všechno jsem napřed promyslel. Dnes v noci nepřátelé vyzařovat nebudou. A i kdyby, pak to pro nějakého Sterna nebude nebezpečné. Záření je nasměrováno a má zasáhnout vědomí Stirnera. A ten už nebude!“

Elsa byla jako u vytržení. Mělo se před ní odehrát jakési tajemné převtělení.

„Ještě něco, Elso. Až odejdu, bude to tu vzhůru nohama. Vám jistě odeberou všechen majetek. Postaral jsem se, abyste netrpěla nouzi. Tady,“ Stirner podal Else baliček, „najdete peníze na cestu a adresu jednoho muže, na „jehož jméno jsem převedl velkou částku. Bylo by nebezpečné, aby peníze byly uloženy na vaše jméno. Podrobil jsem toho muže silné sugesci a s penězi bude všechno v pořádku, jeďte tam. Je to velmi daleko. Ale tím líp. Musíte si odpočinout od všeho, co jste prožila. Je načase! Sbohem, Elso!“

„Počkejte, ještě jednu otázku. řekněte, Ludvíku, zavinil jste smrt Karla Gottlieba?“

Hodiny odbily jednu. Stírnerův obličej se pojednou křečovitě stáhl. Stirner se zachytil klavíru a těžce dýchal.

Elsa se zatajeným dechem pozorovala tuto proměnu.

Stirner se zachvěl a pozvolna přicházel k sobě.

„Odpovězte přece na mou otázku!“

Stirner se na ni podíval úplně nechápavě a řekl jakýmsi novým, změněným, klidným hlasem:

„Promiňte, paní, já vás bohužel neznám a nevím, o jaké otázce to mluvíte.“ Pak se uklonil a odměřeným krokem, jaký u něho neznala, vyšel ze sálu.

Stirner už neexistoval.