Kir Bulyčov - Agent kosmické flotily

„Důležité je, aby všichni věděli, že ji máme.“

„Ale co když nevybuchne?“

„Tak shodíme i tu druhou,“ řekl DrokU.

A znovu oba svorně mlčeli.

Bolest se dostavila znovu, bolest doprovázející představu, jak PetriA leží na pohovce a jak se jí splývající vlasy rozlévají po podlaze. Viděl to před sebou tak jasně, že bolestí a studem před PetriA až zamhouřil oči, protože na ni nemohl zapomenout.

Na korábu byl její vrah. Není nejdůležitější, kdo ji zabil. Pro ně je vražda pouze drobnou epizodou, na kterou si druhý den ani nevzpomenou, pokud nebudou mít strach z krevní msty. Přišli o život i další lidé, kteří se ničím neprovinili a jen shodou okolností se jim dostali do cesty.

Moc, to je zabíjení lidí v zájmu toho, aby člověk mohl získat beztrestnou možnost zabíjet dál. Moc pro moc. Protože nikdo z nich nesní víc než tři obědy a neoblékne víc než tři obleky najednou. Prug je pouhopouhá hračka v rukou klidného, usměvavého DrokU.

Náhle zazněl bzučák. Zapojila se obrazovka pro vnitřní spojení, na ní vyrostla tvář DrokU.

„Jestli vás to zajímá,“ řekl, „tak na hranici viditelnosti se objevil koráb Kosmoflotu. Somovův katalog říká, že se jmenuje Vacius.“

„Takže tím to všechno končí?“

„Seďte, čekejte… Budu vás informovat.“

Prug se na můstku objevil po třech minutách.

Nevypadal dobře, zřejmě se ještě nestačil vzpamatovat z přetížení.

Dlouho sledoval obrazovku. Pak se zeptal:

„Co to je za koráb? Hlídkový křižník?“

„Ne,“ odpověděl DrokU. „Je to koráb Kosmoflotu, jmenuje se Vacius, civilní linkový koráb. Je pomalejší než my.“

„Můžeme mu uletět?“

„Ano, když teď změníme kurs, budeme na Pe-U dříve než oni. Počítač už hledá nový směr.“

Počítač se ozval a předal údaje o novém kursu.

„Nemají zbraně,“ řekl Prug. „Strkají hlavu rovnou do oprátky.“

„Ano,“ odsouhlasil DrokU. „Netuší, s kým mají tu čest.“

„Zpomalíme,“ řekl DrokU. „A začneme vysílat volání o pomoc. ještě že jsme na něco takového připraveni.“

„V chodbách jsme silnější. A nezapomeň, že Prug Brendijský ještě nikdy před nikým neutíkal… VoseňJu, ty tu zůstaneš a budeš stále vysílat voláni o pomoc. Dávej dobrý pozor, až se k nám budou blížit. Jakmile z paluby vypustí svůj malý koráb, oznam mi to. Budu se chystat na setkání. DrokU půjde se mnou. Až bude všechno připraveno, vrátím se sem.“

Prug teď vypadal velkolepě. Rozhazoval rukama a zlatý pruh na plášti se ve ve světlech na můstku oslnivě. Tváře mu zčervenaly. Omládl. Byl to viking, zákeřný, ale odvážný viking, který se chystal do boje.

Prug postrčil DrokU kupředu a ten vešel do chodby jako první.

„Jo,“ rozpomněl se najednou Prug. „Kde je DrejJu?“

„V kajutě,“ řekl DrokU. „Kontroloval jsem ho.“

„Pošli pro něj vojáka, ať ho ke mně přivede, ještě než bude koráb příliš blízko. Kdyby na palubě Vacia váhali, donutím DrejJu, aby je sem zavolal na pomoc.“

Andrej se zastavil u nenápadných dveří do místnosti s uloženými skafandry.

Uvnitř stál chvíli bez pohnutí, prohlížel skafandr po skafandru a pokoušel si namluvit, že to jsou obyčejné ochranné obleky, ty nejobyčejnější skafandry a nic víc, prostě že na nich není nic hrozného, proč by se jich nechtěl už nikdy v životě dotknout.

Tam venku snižuje rychlost Vacius a jeho kapitán už vydal příkaz, aby vypustili planetární člun.

A piloti, mezi nimiž může být někdo z jeho známých se už chystají k přestupu na Příboj. Nejspíš jsou opatrní, nikdo z nich se však ještě v životě nesetkal s primitivními lovci z Brendijského klanu, nesetkal se s princem Brendijským, který váží sto dvacet kilogramů a jeho jednání odpovídá chování divokého zvířete.

