Kir Bulyčov - Agent kosmické flotily

A kapitán Jnvuka paličatě čekal.

Když se ozvala stanice Příboje, hovořící DrokU byl lokalizován.

„První stanice je na planetě Pe-U,“ oznámil radista kapitánovi.

„A kde je Příboj?“ zeptal se kapitán.

Po chvíli počítač udal souřadnice Ar-A.

Kapitán svolal navigátory ve službě.

V korábu oznámil, že Vacius mění kurs. Kapitán byl hrdý, že mu jeho hra na náhodu opět vyšla.

Byl spokojen, že ho nezklamala logika.

Počítač na Vaciu neměl bohužel lingvistické zařízení, takže obsah rozhovoru pro ně zůstal tajemstvím. Kapitána to mrzelo, protože předpokládal, že se nepřítel rozhodl k nějakému činu.

Posádka z Příboje narychlo poobědvala a vrátila se k montáži stanice.

Bylo odpoledne, obrovské vedro a všude mračna prachu. Vojáci, kteří hlídali kosmodrom, připomínali teď rezavé sloupy.

Olsen seděl u polního telefon. Dvakrát volali od Jeho Veličenstva, pak volal Nejmoudřejší ze Školy vědění. Třikrát volal VaraJu. Všechny zajímalo jediné — kdy bude navázáno spojení.

Události z kosmodromu se rozletěly i do nejvzdálenějších měst planety a vyvolaly různé reakce. Vyskytli se takoví, kteří se obávali pomsty Galaktického centra a také toho, že lidé z planety nadobro odejdou. Našli se však i takoví, kteří byli na hrdinský čin Pruga Brendijského pyšní. Nikdo nic oficiálně neoznámil, přesto se všeobecně soudilo, že se Prug vypravil na Ar-A k velikým gigantům. Kam jinam by ostatně mohl letět takový vznešený vůdce?

Každému, kdo volal, Olsen trpělivě vysvětloval, že se práce chýlí ke konci. Konečně mohl odejít z prvního patra. Rozbitá okna byla potažena tabulemi z umělé hmoty, bylo tu dusno, ale otevřít bylo vyloučeno, protože vítr by sem navál moře prachu.

Piloti byli unavení, v noci nespali a nyní už dlouho usilovně pracovali. Chápali, že Olsen je na tom hůře než ostatní, proto ho uklidňovali a říkali mu, že už to dlouho trvat nebude.

Důstojník, který před třemi dny velel útvaru bojových vozidel a po přepadení Příboje najednou zmizel, byl v noci zadržen v údolí za jezerem. Mlčel ještě ráno. Přes den s ním mluvilo samo Jeho Veličenstvo. Slíbilo mu život. A život i pro jeho klan. To byla velká slova.

Důstojník požádal o sklenici vody. Byl unavený a chtělo se mu spát. Prohlásil, že všechno řekne Udělal to ze strachu o život příslušníků svého klanu.

Veličenstvo opustilo místnost a rozkázalo pomocníkům, aby pokračovali ve výslechu, jemu stačilo jméno, které důstojník vyslovil.

VaraJu.

Teď bylo třeba shromáždit důkazy. Důstojníka museli odvézt do vládního paláce bezprostředně poté, co řekne podrobnosti o spiknutí.

Voják přinesl vodu a sklenici postavil na stůl.

Důstojník se žíznivě napil ze sklenice a téměř vzápětí zemřel.

Veličenstvo ani nestačilo opustit kasárna, kde probíhal výslech.

Hned nato byl zadržen voják, který přinesl vodu. Řekl, že vodu dostal od služby v chodbě.

Tento voják byl rovněž mrtvý. Věděl, co ho čeká, proto zbytek jedu vysypal do druhé sklenice a vypil ho.

Olsen stále ještě seděl u telefonu. Bránil se, jak mohl, ale nakonec usnul na nízké židličce. Začalo se mu něco pěkného zdát, snad se tím chtěl jeho mozek ve spaní uklidnit. Zdálo se mu, že požárníci rozhrabávají zbytky shořelého domu a nalézají tam jeho rukopisy, byly všechny a dokonce nebyly ani pomačkané.

„Olsene!“ Kraj plastikového závěsu se odhrnul a odtud na něho volal Saliandri. „Tak už pojďte! Za pár minut začneme zkoušet tu naši obludu.“

„Už utíkám,“ vyskočil Olsen.

Vtom znovu zazněl telefon.

