Kir Bulyčov - Agent kosmické flotily

„Vojáčky?“ zeptal se van Kun a zničehonic najednou ožil. „Jistě, koupil jsem je. A koupit ostatní jsem už nestačil.“

„Správně,“ řekl Prug. „Ptal jsem se ho na to, ale nepochopil jsem, co mi říká. Myslel jsem si, že to mělo nějaký význam. Říkal mi ale samé nesmysly.“

„Byli to vojáčci,“ řekl archeolog. „Copak nejste schopen pochopit tak jednoduchou věc? Já takové vojáčky sbírám. Vojáčky ze všech zemí, ze všech národů. Mám celou sbírku! Chápete to, sbírku!“

„Některé věci jsou strašně jednoduché,“ usmál se Andrej. „Obyčejná sbírka. Samozřejmě, sbírají se známky, pohlednice, vojáčci… Někteří lidé sbírají spoustu stejných věcí, považují to za zajímavé.“

„No dobře,“ mávl Prug rukou. „Tak teď mluv o skladištích.“

„Byla tam válka,“ řekl archeolog. „Skončilo to sebevraždou celé planety. Džin vypuštěný z láhve.“

„Mluv srozumitelněji!“ zavrčel Prug.

„I tak je to dost srozumitelné,“ řekl van Kun. Díval se na Andreje kalnýma, unavenýma očima. „Řada věcí se jim podařila. Dokonce vkročili do vesmíru. Přinejmenším dokázali dosáhnout planety Pe-U. Technická civilizace. Jenomže oni válčili. Zabíjeli jeden druhého. Trvalo to dlouho. Zatím to ovšem jsou jen naše hypotézy. Měli bakteriologické zbraně. Ty narušovaly genetický kód. Nepodařilo se jim najít látku, která by proti tomu chránila. Hledali ji zřejmě až ve válečných podmínkách. Předtím jim připadala jako všelék, všechno zničit jediným úderem, jako atomovou bombou.“

„To je tedy jasné,“ řekl Andrej. „To zahynuli všichni?“

„Dopadlo to ještě hůř. Když pochopili, že vymírají, začali se ukrývat v podzemí, hledali protilék, války už pak ustaly a oni se ještě pokoušeli o záchranu… Někteří přežili, jenomže na docela jiné úrovni… Měl jsem s sebou materiály, ale všechny mi ukradli.“

„Tak mluv,“ odpověděl Prug. „Řekni o těch skladištích.“

„To není přesný výraz. Spíš jde o výraz konvenční. Je to něco víc než skladiště. Schovali všechno. Byli už poslední, ale vysedávali v norách a báli se. Kdyby se bývali spojili, mohli přežít.“

„Žádné úvahy,“ nařizoval Prug. „Řekni, co jste našli.“

„Barbaři se nedokáží poučit na historických chybách. Byl jsem připraven, že o všem promluvím ve vaší Škole vědění. Považoval jsem to za varování. Jenomže z toho vzešlo pokušení. Pokušení začít se vším od začátku. Nestačila jim jedna planeta!“

„Všechno jsme pochopili, drahý příteli. Škoda že ses tak postavil na zadní. Museli jsem tě potrestat. Když se lidé přátelí a jeden druhému pomáhají, není třeba je trestat.“

„Mě jste bít nikdy neměli,“ řekl archeolog smutně.

„Stál jsi v cestě ušlechtilé věci v zájmu osvobození mé země z moci odporných, kořistnických stvoření. Stál jsi v cestě osvobozeneckým silám, stál jsi v cestě mé velikosti. A byl jsi potrestán. Jako bude potrestán každý, kdo se mi osmělí odporovat!“

„Potřebuje k lékaři,“ řekl Andrej.

„Cože?“ Prug se okamžitě nedokázal vrátit z oblaků na zem. „K doktorovi potřebuje? Tak ho tam zaveď. Ať ho doktor vyléčí. A tebe ať vyléčí taky. Tak co, bolí tě ruka?“ Prug se rozesmál. „Kdysi jako kluk jsem také chytil do ruky bič. Chtěli mě potrestat. Byl jsem hrdý, tak jsem ten bič chytil. Řekni doktorovi, že od té kuličky tam máš spoustu trnů, a ty že se podebírají. Nedívej se na mě, DrejJu, nedám tě zabít. Tebe zabiju sám, až se mi to bude hodit.“

Andrej vstal a řekl archeologovi:

„Jdeme do zdravotnického úseku, van Kune.“

Umění zabíjet… Uvažoval o těch slovech. To já jsem ještě nemusel zabít člověka… Proč by ale zrovna on musel tohle vědět? Zřejmě tomu však tak skutečně je, když člověk rozzuří zvíře, i to může zabíjet.

