Alexandr Běljajev: Ostrov ztracených lodí

Muller dostal šťastný nápad. Ve chvíli, kdy ryba odplula dost daleko, poodešel, rozsvítil elektrickou svítilnu a položil ji na kameny tak, aby světlo dopadalo stranou od cestovatelů a nechávalo je ve stínu. Pak se vrátil, a všichni čekali, co bude dál. Lest se podařila. Ke svítilně začaly připlouvat nejrozličnější ryby. Brzy se tu objevil i piloun. Světlo mu oslepovalo oči, takže potápěče ve stínu neviděl. Zato mezi ozářenými rybami se našlo dost chutné potravy a piloun hned začal hodovat.

Netrvalo dlouho a připlul nový host — žralok skvrnitý. Mezi oběma dravci se rozpoutal boj na život a na smrt. Jeden druhého zuřivě napadali, ustupovali, bránili se. Žralok se snažil podplout, převrátit na hřbet a vnořit ostré zuby do pilounova břicha. Piloun však ránám bleskurychle uhýbal. Nicméně po několika protivníkových výpadech byl raněn a voda se zbarvila jeho krví. Ale i pilounovi se podařilo zasadit žralokovi děsnou ránu vražednou pilou. Krev jako rudá mlha zastřela bitevní pole. Vtom nahoře třikrát prudce trhli lanem. Byl to signál, ohlašující nebezpečí.

Co se tam zase mohlo stát?

Za chvíli potápěči cítili, že je vytahují nahoru. Všechny zachvátilo vzrušení. Nahoře se přihodilo asi něco zlého. Uplynulo ještě několik únavných minut. Přátelé bezděky vzhlíželi k hladině, jako by odtud čekali vysvětlení.

Teprve když je vytáhli do člunů a svlékli ze skafandrů, dozvěděli se, co se odehrálo na Ostrově za jejich nepřítomnosti.

„Simpkins a Flores,“ vyprávěl kapitán Murray, „začali obléhat koráb Sibylu, kde se v poslední době skrýval Sleyton s Číňanem. Sleyton se odmítl vzdát a teď začali střílet — slyšíte?“ Od Ostrova skutečně třeskaly ojedinělé výstřely z pušek. „My zatím zachováváme neutralitu,“ dodal kapitán s úsměvem. Gatling vzal polní dalekohled a zamířil jej k místu srážky. Útočníci se usadili na kraji Ostrova vedle Sibyly, pod ochranou silných stožárů a nakupených lodních palub. Obléhané vidět nebylo. Z jedné i z druhé strany štěkl občas výstřel.

Vtom se na palubě Sibyly ukázal Číňan. Byl skoro nahý a mával nějakým předmětem.

Doběhl k vedlejšímu nákladnímu parníku a hodil pumu. Rozlehl se výbuch a hned nato se začaly z lodi valit chuchvalce černého dýmu. „Nafta! Tak hoří nafta!“ vykřikl kapitán Murray, který první ze všech pochopil nebezpečí.

Hořela nafta, uložená v cisternách starého parníků. Plamenné jazyky začaly olizovat palubu. Hořící tekutina stékala pořád níž, rozlévala se po vodě, a hořela dál. Jako by se vznítilo samo moře. Chuchvalce černého kouře však stoupaly do výšky, jako nad kráterem sopky, zacláněly slunce a pokrývaly všechno kolem hustou mlhou. Střelba utichla. Na Ostrově vypukla panika. Siréna „Výzvy“ poplašně zaječela. Ohnivý kruh se šířil a zachvacoval nejbližší lodi. Číňan pobíhal nad plamenem podél parníku a šíleně vykřikoval: „Žlutá řeka! Veliká žlutá řeka!“

Vtom se v dýmu vedle Číňana objevil Bocco. Chytil a táhl Chao-Žeňě na druhou stanu lodi, k můstku. Uprostřed kouře se mihla postava a zamířila na příď. Byl to Sleyton, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Třeskl jediný výstřel. Střílel Flores, ale zřejmě se minul. Sleyton běžel dál, vrhl se do vody a plaval k Novému ostrovu.

„Tam se sotva zachrání,“ podotkl zamyšleně Murray. „Hořící nafta se rozlévá do obrovské vzdálenosti.“

Viviana měla strach o Maggii a její dítě. Maggie se však brzy objevila spolu s ostatními ostrovany. Plameny se šířily ohromnou rychlostí, ale přesto každý spěchal do svého příbytku, aby zachránil, co se dalo. „Rychleji, Maggie, rychleji!“ křičela Viviana.