„Tady VaraJu. Co je nového?“

„Mohu vás potěšit,“ řekl konzul. „Máme spojení. Ještě teď tomu pořádně nevěřím, prostě se tomu bojím uvěřit, ale chlapci mi slibují, že během několika minut spojení naváží.“

„Blahopřeji,“ řekl VaraJu. „Já k vám bohužel přijet nemohu, jsem velice zaneprázdněn, máme tu zase nějaká nová zjištění… Věřím ale, že to zvládnete beze mne.“

„Jistě. Tak hodně zdaru!“

VaraJu nevolal z města. Jeho auto s telefonem stálo v uschlém lese asi dva kilometry od kosmodromu. Ve větru do sebe stromy svými dlouhými suchými jehličkami narážely a vypadalo to, jako kdyby spousta malinkých bubeníků svolávala všechny k boji.

VaraJu si dovolil ještě chvíli odpočinku. Uvažoval.

Časově musí všechno vyjít na sekundu.

Čím později zahájí tu šílenou akci, tím spíše se do ní bude moci zapojit Příboj. Musí se totiž udržet až do jeho příletu.

VaraJu nesmírně toužil po životě. Také ovšem po vítězství. Byl to hráč. Hráč s chladnou hlavou a dobrými nervy. Vítězil ve všech hrách a ve všech sporech už od školních let. Nikdo ho neměl rád, to platilo také od školních let, protože kdo by mohl mít rád člověka, který v každém sporu vyhraje, přitom se vyhne každému konfliktu, kde jde do tuhého, a dá přednost, když to někdo může vyřídit za něho? Neměli ho rádi ani u policie, která se vlastně v roce, kdy sem mladý a zcela nevznešený VaraJu přišel jako řadový policista, od základů změnila.

Policie se měla stát protipólem klanových oddílů, nespolehlivých a neukázněných, měla nahradit městskou policii, kterou tvořili městští obchodníci. Tak policie ve skutečnosti vznikala. A potřebovala odborníky. VaraJu byl nesmírně schopný mladík a uměl systematicky myslet, kombinovat. Nebylo proto divu, že když do Galaktického centra byli na stáže vybíráni lidé z nejrůznějších úřadů, odletěl sem kromě čtyř vznešených důstojníků i jeden nevznešený — VaraJu.

Po třech letech se vrátil jako vyměněný, zvážněl, vypadal důstojně, a byl jmenován zástupcem jednoho ze svých kolegů, s nimiž byl v Galaktickém centru a který byl příbuzný samotného premiéra. Náčelník neměl snaživého VaraJu v lásce, musel však uznat jeho kvality. Postupně si všichni v policejním oddíle, kterému VaraJu prakticky velel, zvykli obracet se se vším právě na něho. Náčelník si koupil velký dům ve městě a pořádal večírky. A když později přešel na důstojnější službu, došlo k docela běžné věci druzí dva uchazeči o místo náčelníka se vzájemně zlikvidovali, takže zbyl jediný kandidát VaraJu se svým nízkým původem.

Když mu bylo ke čtyřicítce, stal se náčelníkem policie hlavního města. To byl vrchol jeho možností dokonce i při zvážení jeho pracovních schopností a hierarchie. Předky by si mohl koupit, avšak lidé, na nichž záležel jeho další osud, příliš dobře věděli o jeho původu. Navíc ho neměli rádi. A VaraJu nikdy neusiloval o to, aby se stal oblíbený.

Cestu k moci mu otevřel nápad, který mu našeptal DrokU, jediný člověk, k němuž měl VaraJu dobrý vztah. Sbližovala je vzájemná úcta. A vzájemný strach. Seznámili se v Galaktickém centru jako mladí ctižádostiví venkované.

A právě DrokU upozornil VaraJu, že na planetu Ar-A přiletěla archeologická expedice.

Mohlo by se zdát, že snad ani nemohlo být nic odtažitějšího od práce a záměrů dvou policejních důstojníků než archeologická expedice na sousední planetě.

Ovšem nesmíme zapomenou, že pro všechno obyvatelstvo na Pe-U nebyla Ar-A obyčejným kosmickým tělesem, obyčejnou planetou na nebi. Život na ní ovlivnil počátky života na Pe-U a vyhynutí její civilizace bylo tak nedávnou událostí, že lidé před sebou dosud viděli záři požárů a výbuchy na tváři planety. Moc a moudrost gigantů byly stále příliš reálné.