Arkadij Strugacki - Pondělí začíná v sobotu

Především je třeba zdůraznit, že se autoři dokázali zorientovat v situaci a oddělit všechno progresívní v práci ústavu od konzervativního. Jejich črty nevyvolávají ono podráždění, jaké se čtenáře zmocňuje při četbě nadšených článků o konjunkturálních kouscích Gustavillových nebo zaníceného reprodukování nezodpovědných předpovědí pracovníků z oddělení Absolutního Vědění. Dále je příjemnou povinností poukázat na správný vztah autorů k mágovi jakožto člověku. Mág pro ně není objektem bázlivého nadšení a úcty, ale ani pobuřující filmový idiot; bytost z jiného světa, která neustále někde zapomíná brýle, není schopna dát chuligánovi přes hubu a své milované recituje vybrané pasáže z Příručky diferenciálního a integrálního počtu. To všechno znamená, že autoři nasadili správný tón. Ke kladům črt můžeme přičíst i to, že autoři vylíčili atmosféru ústavu očima nováčka a nezapomněli ani vystihnout hluboký vztah mezi zákony administrativními a zákony magickými. Pokud jde o nedostatky těchto črt, většina jich vyplývá z apriorního humanitářského zaměření autorů. Jakožto profesionální literáti dávají šmahem přednost takzvané umělecké pravdě před takzvanou pravdou faktu. A jakožto profesionální literáti jsou autoři, jako ostatně většina literátů, až vtíravě emocionální, a žalostně neobeznámení s otázkami soudobé magie. Aniž protestuji proti vydání těchto črt, považuji přesto za nutné upozornit na některé nedostatky a omyly.

1. Názvy jednotlivých črt, podle mého názoru, neodpovídají plně obsahu. Použitím parafáze známého úsloví Marnost nad marnost… atd. chtěli autoři zřejmě naznačit, že mágové pracují nepřetržitě, i když odpočívají. Ve skutečnosti tomu přibližně tak opravdu je. Ze samotných črt to však nevyplývá. Autoři se dali příliš strhnout naší exotikou a nedokázali se vyhnout lákadlu vylíčit co nejvíc napínavých příhod a efektních epizod. Zato dobrodružství ducha, která tvoří podstatu života každého mága, se na stránky črt téměř nedostala. Samozřejmě s výjimkou poslední kapitoly třetí části, kde se autoři sice pokusili ukázat práci ducha, ale využili k tomu nevhodného materiálu poměrně triviální a diletantské logické úlohy. (V této souvislosti musím poznamenat, že jsem autorům vysvětloval svůj názor na tuto otázku, ale oni pokrčili rameny a trochu dotčeně prohlásili, že beru jejich črty příliš vážně.)

2. Zmíněná neobeznámenost v otázkách magie jakožto vědy vede autory k nepříjemným lapsům v průběhu celé knihy. Tak například, když formulovali téma disertační práče M. F. Reďkina, dopustili se čtrnácti(!) faktických chyb. Seriózní termín „hyperpole“, který se jim patrně velice zalíbil, vkládají do textu vesměs na nevhodných místech. Zřejmě nechápou, že pohovka — translatér nevylučuje M — pole, nýbrž mí—pole; že termínu „živá voda“ se přestalo užívat už v předminulém století; že tajemný přístroj zvaný akvavitometr a elektronický počítač s názvem Aldan ve skutečnosti neexistují; že vedoucí výpočetní laboratoře se jen velice zřídka zabývá kontrolou programů — na to má matematiky — programátory, kteří jsou v naší laboratoři dva a které autoři tvrdošíjně nazývají děvčaty. Popis rozcvičky v materializaci (první kapitola druhé části) je nehorázně mylný; autoři mají na svědomí i nejapné termíny „vektor — magistatum“ a „Auersovo zaklínadlo“; Stoxova rovnice nemá s materializací nic společného a Saturn nemohl v popisovaný okamžik v žádném případě být v souhvězdí Vah. (Tento poslední omyl je tím víc neodpustitelný, že jak jsem byl informován, jeden z autorů je profesionální astronom.) Seznam podobných chyb a nesmyslů bychom mohli bez námahy rozšířit, ale nečiníme to, protože autoři kategoricky odmítli cokoli opravovat. Rovněž odmítli vypustit terminologii, které sami nerozumějí. Jeden prohlásil, že terminologie je nutná kvůli atmosféře, druhý tvrdil, že vytváří kolorit. Ostatně musel jsem souhlasit s jejich názorem, že drtivá většina čtenářů bude asi sotva schopná rozlišit správnou terminologii od chybné a že ať bude v knize terminologie jakákoli, stejně jí ani jeden rozumně myslící člověk nebude věřit.

