Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Harry s Ronem na sebe zaraženě pohlédli.

„Vážně jí dalo co proto, když tě Black málem pobodal, Rone. Ta holka má srdce na správným místě, a vy dva s ní nemluvíte…“

„Stačilo by, kdyby se zbavila toho kocoura, a hned bych s ní zase mluvil!“ přerušil ho rozzlobeně Ron. „Jenže ona se ho pořád zastává. Je jako umanutá a nechce proti němu slyšet jediné slovo!“

„To máš těžký, lidi někdy dokážou bejt do svejch mazlíčků úplný cvoci,“ poznamenal moudře Hagrid. Za jeho zády vyplivl Klofan na polštář pár fretčích kostí.

Zbytek návštěvy si povídali o vylepšených šancích Nebelvíru na získání famfrpálového poháru. V devět hodin je Hagrid doprovodil zpátky k hradu.

Když se vrátili do společenské místnosti, tlačila se kolem nástěnky spousta lidí.

„Příští víkend jsou Prasinky!“ zajásal Ron, když se natáhl přes hlavy ostatních a přečetl si nové oznámení. „Co ty na to?“ zeptal se tiše Harryho, když se šli posadit.

„No, Filch tu tajnou chodbu do Medového ráje neobjevil…“ odpověděl Harry ještě tišším hlasem.

„Harry!“ promluvil mu někdo rovnou do pravého ucha. Harry sebou škubl, otočil se a pohlédl na Hermionu, která seděla u stolu přímo za nimi a vyklízela díru v hradbě knih, za níž byla ukrytá.

„Harry, jestli se znovu vypravíš do Prasinek… povím o tom plánku profesorce McGonagallové!“ pohrozila Hermiona.

„Nezdá se ti, jako by tu někdo mluvil, Harry?“ zavrčel Ron, aniž by na Hermionu pohlédl.

„Rone, jak můžeš dovolit, aby šel s tebou? Po tom, co Sirius Black málem udělal tobě ! Myslím to vážně, povím —“

„Takže tentokrát chceš, aby Harryho vyhodili ze školy!“ vyjel na ni vztekle Ron. „To jsi v tomhle roce ještě nenadělala dost škody?“

Hermiona otevřela ústa a chystala se odpovědět, v tom okamžiku jí však s tichým zavrčením vyskočil na klín Křivonožka. Hermiona vrhla jediný vystrašený pohled na Rona, popadla Křivonožku do náruče a honem pelášila k dívčím ložnicím.

„Tak co?“ otočil se Ron k Harrymu, jako by je nikdo nepřerušil. „Pojď, když jsme tam byli posledně, vůbec nic jsi neviděl. Ještě jsi ani nebyl u Taškáře!“

Harry se ohlédl a ujistil se, že Hermiona je bezpečně mimo doslech.

„Tak dobrá,“ rozhodl se. „Tentokrát si s sebou ale vezmu neviditelný plášť.“

V sobotu ráno si Harry sbalil do brašny neviditelný plášť, do kapsy si zastrčil Pobertův plánek a spolu se všemi ostatními sešel dolů na snídani. Hermiona po něm neustále vrhala přes stůl podezřívavé pohledy, Harry se jí však odmítal podívat do očí a dal si záležet na tom, aby ho po snídani viděla, jak stoupá zpět po mramorovém schodišti ve vstupní síni, zatímco všichni ostatní zamířili k hlavní bráně.

„Ahoj!“ zavolal na Rona. „Uvidíme se, až se vrátíš!“

Ron se ušklíbl a spiklenecky na něj mrkl.

Harry spěšně vyběhl do třetího patra a cestou vytáhl z kapsy Pobertův plánek. Přikrčil se za jednookou čarodějnicí, uhladil ho a spatřil, že se k němu blíží drobná tečka. Miniaturní nápis vedle ní hlásal Neville Longbottom .

Harry rychle vytáhl hůlku, zamumlal Dissendium! a strčil do otevřené sochy brašnu, než do ní však stačil sám zalézt, vyšel zpoza rohu Neville.

„Harry! Úplně jsem zapomněl, že ty taky nejedeš do Prasinek!“

„Nazdárek, Neville,“ pozdravil Harry, spěšně ustoupil od sochy a plánek si zastrčil zpět do kapsy. „Co tady děláš?“ zeptal se.

