Ivan Jefremov - Hodina Býka

Hostitel usedl poblíž, naklonil se důvěrně kupředu a zkřížil ruce, jako by se chystal trpělivě poslouchat svou návštěvnici.

„Teď si můžeme pohovořit ve dvou, jak se sluší na vedoucí osobnosti. I když je hvězdolet jen zrnkem písku ve srovnání s planetou, psychologicky je odpovědnost a plná moc nás obou stejná.“

Fai chtěla namítnout, že podobná formulace je nesprávná a pro člověka ze Země urážlivá. Ale pak si to rozmyslila.

Bylo by směšné a bezúčelné přesvědčovat oligarchu o zásadách pozemské etiky v éře Spojených Rukou.

„Jaké jsou normy společenských styků u vás na Zemi?“

pokračoval Čojo Čagas. „V jakých případech mluvíte pravdu?“

„Vždycky! „ „To je nemožné! Skutečná, nevyvratitelná pravda neexistuje.

„ „Existuje její přiblížení se k ideálu, tím větší, čím vyšší je úroveň společenského vědomí člověka.“

„Co s tím má vědomí společného?“

„Když si většina lidí uvědomí, že každý jev má rub a líc, že pravda má dvě tváře a je závislá na měnícím se životě…“

„Tak tedy absolutní pravda neexistuje?“

„Honba za absolutními pojmy je jedním z největších omylů člověka. Výsledkem je jednostrannost, tedy polopravda, a ta je horší než vyložená lež, která oklame méně lidí a není nebezpečná pro člověka vědoucího.“

„A vy se vždycky držíte téhle zásady? Neochvějně?“

„Neochvějně!“ řekla Rodis pevně, ale hned si vzpomněla na scénu, kterou zahrála na hvězdoletu.

„Tak mi tedy popravdě řekněte, proč jste se objevili na planetě Jan-Jach?“

„Opakuji, co jsem řekla už dříve. Naši vědci vás pokládají za potomky Pozemšťanů páté epochy starověku, na Zemi nazývané éra Rozděleného Světa. Podle toho musíte být našimi přímými příbuznými. Cožpak to není dostatečný důvod, abychom se vzájemně poznali?“

„Národ Jan-Jachu je jiného mínění,“ řekl zřetelně Čojo Čagas. „Ale připusťme, že je správné, co jste řekla. Co dál?“

„Dál je přirozené, abychom navázali styk, vyměňovali si dosažené výsledky, učili se z chyb, pomáhali si v obtížích a spojili se v jednu rodinu.“

,,O to vám jde! Spojit se v jednu rodinu! Tak jste si to rozhodli vy, Pozemšťané, za nás! Spojit se v jednu rodinu!

Podmanit si národ Jan-Jachu. Takové jsou vaše záměry!“

Fai se strnule napřímila a upřeně pohlédla na Čojo Čagase.

Zelené oči jí potemněly. Jakási neznámá síla spoutala vůli předsedy Rady Čtyř. Potlačil bezděčný pocit strachu a řekl:

„I kdyby naše obavy byly přehnané, přece jen jste se tu objevili, aniž jste se nás ptali. Mám vám vyjmenovat všechny příčiny, proč naše planeta odmítá bez rozdílu všechny příchozí z cizích světů?“

„A zejména ze světa, jehož lidé se vám tak podobají,“

dořekla Rodis myšlenku, již Čagas nevyslovil.

Kývnutím přisvědčil a sklouzl po ni podezřívavým pohledem úzkých očí:

„Jste snad jasnovidka?“

„Nemohu uvěřit, že by lidé na Jan-Jachu odmítli nahlédnout do oceánu nekonečného poznání, který jim otevřela naše planeta a Veliký Okruh!“

„Nevím, co to je.“

„Tím spíš!“ Rodis udiveně pohlédla na Čojo Čagase a naklonila se k němu blíž. „Cožpak pro vás není hlavní věcí znásobení krásy, vědění a harmonie v člověku i ve společnosti?“

„To je vaše pravda! Ale ta naše chce omezit poznání, protože ono odkrývá hrozivou propast vesmíru, na jejímž pokraji si člověk uvědomuje svou nicotnost a ztrácí víru v sebe. Tím se narušuje hodnota prostých a krásných životních pocitů. Být šťasten, znamená žít v souladu s podmínkami, v jakých se člověk narodil a v nichž zůstává navždy.