3. Snaha o zmíněnou uměleckou pravdu (podle vyjádření jednoho z autorů) a o typizaci (podle vyjádření druhého) vedla ke značnému zkreslení obrazu reálných lidí, kteří ve vyprávění vystupují. Autoři jsou vůbec náchylní nivelizovat své hrdiny, takže víceméně pravděpodobný je u nich snad jen Gustavillo a do jisté míry ještě Cristobal Josévič Junta. (Nepočítáme-li epizodní postavu upíra Alfréda, který jim vyšel ze všech nejlíp.) Autoři například tvrdí, že Kornějev je krobián, a domnívají se, že je čtenář schopen učinit si o tomto krobiánství správnou představu. Ano, Kornějev je skutečně krobián. Ale právě proto ten Kornějev, který je v knize vylíčen, vypadá jako „poloprůzračný vynálezce“ (použijeme-li terminologie samotných autorů) ve srovnání s Kornějevem skutečným. Totéž se dá říci o pověstné zdvořilosti E. Ampérjana. R. P. Ojra — Ojra je v črtách naprosto mlhavý, ačkoli právě v popisovanou dobu se rozváděl s druhou ženou a chystal se uzavřít třetí sňatek. Uvedené příklady patrně stačí, aby čtenář nepřikládal příliš víry tomu, v jakém světle jsem v knize vylíčen já.

Autoři mě požádali, abych vysvětlil některé nesrozumitelné termíny a málo známá jména vyskytující se v knize. Narazil jsem přitom na jisté potíže. Samozřejmě, nehodlám vysvětlovat terminologii, kterou si vymysleli sami autoři (akvavitometr, temporální přenos spod.). Nedomnívám se však, že by bylo užitečné vysvětlovat i reálně existující termíny, jejichž pochopení vyžaduje důkladné odborné znalosti. Není například možné vysvětlit termín „hyperpole“ člověku, který se dost dobře nevyzná v teorii fyzikálního vakua. Termín „transgrese“ je ještě obsažnější a navíc různé školy ho užívají v různém smyslu. Stručně řečeno, omezil jsem se na vysvětlení několika jmen, termínů a pojmů, na jedné straně poměrně dost rozšířených, a na druhé straně v naší práci výrazně specifikovaných. Kromě toho jsem poznámkami doprovodil několik slov, která nemají přímý vztah k magii, ale mohla by vést k nejasnostem.

Anacefal — zrůda bez velkého mozku a lebeční schránky. Anacefalové umírají obvykle hned po porodu nebo několik hodin po něm.

Augurové — ve starém Římě kněží, kteří předpovídali budoucnost podle letu ptáků a jejich chování. Drtivá většina z nich byli podvodníci. Do značné míry to platí i o augurech z našeho ústavu, třebaže dnes pracují podle jiných metod.

Bazilišek — v pohádkách obluda s tělem kohouta a ocasem hada, která zabíjí pohledem. Ve skutečnosti dnes téměř vyhynulý dávný ještěr porostlý peřím, předchůdce nejstaršího ptáka archeopteryxe. Má hypnotické schopnosti. Ve viváriu ústavu jsou chovány dva exempláře.

Danaovny — v řecké mytologii zločinné dcery krále Danaa, které na jeho příkaz zabily své manžely. Nejprve byly odsouzeny k tomu, aby věčně nabíraly vodu do bezedného sudu. Později, při revizí procesu, přihlédl soud ke skutečnosti, že byly provdány násilím. Tato polehčující okolnost umožnila převést je na poněkud méně nesmyslnou práci — u nás v ústavu se například zabývají tím, že rozkopávají asfalt všude, kde ho nedávno samy uložily.