Ivan Jefremov - Mlhovina v Andromedě

Čara Nandi ještě nikdy nebyla v hlavním sále Rady. V doprovodu Evdy Nal vstoupila vzrušena do podivného vejčitého sálu s parabolicky vydutým stropem a s eliptickými řadami sedadel. Sálem se rozlévalo zářivé, čisté světlo, které jako by ani nepřicházelo ze Slunce, ale z některé mnohem žhavější hvězdy. Všechny linie stěn, stropu i sedadel se sbíhaly v jediném ohnisku na konci sálu, kde na vyvýšeném místě byly předváděcí obrazovky, tribuna a místa pro předsedající členy Rady.

Matově nazlátlé panely stěn ohraničovaly plastické mapy planet. Po pravé straně byly mapy s planetami sluneční soustavy, po levé planety nejbližších hvězd, prozkoumané mezihvězdnými výpravami Rady. Ve druhé řadě pod blankytným výřezem stropu byla zářivými barvami narýsována schémata obydlených hvězdných systémů, získaná od sousedů z Velikého Okruhu.

Čařinu pozornost upoutal obraz nad tribunou: byl prastarý, velmi zašlý a zřejmě už mnohokrát obnovovaný.

Celou horní část obrovského plátna zabíralo černofialové nebe. Nepatrný srpek cizího měsíce vrhal bledé, mrtvé světlo na bezmocně zvednutou záď starobylého hvězdoletu, rýsující se výrazně na nachovém pozadí zapadajícího slunce. Nestvůrné rostliny, suché a tvrdé, budily dojem, že jsou z kovu. Hlubokým pískem namáhavě klopýtal člověk v lehkém ochranném skafandru. Ohlížel se na rozbitou raketu i na vynesená těla zahynulých soudruhů. Zasklené průzory jeho masky odrážely jen záblesky červánků, ale malíř v nich tajuplným způsobem vyjádřil nekonečné zoufalství z osamocení v cizím světě. Na malém pahorku vpravo lezlo po písku cosi živého, beztvarého a odporného. „Zůstal sám“ hlásal veliký nápis pod obrazem; byl stejně stručný jako výmluvný.

Dívku obraz tak zaujal, že hned nepostřehla výborný stavitelský nápad: sedadla tvořila vějířovité terasy, takže z chodeb pod řadami byl ke každému místu zvláštní příchod. Jednotlivé řady byly zespodu i shora od sebe navzájem odděleny. Jakmile s Evdou usedly, Čařinu pozornost upoutala starobylá výzdoba křesel z přírodního, perleťově šedého afrického dřeva. Dnes by nikdo nevěnoval tolik námahy něčemu, co se může odlít a vyleštit za několik minut. Snad z úcty ke starým časům připadalo Čaře dřevo útulnější a teplejší než plastická hmota. Pohladila něžně postranní opěradlo, aniž se přestala rozhlížet po sále.

Jako vždy sešlo se velmi mnoho lidí, třebaže mocné televizní vysílače věrně zachycovaly a přenášely do celé planety všechno, co se zde dělo. Tajemník Rady Mir Om jako obvykle oznamoval stručné zprávy, které se nahromadily od minulého zasedání. Mezi několika sty posluchačů v sále by se nenašla ani jedna nepozorná tvář. Citlivá pozornost ke všemu byla charakteristickým rysem lidí v epoše Okruhu. Ale Čara přeslechla první zprávu, dál si prohlížela sál a četla výroky význačných vědců pod mapami planet. Líbila se jí zvláště výzva pod Jupiterem, zaměřující pozornost k přírodním jevům: „Pohleďte, jak nás všude obklopují nepochopitelná fakta, jak bijí do očí, křičí do uší, ale my nevidíme a neslyšíme, jak veliké objevy se tají v jejich mlhavých obrysech.“ Jinde byl další nápis: „Clona neznáma se nedá jen prostě zvednout, je třeba úporné práce, ústupů a zacházek, než začneme chápat pravý smysl, než se před námi otevřou nové nedozírné perspektivy. Neutíkejte nikdy od toho, co se vám zdá zpočátku neužitečné a nevysvětlitelné!“

Pohyb na tribuně, a světlo v sále zhaslo. Klidný a zvučný hlas tajemníka Rady se vzrušeně zachvěl.

