Arkadij Strugackij - Vlny ztišují vítr

Poznámka:

V závěru tohoto oddílu považuji za důležité zdůraznit, že uvedené příklady jsem vybíral a anotoval podle toho, nakolik závažné připadaly mně osobně. Snažně proto prosím o prominutí, kdyby snad má chatrná erudice vyvolala nelibost.

2. První odmítnutí fukamizace, které stálo u zrodu celé odmítací epidemie, bylo zaznamenáno v porodním pokoji vesnice K’Sava v rovníkové Africe. 17. 04. 81 všechny tři rodičky, které byly během dne na pokoj přijaty, nezávisle jedna na druhé a každá jinou formou, ale naprosto kategoricky personálu zakázaly provádět na jejich budoucím dítěti fukamizační proceduru. Rodička A (první porod) zdůvodnila své rozhodnuti přáním manžela, který nedlouho předtím nešťastnou náhodou zahynul. Rodička B (první porod) se odmítnutí ani nesnažila nějak motivovat, avšak už sebemenší pokusy ji to rozmluvit u ni vyvolávaly hysterické stavy. „Nechci, a dost!“ opakovala. Rodička C (třetí porod, odmítla poprvé) byla velice uvážlivá, klidná a svůj postoj zdůvodňovala neochotou rozhodovat o osudu dítěte bez jeho vědomí a souhlasu. „Až vyroste, vyřeší si to sám,“ prohlásila.

Zmíněné motivace uvádím proto, že jsou typické. S nepatrnými odchylkami a variacemi se k nim „odmítačky“ uchylovaly v 95 % případů. V literatuře se ustálila následující klasifikace. Odmítnutí typu A: Zcela racionální, ale v zásadě neověřitelný motiv, 25 %. Odmítnutí typu B: Fobie v krystalické podobě — hysterické, iracionální chování, 65 %. Odmítnutí typu C: Etické důvody,10 %. Odmítnutí typu V (vzácné): Co do formy i obsahu neuvěřitelně rozmanité poukazy na náboženské přesvědčení, přívrženectví k exotickým filozofickým školám apod., asi 5 %.

18. dubna došlo ve stejné nemocnici k dalším dvěma odmítnutím a identické případy hlásily i jiné porodní pokoje regionu. Koncem měsíce už se případy nesouhlasu s fukamizací daly počítat na stovky, vyskytovaly se ve všech regionech zeměkoule a 5. května přišlo první sdělení o nesouhlasu s fukamizací mimo Zemi (Mars, Velký Syrt). Epidemie odmítání fukamizace pokračovala chvílemi intenzivněji, chvílemi slaběji až do roku 85, takže v okamžiku schválení novely celkový počet „odmítaček“ dosáhl 50 000 (0,01 % všech rodiček).

Zákonitosti vzniku a šíření této epidemie byly velmi dobře a s vysokým stupněm věrohodnosti fenomenologicky prozkoumány, ale tyto výzkumy nakonec žádné přesvědčivé vysvětlení nepřinesly.

Podařilo se například zjistit, že epidemie měla dvě hlavní ohniska: jedno v rovníkové Africe a druhé na severovýchodní Sibiři. Nabízí se analogie s pravděpodobnými ohnisky šíření lidstva, ale taková analogie přirozeně vůbec o ničem nevypovídá.

Druhý příklad. Odmítnutí byla vždy individuální, ovšem v postiženém porodním pokoji jako by jeden nesouhlas automaticky plodil další. Tento jev dal vzniknout termínu „N-článkový řetězec odmítnutí“, přičemž N mohlo dosahovat dosti vysokých hodnot. V porodním pokoji govekajské gynekliniky „řetězec“ propukl 11. 09. 83, ustal až 21. 09. a postihl všechny rodičky, které postupně do pokoje přicházely, takže celkovou délku „řetězce“ vytvořilo devatenáct žen.

V některých nemocnicích epidemie vznikaly a zase zanikaly opakovaně. Například v Bernském kojeneckém paláci se epidemie vyskytla celkem dvanáctkrát.

Přesto prese všechno v drtivé většině porodních pokojů na Zemi o odmítacích epidemiích v životě neslyšeli. Stejně tak nebylo o nesouhlasech s fukamizací nic známo ani ve většině mimozemských enkláv. Ovšem v místech, kde epidemie byly zaznamenány (Velký Syrt, základna na Saulu, Lázně), probíhaly přesně podle, zákonitostí typických pro Zemi.

