Arkadij Strugacki - Pondělí začíná v sobotu

Démon Maxwellův — důležitý prvek myšlenkového experimentu významného anglického fyzika Maxwella. Byl určen k útoku na druhý zákon termodynamiky. V Maxwellově myšlenkovém experimentu zaujímá démon místo vedle otvoru v přepážce, dělící nádobu naplněnou pohybujícími se molekulami. Úkolem démona je, aby z jedné poloviny nádoby do druhé vpouštěl rychlé molekuly, kdežto pomalým aby ucpával otvor před nosem. Ideální démon je schopen tímto způsobem bez velké námahy vytvořit v jedné polovině nádoby velmi vysokou teplotu, ve druhé pak velmi nízkou, čímž uskutečňuje perpetuum mobile druhého typu. Avšak teprve poměrně nedávno a výhradně v našem ústavu se podařilo takové démony najít a naučit je pracovat.

Drákula, hrabě — proslulý maďarský upír XVII. až XIX. stol. Hrabětem nikdy nebyl. Spáchal spoustu zločinů proti lidskosti. Byl dopaden husary a za velkého srocení lidu slavnostně proboden osikovým kůlem. Vyznačoval se mimořádnou životaschopností — při pitvě v něm bylo nalezeno jeden a půl kilogramu stříbrných projektilů.

Džin — zlý duch z arabských a perských mýtů. Téměř všichni džinové jsou dubly krále Šalomouna a mágů z jeho doby. Bylo jich využíváno k válečným účelům a k politickým výstřednostem. Vyznačují se odporným charakterem, drzostí a naprostým nedostatkem pocitu vděčnosti. Jejich negramotnost a agresivita jsou takové, že jsou téměř všichni ve vězení. V moderní magii se jich široce používá jako pokusných bytostí. Konkrétně E. Ampérjan na materiálu třinácti džinů určil množství zla, které může společnosti způsobit jeden vzteklý a nevzdělaný pitomec.

Fantóm — přelud, přízrak, vidina. Podle soudobých teorií — souhrn nekrobiotických informací. Fantómové vyvolávají pověrčivou hrůzu, ačkoli jsou naprosto neškodní. V ústavu se jich využívá k upřesnění historické pravdy, třebaže de iure nemohou být uznáváni za očité svědky.

Golem — jeden z prvních kybernetických robotů, kterého vyrobil z hlíny rabín Löw ben Bezalel. (Viz například československou filmovou komedii Císařův pekař. Golem, který v ní vystupuje, se velmi podobá opravdovému.)

Harpyje — v řecké mytologii bohyně bouří, ve skutečnosti druh nadpřirozených bytostí, vedlejší produkt činnosti dávných mágů v oboru selekce. Vypadají jako velcí rezatí ptáci s hlavami stařen, jsou velice neupravené, hltavé a hašteřivé.

Homunkulus — v představách negramotných středověkých alchymistů humanoidní bytost vyrobená uměle v křivuli. Ve skutečnosti ovšem není možné vyrobit v křivuli umělou bytost. Homunkulové, jak známo, se syntetizují ve zvláštních autoklávech a využívá se jich k biochemickému modelování.

Hvězda Šalomounova — ve světové literatuře magické znamení ve formě šesticípé hvězdy kouzelných vlastností. V současné době, stejně jako drtivá většina ostatních geometrických zaklínadel, ztratila veškerou působivost a hodí se výhradně k zastrašování zaostalých lidí.

Hydra — u starých Řeků fantastický mnohohlavý vodní plaz. U nás v ústavu je chována reálně existující mnohohlavá hydra, dcera Dr. Gorynyče a plesiosaury z jezera Loch Ness.

Ifrít — druh džina. Ifríti jsou zpravidla dobře zachovalí dublové největších arabských vojevůdců. V ústavu jich M. M. Kamnojedov používá jako ozbrojené stráže, protože se od ostatních džinů liší vysokou disciplinovaností. Technologie jejich metání plamene je prostudována málo a sotva bude někdy prostudována důkladně, protože je k ničemu.

Inkub — druh oživlých mrtvol, má ve zvyku vstupovat v manželství s živými. Nevyskytuje se. V teoretické magii se termínu inkub užívá v docela jiném smyslu — jako míra záporné energie živého organismu.

Inkunábule — název pro první tištěné knihy do r. 1500. Některé z inkunábulí se vyznačují skutečně gigantickými rozměry.

