Neruda Jan - Knihy veršů

Král Robert zemřel. Jeho srdce vzal
rek Douglas, jak byl král mu rozkázal.

A věrně řídě se tímž rozkazem
vez’ srdce královo u Svatou zem.

Když loď již spatřila špaňhelský břeh,
o bitvě křesťan s Maury došel slech.

Tu Douglas ku královu srdci prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?

– ,Hoj’ – velel by – již taste družný meč,
kde čestná seč, tam také Skotův seč!’ —“

A již se Douglas vřadil v křesťan šik,
a bujný, radostný ho vítal křik.

Rek Douglas obořil se v Maurův tem,
že proudy krve vpijely se v zem,

že na zem, pevnou dříve jako mlat,
jen s nebezpečím vojín nohu klad’.

A Douglas k srdci královu zas prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?

– ,Hoj’ – zvolal by – ,toť rozkošný je ples,
snad plavem krve mořem do nebes!

Však obuv je nám v plavbě na obtíž,
nuž svrhněm ji a plavme směle blíž!’—“

I svrhnul obuv, za ním jeho tem,
a pevně zas se opírali v zem,

a pevně zase křesťanský stál voj
a znovu kvetl bujný zase boj.

Však nových nepřátel hle táhne mrak,
že nepřelítl by ho orla zrak,

a křesťanův tak skrovný houfec jen —
o bídný, přebídný to bude den!

Tu Douglas k srdci královu zas prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?“

– ,Hoj’ – zvolal by – ,hoj, hoši, dále v před
a zasekněm se v samý Maurův střed!’ —“

I mrštil skříň se srdcem v Maurův střed:
„Jak’s vždy nás vedl, veď nás naposled!“ —

Boj skončen. – Druhý vzešel žalu den,
u skříně Douglas mrtev nalezen.

„Hudbu novou, pivo nové,
ať se hoši veselí,
zpijou-li se, vyspějí se
ve vojenské posteli!“

Divně, divě zveselení
sedí hoši pospolu,
hulákají, proklínají,
perou džbánkem do stolu.
Divná, zběsilá to radosť,
strojena jak pro lháře,
jenom chvilkou leckde skane
pravdy slza přes tváře.
Nebylo by věru divu,
kdyby více tropili,
vždyť dnes sobě na ztracenou
volnosť bujně připili!

„Hudbu novou, pivo nové —
nemáš chuti ku vojně?
hochu bledý, hledíš jako
ve zoufalství pokojně.
Ztýraný a otrhaný,
prací vyschlý, znavený —
připij sobě, budeš mdlob svých
jedním douškem zbavený!
Miluješ snad? —jakžpak může
chudý myslet na lásku —
vyrazíš se – vykonáme
světem malou procházku!“

Mlčky bledý hoch se zase
k němé zemi zahledí,
jakby kámen měl mu říci,
o čem lidé nevědí.
„„Matičko má, nemohu už
práce více zastati,
matičko má drahá – drahá —
musíš sama zůstati!
Hladová jsi, matičko má,
a tvůj syn je v chorobě —
snad se ujmou žebravé mé
matičky pak v sirobě.
Dokud syn tě starou živí,
žádný chleba nepodá —
syn už churav, tobě ale
ještě krev svou zaprodá!“„

Verbíř hocha pozoruje,
vidí slzu kanoucí,
vidí tvář se znovu rdící,
oko znovu planoucí.
„Novou píseň hrajte, hoši,
ať mu hlavu napraví!
zde je zlato – nuže, připij! —“
„„Nuže, bratře, na zdraví!“„

Před mrzutým soudcem děvče stojí,
studem, strachem oči k zemi klopí,
vyhaslé má oči, bledé tváře,
na rtech hřích a v tvářích hříchu stopy.

Soudce pokračuje: »Pověz nyní,
co ta stébla asi znamenají;
skrývala’s je na prsou svých – jisto,
že cos zvláštního ta stébla tají“—

Děvčeti se náhle oči zrosí —
„„Ovšem, že cos tají – ty můj bože,
dalo mně tři stébla na památku
troje slzami provlhlé lože.

První stéblo, zde to žluté dlouhé,
líhávalo se mnou na otepi,
když umíral v náruči mé slabé
hladem nebohý můj otec slepý.

Druhé rudší, kratší vzato z lože,
na němž bratr u vězení zchřadl;
drahý bratr živil mne i sebe,
měli hlad jsme – a – můj bratr kradl.

Třetí nejkratší a nejbělejší,
jediná to památka mně zbyla
z lože, na němž matka beznadějná
mrtvé jsem své dítě porodila.“„

„Vítr hvízdá chladné písně,
trochu chladné – hej co škodí,
aspoň se to při té bídě
přece v taktu světem chodí!

S nebe déšť se ledný lije,
že mne to až v kosti mrazí,
hej co škodí, – pěkných šatů,
kterých nemám, nepokazí!

Půda pode nohou skluzká,
noha klesá – eh, což z toho,
bez toho, zda k předu, nazpět —
všechno jedno, bludná noho!

Proč mne jen tam nenechali
aspoň týden ještě sedět,
nepotřeboval jsem dnes už
o smrti své dcerky zvědět.

Hej, co škodí, hej co škodí,
zapomenu snad i na ni,
jako na svou hezkou ženu,
když ji vzali k sobě páni.

Hej, jak se ty vlnky točí,
hvízdej, větře, chladný hochu,
most je nízký, hvízdej, hvízdej,
skočíme si s nimi trochu!“

Nech, hochu, nech – zde lávka – jenom chvíli!
Můj život sice chvatem k hrobu pílí,
však kdo se naposled již na svět dívá,
snad přece nějaká mu chvíle zbývá.
Já sice po odpočinku již práhnu,
však tato fortna děsně vábivá
mne nevypustí více za živa —
jen chvilku ještě, na zvonec než sáhnu!

Už dobíhají moje staré síly!
chléb pro rodinu žádá velkou píli,
a pracoval jsem, jak jen otec může,
vždyť ruka má, hle, mozol, kost a kůže!
Ty ještě neznáš, milý hochu blahý,
ty ještě neznáš, seznáš teprve,
až rozpracuješ ruce do krve,
že lidský život jest až příliš drahý.

Dej mně svou ruku, milý dobrý hochu,
ty’s jediný měl pro mne chvíle trochu,
aj otec pro synáčka život sází,
syn sotva otce k smrti doprovází!
Ach odpusť starci, že si stýskat zkusí!
Vím – nejednali ke mně nevděčně,
a loučili se se mnou srdečně,
a také vím, že – vydělávat musí.

Ty’s jediný vždy slouchal děda hlasu,
ostatní neměli, chudáci, času!
Dej dědu čelo, ty můj hochu zlatý,
ne rty! – vždyť starcův dech je jedovatý
a jedno políbení na tvé líce,
už je to políbení poslední —
a ještě jednou na mne pohledni, —
teď, hochu, zazvoň, – nemám síly více.“