Kir Bulyčov: Agent kosmické flotily

Ušli ještě kousek o chodbě.

Za ohybem se objevil kapitán Vacia. Hned za ním lékař.

„Andreji, jsem tak rád, že žijete!“ řekl lékař.

„Nemá právo se mnou takhle jednat! Znám zákony Galaxie. Život a svoboda každého člověka jsou nedotknutelné,“ dal se slyšet DrokU.

„Neposlouchejte ho,“ řekl lékař kapitánovi.

„Patřím k rozvojové civilizaci a žádám o uplatnění práva nevměšování.“

„Já ho neposlouchám,“ ujistil ho kapitán. „Zajímalo by mě ale, co s ním chceš udělat.“

„Otevřu výstupní otvor,“ řekl Andrej, „a vyhodím ho do volného prostoru.“

„Určitě jednáš správně,“ řekl kapitán. „Musíš vědět nejlíp, co to je zač. Pošleš ho bez skafandru?“

„Jistě,“ řekl Andrej.

„Pak přijď do společenské kajuty,“ řekl kapitán. „Tak pojď doktore, ať se podíváš n raněné.“

„Počkejte!“ křičel DrokU a svíjel se v Andrejově sevření. „Prosím vás ve jménu lidskosti! To VaraJu mi přikázal, abych zabil PetriA. Aby podezření padlo na Pruga. Já jsem to ale odmítl!“

Hlas mu slábl, až zanikl docela.

Kapitán s lékařem se ani neohlédli a zmizeli za ohybem.

„Nejdřív se mnou půjdeš do spojové kabiny,“ řekl Andrej. „A popovídáš si s VaraJu.“

„Jistě,“ rychle odpověděl DrokU. „Okamžitě, nic nenamítám Řeknu všechno, co mám říct.“

„Řekneš mu pravdu.“

Ve spojové kabině Andrej uvolnil ruku DrokU. Ten si ji začal druhou rukou třít.

Andrej mu stál v zádech.

Vytáhl mu z toulce na zádech otrávené šipky. Značky na nich byly seříznuty.

„Spoj se se stanicí VaraJu,“ řekl. „A pamatuj, že má v ruce tvou vlastní šipku. Kdykoli tě s ní mohu škrábnout do krku.“

„Souhlasím se vším, rozumíš, se vším,“ blekotal DrokU. „Ani mě nenapadne…“

Zvolil kód krytu VaraJu.

Hlas VaraJu se ozval téměř okamžitě.

„Co se u vás děje?“ zeptal se. „Jsem v zoufalé situaci. Budete tu brzy? Zmocnili jste se druhého korábu?“

„Za mými zády,“ promluvil DrokU, „stojí DrejJu, hvězdný agent. Přikázal mi, abych se s tebou spojil, pane.“

Nastala dlouhá přestávka. Trvala skutečně velmi dlouho.

„Je mi to jasné,“ řekl konečně VaraJu. „Nikdy jsem ti nevěřil, DrokU. Věděl jsem, že při prvním nebezpečí přeběhneš na stranu, kde se budeš cítit bezpečnější.“

„Bojovali jsme,“ řekl DrokU. „Měli na sobě ale skafandry. DrejJu je předem upozornil.“

„Idioti!“ pronesl VaraJu unaveně. „To jste nedokázali uhlídat jediného člověka?“

„Vystoupil do volného vesmíru.“

„Lžeš,“ řekl VaraJu, „lžeš, jako vždycky, DrokU. V informačním oddělení Galaktického centra jsem si všechno ověřil. DrejJu nesmí velet korábům, protože je nemocný, nemůže vystoupit do volného vesmíru.“

„Ale on tam vystoupil,“ řek DrokU.

„Nebudu s tebou ztrácet čas. Co je s Prugem?“

DrokU se otočil na Andreje.

„Pruga máme v rukách,“ řekl Andrej. „Dopravíme ho na Pe-U. Bude jistě vyprávět spoustu zajímavých věcí.“

„Bude,“ odpověděl VaraJu. „Chceš se mě na něco zeptat, hvězdný agente?“

„Kdo zabil PetriA?“ zeptal se Andrej.