Čluny bez zastávky převážely ostrovany. Maggie s děckem už byly na palubě. Číňana přinesl na rukou O’Hara. Eduard Hortvan připlul s Floresem. Španěl byl zasmušilý. Zdálo se, že on jediný opouští Ostrov s lítostí. Nikde jinde se mu nepodaří být gubernátorem. „Kde je Bocco? vzpomněla si Viviana.

„Trochu se zdržel. Přijde hned,“ odpověděl O’Hara a snažil se udržet zmítajícího se Číňana. Nešťastník zešílel.

„Moje rukopisy!“ vykřikl náhle Luders a naskočil do odplouvajícího člunu.

„Stůjte, blázne!“ chytil ho Gatling záruku. „Skoro celý Ostrov je v plamenech. Zadusíte se!“

„Kdepak, vítr odnáší kouř stranou!“ A odplul.

„Simpkins tu taky není,“ zneklidněl Murray. „Jestli vítr zanese naftu v tu stranu, nemá naději na záchranu.“

Na palubu vešel Bocco. V ruce nesl červený uzlík, z něhož vyčuhoval kousek stříbrně vyšívaného pásu od jeho „dvorního“ stejnokroje. Vítr se stočil a hnal hořící naftu přímo k Výzvě.

„Kdo ještě chybí?“ ptal se Murray. „Brzy musíme odrazit od břehu.“

„Luders a Simpkins.“

„Tamhle někdo utíká!“

Po můstcích běžel starý Luders, obtížený rukopisy. Když už moře hořelo skoro u převozu, Luders konečně přiběhl. Svalil se do člunu, ale hned zas vyskočil a lovil z vody spadlý lodní deník.

„Kde je Simpkins?“ křičeli na něho s paluby dřív, než člun přirazil.

„Viděl jsem ho, on. Ach, nechte mě nabrat dech, dusím se. Běžel k rezidenci gubernátora. Podejte mi ruku, točí se mi hlava.“

Luderse uchopily silné paže námořníků.

Nákladní bárka, sloužící Ostrovu za přístav, začala hořet.

„To je zlé,“ řekl Murray. „Simpkins má odříznutou cestu.“

Hustými chomáči dýmu zahlédl Gatling konečně postavu detektiva na palubě Elizabety. Běžel k přístavu. Ale v půli cesty zpozoroval, že mu plameny přehradily cestu. Stál chvíli nerozhodně, a pak se vrhl postranními můstky v tu stranu, kam hořící nafta ještě nedosahovala.

„Výzva“ byla připravena vyplout.

„Zvednout kotvu!“ zavelel Murray. „Zpětný chod! Kormidlo vpravo! Plnou parou!“

Parník obeplouval Ostrov a zamířil směrem, kam běžel Simpkins. Detektiv doběhl právě k poslední lodi, posadil se a očekával pomoc. Vítr zanášel na parník silnou vrstvu kouře, v němž se těžko dýchalo. Rychle spustili člun.

„Spěchejte! Rychleji! Dusím se!“ křičel Simpkins.

Konečně ho naložili do člunu a dopravili na parník. Kapsy se mu mocně nadouvaly, ale tvář se rozplývala v úsměvu. Když zpozoroval Gatlingův zpytavý pohled, detektiv se plácl po kapse a řekl:

„Doličné předměty! Ale teď se jdu převléknout, jsem jako vyuzený.“

Kapitán nařídil plout plnou parou. Žár se stával nesnesitelný, plameny zachvacovaly nová a nová prostranství.

„Nebýt řas, které zdržují rozlévání nafty, bez obětí by se to neobešlo,“ poznamenal Murray.

Za čtvrt hodiny unikla Výzva dusivému kouři. Všichni ulehčeně vydechli. Na palubu vstoupil Simpkins. Byl už umytý, převlečený a pohvizdoval si cosi veselého. Viviana hleděla na Ostrov. Černý dým se nad ním prostíral jako nedohledný, obrovský deštník. Horním okrajem se dotýkal zřasených oblaků a zapadající slunce mu dodávalo rudo-hnědý odstín. Dole vřelo moře. Vysoké stožáry se kácely jeden po druhém, jako ohnivé sloupy. A Sargasové moře v záři požáru vypadalo jako plné krve.