3. Příčinám vzniku fukamifobie je věnována obsáhlá literatura. Seznámil jsem se s nejsolidnějšími pracemi, které mi doporučil profesor Derujod z Lhaského psychologického ústředí. Nejsem dostatečně kompetentní k tomu, abych mohl připravit přehled těchto prací, ale kloním se k závěru, že nějaká všeobecně uznávaná teorie vzniku fukamifobie neexistuje. Proto se omezím na to, že doslovně uvedu část svého rozhovoru s profesorem Derujodem.

OTÁZKA: Považujete za možný vznik této fobie u zdravé a úspěšné ženy?

ODPOVĚĎ: Přísně vzato je to nemožné. U zdravého člověka se fobie vždy dostavuje jako důsledek přílišného fyzického nebo psychického vypětí. A takto postiženého jedince můžeme jen těžko označit za zdravého a úspěšného. Jiná věc je, že člověk, zejména v našich převratných dobách, si zdaleka ne vždy uvědomuje, že je blízek zhroucení… Subjektivně se může považovat za úspěšného a dokonce spokojeného, takže z laického hlediska může vznik fobie vypadat jako jev naprosto nevysvětlitelný…

OTÁZKA: A co v případě fukamifobie?

ODPOVĚĎ: Víte, v jistém smyslu gravidita ještě dnes zůstává obestřena tajemnem… Pro ilustraci snad stačí uvést, že jsme teprve nedávno pochopili, že psychika těhotné ženy je psychikou binární, výsledkem ďábelsky složitých interakcí definitivně zformovaného vědomí dospělého člověka a prenatální psychiky plodu, o jejíchž zákonitostech zatím nevíme prakticky nic. A pokud si k tomu přičteme nevyhnutelné fyzické stresy, nevyhnutelné neurotické jevy… To vše zkrátka a dobře vytváří velmi příznivou půdu pro vznik fobií. Ovšem činit z toho závěr, že s přispěním takto laděných úvah jsme alespoň zčásti nastínili vysvětlení tak podivuhodného úkazu… To by bylo ukvapené. To by bylo krajně ukvapené a neseriózní.

OTÁZKA: Dá se mluvit o nějakých rozdílech mezi „odmítačkami“ a ostatními rodičkami? Na mysli mám třeba fyziologické diference, nebo psychické… Probíhaly už podobné výzkumy?

ODPOVĚĎ: Spousty. Ale dokázat něco konkrétního se nepodařilo. Já osobně jsem vždy měl a doposud mám za to, že fukamifobie je univerzální, stejně jako například nulapřepravní fobie. Jenže nulapřepravní fobie je jev velice rozšířený — podvědomý strach z prvního nulového přesunu zakouší víceméně každý, bez ohledu na pohlaví a profesi, a pak tento strach beze stopy mizí… zatímco fukamifobie je stav — naštěstí! — kromobyčejně vzácný. Zdůrazňuji naštěstí, protože léčit tuto fobii jsme se zatím ještě nenaučili.

OTÁZKA: Pokud jsem vám dobře rozuměl, profesore, zatím nebyla objevena ani jediná konkrétní příčina, která by fukamifobii vyvolávala.

ODPOVĚĎ: Spolehlivě ne. Ovšem nejroztodivnějších teorií a hypotéz už tu bylo plno, celé desítky.

OTÁZKA: Například…

ODPOVĚĎ: V podezření byla například propaganda odpůrců fukamizace. Na citlivou duši, k tomu ještě poznamenanou těhotenstvím, taková propaganda mohla mít určitý vliv. Nebo dejme tomu hypertrofovaný mateřský pud, instinktivní potřeba ochránit své dítě před veškerými myslitelnými vlivy vnějšího prostředí včetně těch prospěšných… Chcete něco namítnout? Nemusíte. Naprosto s vámi souhlasím. Všechny podobné předpoklady v nejlepším případě objasňují jen velice úzký okruh otázek. Nikdo ještě nedokázal vysvětlit ani takový úkaz jako „řetězec“, ani geografické zvláštnosti výskytu… a už vůbec nikdo nechápe, proč to všechno propuklo zrovna na jaře jedenaosmdesátého roku, a to nejen přímo na Zemi, ale i velmi daleko od ní…

OTÁZKA: A proč to všechno skončilo v pětaosmdesátém — to se objasnit dá?

ODPOVĚĎ: Představte si, že ano. Představte si, že už samotný fakt schválení novely zcela prokazatelně sehrál rozhodující roli v náhlém zastavení epidemie. I tady samozřejmě zůstává mnoho nejasného, ale to už jsou jen podružnosti.