Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

„Řek bych, že jsem udělal rekord,“ zahuhlal zastřeně, když je poznal. „Počítám, že tu eště neměli učitele, co by vydržel jeden jedinej den.“

„Oni tě vyhodili, Hagride?“ vyjekla Hermiona.

„Eště ne,“ povzdechl nešťastně a zavdal si pořádný doušek, ať už v korbelu bylo cokoli. „Je to ale jen votázka času, žejo, po tom, co se Malfoy…“

„Jak mu je?“ zajímal se Ron, když se všichni usadili. „Nebylo to přece nic vážného, že ne?“

„Madame Pomfreyová pro něho dělala, co mohla,“ odpověděl sklesle Hagrid, „von ale tvrdí, že má pořád hrozný bolesti… je celej vobvázanej a skučí…“

„To jenom filmuje,“ opáčil okamžitě Harry. „Madam Pomfreyová dokáže vyléčit úplně všechno. Loni mi nechala znova narůst polovinu všech kostí. To se ale dalo čekat, že z toho bude chtít Malfoy vytřískat, co se dá.“

„Samozřejmě už informovali školní radu,“ pokračoval zachmuřeně Hagrid. „Ty si myslej, že jsem si pro začátek ukous moc velký sousto. Že jsem měl nechat hipogryfy na pozdějc… Že jsem měl začít vod tlustočervů nebo něčeho takovýho… Vždyť já jenom chtěl, aby byla první hodina zajímavá… Všecko je to moje vina…“

„Všechno je to Malfoyova vina, Hagride!“ prohlásila důrazně Hermiona.

„Můžeme ti to dosvědčit,“ přidal se Harry. Varoval jsi, že kdo hipogryfa urazí, na toho že zaútočí. Že tě Malfoy neposlouchal, za to si může sám. Povíme Brumbálovi, jak to doopravdy bylo.“

„Jasně, Hagride, nedělej si starosti, vysekáme tě z toho,“ připojil se Ron.

Z vrásčitých koutků uhlově černých očí se Hagridovi vykutálely dvě slzy. Popadl Harryho a Rona a stiskl je v náručí, div jim nepolámal kosti.

„Řekla bych, že už jsi toho vypil dost, Hagride,“ prohlásila nesmlouvavě Hermiona, zdvihla ze stolu korbel a odešla ho ven vylít.

„No dobrá, nejspíš má pravdu,“ připustil Hagrid a pustil Harryho a Rona; ti se od něj odpotáceli a masírovali si žebra. Hagrid se těžce zdvihl ze židle a nejistým krokem vyšel ven za Hermionou. Vzápětí uslyšeli hlasité cákání.

„Co to dělá?“ zeptal se nervózně Harry, když se Hermiona vrátila s prázdným korbelem.

„Ponořil si hlavu do sudu s vodou,“ vysvětlila Hermiona a uklidila korbel na místo.

Hagrid se po chvíli vrátil, dlouhé vlasy i vousy měl úplně mokré a vytíral si vodu z očí.

„Už je to lepší,“ poznamenal, zatřásl hlavou jako pes a všechny postříkal. „Poslyšte, to bylo vod vás moc hezký, že jste za mnou přišli, vážně vám to —“

Náhle se zarazil uprostřed věty a zíral na Harryho, jako by si teprve teď uvědomil, že tam je.

„CO MÁ TOHLE KRUCINÁL ZNAMENAT, CO?“ zaburácel tak znenadání, že všichni tři vyskočili aspoň čtvrt metru do vzduchu. „TY PŘECE PO SETMĚNÍ NEMÁŠ VŮBEC CO DĚLAT VENKU, HARRY! A VY DVA HO KLIDNĚ NECHÁTE!“

Hagrid rázným krokem přešel k Harrymu, popadl ho za paži a táhl ho ke dveřím.

„Poď!“ vyštěkl na něj rozzlobeně. „Vodvedu tě pěkně zpátky až ke škole a chraň tě pámbu, esli za mnou eště někdy přídeš takle potmě. Za to ti já nestojím!“

Malfoy se na vyučování znovu objevil teprve koncem čtvrtečního dopoledne, to už měli zmijozelští a nebelvírští půlku dvouhodinovky lektvarů za sebou. Vešel do sklepení sebevědomým krokem, pravou paži měl omotanou obvazy a zavěšenou na pásce a podle Harryho si počínal jako hrdina, který přežil nějakou strašlivou bitvu.

„Jak to vypadá, Draco?“ usmála se na něj afektovaně Pansy Parkinsonová. „Bolí to hodně?“

„Jo, bolí,“ přikývl Malfoy a nasadil výraz, který měl zřejmě dokázat, jak statečně bolest přemáhá. Harry však viděl, že potají mrkl na Crabbeho a Goyla, jen co od něj Pansy odvrátila oči.

