Ivan Jefremov - Hodina Býka

„Ach ne, co si myslíte! Chtěl bych se prostě první dovědět něco o své ,pravlasti’,“ odpověděl ironicky.

„Copak vy o ní vůbec nic nevíte?“ Čajo Čagas sebou neznatelně trhl a uhnul před jejíma vševědoucíma očima.

„Samozřejmě že ne! Pocházíme z Bílých Hvězd, jak zjistili naši vědci. Vy jste úplně jiní. Neumíte se na sebe podívat nezaujatě, a proto nechápete, jak velice se od nás lišíte. Především neobyčejnou rychlostí pohybů a myšlení, spojených zároveň s jistotou a vnitřním klidem. To všechno může člověka vydráždit až k zuřivosti.“

„To je zlé. Projevujete tím vlastně utajovaný komplex méněcennosti, který bývá příčinou všech krutostí.“

„Hlouposti! To se zdá jen vám, lidem, jejichž psychika je nám cizí…“

Fai Rodis vstala tak rychle, že se Čojo Čagas překvapením přikrčil jako šelma. Ale žena se jen dotkla křišťálové koule, která ji zaujala zvláštní proměnlivostí a hrou barevných odstínů.

„Takové hadačské koule pro autohypnózu dovedli dělat na Zemi jen v Japonsku před pěti tisíci lety. Starověcí mistři je vybrušovali z průzračných přírodních krystalů křemene. Hlavní optická osa krystalu je orientována podle osy koule. K věštění jsou zapotřebí koule dvě. Jedna se nastaví osou vertikálně a druhá horizontálně jako váš Tor...vaše planeta. Kde ale máte druhou kouli?“

„Zůstala u předků na Bílých Hvězdách.“

„To je možné,“ souhlasila Fai lhostejně, jako by ztratila zájem o další rozhovor.

Poprvé v životě pocítil předseda Rady Čtyř nezvyklý zmatek. Sklonil hlavu. Chvíli oba mlčeli.

„Seznámím vás se svou ženou,“ řekl znenadání Čojo Čagas a zmizel nehlučně za drapériemi ze zelené látky. Fai zůstala stát, nespouštěla oči z koule a slabě se usmívala vlastním myšlenkám. Pak náhle sáhla rukou k pasu a vyňala maličkou kovovou rourku. Přiložila ji k podstavci věštecké koule, a nicotný, pro analýzu však dostačující úlomek černého dřeva byl jejím vlastnictvím.

Fai netušila, že se jí dostalo neobyčejné cti. Soukromý život členů Rady Čtyř se vždycky tajil. Obecně se předpokládalo, že představitelé moci se ani nesníží k tak obyčejným lidským záležitostem, jako je ženitba, protože mohou okamžitě získat kteroukoli ženu na planetě jako milenku.

Ve skutečnosti si však vládci vybírali své ženy a milenky jen z úzkého kruhu nejoddanějších lidí.

Čojo Čagas vstoupil neslyšně a náhle. Zřejmě to byl jeho zvyk. Vrhl rychlý pohled na obě strany, a teprve potom pohlédl na nehybně stojící návštěvnici.

„Jsou oba na svém místě,“ řekla Rodis tiše, „jen…“

„Co jen?“ zvolal netrpělivě Čagas, učinil dva kroky napříč pokojem a odhrnul závěs, který se ničím nelišil od ostatního potahu na stěnách. V prostoru za ním stál člověk a široce otevřenýma očima zíral na svého pána. Čagas rozzlobeně vykřikl, ale strážný sebou ani nepohnu! Vrhl se tedy na druhou stranu, ale Rodis ho posunkem zastavila.

„Druhý také nic nevnímá!“

„To jsou vaše žerty?“ zeptal se vládce bez sebe hněvem.

„Bála jsem se, že narazím na stejné nepochopení, jako byla včerejší příhoda s oknem,“ doznala Fai omluvně.