„DrokU,“ zněla odpověď.

„Na tvůj rozkaz!“ vykřikl DrokU. „Já jsem ji zabít nechtěl!“

„Já jsem o tom dokonce ani nevěděl,“ odpověděl VaraJu. „Řekl mi o tom až později. Copak je to důležité?“

Andrej neodpověděl.

„Končím spojení,“ řekl VaraJu. „Můj úkryt je obklíčen. Myslel jsem, že se udržím do rána, teď vidím, že je to marné. Sejdeme se spolu, DrejJu, na polích hojnosti.“

Pole hojnosti znamenala onen svět.

Ve spojení to cvaklo. VaraJu je přerušil.

„Má pravdu,“ řekl DrokU. „Nech mě to udělat vlastníma rukama, jako VaraJu.“

Andrej si uvědomil, jak strašně je unavený.

Odvedl DrokU ze spojové kabiny a otevřel mu dveře do prázdné kajuty jednoho z radistů.

DrokU tam pokorně vstoupil.

Andrej hodil na stolek otrávenou šipku. Bez označení.

Jednal naprosto špatně. Určitě nebyl psychicky zcela v pořádku. Člověk galaktického věku nikdy nezbaví života člověka jiného, ať jde o člověka sebehoršího.

Andrej dveře zamkl a odešel dolů do společenské místnosti.

Na pohovce ležela hora masa jménem Prug. Spokojeně vyspával, oddechoval ve spánku, kam ho poslaly střely uspávací pistole.

Lékař mu rozepnul bundu.

Pak si lékař najednou vzpomněl, kde a za jakých okolností viděl naposledy Andreje.

„A kde je ten DrokU? Doufám, žes tu svou hrozbu nesplnil?“

„Moc do toho nescházelo,“ řekl Andrej.

Na kosmodromu na Pe-U je vítala posádka Příboje, Olsen, Jeho Veličenstvo a spousta dalších vysokých činitelů.

Olsen jako první oznámil, že VaraJu spáchal v úkrytu sebevraždu.

Vojenské válečné vozy přijely těsně k Příboji.

Prug Brendijský první sestoupil k autu a vojáci mu pomohli nastoupit. Byl nesmírně zesláblý. Jako kdyby z něho někdo vypustil všechen vzduch.

Posléze do sanitního vozu přenesli Vitase Jakubauskase, kde je čekávali lékaři. Bylo tam zařízení dopravené z Galaktického centra.

Společně s vojáky vyvedli ven i DrokU.

Když po přistání otevřeli radistovu kajutu, spal. Šipka byla rozlámaná na malinké kousky.

Andrej jel společně s Olsenem do pohostinského domu. Neměl chuť spát ve svém domě. Všechno mu tam připomínalo PetriA.

V noci chtěl vyzkoušet sám sebe.

Prvně po mnoha letech vyšel sám ven a pohlédl na hvězdnou oblohu. Byla nekonečná, volala ho, ale neodstrašovala. Andrej už teď věděl, že se do vesmíru vrátí.

Ráno mu Nils Olsen oznámil, že DrokU byl zabit ve vězení. Vraha zadrželi. Byl z klanu Kam PetriU, bratranec PetriA.

Andrej ho nikdy v životě neviděl.

Z ruského originálu Agent KF, vydaného v časopise Chimija i žizň, 1984 (8-12), přeložil Josef Týč. Obálku s použitím kreseb Jiřího Petráčka navrhl a graficky upravil Jaroslav Faigl. V roce 1989 vydalo Lidové nakladatelství, vydavatelství a nakladatelství ÚV SČSP, Václavské nám. 36, Praha 1, jako svou 1360 publikaci.

Odpovědná redaktorka Jana Johnová.

Výtvarný redaktor Milan Erazim.

Technická redaktorka Eva Hájková. Vytiskl MÍR, n.p., závod 1, Václavské nám. 15, Praha 1

AA 10,35, VA 11. 160 stran. Náklad 60 000 výtisků.

13-34. 1. vydání. Rozšiřuje PNS.