„Nedovedete si představit,“ opakoval poněkolikáté archeolog, zatímco lékař připravoval uklidňující prostředky, „nedovedete si představit, co to je za bytosti. Pro ně je bití něco jako radost ze života. Nejdřív jsem to nechápal a dost rázně jsem jim odpovídal. No řekněte mi, copak je možné na potkání zmlátit člověka tak, že ztratí svou lidskou tvář?“

„Poslyšte, na Ar-A nějací lidé zůstali?“ zeptal se Andrej, aby změnil téma rozhovoru.

„Lidé? Vždyť jsem vám říkal, že ta zbraň změnila jejich genetickou podstatu. Nezabíjela jen dospělé, ale i ty, kdo se ještě nenarodili, v některých případech to bylo ještě horší než samotná smrt. Víte, že ti lotři mi sebrali lék, který jsem od vás dostal? Na Ar-A to kdysi byli lidé, teď jsou z nich amljaci.“

„Svlékněte se,“ řekl doktor Géza. „Nejdřív ale tohle vypijte.“

„Hned, hned to bude.“ Archeolog se začal rychle svlékat, jako kdyby se bál, aby si to někdo nevysvětloval, že nechce poslechnout. Lékař pohlédl na Andreje.

Fotij van Kun vypil lék naráz a otřásl se. Zamračil se, chtěl ještě něco říct, ale už nepromluvil.

Nesmírně vyhublý archeolog byl samá modřina a podlitina.

„Ti si na vás dali záležet,“ řekl lékař. „Mně ale dáte taky dost práce.“

Archeolog ležel na lůžku. Oči měl zavřené, podřimoval. Lékař mu zřejmě namíchal uklidňující prostředek.

S Andrejem měl lékař také hodně práce. Ukázalo se, že má dlaň samý trn. Každý se musel odstranit zvlášť. Andrej byl rád, že archeolog usnul a neslyšel ho, jak sténá bolestí.

V té době už v Galaktickém centu věděli, že planeta Pe-U neodpovídá.

Věděli, že neodpovídá ani Příboj.

Nikdo nepochyboval o tom, že došlo k neštěstí.

V tomto sektoru prolétaly dva koráby. Titan a Vacius. Oba měly plazmové motory, oba musely změnit kurs a cesta k soustavě jim bude trvat nejméně několik dní.

Po krátké poradě ve vedení Kosmoflotu dostal Vacius příkaz letět na Pe-U.

Téhož večer z oběžné dráhy u Síria startoval k Pe-U hlídkový křižník Bouře typu Invisible. Měl gravitační motory, avšak vzdálenost byla příliš veliká. Doletí tam ještě později než Vacius.

Tak vypadala situace v době, kdy se Andrej ukládal ke spánku.

Kapitán Vacia, velevážený Jnvuke, přihrbený, skoro dvoumetrový rodák z Krionu, přejel pohledem posádku i cestující, kteří se shromáždili ve společenské místnosti.

„Mám pro vás důležitou zprávu, proto prosím o klid a pozornost.“

V místnosti se shromáždilo kolem šedesáti lidí. Většinou to byli kapitánovi rodáci, z obyvatel Krionu byla sestavena i celá posádka. Cesta několika hvězdnými soustavami měla trvat asi půl roku. V tomto sektoru byly hvězdy soustředěny poněkud hustěji než na okraji závitu Galaxie, kde byla i sluneční soustava, takže kosmické cesty byly všední a běžné.

Kapitán si upravil slavnostní uniformu. Kosmoflotu, která se pro něho příliš nehodila, obyvatelé Krionu totiž dávají přenost volným a pohodlným oblekům.

„S gravitoletem Příboj není možno navázat spojení,“ oznamoval kapitán. „Nyní je na planetě Pe-U.“

„Velevážený kapitáne,“ promluvil druhý navigátor, patřičně se při tom uklonil a vstal. „Co hlásí stanice na planetě Pe-U?“

„S planetou Pe-U rovněž není spojení,“ řekl kapitán s mírně se přitom uklonil druhému navigátorovi.

„Dovolte mi vyjádřit, že nechápu, co říká Vaše Milost,“ řekl druhý navigátor. Vyslovil to, co by chtěli říct i ostatní členové posádky, ale neměli na to právo. Druhý navigátor byl synem kapitána korábu a směl se takhle zeptat. „Jak může být přerušeno spojení s korábem i s planetou, jsou-li na obou naprosto samostatné spojové stanice galaktického typu?“