„To můžete udělat s každým? I se mnou?“

„Ne. Vy patříte k oné pětině lidí, kteří nepodléhají hypnóze. Nejdřív je třeba zlomit vaše podvědomí. Ostatně, sám to dobře znáte… Máte soustředěnou a vytrénovanou vůli a mocný rozum. Vy si nepodrobujete lidi jen vlivem slávy, moci a příslušných zařízení. Přesto že i v tom se výborně vyznáte. Třeba váš přijímací sál, v němž sedíte na vyvýšeném místě v plné záři a v přítmí pod vámi všichni ostatní, nepatrní služebníci.“

„Je to snad vymyšleno špatně?“ zeptal se Čojo Čagas s nádechem převahy. „Ale nechme toho. Jak jste to dokázala s mými strážci?“

„Velice snadno. Jsou vycvičeni k pokorné, bezduché poslušnosti. To s sebou nese ztrátu rozumové úvahy, otupělost a potlačení vůle, která je hlavní složkou duševní stability a odolnosti. Nejsou to osobnosti, ale živé stroje s vloženým programem. Nic pak není lehčího, než program změnit…“

Ze zástěny stejně nenadále jako její muž vystoupila neobyčejně krásná Tormanťanka. Byla vysoká jako Fai, ale mnohem subtilnější, a pohybovala se s nezvyklou grácií, vypočítanou zřejmě na efekt. Matně černé vlasy, sčesané dozadu nad vysokým hladkým čelem, spadaly jí v těžkých vlnách na spánky a do týla. Na temeni jí zářili dva propletení hadi s rozevřenými čelistmi, jemná práce ze světlého kovu s růžovým odstínem. Náhrdelník ze stejného materiálu ve tvaru pestrých čtverců, spojených růžovými kameny s diamantovým jasem, obepínal vysokou šíji a klesal ve čtyřech třpytných přívěscích do úžlabinky mezi ňadry, téměř odhalenými v elastickém korzetu. Úzká ramena, krásné paže i převážná část zad byly holé, což rozhodně neodpovídalo každodennímu úboru na Tormansu.

Dlouhé mírně šikmé oči pod lomeným obočím hleděly upřeně a panovačně, rty velkých úst s mírně zvednutými koutky byly pevně stisknuté a vyjadřovaly nespokojenost.

Zůstala stát a bez okolků si prohlížela svého hosta. Rodis jí první vyšla vstříc.

„Nemylte se,“ řekla mírně, „jste nesporně krásná, ale nejkrásnější ze všech být nemůžete, jako nikdo ve vesmíru.

Krása má nekonečně mnoho odstínů, v tom spočívá rozmanitost světa.“

Vládcova žena přimhouřila tmavohnědé oči a vztáhla ruku velkomyslným gestem, v němž bylo cosi hraného a dětského zároveň. Fai Rodis, která si už osvojila tormanťanské způsoby, opatrně stiskla její úzkou dlaň.

„Jak vám říkají, návštěvnice ze Země?“ zeptala se trhaně, vysokým ostrým hlasem, jako by udělovala rozkaz.

„Fai Rodis.“

„Zní to pěkně, i když my jsme zvyklí na jiná hlásková spojení. Já jsem Jantre Jachach, zkráceně Jan-Jach…“

„Nazvali vás podle jména planety!“ zvolala Rodis. „To se hodí pro ženu nejvyššího vládce.“

Na rtech Tormanťanky se mihl povýšený úsměv:

„Co vás napadá! Planetě dali mé jméno.“

„To přece není možné! Přejmenovávat planetu, kdykoli se objeví nová vládkyně. Co ohromné a zbytečné práce je pak s přepisováním všech názvů, jaký zmatek tím vznikne v knihách!“

„Starosti se změnou jmen, to je maličkost!“ vmísil se do rozhovoru Čojo Čagas. „Naši lidé nemají dost práce a síly se na to vždycky najdou.“

Fai Rodis poprvé upadla do rozpaků. Mlčky stála před vládcem planety a jeho ženou.

Oba svým způsobem vycítili její stísněnost a usoudili, že nastal příhodný okamžik pro zakončení audience.

„Dole ve Žlutém sále čeká inženýr, který byl určen, aby vám pomáhal při získávání informací. Bude tu stále a přijde okamžitě, jakmile ho zavoláte.“

„Řekl jste inženýr?“ zeptala se pro jistotu Rodis. „Počítala jsem s historikem. Vždyť se vůbec nevyznám v otázkách technologie. Kromě toho u nás na Zemi je historie nejdůležitější vědecká disciplína, věda věd.“

„K disponování informacemi je zapotřebí inženýr. U nás to tak je.“ Čojo Čagas se shovívavě usmál.

„Děkuji.“ Fai se uklonila.

„Ó, uvidíme se ještě nejednou! Kdy mi ukážete filmy o Zemi?“

„Kdykoli si budete přát.“

„Dobře. Najdu si čas a dám vám vědět. A teď,“ Čojo Čagas kývl k drapériím, „vraťte je do normálního stavu.“