Kir Bulyčov - Agent kosmické flotily

„Na tuto otázku vám nemohu odpovědět,“ řekl kapitán. „To jsou jediné informace, které mám k dispozici.“

„Nic podobného se dosud nikdy nestalo.“

Kapitán Jnvuke v duchu poznamenal, že druhý navigátor by měl být potrestán za neskrývané pochybnosti o kapitánových slovech, ale nahlas to neřekl, aby druhého navigátora nekompromitoval.

„Jestliže se nějaký koráb Kosmoflotu ocitne v nebezpečí a my nemůžeme nijak vysvětlit, proč dvě stanice shodou okolností přestaly pracovat, pak všechny koráby Kosmoflotu nalézající se v daném sektoru mu letí na pomoc. A my jsme ze všech korábů planetě Pe-U nejblíže.“

V sále nastalo vzrušení.

„Odchýlíme se hodně od našeho cíle?“ zeptal se jeden z cestujících. Byl to pozemšťan a neměl tušení, že nemá právo klást takové otázky. Kapitán však chápal, že jde o výjimečné okolnosti, a odpověděl mu:

„Dnes měníme kurs a míříme k našemu novému cíli nejvyšší rychlostí, která je pro některé cestující těžko snesitelná. Proto doporučujeme všem cestujícím, aby přestoupili do planetárního přistávacího člunu. Ovšem bude tam dost lidí pohromadě a příliš pohodlí tam nečekejte. Člun poletí za námi. Až skončíme své poslání, vrátíme se na původní kurs a vezmeme zpět na palubu planetární člun. Celkové zdržení bude asi dvanáct galaktických dní. V případě, že se situace zkomplikuje, i více.“

Někteří z cestujících začali protestovat, protože měli neodkladná jednání, kapitán však neměl v úmyslu s někým se dohadovat.

„Co tedy navrhujete?“ zeptal se paličatě druhý navigátor.

„Nic,“ odpověděl kapitán. „Planeta Pe-U patří k planetám vývojovým, avšak k těm, které dosud nejsou připraveny na galaktické společenství. Sociální podmínky tam dosud nejsou stabilizovány.“

Vzhledem k tomu, že planeta Krion patřila k planetám civilizovaným, hrdým na svou příslušnost ke společenství Galaktické ligy, kapitán nedokázal ze svého hlasu vyloučit jistý přezíravý tón k některým méně vyvinutým civilizacím.

„Koráb a stanice by mohly být zničeny?“ zeptal se druhý navigátor.

Kapitán si povzdechl. Téměř svého druhého navigátora nenáviděl, protože se choval jako nejposlednější cestující.

„Proč ale zrovna my?“ zeptal se cestující ze Země. „Vždyť přece existují speciální hlídkové křižníky. To je jejich věc, civilní doprava s tím nemá nic společného.“

„Kosmoflot nikdy nenechal v nouzi své přátele,“ řekl kapitán a pohlédl na druhého navigátora. „Budeme tam o tři dny dříve než hlídkový křižník.“

„Vždyť nejsme ozbrojeni!“

„Proto doporučuji všem cestujícím opustit koráb. Koráb mohou opustit rovněž ti členové posádky, kteří se domnívají, že další cesta by pro ně mohla být nebezpečná.“

První se usmál druhý navigátor. Stejně se usmáli i všichni členové posádky, kteří patřili k hrdé, staré rase planety Krion.

Konzul Olsen a náčelník policie přijeli na kosmodrom.

Samotná budova byla téměř nepoškozena. Výbuch zničil dispečerské centrum, rozbil skla v oknech a porušil střechu.

Ve stínu budovy seděli vedle sebe tři inženýři z posádky Příboje, málem je nebylo možno v mračnu rezavého prachu poznat.

Olsen se s nimi pozdravil. Povstali. S konzulem se už znali ze včerejška.

„Je něco nového?“ zeptal se první inženýr Saliandri. Přejel si dlaní po zaprášených kudrnatých vlasech, v nichž mu zůstala tmavá stopa.

„Není,“ odpověděl smutně Olsen.

„Je to divné.“ Saliandri byl paličák a odmítal se smířit se špatnými zprávami. Jako poslední z celé posádky uvěřil tomu, že dvanáct pilotů nejnovějšího gravitoletu zůstalo na daleké planetě bez práce, aniž dokonce věděli, co se stalo s jejich korábem a kapitánem.

