Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

„Ano,“ přikývl Harry. „Potřebuji —“

„Uhněte mi z cesty,“ vyzval ho netrpělivě prodavač a odstrčil ho stranou. Natáhl si na ruce pár velice tlustých rukavic, popadl velkou sukovitou vycházkovou hůl a zamířil k dvířkům klece s knihami o obludách.

„Počkejte,“ zarazil ho spěšně Harry. „Tuhle knížku už mám.“

„Vážně?“ V prodavačově obličeji se objevil výraz nesmírné úlevy. „Díky bohu, už mě dnes dopoledne pětkrát pokousaly —“

Krámkem se rozlehl hlasitý trhavý zvuk; dvě obludária se vrhla na třetí a snažila se je rozsápat na kusy.

„Nechte toho! Nechte toho!“ vyjekl prodavač, zasunul mezi mříže vycházkovou hůl a odtrhl knihy od sebe. „Tohle už nikdy neobjednám, v životě ne! Takový blázinec! Myslel jsem, že nemůže být nic horšího, než když jsme objednali dvě stě výtisků Neviditelné učebnice neviditelnosti — přišly nás na hromadu peněz a vůbec jsme je nenašli… No, budete si tedy přát něco jiného?“

„Ano,“ přikývl Harry a pohlédl do seznamu. Potřebuji Odhalování věcí budoucích od Kasandry Vablatské.“

„Hmm, mladý pán začíná s jasnovidectvím, že ano?“ usmál se prodavač, stáhl si rukavice a zavedl Harryho do zadní části krámku, kde byl koutek vyhrazený předpovídání budoucnosti. Na malém stolku byla hromada svazků s tituly jako Předvídání nepředvídatelného: Obrňte se proti šokům nebo Roztříštěné koule: Když vám štěstí nepřeje .

„Tady je to,“ prohlásil prodavač, který zatím vylezl na štafle a sejmul z police tlustou, černě vázanou knihu. „ Odhalování věcí budoucích . Moc šikovná příručka všech základních metod předpovídání budoucnosti — čtení z dlaně, z křišťálových koulí, z ptačích vnitřností…“

Harry však neposlouchal. Pohled mu padl na jinou knihu, která byla rovněž mezi tituly vystavenými na stolku: Předzvěsti smrti: Co dělat, když víte, že se schyluje k nejhoršímu .

„Ale ne, tohle bych na vašem místě nečetl,“ mávl prodavač ledabyle rukou, když viděl, na co Harry civí. „Začnete vidět předzvěsti konce na každém kroku. Samotné přečtení by vás vyděsilo k smrti.“

Harry však dál upřeně hleděl na přední obálku knihy; byl na ní vyobrazen černý pes velikosti medvěda s planoucíma očima. Připadal mu podivně povědomý…

Prodavač mu vtiskl do ruky Odhalování věcí budoucích .

„Ještě něco?“ zeptal se.

„Ano,“ přisvědčil Harry, odtrhl oči od psího pohledu a omámeně pohlédl do seznamu. „Totiž… potřebuji Přeměňování pro středně pokročilé a Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro třetí ročník.“

O deset minut později se Harry vynořil z Krucánků a kaňourů s novými učebnicemi pod paží a zamířil zpět k Děravému kotli. Sotva vnímal, kam jde, a dokonce do několika kolemjdoucích vrazil.

Vyběhl s hlasitým dupotem po schodem ke svému pokoji, vešel dovnitř a upustil knihy na postel. Někdo u něj mezitím uklidil; okna byla otevřená a pokoj byl zalitý slunečním svitem. Harry slyšel rachot autobusů projíždějících v neviděné mudlovské ulici za jeho zády i halas stejně neviděného davu dole v Příčné ulici. V zrcadle nad umyvadlem spatřil svůj obličej.

„Nemohla to přece být předzvěst smrti,“ osopil se vzdorovitě na svůj odraz. „Když jsem tehdy tu věc v Magnoliové ulici zahlédl, byl jsem celý vyděšený. Nejspíš to byl jen toulavý pes…“

Automaticky zdvihl ruku a pokusil se přihladit si vzpurné vlasy k hlavě.

„To je předem prohraná bitva, kamaráde,“ uchechtlo se sípavě zrcadlo.