„Posaďte se, prosím,“ vybídl ho bez jakékoli jedovaté poznámky profesor Snape.

Harry s Ronem na sebe zamračeně pohlédli; kdyby přišel na hodinu pozdě některý z nich, Snape by ho rozhodně nevyzval, aby „se posadil, prosím“, ale nasolil by mu školní trest. Malfoyovi ovšem odjakživa při Snapeových hodinách všechno procházelo; Snape byl ředitelem zmijozelské koleje a všeobecně vlastní žáky preferoval před všemi ostatními.

Toho dne právě připravovali zbrusu nový lektvar, zmenšovací dryák. Malfoy si svůj kotlík postavil hned vedle Harryho a Rona, takže všichni tři svoje ingredience připravovali na stejném stole.

„Pane profesore,“ zavolal Malfoy „potřeboval bych pomoct s nakrouháním těch sedmikráskových kořenů, protože ta moje ruka —“

„Weasleyi, nakrouhejte Malfoyovi jeho kořínky,“ poručil Snape, aniž by zdvihl oči.

Ron zrudl jako cihla.

„Vůbec nic s tou rukou nemáš,“ zasyčel.

Malfoy se na něj přes stůl zlomyslně ušklíbl.

„Slyšels profesora Snapea, Weasleyi, tak mi ty kořínky nakrouhej.“

Ron popadl nůž, přitáhl si Malfoyovy kořínky k sobě přes stůl a začal je nahrubo sekat, takže byl každý kousek jinak dlouhý.

„Pane profesore,“ protáhl Malfoy, „Weasley mi z těch kořínků dělá guláš.“

Snape přistoupil k jejich stolu, sklonil k němu svůj hákovitý nos, pohlédl na kořínky a nepříjemně se na Rona usmál zpod dlouhých, mastných černých vlasů.

„Vyměňte si kořínky s Malfoyem, Weasleyi.“

„Ale pane profesore —“

Ron poslední čtvrthodinu strávil tím, že svoje kořínky pečlivě krájel na přesně stejné kousky.

„ Okamžitě ,“ pobídl ho Snape svým nejnebezpečnějším hlasem.

Ron přistrčil vlastní vzorně nakrouhané kořínky přes stůl Malfoyovi a pak se znovu chopil nože.

„A pane profesore, potřeboval bych taky oloupat tenhle scvrklofík,“ pokračoval Malfoy hlasem plným zlomyslného smíchu.

„Pottere, oloupejte laskavě Malfoyův scvrklofík,“ nařídil Snape a vrhl na Harryho nenávistný pohled, který měl vyhrazený jen pro něj.

Harry popadl Malfoyův scvrklofík, zatímco Ron se snažil napravit škody napáchané na jeho koříncích, které teď byl nucen použít. Harry scvrklofík oloupal nejrychleji, jak to jen dokázal, a beze slova ho hodil Malfoyovi zpátky přes stůl. Malfoyův samolibý škleb byl širší než kdy dřív.

„Viděli jste v poslední době toho svého Hagrida?“ zeptal se tiše.

„Do toho ti nic není,“ utrhl se na něj Ron, aniž by zdvihl oči.

„Obávám se, že už tady moc dlouho učit nebude,“ informoval je Malfoy naoko lítostivě. „Otce to moje zranění dost popudilo —“

„Ještě chvíli žvaň, Malfoyi, a já ti ukážu, co je to opravdové zranění,“ zavrčel Ron.

„— takže si stěžoval u školní rady. A taky na ministerstvu kouzel. Otec je dost vlivná osoba, však víte. A takovéhle zranění s trvalými následky —“ zhluboka, falešně si povzdechl, „kdo ví, jestli se mi ta ruka ještě někdy úplně uzdraví.“

„Tak proto to takhle filmuješ,“ ucedil Harry a nechtě uřízl mrtvé housence hlavu, protože se mu vzteky třásla ruka. „Chceš, aby Hagrida vyhodili.“

„No,“ protáhl Malfoy a ztlumil hlas tak, že už jen šeptal, „ částečně proto, Pottere. Má to ovšem i jiné výhody. Weasleyi, nařež mi ty housenky.“

Několik kotlíků od nich zápasil Neville s problémy. Stávalo se pravidelně, že se na hodinách lektvarů sesypal. Byl to předmět, ze kterého měl nejhorší známky, a situaci ještě desateronásobně zhoršoval jeho panický strach z profesora Snapea. Jeho lektvar, který měl teoreticky být zářivě ostře zelený, byl místo toho —