Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Téměř všichni se rozesmáli. Dokonce i Neville se omluvně ušklíbl. Profesor Lupin se však tvářil zamyšleně.

„Profesor Snape… hmmm… Neville, pokud vím, bydlíš u babičky.“

„No — ano,“ přitakal nervózně Neville. „Ale — aby se bubák proměnil v ni, to taky nechci.“

„Ne, ne, ty mi nerozumíš,“ uklidňoval ho profesor Lupin, který se teď už nepokrytě usmíval. „Jen bych rád věděl, jestli bys nám dokázal popsat, jaké šaty tvoje babička obvykle nosí.“

Neville se zatvářil překvapeně, ale odpověděl: „No… nosí pořád stejný klobouk. Takový široký, s vycpaným supem nahoře. A dlouhé šaty… obyčejně zelené… a někdy přehoz z liščí kožešiny“

„A co kabelku?“ pobízel ho profesor Lupin.

„Takovou velkou červenou,“ přikývl Neville.

„Tak dobrá,“ řekl profesor Lupin. „Dokážeš si ty šaty naprosto přesně představit, Neville? Vidíš je v duchu před sebou?“

„Ano,“ zahučel nejistě Neville, který teď přemýšlel o tom, co přijde dál.

„Až bubák vyrazí ven z té skříně, Neville, a uvidí tě, vezme na sebe podobu profesora Snapea,“ instruoval ho Lupin. „A ty zdvihneš hůlku — takhle — a vykřikneš Riddikulus a co nejvíc se soustředíš na babiččino oblečení. Pokud všechno půjde dobře, profesor bubák Snape bude přinucen vzít si ten klobouk se supem, ty zelené šaty i tu velkou červenou kabelu.“

Všichni se hlasitě rozchechtali. Skříň se zakymácela ještě zuřivěji.

„Jestli se to Nevillovi povede, je pravděpodobné, že bude bubák postupně věnovat pozornost každému z nás,“ pokračoval profesor Lupin. „Chtěl bych, abyste se teď všichni na okamžik zamysleli, co vám nahání největší strach, a představili si, čím byste jej mohli zesměšnit…“

Ve sborovně zavládlo ticho. Harry se zamyslel… Co nahánělo největší strach na světě jemu?

První, na co si vzpomněl, byl lord Voldemort — Voldemort, jemuž by se vrátila všechna jeho síla. Jenže ještě než začal pro bubáka Voldemorta plánovat potenciální protiútok, vynořil se z hloubi jeho mysli příšerný obraz…

Lesklá, mrtvolně slizká ruka, jež vklouzla zpět pod lesklý plášť… dlouhý chroptivý nádech neviditelných úst… a potom chlad tak pronikavý, že měl pocit, jako by se topil…

Harry se otřásl, rozhlédl se po ostatních a doufal, že si toho nikdo nevšiml. Mnozí jeho spolužáci měli pevně zavřené oči. Ron si pro sebe mumlal: „Usekám mu nohy.“ Harry nepochyboval, že ví, co to má znamenat. Ron se ze všeho na světě nejvíc bál pavouků.

„Jste všichni připraveni?“ zeptal se profesor Lupin.

Harry pocítil záchvěv strachu. Nepřipadal si připravený Co by měl udělat, aby mozkomor nepůsobil tak hrůzostrašně? Nechtělo se mu ale žádat o další čas, protože všichni ostatní přikyvovali a vyhrnovali si rukávy.

„My ostatní teď o pár kroků ustoupíme, Neville,“ vysvětloval profesor Lupin, „abys měl volný prostor, rozumíš? Já pak pošlu dopředu dalšího… Tak honem, všichni zpět, abychom Nevillovi nepřekáželi v útoku —“

Všichni ustoupili, přitiskli se zády ke zdi a Nevilla nechali u skříně samotného. Byl celý pobledlý a vystrašený, také si ale vykasal rukávy a hůlku držel připravenou v ruce.

„Až napočítám do tří, Neville!“ pokračoval Lupin a zamířil svou hůlkou na dveřní knoflík skříně. „Ráz — dva — tři — teď !“

Z konce profesorovy hůlky Lupina vytryskl proud jisker a dopadl přímo na dveřní knoflík. Skříň se rozletěla dokořán. Vystoupil z ní profesor Snape se svým hákovitým nosem a hrozivým výrazem a šlehl po Nevillovi zlověstným pohledem.

