Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

„Jestli chcete Harryho zabít, budete muset zabít i nás!“ prohlásil odhodlaně. Musel vynaložit veškerou sílu, aby se postavil na nohy, zbledl ještě víc a při řeči se lehce zapotácel.

V Blackových potemnělých očích se zablesklo.

„Ty si lehni,“ doporučil tiše Ronovi. „Jinak si tu nohu ještě víc pochroumáš.“

„Slyšel jste?“ dorážel na něj chabě Ron, přestože se musel zoufale přidržovat Harryho, aby se udržel na nohou. „Budete nás muset zabít všechny tři!“

„Dnes večer tu dojde jen k jedné vraždě,“ ušklíbl se ještě spokojeněji Black.

„A pročpak?“ vyštěkl Harry, který se marně snažil vymanit z Ronova a Hermionina sevření. „Posledně vám na tom přece tak nezáleželo, nebo snad ano? Nevadilo vám, že jste musel zmasakrovat všechny ty mudly, abyste zlikvidoval Pettigrewa… Tak copak se stalo — snad se z vás v Azkabanu nestal srab?“

„Harry!“ zaskučela Hermiona. „Buď zticha!“

„ZABIL MI MÁMU A TÁTU!“ zaburácel Harry, přímo s nadlidským úsilím se vytrhl Ronovi i Hermioně a vrhl se vpřed.

Zapomněl na kouzla, zapomněl, že je malý a slabý a je mu pouhých třináct let, kdežto Black je vysoký a dospělý chlap. Věděl jedno jediné — že si přeje Blackovi ublížit, jak nejhůř dovede, a že mu absolutně nezáleží na tom, jak na oplátku ublíží Black jemu…

Možná Blacka šokovalo, že si Harry počíná tak pošetile, nestačil však zdvihnout včas hůlky, které držel. Harry mu jednou rukou sevřel vyhublé zápěstí a špičky hůlek strhl stranou, zatímco kostnatými prsty druhé ruky udeřil Blacka do spánku, až oba padli na zeď…

Hermiona hlasitě ječela, Ron cosi křičel, a pak z hůlek v Blackově ruce vyšlehl oslepující záblesk a do vzduchu vyletěl gejzír jisker, který jen o píď minul Harryho obličej. Harry cítil, jak se vyzáblá paže pod jeho prsty zuřivě zmítá, nepovolil však ve svém stisku a druhou rukou Blacka tloukl do každičké části těla, na kterou dosáhl.

Blackova volná ruka však nahmátla Harryho hrdlo…

„Ne,“ sípal. „Příliš dlouho jsem čekal…“

Jeho prsty zesílily stisk. Harry se začal dusit a sklouzly mu brýle.

Pak zahlédl, jak se odněkud zčistajasna vymrštila Hermionina noha. Black s bolestným výkřikem Harryho pustil. Ron skočil po Blackově ruce, jež držela uloupené hůlky, a Harry zaslechl slabounký klapot.

Vysvobodil se z propletence těl a viděl, že se jeho hůlka kutálí po podlaze; skočil po ní, ale… „Kchkchrrrr-pusss-kch!“

Do potyčky se zapojil i Křivonožka — drápky obou předních tlapek zaryl hluboko do Harryho paže; Harry ho odhodil stranou, a Křivonožka prudce vyrazil za jeho kutálející se hůlkou.

„NE! NECH JI BÝT!“ zařval Harry a rozehnal se po Křivonožkovi kopancem, který přinutil prskajícího kocoura uskočit stranou. Harry popadl hůlku, otočil se…

„Uhněte mi z cesty!“ zahulákal na Rona a Hermionu.

Nemusel jim to říkat dvakrát. Hermiona, která zoufale lapala po dechu a z úst jí tekla krev, uskočila stranou, přitom však stačila ještě popadnout svoji i Ronovu hůlku: Ron se doplazil k posteli s nebesy a vyčerpaně se na ni svalil. Bílý obličej mu teď hrál do zelena a obě ruce pevně svíraly zlomenou nohu.

Black ležel natažený v koutě u stěny. Sledoval, jak se k němu Harry pomalu blíží s hůlkou namířenou na jeho srdce, a vyzáblý hrudník se mu vzdouval rychlými nádechy a výdechy.

„Chceš mě zabít, Harry?“ zašeptal.

Harry se zastavil přímo nad ním, hůlkou stále mířil na jeho hruď a upřeně si ho prohlížel. Blackovo levé oko obkroužil duhový monokl a z nosu mu tekla krev.

„Zabil jste mi rodiče,“ řekl Harry mírně roztřeseným hlasem, hůlka v jeho ruce se však ani trochu nezachvěla. Black na něj upřel své zapadlé oči.