Vystoupí z nich, a čeká ho smrt, je nic, jen jiskra zhaslá ve větru. A my jsme si nevytvořili štěstí proto, aby nám je zničili cizinci, i když si dělají nároky na pokrevní příbuzenství s námi!“

„Štěstí měkkýše, zalezlého do ulity, kterou může každým okamžikem rozdrtit nevyhnutelné střetnutí okolností, nazývané kdysi na Zemi a teď u vás osudem.“

„Na všechno jsme předem pamatovali!“

„Bez vysokých znalostí? A co nedávné katastrofální následky přelidnění? Celá vaše planeta je zaplněna hřbitovy, desítky miliard obětí vinou zaostalosti a tvrdohlavosti,“

řekla Fai hořce. „Tak pyká civilizace, která porušila rovnováhu mezi životem a prostředím, protože dopustila živelné přemnožení, jak se to stává u některých živočišných druhů!

Smutný a trestuhodný výsledek pro tvora zvaného Homo sapiens!“

„Tak vida! Vy znáte historii Jan-Jachu? Odkud?“ Čojo Čagas přimhouřil nepřátelsky oči.

„To je pouze úryvek ze zprávy cizího hvězdoletu, který před dvěma sty sedmdesáti lety pozoroval vaši planetu.

Vaši předkové mu nedovolili přistát. Taky se domnívali, že drží osud planety ve svých rukou,“ řekla Fai posměšně a prudce, aby konečně prorazila skořápku ješitné sebedůvěry člověka v křesle před sebou.

Čojo Čagas vyskočil a změřil si Rodis od hlavy k patě pohledem, při němž jeho podřízeným podklesávala kolena, a zamrzala řeč. Pozemšťanka vstala a prohlížela si vládce s rozvážným klidem jako zajímavý jev, který zasluhuje zvláštní pozornost. Lidé ze Země dovedli dávno vycítit psychologickou atmosféru svého okolí a citlivě na ni reagovat.

„Likvidace těch, kdo nesouhlasí, je pravěký a zastaralý způsob,“ řekla, jako by četla vládcovy myšlenky. „Nejen za vyslance z cizích světů, ale koneckonců i za osud vlastního národa budete nakonec pohnán k odpovědnosti.“

„Jak to?“ zeptal se Čagas se zadržovanou zuřivostí.

„Zjistí-li badatelé na planetě kruté zacházení, záměrné zkreslování informací nebo překážky v cestě za poznáním, vedoucí k nevědomosti obyvatelstva, mohou se odvolat k arbitráži Velikého Okruhu.“

„A pak?“

„Léčíme nejen nemoci jednotlivců, ale i celých společností.

A zvláštní pozornost věnujeme profylaxi sociálního utrpení. Na planetě Jan-Jach se to mělo udělat zřejmě před několika staletími…“

„Přišli jste radit, když už jsme se sami dostali z nejhoršího,“

řekl předseda Rady Čtyř uklidněně.

„Vy víte, že Pozemšťané dříve nedokázali překonat gigantické prostory vesmíru. A my jsme neměli ani tušení, že naši předkové ze Země by mohli proniknout do tak nepředstavitelné dálky. Nebýt průzkumníků z Cefea… Ostatně, proč zbytečně ztrácet čas? Pokuste se odložit roli všemocného vládce. Pomozte nám, abychom vás poznali, snažte se poznat nás. A z toho vyplynou i další vaše rozhodnutí.“

„A vaše?“

„Já sama nemohu rozhodovat o osudech ostatních lidí ani svých kolegů, kteří na mě spoléhají. Proto nejsem vládkyně ve vašem pojetí.“

„Beru to na vědomí,“ řekl Čojo Čagas. Byl zase milý a usadil Rodis na dřívější místo. „Přemýšleli jste o plánech, jak poznat naši planetu?“

Fai mu vyložila, na čem se astronauti předešlý den usnesli. Čojo Čagas pozorně naslouchal a k jejímu údivu neměl žádné námitky. Stál a hleděl zamyšleně na křišťálovou kouli. Rodis domluvila, a on, aniž odpoutal zrak od koule, souhlasil se všemi cestami svých hostí.

„Mám jen jednu podmínku,“ otočil se náhle k Fai, „že vy sama zůstanete zatím v zahradách Coamu.“

„Jako rukojmí?“ zeptala se Fai napůl žertem a napůl vážně.