Arkadij Strugackij: Vlny ztišují vítr

Abych zbytečně neztrácel čas, obrátil jsem se o pomoc do archívu Správy kosmické flotily a pokusil jsem se analyzovat údaje o všech 124 pilotech, kteří pravidelně létali na zkoumaných trasách ve zkoumaném období.

Už povšechná analýza ukázala, že přinejmenším u pilotů hrozí „tučňáčí syndrom“ asi v třetině případů NEZÁVISLE na počtu průletů „nebezpečným“ sektorem. Proto se zdá víc než pravděpodobné, že: a) dvě třetiny lidí jsou vůči „tučňáčímu syndromu“ imunní; b) člověku nevybavenému takovou odolností syndrom hrozí s jistotou téměř stoprocentní. Právě proto je otázka rozeznání imunního jedince od neimunního obzvlášť naléhavá.

3. Považuji za nezbytné v plném znění ocitovat poznámku dr. Möbia k jeho vlastnímu článku Znovu k podstatě „tučňáčího syndromu“. Dr. Möbius uvádí: „Zajímavé poznatky mi sdělil kolega Krivoklykov (Krymská pobočka Druhého IKM). Po zveřejnění mého referátu z Rigy mi napsal, že již po řadu měsíců vídá ve spánku sny, které se svým obsahem téměř kryjí s tíživými vidinami lidí postižených “tučňáčím syndromem” — zdává se mu, jako by se vznášel ve vzduchoprázdnu daleko od planet a hvězd, necítí tělo, ale přitom je může nerušeně pozorovat stejně jako nesčetné kosmické objekty, a to jak reálné, tak smyšlené. Na rozdíl od našich pacientů však přitom nezakouší žádné negativní emoce. Jemu kupodivu vše, co se v podobném snu odehrává, připadá zajímavé a příjemné. Stává se ve snu autonomním kosmickým tělesem, které se pohybuje po vlastní, předem zvolené trajektorii. Požitek mu přináší už sám pohyb, protože vede k dosažení jistého cíle, který se zdá být zdrojem čehosi netušeného a zajímavého. Už pohled na vzdálená souhvězdí a hvězdokupy mihotající v bezedném prázdnu v něm evokuje pocity nevysvětlitelné euforie. Původně mě napadlo, že v případě kolegy Krivoklykova jsem narazil na jakousi inverzi “tučňáčího syndromu”, která by ve světle úvah vyložených v mém článku mohla být zejména z teoretického hlediska nesmírně zajímavá. Dočkal jsem se však velkého zklamání — ukázalo se, že kolega Krivoklykov nikdy v životě necestoval kosmoletem typu FANTOM-17-PINGVIN. Přesto se ani dnes nevzdávám naděje, že inverze “tučňáčího syndromu” reálně existuje jako konkrétní projev lidské psychiky, a budu povděčen každému lékaři, který bude tak laskav a sdělí mi nové údaje k tomuto problémů.“

Životopisná informace:

MUDr. Ivan Georgijevič Krivoklykov, směnový psychiatr základny Lemboy (EN 2105), ve sledovaném období několikrát absolvoval trasu Země — Redut — EN 2105 v kosmoletech různých typů. Podle údajů VCI se momentálně nalézá na základně Lemboy.

Během rozmluvy s dr. Möbiem jsem se dověděl, že za poslední léta narazil na dva další případy pozitivní inverze „tučňáčího syndromu“. Odvolal se však na zákony lékařské etiky a jejich jména mi neposkytl.

Nehodlám jev inverze „tučňáčího syndromu“ komentovat do důsledku, ale připadá mi pravděpodobné, že nositelů takové inverze chodí po světě podstatně víc, než je vědě prozatím známo.

DOKUMENT 3 neuvádím jen proto, že to bylo jedno z nejslibnějších hlášení, které Toivo Glumov kdy předložil. Když jsem si jej několikrát po sobě pročetl, uvědomil jsem si, že jsme zřejmě poprvé narazili na skutečnou stopu, i když tehdy jsem ještě netušil, že právě toto hlášení stojí na počátku řetězce událostí, který sehraje rozhodující úlohu v mém podílu na zrodu Velkého zjevení.