Jan ben Jan — buď pradávný vynálezce, nebo pradávný bojovník. Jeho jméno je vždy uváděno v souvislosti s pojmem štítu, zvlášť se nevyskytuje. (Například je o něm zmínka u Gustava Flauberta v Pokušení svatého Antonína.)

Kadáver — obecně řečeno oživený neživý předmět — portrét, socha, idol, strašák. (Viz např. A. N. Tolstoj: Hrabě Cagliostro.) Jedním z prvních kadáverů v dějinách byla dobře známá Galathea vytvořená sochařem Pygmalionem. V moderní magii se kadáverů nepoužívá. Zpravidla bývají fantasticky hloupí, náladoví, hysteričtí a téměř nepodléhají drezúře. V ústavu se někdy za kadávera ironicky označuje nepodařený dubl nebo duploidní pracovník.

Kladivo na čarodějnice — stará příručka o výslechu třetího stupně. Sestavili ji představitelé církve a využívali speciálně k odhalování čarodějnic. V novějších dobách byla zrušena jako zastaralá.

Levitace — schopnost létat bez jakýchkoli technických prostředků. Obecně známá je levitace ptáků, netopýrů a hmyzu.

Löw ben Bezalel — pražský rabín, známý středověký mág, dvorní alchymista císaře Rudolfa II.

Orákul — podle představ dávných předků prostředek styku bohů s lidmi: let ptáka (u augurů), šumění stromů, blábol proroka atd. Orákul se nazývá i místo, kde se vydávaly předpovědi. Solovecký Orákul — to je nevelká tmavá místnost, kde už je mnoho let naplánováno umístit silný elektronický počítač pro drobná proroctví.

Permoník — v západoevropských pověstech šeredný trpaslík hlídající podzemní poklady. Mluvil jsem s některými. Jsou opravdu šerední a skuteční trpaslíci, ale o nějakých pokladech nemají ani potuchy. Většina permoníků jsou zapomenutí a notně scvrklí dublové.

Pýthie — věštkyně ve starém Řecku. Prorokovaly, když byly omámeny jedovatými výpary. Pýthie v našem ústavu konkrétní věštby neprovozují. Velice mnoho kouří a zabývají se obecnou teorií předpovědí.

Ramapiték — podle soudobých poznatků přímý předchůdce pitekantropa ve stupních evoluční teorie.

Ségur, Richard — hrdina fantastické povidky Záhady Richarda Ségura. Vynálezce plastické fotografie.

Taxidermista — preparátor, vycpavač zvířat. Poradil jsem autorům toto nezvyklé slovo, protože C. J. Junta bývá zlostí bez sebe, když ho někdo označí jen za vycpavače.

Tercie — šedesátina sekundy.

Tribus — v tomto kontextu: kmen. Absolutně nechápu, proč se vydavatelé Knihy Osudů rozhodli nazývat kmen ramapitéků tribuí.

Upanišady — staroindické komentáře ke čtyřem posvátným knihám.

Upír — v lidových pohádkách umrlec vysávající krev. Nevyskytuje se. Upíři (vlkodlakové, vampýři) jsou ve skutečnosti mágové, kteří se z těch či oněch příčin vydali na cestu abstraktního zla. Odedávna je zaručeným prostředkem proti nim osikový kůl a náboje ulité z ryzího stříbra. V našem textu se slova „upír“ všude používá v přeneseném smyslu.

Vampýr — viz upír.

Vlkodlak — člověk schopný se přeměňovat v některá zvířata: ve vlka (werwolf), v lišku (kicune) atd. V pověrčivých lidech vyvolává hrůzu, neznámo proč. Například V. P. Kornějev, když ho rozbolel zub moudrosti, se proměnil v kohouta a rázem se mu ulevilo.

Werwolf — viz vlkodlak.

Po přečtení seriózních, střizlivě věcných a rozumných slov skutečného hrdiny této knihy Alexandra Privalova, jimiž uvedl na pravou míru některé přehnané výstřelky lehkomyslných spisovatelů—fantastů, se nám v prvním okamžiku zdálo účelné připojit na závěr ještě několik vysvětlivek z oblasti ruského pohádkového světa, jehož znalost autoři u čtenáře mlčky předpokládají. Po zralé úvaze jsme však od tohoto původního úmyslu upustili.