Arkadij Strugacki: Pondělí začíná v sobotu

Český čtenář je totiž, jak známo, dostatečně sčetlý, vzdělaný a vyspělý, takže nepotřebuje, aby mu někdo pomáhal pochopit obecně známá fakta. Navíc jde-li o fakta, která při svém zájmu o ruskou a sovětskou kulturu do sebe vstřebal vlastně již v útlém dětství. A nic na tom nemění skutečnost, že autoři s těmito fakty tak libovolně, ba svévolně manipulují.

Například by bylo jistě bezúčelné zmiňovat se v této souvislosti o Puškinovi. Kdo by u nás neznal prolog k poémě Ruslan a Ludmila? Takže jakmile se v našem textu objevilo slovo Lukomoří a potom scéna s mluvícím kocourem, dubem a zlatým řetězem, šupinami z rusalky a chaloupkou na kuří noze, každému se okamžitě vybavily známé Puškinovy verše:

Právě tak je naprosto zbytečné připomínat, že název Solovec, kam autoři umístili děj svého příběhu, nebyl vybrán náhodně. Má bezpochyby vzbudit asociaci se Soloveckými ostrovy v Bílém moři, kde se slavný klášter z roku 1436 stal v druhé polovině 17. století jedním z opevněných center rozkolniků (starověrců), protestujících proti modernizačním církevním reformám patriarchy Nikona (což je všechno u nás notoricky známo). Snadno se tedy mohl tento název stát symbolem všeho dávného, prapůvodního, takříkajíc prvopočátečního, co starověrci hájili a mezi což pohádky a pověsti bezesporu patří.

Jméno Naina Kyjevna Gorynyčová evokuje ihned v mysli českého čtenáře představu oné úskočné a převtělující se čarodějky Nainy ze zmíněné poémy Ruslan a Ludmila. Nejprve byla půvabnou, ale chladnou krasavicí, později však rychle zestárla, zošklivěla, zhrbatěla a v důsledku lability svých etických názorů vykročila cestou zla a kouzel. Drak Gorynyč je pak elementárně známá postava ruských pohádek. Ve své původní podobě je to docela obyčejný tříhlavý drak chrlící oheň. Autoři nenápadně naznačují, že Gorynyč a Naina měli k sobě jakýsi bližší vztah, vzhledem ke shodnému příjmení snad dokonce manželský. Spolehlivé údaje, které by tuto domněnku potvrzovaly, zatím k dispozici nemáme, ale vyloučeno to není. Vždyť i Puškin hodnověrně tvrdí, že se Naina umí převtělovat v draka (Pak třikrát prskla, dupla hnátem, odplivla třikrát po sobě a rázem v dračí podobě zas oknem vyletěla s chvatem…), takže by na jejím případném soužití s drakem Gorynyčem nebylo nic zarážejícího a morálně závadného. Tím víc je škoda, že autoři do svého vyprávění nezahrnuli také některé scény z jejich rodinného života. Patrně by tyto pasáže byly nadmíru zajímavé.

Dále by bylo zajisté nepřípustným podceňováním českého čtenáře, kdybychom se mu snažili vysvětlovat, kdo to byl Vij a Choma Brut. Každý u nás dobře zná Gogolovu povídku Vij a dověděl se z ní, že „tímhle jménem nazývají Ukrajinci náčelníka permoníků (gnomů), jehož oční víčka dosahují až k zemi“. U Gogola nadpřirozené síly vedené Vijem zničily rozmařilého studenta filozofie Chomu Bruta, když po tři noci střežil v chrámu rakev s mrtvým tělem vědmy; u Strugackých se potom Vij s Brutem zřejmě na bázi rozmařilého života spřátelili a vedli ho společně.

Stejně tak by nebylo na místě zmiňovat se o tom, že si Kaščej (česky též Kostěj) svůj doživotní žalář plně zaslouží. Vždyť to byl krutý despota, který v rozporu s obecně uznávanými normami soužití věznil na svém hradě carevnu. A jestliže toužil po nesmrtelnosti, tím hůř pro něho, bude ji trávit v base. Ale Kaščejovi to patří. (Ovšem mezi námi — doživotní žalář pro nesmrtelného, to je setsakramentsky rafinovaný trest!)

V celé knize se vyskytuje snad jen jediný důležitý, nesmírně významný prvek, který by bylo přece jen nutno českému čtenáři přiblížit, rozvinout ho a detailně osvětlit. Autoři se v textu zmiňují o městě Kitěži, které je rovněž známo z pohádek. Zapomněli však upřesnit, zda jde o Velký Kitěž nebo o Malý Kitěž. A v tom je značný rozdíl. Nejen co do velikosti. Velký Kitěž (na rozdíl od Malého) se totiž někdy stává neviditelným (viz např. Rimskij — Korsakov: Legenda o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii), takže pokud by se A. Privalov vypravil právě tam, mohlo by se mu snadno přihodit, že by neviděl nic. Avšak kvůli tomuto jedinému momentu, i když je velice závažný a zasloužil by si bedlivého prozkoumání, by asi nebylo vhodné rozšiřovat publikaci o nový samostatný oddíl.

Proto jsme se myslím správně rozhodli, že ke knize vůbec žádné vysvětlivky pro českého čtenáře připojovat nebudeme.

J. P.

LIDOVÁ

KNIHOVNA

sv. 75

Arkadij a Boris Strugačtí

PONDĚLÍ ZAČÍNÁ V SOBOTU

Z ruského originálu Ponědělnik načinajetsja v subbotu,

vydaného nakladatelstvím Dětskaja litěratura, Moskva 1979,

přeložil Jaroslav Piskáček.

Přebal s použitím kresby Zdeňka Netopila

a vazbu navrhl a graficky upravil Oldřich Pošmurný.

V roce 1984 vydalo Lidové nakladatelství,

vydavatelství Svazu československo — sovětského přátelství,

Václavské nám. 36, Praha 1, jako svou 2122. publikaci.

Výtvarný redaktor Pavel Hrach.

Odpovědná redaktorka Alena Vlčková.

Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 2.

Formát papíru 80/100. AA 13,09, VA 13,78. 296 stran.

13–34. Náklad 41 500 výtisků. 1. vydání.

26–026–84

Cena brož. 20 Kčs, váz. 24 Kčs

Není-liž pravda?

Gustavillo strašně rád vyšperkovává svůj slovní projev jednotlivými slůvky, jak on říká, ve francouzském dialektu. Neručíme za správnost jeho výslovnosti, ale obtěžovali jsme se pořídit jejich překlad. (Poznámka autorů)

Jako jiní.

Takový je život.

Na shledanou.

Dobrý bože! To nemůžete vstoupit obvyklým způsobem, jako vstupují slušní lidé? Pane…

Prosím o prominutí.

To je ale situace!

Ty ženy, ty ženy!

Skvělé, báječné, nádherné.

Říká se, že…

Plný žaludek nerad se snaží.

Chvění jeho levého lýtka je veliké znamení!

Bezpochyby

Rozumíte?

Kde nic nedokážeš, tam nic nechtěj.

Rytíře bez bázně a hany.

Až bude třeba, budete vyzváni.

Zdravím! Vy jste z druhé strany?

Ano.

A jak to tam u vás vypadá?

Ujde to.

A jak to vypadá tady?

Okej.

Domluvil jsem.