Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Okamžitě zůstal stát a cítil, jak mu srdce buší do žeber.

„Co je?“ nastražil se Ron.

Harry ukázal prstem. Ron vytáhl hůlku a tiše zamumlal: „ Lumos! “

Na trávu dopadl paprsek světla, v němž se objevil kmen stromu i jeho osvícené větve; v nich se mezi nalévajícími se pupenci krčil Křivonožka.

„Koukej padat!“ osopil se na něj Ron a sehnul se pro kámen, ležící v trávě. Než však stačil udělat cokoli dalšího, Křivonožka mrskl dlouhým zrzavým ocasem a byl tentam.

„Viděls?“ rozčiloval se Ron a kámen odhodil. „Pořád ho nechává toulat se, kde se mu zlíbí — nejspíš si šel zajíst Prašivku párečkem ptáků…“

Harry na to nereagoval. Zhluboka se nadechl a celým tělem se mu rozlila úleva — na kratičkou chvíli si totiž byl naprosto jistý, že ty oči patří Smrtonošovi. Pokračovali v přerušené cestě k hradu. Harry, který se za svou chvilkovou vyplašenost tak trochu styděl, nic Ronovi neřekl a nerozhlížel se doleva ani doprava, dokud nedošli do dobře osvícené vstupní síně.

Druhého dne ráno sešel Harry dolů na snídani spolu s ostatními obyvateli chlapeckých ložnic, kteří se očividně domnívali, že si Kulový blesk zaslouží něco jako čestnou stráž. Když Harry vstoupil do Velké síně, hlavy všech přítomných se otočily ke Kulovému blesku a ozvalo se všeobecné vzrušené mumlání. Harry si s uspokojením povšiml, že celý zmijozelský tým vypadá, jako by do něj právě uhodilo.

„Viděli jste, jak se tváří?“ radoval se škodolibě Ron a ohlížel se po Malfoyovi. „Nemůže tomu uvěřit. To je fantazie!“

Také Wood se vyhříval na výsluní odražené slávy Kulového blesku.

„Dej ho sem,“ vybídl Harryho, položil koště doprostřed stolu a otočil je tak, aby leželo nápisem nahoru. Netrvalo dlouho a osazenstvo havraspárského i mrzimorského stolu začalo proudit k nim a prohlížet si je. Cedric Diggory přišel Harrymu pogratulovat, že za svůj zničený Nimbus získal tak fantastickou náhradu, a Penelopa Clearwaterová, Percyho havraspárská přítelkyně, požádala, jestli by si koště nemohla na chvíli vzít do ruky.

„Tak pozor, Penny, žádnou sabotáž!“ varoval ji rozjařeně Percy, když si Kulový blesk pozorně prohlížela. „Penelopa a já jsme uzavřeli sázku,“ vysvětloval mužstvu. „Deset galeonů na výsledek zápasu!“

Penelopa položila koště zpět na stůl, poděkovala Harrymu a vrátila se ke svému stolu.

„Harry — koukej, ať to vyhrajete,“ zašeptal naléhavě Percy. „ Já těch deset galeonů nemám . Ano, Penny, už běžím!“ A spěšně odběhl, aby se spolu podělili o toast.

„Jseš si tím jistý, že tohle koště zvládneš, Pottere?“ ozval se chladný posměšný hlas.

Draco Malfoy se přišel podívat zblízka a Crabbe s Goylem mu byli v patách.

„Jistěže ano,“ odpověděl ledabyle Harry.

„Má přece spoustu nadstandardního vybavení, nebo se mýlím?“ vyptával se Malfoy a oči mu zlomyslně svítily. „Smůla jen, že se neprodává i s padákem — pro případ, že by ses dostal moc blízko k nějakému mozkomorovi.“

Crabbe a Goyle se posměšně zachechtali.

„Smůla, že si ty nemůžeš ke koštěti přidělat jednu ruku navíc,“ kontroval Harry. „Třeba by za tebe dokázala chytit Zlatonku,“

Celé nebelvírské mužstvo se hlasitě rozesmálo. Dracovy vodové oči se zúžily vztekem; obrátil se a odešel. Sledovali, jak se připojuje k ostatním členům zmijozelského mužstva, kteří se kolem něj shromáždili v úzkém kruhu a bezpochyby se vyptávali, jestli je Harryho koště doopravdy Kulový blesk.