Jak dny jeden po druhém míjely, začal se Harry na každém kroku rozhlížet, jestli někde neuvidí Rona nebo Hermionu. Teď, když byl začátek školního roku tak blízko, se v Příčné ulici objevovala spousta bradavických studentů. Harry potkal Seamuse Finnigana a Deana Thomase, své spolužáky z Nebelvíru, v Prvotřídních potřebách pro famfrpál, kde stejně jako on žádostivě okukovali Kulový blesk; před Krucánky a kaňoury narazil i na skutečného Nevilla Longbottoma, zapomnětlivého chlapce s kulatým obličejem. Ani se s ním nemohl zastavit na kus řeči; Neville někam založil seznam svých učebnic a jeho velice přísně vyhlížející babička mu právě dávala co proto. Harry zadoufal, že nikdy nezjistí, že se při svém útěku před ministerstvem kouzel vydával právě za něj.

Posledního dne prázdnin se Harry probudil s myšlenkou, že nejpozději zítra už se konečně s Ronem a Hermionou shledá ve spěšném vlaku do Bradavic. Vstal, oblékl se, naposledy se zašel podívat na Kulový blesk a právě přemýšlel o tom, kam půjde na oběd, když zaslechl, jak na něj někdo volá:

„Harry! HARRY!“

Okamžitě se otočil — a byli tam, oba dva, a seděli před zmrzlinářstvím Floreana Fortescuea. Ron se zdál být až neuvěřitelně pihovatý a Hermiona byla opálená do tmavě hněda. Oba na něj zuřivě mávali.

„No konečně!“ ulevil si Ron a široce se usmíval na Harryho, který si k nim přisedl. „Byli jsme v Děravém kotli, tam nám ale řekli, že jsi venku, tak jsme šli do Krucánků a kaňourů, k madame Malkinové a —“

„Já jsem si všechno do školy nakoupil už minulý týden,“ vysvětloval Harry. „A jak víte, že bydlím u Děravého kotle?“

„To taťka,“ řekl prostě Ron.

Pan Weasley, který pracoval na ministerstvu kouzel, pochopitelně musel o incidentu s tetou Marge do všech podrobnosti slyšet.

„Tys doopravdy nafoukl svou tetu, Harry?“ zeptala se Hermiona smrtelně vážným tónem.

„Já nechtěl,“ bránil se Harry, zatímco Ron se svíjel smíchy. „Prostě… prostě jsem se neuhlídal.“

„To není žádná legrace, Rone,“ vyjela nabroušeně Hermiona. „Vážně mě překvapuje, že Harryho nevyloučili ze školy.“

„To mě taky,“ přiznal Harry. „Copak že mě nevyloučili, já dokonce počítal s tím, že mě zatknou.“ Pohlédl na Rona. „Tvůj taťka by asi nevěděl, proč mě vlastně Popletal nepotrestal, že?“

„Nejspíš proto, žes to byl právě ty, nemyslíš?“ pokrčil rameny Ron a stále se tiše pochechtával. „Proslulému Harrymu Potterovi nemohli něco takového udělat. Nechtěl bych vidět, jak by ministerstvo zatočilo se mnou , kdybych nafoukl některou svoji tetičku. Až na to, že by mě nejdřív museli vykopat, protože mamka by mě zabila. Můžeš se na to ale taťky večer zeptat sám. My dneska totiž spíme u Děravého kotle! Takže zítra můžeš jet na King’s Cross s námi. A Hermiona tam spí taky!“

Hermiona rozzářeně přikývla. „Máma s tátou mě tady dneska ráno vyložili se všemi věcmi do Bradavic.“

„To je báječné!“ vydechl šťastně Harry. „Takže už máte nové učebnice a všechno ostatní?“

„Koukni na tohle,“ pochlubil se Ron, vytáhl z brašny dlouhé štíhlé pouzdro a otevřel je. „Zbrusu nová hůlka. Vrbová, čtrnáct palců dlouhá a je v ní ocasní žíně jednorožce. A všechny knížky už taky máme,“ ukázal na velkou tašku pod svou židlí. „Poslyš, cos říkal těm obludáriím? Ten prodavač se málem rozbrečel, když jsme řekli, že chceme dvě.“

„Co má tohle všechno znamenat, Hermiono?“ zeptal se Harry a ukázal ne na jednu, ale na tři nadité tašky, ležící na vedlejší židli.

„No“ zapsala jsem si přece víc nových předmětů než vy,“ připomněla mu Hermiona. „Tohle jsou moje učebnice věštění z čísel, péče o kouzelné tvory, jasnovidectví, studia starodávných run, studia mudlů…“