Andrej si vybral skafandr své velikosti a automaticky zkontroloval, jestli v něm je všechno na svém místě. Snažil se přemluvit sám sebe, že si skafandr obléká jen tak pro jistotu, jenom na chvilku a že si ho pak hned svlékne.

Skafandr se jako vždycky poslušně rozevřel a nechal Andreje do sebe vstoupit.

Tak, teď je jako housenka ve svém zámotku. Teď může dokonce udělat první krok.

Andrej věděl, že si vůbec neměl dovolit udělat ten první krok, protože po prvním kroku následují další, které přijdou už samy od sebe. A pak už se nedá nic dělat.

Měl pocit, že zaslechl nějaké klepání, třeba si někdo všiml, že vešel do místnosti se skafandry.

Neměl čas na dlouhé uvažování.

Koneckonců do volného prostoru vystupovaly stovky kosmonautů…

Andrej uzavřel hledí na přilbě, zkontroloval přívod vzduchu.

Rychle pak vylezl po žebříku na stěně. Odklopil kryt. Ocitl se v úzkém prostoru mezi dvěma stěnami korábu. Sem se podle předpisů nesmí bez skafandru, kontrolní přístroje by jinak okamžitě vyhlásily poplach, tady totiž snadno může docházek k úniku vzduchu.

Dokud byl Andrej právě tady, dokud procházel shrbený mezi dvěma stěnami korábu, stále si ještě mohl namlouvat, že se nechystá vystoupit do volného prostoru.

To trvalo ovšem jen tak dlouho, dokud nedošel k vnějšímu výstupnímu otvoru.

Výstupní otvor byl umístěn v malé výstupní komoře. Takového zařízení se smělo použít jenom ve výjimečných případech — pokud to vyžadovaly opravy na povrchu korábu.

Andrej se protáhl dovnitř. Znal to tu příliš dobře. Po nocích se mu o ní zdálo už čtyři roky.

Zaklapl za sebou vnitřní dvířka a stanul bez pohnutí. S naprostou jistotou věděl, že v sobě nemůže najít dost síly, aby otevřel vnější dvířka.

Před čtyřmi roky a čtyřmi měsíci, kdy byl Andrej Bruce jedním z nejmladších a přitom nejznámějších kapitánů Kosmoflotu, křižoval s Orionem prostor v oblasti planetky s podivným názvem Kastrol. Někdo jí tak začal říkat a už jí to zůstalo. Na Kastrolu byla spousta sopek, které plivaly, chrlily, prskaly… Na orbitální stanici pracovali vulkanologové a sestupovali odtud na planetu za vědeckými účely.

Oběžná dráha byla propočítána dobře, nic se nemohlo stát, přesto se však stalo. Erupce plynů na planetě pronikla až ke stanici, protože dosáhla trojnásobně vyšší hodnoty, než se vůbec počítalo, poškodila motory stanice, několik lidí, kteří byli na planetě, zahynulo, stručně řečeno došlo k neštěstí.

Orion změnil kurs, aby ze stanice odvezl vulkanology. Byla to nesmírně složitá operace, ale celá evakuace byla úspěšná. Fakt je, že při ní byla silně poškozena vnější anténa.

Během letu bylo nutno opravit vnější kryt korábu a jeho antény. Nemusela to být kapitánova starost, ten takové práce přirozeně dělat nemusí, ale lidí bylo na palubě málo, všichni měli spoustu práce s vulkanology, mezi nimiž byli ranění a popálení. Takže nakonec na tom nebylo nic divného, že se touto prací zabýval i kapitán.

Pracoval společně s mechanikem Brakem. Byli venku asi hodinu, pak mechanik začal vysílat volání o pomoc. Dovnitř signály pronikaly špatně, takže je hned nezaslechli. Brak oznámil, že pojistné kapitánovo lano z neznámého důvodu prasklo a že ho to vymrštilo do volného prostoru.

Kdyby by Brak pozornější, nic takového se nemuselo stát — člověk by se stal družicí korábu a daleko by neodletěl. Samozřejmě že by mu to způsobilo pořádný šok, ale pak by ho dopravili zpátky.

Tentokrát však se stalo to, že když lano prasklo, byl Andrej prudce vymrštěn od korábu a dostal vlastní rychlost. Brak ho ztratil z dohledu a dokonce si ani nepamatoval směr jeho letu.