21. března jsem si přečetl Toivovo hlášení o „tučňáčím syndromu“.

25. března Čaroděj tvrdě demonstroval svou nelibost v Ústavu podivínů (což jsem se dověděl až o několik dní později).

27. března mi Toivo položil na stůl hlášení o fukamifobii.

Informační hlášení

č. 013/99

Komkon-2

Ural — Sever

Datum: 26. března 99

Autor: T. Glumov, inspektor

Téma: 009 Návštěva staré dámy

Obsah: Fukamifobie, geneze novely Zákona o povinné bioblokádě

V průběhu prošetřování vzniku masových fobií za posledních sto let jsem dospěl k závěru, že v rámci tématu 009 by se předmětem našeho zájmu měly stát i okolnosti, které provázely zrod známé novely Zákona o bioblokádě, již Světová rada schválila 2. 02. 85.

V potaz je třeba vzít zejména tato fakta:

1. Bioblokáda (známá také pod názvem Tokijská procedura) se na Zemi i v celé Periférii systematicky aplikuje už asi 150 let. Termín „bioblokáda“ nutno považovat za neprofesionální, přejatý z novinářského slovníku. Odborníci Tokijské proceduře říkají nejčastěji fukamizace, na počest sester Natálie a Hosiko Fukamiových, které tuto metodiku poprvé teoreticky zdůvodnily a prakticky ověřily. Smyslem fukamizace je zvýšení přirozené úrovně přizpůsobivosti lidského organismu vnějším podmínkám (bioadaptace). Ve své klasické podobě se fukamizační zásah do organismu uplatňuje výhradně u novorozenců, počínaje poslední fází prenatálního vývoje plodu. Z informací, které se mi podařilo získat, vyplývá (samozřejmě za předpokladu, ze jsem všemu správně porozuměl), že celý fukamizační cyklus se skládá z dvou etap.

Použití séra UNBLAF (kultura „živonosné baktérie“) několikanásobně zvyšuje odolnost organismu vůči všem známým virovým, bakteriálním i sporovým infekcím a také vůči všem jedům organického původu. (V tom vlastně spočívá podstata bioblokády.)

Odjištění hypothalamu mikrovlnným zářením rapidně zmnožuje schopnost lidského těla adaptovat se na takové fyzikální činitele vnějšího prostředí, jako je tvrdá radiace, nepříznivé plynné složení atmosféry nebo vysoká teplota. Mimoto se výrazně rozšiřují možnosti organismu při regeneraci poškozených vnitřních orgánů, zvětšuje se rozsah viditelného spektra, prohlubuje se citlivost na psychoterapii a podobně.

Úplný text fukamizační instrukce uvádím níže.

2. Fukamizační procedura se do roku 85 na základě Zákona o bioblokádě prováděla povinně. Roku 82 byl Světové radě předložen návrh novely tohoto zákona, který počítal se zrušením povinné fukamizace novorozenců narozených na Zemi. Novela, předpokládala náhradu fukamizace takzvaným „dospělostním očkováním“, určeným osobám, jež dosáhnou věku šestnácti let. Roku 85 Světová rada (s převahou pouhých 12 hlasů) novelu Zákona o povinné bioblokádě schválila. V souladu s novelou byla povinná fukamizace zrušena a rozhodování o jejím provedení či neprovedení se tak ocitlo plně v kompetenci rodičů. Jedincům, kteří se v kojeneckém věku fukamizaci nepodrobili, se dostalo práva později odmítnout i „dospělostní očkování“, ovšem v tomto případě ztráceli možnost působit v profesích předpokládajících velké fyzické a psychické vypětí. Podle údajů VCI žije dnes na Zemi asi milión adolescentů, kteří neprošli fukamizaci, a zhruba dvacet tisíc osob, které odmítly „dospělostní očkování“.

Instrukce

k provádění etapové prenatální

a postnatální fukamizace novorozenců

1. Metodou celého sudého čísla určíme přesný termín počátku porodu. (Doporučované diagnostické pomůcky: rádioimunitní analyzátor NYMBUS, diagnostické sady FDH-4 a FDH-8.)

2. Nejméně 18 hodin před započetím primárních stahů určíme objem plodu a obsah plodové vody (každou z uvedených hodnot ZVLÁŠŤ).