Neville se zdviženou hůlkou o krok ustoupil a bezhlese pohyboval ústy. Snape se k němu nemilosrdně blížil a sahal po něčem ve svém hábitu.

„ R-r-riddikulus! “ vypískl Neville.

Ozvalo se cosi jako prásknutí bičem. Snape zavrávoral; náhle měl na sobě dlouhé šaty s krajkovým lemem, na hlavě vysoký klobouk se supem prožraným od molů a na ruce se mu pohupovala obrovská karmínově rudá kabela.

Ozval se výbuch smíchu. Bubák se zmateně zarazil, načež profesor Lupin vykřikl: „Parvati! Do toho!“

Parvati s odhodlaným výrazem postoupila kupředu.

Snape se teď otočil k ní. A znovu prásk — a na jeho místě nyní stála zkrvavená, nesčetnými obvazy omotaná mumie. Nevidomým obličejem byla otočená k Parvati, rozešla se k ní plouživým krokem, nohy vláčela po zemi a zvedala neohebné paže —

„ Riddikulus! “ zaječela Parvati.

Mumii se odmotal obvaz na noze; zapletla se do něj, natáhla se jak široká tak dlouhá a odkutálela se jí hlava.

„Seamusi!“ zaburácel profesor Lupin.

Seamus proběhl kolem Parvati.

Prásk! Tam, kde ještě před okamžikem ležela mumie, teď stála žena s havraními vlasy spadajícími až na podlahu. Kostnatou tvář měla lehce nazelenalou — smrtonoška. Právě teď otevřela ústa dokořán a celá sborovna se naplnila nelidskou ozvěnou táhlého kvílivého skřeku, při němž se Harrymu zježily všechny vlasy —

„ Riddikulus! “ zahulákal Seamus.

Smrtonoška přidušeně zachroptěla a chytila se za hrdlo; ztratila hlas.

Prásk! Smrtonoška se proměnila v krysu, která se dokolečka honila za svým ocasem, potom — prásk! — v chřestýše, který se ve svíjivých smyčkách plazil po podlaze, než se z něj — prásk! — stala jediná, krví podlitá oční bulva.

„Je celý zmatený!“ vykřikl Lupin. „Za chvíli ho budeme mít! Deane!“

Dean si pospíšil kupředu.

Prásk! Bulva se proměnila v uťatou ruku, která dopadla prsty dolů a jako krab se začala posunovat po podlaze. Vtom se ozvalo cvaknutí — a ruka uvízla v myší pasti.

„Výborně! Teď ty, Rone!“

Ron se vrhl kupředu.

Prásk!

Hned několik žáků vyjeklo současně. K Ronovi se blížil obrovitý pavouk, šest stop vysoký a celý chlupatý, a výhružně cvakal kusadly. Harry se vteřinku obával, že Ron ztuhl hrůzou. Pak ale —

„ Riddikulus! “ zařval Ron a pavoukovy nohy byly tytam. Bezmocně se převaloval sem a tam — Levandule Brownová zapištěla a uhnula mu z cesty — až se dovalil přímo k Harrymu. Harry zdvihl připravenou hůlku, jenže —

„Sem ke mně!“ zaburácel náhle profesor Lupin a skokem se vrhl vpřed.

Prásk!

Beznohý pavouk zmizel. Chvíli se všichni zmateně rozhlíželi kolem dokola a hledali, kam se poděl. Potom si všimli, že ve vzduchu před Lupinem visí stříbřitě bílá koule; Lupinovo „ Riddikulus! “ zaznělo téměř lenivě.

Prásk!

„Teď běž, Neville, a doraž ho!“ poručil Lupin, když bubák dopadl na podlahu v podobě švába. Prásk! Snape byl zpět. Tentokrát Neville vyrazil do útoku s odhodláním v obličeji.

„ Riddikulus! “ rozkřikl se a třída na zlomek vteřiny opět zahlédla Snapea v krajkových šatech Nevillovy babičky. Vzápětí Neville zahýkal smíchy, bubák explodoval, rozprskl se na tisíc drobných obláčků kouře a zmizel.

„Vynikající!“ zvolal profesor Lupin a zbytek třídy začal nadšeně tleskat. „Výborně, Neville. Všichni jste byli dobří. Tak to máme… pět bodů pro Nebelvír za každého, kdo se bubákovi postavil, deset pro Nevilla, protože ten mu čelil dvakrát… a po pěti bodech pro Hermionu a Harryho.“

„ Já jsem ale nic neudělal,“ podivil se Harry.