„Uvidíte to, co se ještě donedávna zdálo absolutně nemožné — snímek naší Galaxie ze strany. Více než před sto padesáti tisíci lety, to znamená před půldruhou galaktickou vteřinou, obyvatelé planetární soustavy…“ Čara nevěnovala pozornost číslům, která jí nic neříkala… „v souhvězdí Kentaura se obrátili na obyvatele Velikého Magellanova mračna, jediné mimogalaktické hvězdné soustavy v naší blízkostí, o niž je známo, že tam existují myslící světy, které by se mohly sblížit s naší Galaxií prostřednictvím Okruhu. Nemůžeme ještě přesně určit, kde se ona magellanská planetární soustava nalézá, ale zachytili jsme jejich vysílání — snímek naší Galaxie. Zde je!“

Na ohromné obrazovce zazářila vzdáleným stříbrným svitem rozsáhlá hvězdokupa se zúženými konci. Kraje obrazovky tonuly v nejhlubší tmě. Stejně černé byly i mezery mezi spirálovými rameny. Bledá záře halila prstenec kulových hvězdokup, které jsou nejstaršími hvězdnými systémy v našem vesmíru. Plochá hvězdná pole se střídala s mračny a pruhy černé vyhaslé hmoty. Snímek byl pořízen z nevýhodné pozice; Galaxie byla vidět silně zešikmená a shora, takže ústřední jádro jenom nepatrně vystupovalo jako vydutá žhavá hmota uprostřed úzké čočky. K dokonalé představě o naší hvězdné soustavě by bylo třeba vyžádat si snímek od některé z mnohem vzdálenějších galaxií, ležících ve vyšších galaktických šířkách. Ale za celou dobu existence Velikého Okruhu ještě ani jediná galaxie neprojevila známky rozumného života.

Pozemšťané nespouštěli zraky z obrazovky. Poprvé mohl člověk pohlédnout na svůj hvězdný vesmír z nesmírně vzdáleného prostoru.

Čaře se zdálo, že celá planeta zatajila dech a prohlížela si svou Galaxii v miliónech obrazovek na všech šesti pevninách i na všech oceánech, všude, kde byly rozptýlené ostrůvky lidského života a práce.

„Tím skončily nejnovější zprávy, které získala naše observatoř prostřednictvím Okruhu a neinformovala o nich dosud celosvětovou veřejnost,“ promluvil znovu tajemník. „Nyní přistoupíme k projektům, které vyžadují rozsáhlou diskusi.“

„Juta Gaj navrhuje vytvořit na Marsu umělou dýchatelnou atmosféru, a to tím způsobem, že bychom vyloučili z hlubinných hornin lehké plyny. Návrh si zaslouží pozornosti, neboť je podložen závažnými výpočty. Získá se tak vzduch dostačující k dýchání a k tepelné izolaci našich osad, které se zbaví skleníkových staveb. Před mnoha lety, po objevení naftových oceánů a hor z tvrdých uhlovodíků na Venuši, byla zapuštěna automatická zařízení pro vytváření umělé atmosféry pod gigantickými příkrovy z průzračných plastických hmot. Umožnila vysadit rostlinstvo a vybudovat závody, které v obrovském množství zásobují lidstvo nejrůznějšími produkty organické chemie.“

Tajemník odložil kovovou destičku a přívětivě se usmál.

Na konci nejbližší řady u tribuny se objevil Mven Mas v temně rudém oděvu; byl zasmušilý, slavnostní a klidný. Na znamení úcty ke shromáždění zdvihl nad hlavu zkřížené ruce a posadil se.

Tajemník sešel z tribuny a postoupil místo mladé ženě s krátkými nazlátlými vlasy a udiveným pohledem zelených očí. Předseda Rady Grom Orm se postavil vedle ní.

„Obvykle vás informujeme sami o nových návrzích. Ale teď uslyšíte skoro hotové pojednání. Materiál k odpovědnému posouzení vám — přednese sama autorka Iva Džan.“

Zelenooká žena se ostýchavě rozhovořila. Začala všeobecně známým faktem, že vegetace jižních kontinentů se vyznačuje namodralou barvou listí, která je charakteristická pro starověké formy rostlinstva. Průzkum vegetace na jiných planetách ukázal, že modré listoví je typické pro mnohem průzračnější atmosféry než má Země, anebo že vzniká tehdy, má-li nebeské těleso daleko pronikavější ultrafialové záření než Slunce.