Ivan Jefremov: Athéňanka Tháis

Čtenáři, kteří dobře znají zeměpis, se nesmějí divit, že zeměpisné popisy v románu se od současnosti liší. Ve čtvrtém a třetím století př. n. l. bylo mnohem vlhčí podnebí. A vůbec byla celá Asie méně suchá než dnes. Tím si lze také vysvětlit, že bitvy a tažení spousty lidí probíhaly tam, kde by nyní nebylo dost vody a píce ani pro jeden jezdecký pluk. V Libyjské poušti byla bohatá loviště a mohutné staré lesy Helady, Foiníkie, Kypru a maloasijského pobřeží ještě nebyly zcela vykáceny a zničeny nadměrnou pastvou koz.

Jsem přesvědčen, že obchodní a umělecké styky starověku byly mnohem rozsáhlejší, než si dnes dovedeme představit na základě neúplných historických dokladů. Nejvíc je nám na závadu špatná znalost historického zeměpisu Orientu, který Evropané teprve začínají objevovat. Každý velký archeologický objev nečekaně „prohlubuje“ obraz kultury a odhaluje složitá spojení mezi vzdálenými a těžko navzájem dostupnými oblastmi obývané pevniny — oikumény.

Obzvlášť překvapující výsledky mají metody antropologického studia nálezů koster v pohřebištích. Předčasně zesnulý antropolog a sochař M. M. Gerasimov položil základy portrétní rekonstrukce typů starověkých lidí a ihned došel k velmi zajímavým objevům. Z jednoho neolitického párového pohřebiště s pozůstatky muže a ženy rekonstruoval dva různé portréty: žena měla jemné mongoloidní rysy, byla nejspíše Číňanka, a muž byl evropoid jižního typu — armenoid. Číňanka a armenoid společně pohřbení ve Voroněžské oblasti jsou skvělým příkladem toho, k jak rozsáhlému míšení národů mohlo docházet v pradávných dobách. Spisovatelé se mohou dohadovat, kdo byli ti dva, nevolníci nebo vznešený manželský pár — muž, který si z velké dálky přivezl ženu, a mohou o tom napsat poutavou historickou novelu.

Gerasimovovy rekonstrukce z pohřebišť v jižních částech SSSR prokázaly, že se tu v období mladšího neolitu, v době bronzové a koncem prvního tisíciletí před naším letopočtem, vyskytovali lidé s drávidskými a dokonce malajskými rysy.

Předpokládám mnohem větší rozšíření drávidských národů (nejstarších národů jižní Indie), než se za to obvykle má, počítám k nim nejstarší národnosti, které kdysi osídlily Krétu, střední část dnešního Turecka, jižní oblasti naší Střední Asie, prótoindickou civilizaci. I východní Asie byla v předhistorické době nepochybně mnohem víc otevřena vzájemnému vlivu například Číny a západních pohraničních území než později, kdy se Čína sama od okolního světa izolovala.

Román se zcela přidržuje současných historických znalostí. Domyslil jsem pouze neznámý osud historických osob a vytvořil jsem některé nové postavy, například velitele thessalských jezdců Leontiska, délského filozofa, Eridu, Menedéma a Eositeza.

Jediné porušení chronologie v románu spočívá v tom, že vytvoření sochy Afrodíty Mélské (z Milétu) kladu do konce čtvrtého století př. n. l. Podle tradice vznikla ve 2. nebo 3. století, avšak přesnou dataci dosud postrádáme. Některé překvapující nálezy, dřívějším historikům neznámé, považuji pouze za první svědectví nesmírných spekulativních objevů starých civilizací. Stroj na vypočítávání oběžných drah planet skutečně existuje; křišťálové, přesně broušené čočky byly nalezeny v Mezopotámii a dokonce v Tróji; měření času u Indů, úspěchy lékařství, astronomie a psychofyziologie jsou známy z historických svědectví i ze starověkých filozofických knih.