„To nepopírám,“ hlesl velice tiše. „Kdybys ale věděl, jak to všechno bylo…“

„Jak to bylo?“ opakoval Harry a v uších mu zuřivě bušilo. „Prodal jste je Voldemortovi, víc vědět nepotřebuju!“

„Budeš mě muset vyslechnout,“ prohlásil Black a tentokrát to zaznělo naléhavě. „Budeš litovat, pokud to neuděláš… nechápeš…“

„Chápu mnohem víc věcí, než si myslíte,“ bránil se Harry a hlas se mu třásl víc než kdykoli předtím. „Vy jste ji nikdy neslyšel, že ne? Moji maminku… jak se snaží Voldemorta přesvědčit, aby mě nechal žít… a za to všechno můžete vy… to byla vaše práce…“

Než některý z nich stačil cokoli říct, jako blesk se kolem Harryho mihlo cosi jasně oranžového. To Křivonožka skočil Blackovi na prsa a usadil se mu přímo u srdce. Black rozpačitě zamrkal a sklonil ke kocourovi oči.

„Zmiz,“ zahuhlal tiše a pokusil se Křivonožku shodit.

Křivonožka se mu však zasekl drápy do hábitu a odmítal se pohnout. Otočil svůj ošklivý, pomačkaný čumák k Harrymu a vzhlédl k němu prosebným pohledem velkých žlutých očí. Harry zaslechl, jak Hermiona po jeho levici tlumeně vzlykla.

Shlížel na Blacka a Křivonožku a hůlku svíral stále úporněji. No a co, tak zabiju i kocoura! Je přece s Blackem spřažený… a je-li ochoten kvůli Blackovi zemřít, aby ho zachránil, je to jen jeho a ne Harryho věc… a to, jak se Black naopak snažil zachránit jeho, jen dokazovalo, že mu na Křivonožkovi záleží víc než na Harryho rodičích…

Harry zdvihl hůlku. Příhodnější okamžik už nenajde. Teď nastala ta pravá chvíle, aby pomstil matku a otce. Zabije Blacka. Musí ho zabít. Tohle je jeho jediná příležitost…

Pomalu ubíhala vteřina za vteřinou. Harry stál jako zkamenělý s hůlkou nachystanou, Black s Křivonožkou stočeným na prsou k němu vzhlížel z podlahy, od postele k nim doléhal Ronův přerývaný dech; Hermiona ani nedutala.

A pak k nim dolehl nový zvuk…

Ozvěna tlumených kroků zdola — někdo byl v přízemí!

„JSME TADY NAHOŘE!“ zaječela náhle Hermiona. „TADY NAHOŘE — SIRIUS BLACK — HONEM!“

Black sebou vyplašeně škubl, div že Křivonožka nespadl na zem. Harry křečovitě svíral svou hůlku. Tak to konečně udělej ! přikazoval mu hlas v jeho hlavě, kroky však už dusaly po schodech a Harry se k tomu pořád neodhodlal.

Dveře místnosti se rozlétly dokořán v kaskádě rudých jisker a Harry se otočil přesně v okamžiku, kdy dovnitř rychlostí dělové koule vrazil profesor Lupin s pobledlou tváří a s hůlkou v pohotovostní poloze. Přelétl očima přes Rona ležícího na podlaze i přes Hermionu, která se bázlivě krčila u dveří, pohlédl na Harryho, který stál s hůlkou namířenou na Blacka, a konečně na Blacka samotného, zhrouceného a krvácejícího u Harryho nohou.

„ Expelliarmus! “ vykřikl hlasitě.

Hůlka už podruhé Harrymu vylétla z ruky; druhé dvě hůlky, které držela Hermiona, ji poslušně následovaly. Lupin je všechny obratně pochytal, pak pokročil dál do místnosti a upřeně si prohlížel Blacka, jemuž na prsou dosud v obranném postoji spočíval Křivonožka.

Harry tam stál a náhle si připadal prázdný. Neudělal to. Nervy ho zradily. A Blacka teď znovu předají do péče mozkomorům.

Pak Lupin promluvil; měl podivně rozechvělý hlas.

„Kde je, Siriusi?“

Harry na Lupina rychle pohlédl. Vůbec nechápal, co má svou otázkou na mysli a o čem to vlastně mluví. Otočil se a znovu se podíval na Blacka.

Jeho tvář byla absolutně bezvýrazná. Několik vteřin zůstal nehybně ležet. Pak velice pomalým gestem zdvihl prázdnou ruku a ukázal na Rona. Harry se po něm zmateně ohlédl: Ron se tvářil stejně nechápavě.