„Nic,“ pokrčil rameny Neville. „Nedal by sis partičku řachavého Petra?“

„No — teď zrovna ne — měl jsem namířeno do knihovny, abych pro Lupina sepsal tu práci o upírech…“

„Tak to já půjdu s tebou!“ zaradoval se Neville. „Taky jsem to ještě nenapsal!“

„Vlastně — počkej — jistě, já zapomněl, vždyť jsem ji včera večer dopsal.“

„Vynikající, tak bys mi teď mohl poradit,“ poprosil Neville s nejistým výrazem v kulaté tváři. „Vůbec nerozumím tomu s tím česnekem — to ho musí jíst nebo…“

Neville zmlkl, tiše zalapal po dechu a hleděl Harrymu přes rameno.

Stál tam Snape. Neville rychle ustoupil za Harryho.

„Copak tady vy dva děláte?“ zastavil se a prohlížel si je. „Tohle je zvláštní místo na setkání…“

K Harryho obrovskému znepokojení přelétly Snapeovy černé oči po dveřích na obou stranách a spočinuly na jednooké čarodějnici.

„My jsme — my tady žádnou schůzku neměli,“ vysvětloval Harry. „Prostě jsme se tu potkali.“

„Vážně?“ ušklíbl se Snape. „Vy máte ve zvyku objevovat se na nečekaných místech, Pottere, a jen zřídkakdy jste tam bezdůvodně… Radil bych vám oběma, abyste se vrátili do nebelvírské věže, kam patříte.“

Harry s Nevillem se beze slova otočili a odešli. Když zahýbali za roh, Harry se ohlédl. Snape přejížděl rukou přes hlavu jednooké čarodějnice a pozorně ji zkoumal.

Harrymu se podařilo Nevilla setřást u Buclaté dámy, kde mu nejprve prozradil heslo a pak předstíral, že si v knihovně zapomněl práci o upírech a musí se pro ni vrátit. Jakmile zmizel z dohledu bezpečnostním trollům, vytáhl znovu plánek a přidržel si ho těsně u obličeje.

Zdálo se, že v chodbě třetího patra nikdo není. Harry si plánek pečlivě prohlédl a s nesmírnou úlevou zjistil, že tečka označená Severus Snape je už zase ve své pracovně.

Tryskem se rozběhl zpět k jednooké čarodějnici, otevřel její hrb, vlezl dovnitř a sjel dolů, kde na konci kamenné skluzavky našel svoji brašnu. Mávnutím ruky smazal Pobertův plánek a rychlým krokem vyrazil.

Dokonale schovaný pod neviditelným pláštěm se Harry vynořil ve slunečním světle před Medovým rájem a šťouchl Rona do zad.

„To jsem já,“ zamumlal.

„Co tě tak zdrželo?“ zasyčel Ron.

„Motal se tam Snape…“

Vyrazili vzhůru po hlavní ulici.

„Kde jsi?“ mumlal neustále Ron koutkem úst. „Jsi tu ještě? To je ale zvláštní pocit…“

Nejdřív zašli na poštu; Ron předstíral, že se vyptává, kolik by stálo, kdyby chtěl poslat sovu Billovi do Egypta, aby měl Harry čas důkladně se tam porozhlédnout. Kolem seděly přinejmenším tři stovky sov, které na ně s tichým houkáním shlížely. Byly tu všemožné druhy od velkých šedých výrů až po drobounké chundelaté sovičky („Pouze pro místní zásilky“), které byly tak malé, že by se klidně mohly posadit Harrymu do dlaně.

Potom navštívili Taškářovy žertovné předměty, které byly tak nacpané bradavickými žáky, že si Harry musel dávat velký pozor, aby někomu nešlápl na nohu a nevyvolal paniku. Byly tu žertovné a překvapivé pomůcky, schopné splnit i Fredovy a Georgeovy nejdivočejší sny. Harry šeptem Ronovi udílel pokyny a podal mu zpod pláště několik zlatých mincí. Když od Taškáře odcházeli, měli měšce s penězi podstatně lehčí než při příchodu, zato kapsy se jim nadouvaly bombami hnojůvkami, škytacími bonbony, žabincovým mýdlem a každý měl i jeden čajový šálek, který každého, kdo se z něj napil, kousl do nosu.

Venku bylo hezky a vál svěží větřík, takže ani jednomu se nechtělo schovávat se někde vevnitř; prošli tedy kolem Tří košťat a vydali se vzhůru do kopce k Chroptící chýši, kde údajně strašilo nejúporněji ze všech britských strašidelných domů. Chýše stála kousek stranou od vesnice a díky zabedněným oknům a močálovité zarostlé zahradě působila poněkud strašidelně i za denního světla.