Nejstarší svatyně Velké matky a k ní patřící předměty — zrcadla ze sopečného skla, sošky a fresky — jsem popsal podle nejnovějších objevů neolitických měst ve Střední Anatolii: Matalu-Hüjüku, Čachilary, Ališar-Hüjüku, která vznikla v desátém až sedmém tisíciletí př. n. 1. a možná ještě dříve. Chrám v Hierápoli připomínají starověcí autoři nejednou.

Některé epizody románu mohou čtenářům připadat neuvěřitelné, například obřad políbení hada. Avšak můj popis je zcela dokumentární. V třicátých letech našeho století natočil tento obřad v severní Barmě známý filmař a cestovatel Armand Denis.

Také vytrvalost a zdraví helénských a makedonských vojáků jsou pro naše moderní chápání neuvěřitelné. Stačí se podívat na sochy Doryfora, Apoxyomena, Diskobola, takzvaného „Diadocha“ (jinak „Helénského prince“) nebo připomenout vzdálenosti, které překonala makedonská pěchota nepřetržitým pochodem. Občas lze slyšet názor, že maratónský posel, Sparťan z vojska krále Leonida, klesl k zemi mrtev, když uběhl maratónskou vzdálenost, zatímco naši sportovci uběhnou víc a jsou živi a zdrávi. Sportovní znalci však zapomínají, že onen jinoch běžel svou „disciplínu“ v plné zbroji a po celodenním boji muže proti muži, v kterém obstát bylo už samo o sobě hrdinství. A den předtím, jak dosvědčují antické prameny, „zaběhl“ z Athén do Sparty a pak zase nazpět, tj. uběhl přibližně dvě stě kilometrů!

Zkrátka, přísný výběr po mnoho generací a život, v němž se tělesný rozvoj považoval vůbec za to nejdůležitější, daly vyrůst lidem ne snad příliš silným, ale neobyčejně odolným. Sám Alexandr a jeho blízcí druhové jsou pro další staletí skvělými vzory takové odolnosti vůči ranám a útrapám, životní síly v bojích a za pochodů, nemluvě už o statečnosti, ta nebyla o nic menší než legendární hrdinství Sparťanů.

Snažil jsem se vyložit některé své zvláštní názory na vylíčenou dobu nikoli proto, že bych tento román vydával za vědecké pojednání. Je to literární dílo, jež využívá materiál podle možností, jimiž disponuje.

K lepší orientaci a k pochopení termínů, jež se přímo v textu nevysvětlují, nechť slouží těchto několik vysvětlivek pro čtenáře.

I. Všechna starořecká slova a jména, až na malé výjimky, se vyslovují s přízvukem na předposlední slabice. V dvouslabičných slovech a jménech se přízvuk dává vlastně na první slabiku: Tháis, Éris.

II. Helénský Nový rok připadá na první novoluní po letním slunovratu, tj. na první dekádu července.

Kalendář podle olympiád začíná od první olympiády v r. 776 př. n. l. a každá olympiáda má čtyři roky. Roky se označují podle olympiád od prvního do čtvrtého. První rok 75. olympiády je rok 480 př. n. l. Při převádění letopočtu podle olympiády na náš letopočet je třeba mít na paměti, že každý řecký rok odpovídá druhé polovině příslušného našeho roku a první polovině roku následujícího. Musíme tedy počet uplynulých olympiád násobit čtyřmi, připočíst léta probíhající olympiády bez jedné a získaný údaj odečíst od 776, stala-li se událost na podzim nebo v zimě, a od 775, stala-li se na jaře nebo v létě.

Přehled attických měsíců:

Léto.

1. Hekatombaión (od poloviny července do poloviny srpna].

2. Metageitnión (od poloviny srpna do poloviny září).

3. Doédromión (od poloviny září do poloviny října).

Podzim.

4. Pyanepsión (od poloviny října do poloviny listopadu).

5. Maimaktérión (od poloviny listopadu do poloviny prosince).

6. Poseideón (od poloviny prosince do poloviny ledna). Zima.

7. Gamélión (od poloviny ledna do poloviny února).

8. Anthestérión (od poloviny února do poloviny března).

9. Elafébolión (od poloviny března do poloviny dubna).

Jaro.

10. Múnichión (od poloviny dubna do poloviny května).