Ve tři čertě na jedenáct se nebelvírský tým odebral do šaten. Počasí se snad ani nemohlo víc lišit od podmínek jejich zápasu proti Mrzimoru. Byl jasný chladný den a vál jen velice slabý větřík. Tentokrát se nedaly předpokládat žádné problémy s viditelností a Harry navzdory své nervozitě začínal cítit záchvěvy onoho vzrušení, které v něm dokázalo probudit jen famfrpálové utkání. Za sebou slyšeli, jak se zbytek školy přesunuje na tribuny. Harry si svlékl černý školní hábit, vytáhl z jeho kapsy hůlku a zastrčil si ji za tričko, které si vybral pod svůj famfrpálový dres. Upřímně doufal, že ji nebude potřebovat. Náhle ho napadlo, jestli je mezi přihlížejícími i profesor Lupin a bude se dívat.

„Víte, čeho dnes musíme dosáhnout,“ oslovil je Wood, když se chystali k odchodu z šatny, „Pokud tohle utkání prohrajeme, nemáme už šanci na titul. Prostě — prostě hrajte jako na včerejším tréninku a nemáme se čeho bát!“

Vyšli na hřiště, kde je přivítal ohlušující potlesk. Tým Havraspáru, oblečený v modrých hábitech, už stál připravený uprostřed trávníku. Jejich chytačka, Cho Changová, byla jediná dívka v mužstvu. Byla asi o hlavu menší než Harry a Harry si navzdory nervozitě nemohl nevšimnout, že je neobyčejně hezká. Usmála se na něj, když se obě mužstva v čele s kapitány seřadila proti sobě, a Harry někde v okolí žaludku zaznamenal podivný pocit, o němž byl přesvědčen, že nemá nic společného s nervy.

„Woode, Daviesi, podejte si ruce,“ zavelela rázně madame Hoochová a Wood si potřásl rukou s havraspárským kapitánem.

„Nasedněte na košťata… na moje písknutí… tři, dva, jedna —“

Harry se odlepil od země a Kulový blesk vyrazil rychleji a výš než všechna ostatní košťata. Opsal oblouk kolem stadionu a začal se s přimhouřenýma očima rozhlížet po Zlatonce, přitom však neustále poslouchal doprovodný komentář, který obstarával kamarád dvojčat Weasleyových, Lee Jordan.

„Už jsou ve vzduchu a středem vzrušené pozornosti je v tomto utkání Kulový blesk, na němž létá Harry Potter z nebelvírského týmu. Podle Magazínu košťat bude právě Kulový blesk koštětem, k němuž se přikloní všechny národní týmy na letošním mistrovství světa —“

„Jordane, byl byste tak laskav a informoval byste nás o tom, co se děje na hřišti?“ přerušil ho hlas profesorky McGonagallové.

„Samozřejmě, paní profesorko — Jen jsem poskytoval pár doprovodných informací. Mimochodem, Kulový blesk má zabudovanou automatickou brzdu a —“

„Jordane!“

„Jistě, jistě. Camrál má v držení Nebelvír. Katie Bellová z nebelvírského mužstva míří k bráně —“

Harry se kolem Katie bleskově prosmekl opačným směrem, rozhlížel se kolem sebe, jestli nespatří zlatý záblesk, a všiml si, že Cho Changová se mu drží těsně v patách. Nebylo pochyb o tom, že létat umí opravdu dobře — neustále mu křížila cestu a nutila ho měnit směr.

„Ukaž jí, jaké máš zrychlení, Harry!“ zahulákal na něj Fred, když prolétl kolem a hnal se za Potloukem, který měl namířeno k Alici.

Harry pobídl Kulový blesk vpřed, opsal oblouk kolem brankových tyčí Havraspáru a Cho zůstala daleko za ním. Právě v okamžiku, kdy se Katie podařilo vstřelit první gól zápasu a tribuna, na níž seděli příznivci Nebelvíru, vybuchla nadšením, to uviděl — Zlatonka byla těsně u země a třepetala se poblíž jedné z bariér.

Harry se střemhlav spustil k zemi. Cho zpozorovala jeho manévr a rozlétla se za ním. Harry nabíral rychlost a zmocňovalo se ho vzrušení. Střemhlavé pády byly jeho specialitou. Scházelo mu už jen deset stop…

A pak odněkud z čistého nebe vystřelil Potlouk, odpálený jedním z havraspárských odrážečů. Harry prudce odbočil ze směru svého letu, jen taktak se mu vyhnul — a v příštích několika životně důležitých vteřinách se Zlatonka kamsi ztratila.