S VaraJu, náčelníkem policie, se piloti rovněž znali. Včera se u nich pokoušel zjistit, jestli nebyl v posádce nějaký maniak, který by mohl koráb unést. Sám nejspíš takové verzi nevěřil, přesto ji několik hodin zastával. To už bylo známo, že zmizel Prug Brendijský, že byla zavražděna PetriA a že Andrej Bruce spolu s kapitánem jeli předvčerejší noci na kosmodrom. Dokonce bylo nalezeno auto na praní pohon, který sem přijeli. Bylo celé ohořelé a proděravělé po zásahu kartáčovým nábojem. Našly se i stopy pásů bojových vozidel. Všechno ukazovalo na to, že únos korábu je dílem Pruga Brendijského. Náčelník police přesto z nepochopitelných důvodů spojoval zmizení korábu s čistě pozemskými galaktickými záležitostmi. Samotný rozsah zločinu, jeho neuvěřitelnost a hlavně zbytečnost způsobily, že nikdo nechápal jeho smysl.

V ten první den, kdy se za svítání po městě rozšířila zpráva o výbuchu na kosmodromu a kdy mnozí lidé viděli, jak temný kosmický koráb zahalený do modré záře vzlétá k obloze, se VaraJu stále ještě pokoušel odmítnout to, co bylo zcela jasné.

Byl to člověk naprosto střízlivý, moc dobře věděl, že nikdo na planetě kosmický koráb nepotřebuje. A kdyby nějací bandité měli zájem o to, co bylo uvnitř, nikdy by se neodhodlali s korábem odletět. Ani ti nejodvážnější bandité by se neodvážili ke korábu třeba jen přiblížit, protože patřil k Velkému tabu.

Na kosmodromu se Olsen obrátil na inženýry z Příboje, kteří se pokoušeli zjistit, co zbylo z dispečerského centra.

„Je nějaká naděje?“

V hloubi duše věřil, že Saliandri řekne — jen klid, do zítřka máme spojení. V očích filologa Olsena měli inženýři nepředstavitelnou moc podřizovat si všechny stroje a zařízení.

„Spíš není,“ odpověděl Saliandri.

Nejrůznější části vysílačky a dalších přístrojů vydolovaných z rozvalin dispečerského centra ležely ve stínu vedle inženýrů. součástek tu byla spousta, to však vůbec nic neznamenalo.

„Nic se neděje,“ uklidňoval se Olsen. „V Centru už všechno vědí. Každou chvíli sem přiletí hlídkový křižník.“

Díval se na bílou oblohu, na její vysušenou tvář, jako kdyby křižník měl přistát každým okamžikem.

„Je to strašně daleko,“ řekl pomocník kapitána, jehož jméno si Olsen nepamatoval. Držel na dlani žlutý zlatistý krystal s uraženým vrcholem. Byla to nejdůležitější součástka pro vysílačku. To ovšem Olsen netušil.

Konzul si otřel rezavým kapesníkem čelo.

Vrátil s VaraJu. Za ním se pachtil upocený policista.

„Zajedeme do nemocnice,“ řekl VaraJu. „Musíme vyslechnout dispečera. Pokud ovšem nejste unavený.“

Olsen byl šíleně unavený, ale s cestou samozřejmě souhlasil. Vždyť měli k dispozici nejrychlejší vůz ve městě.

Do nemocnice dorazili za půl hodiny.

Rychle vyběhli po schodech do kulatého sálu ve vestibulu.

Panoval tu zmatek.

Policista a sanitář drželi za ruce zamračeného člověka v zelené lékařské tóze.

Jak se ukázalo, tento člověk před deseti minutami pronikl do pokoje, kde ležel dispečer, který mezitím přišel k vědomí, a vbodl do něho šipku bez označení.

Prug Brendijský tu po sobě zanechal věrné sluhy.

A zatímco VaraJu s Olsenem byli v nemocničním pokoji, kde se lékaři prakticky bez jakékoli naděje na úspěch, spíš jen ze strachu před VaraJu, pokoušeli přivést k životu dispečera, vrah, i když ho pevně drželi, stačil spolknout jed.

Ta liduprázdnost na planetě Ar-A byla jen zdánlivá. Byla tu totiž nejen zvířata, ale dokonce i potomci lidí — amljaci.