Ivan Jefremov - Mlhovina v Andromedě

„Naše Slunce má ustálenou červenou radiaci, modrá ani ultrafialová nejsou stabilní. Přibližně před dvěma milióny let prodělalo dlouhodobou změnu fialové radiace. Tehdy se objevily namodralé rostliny, černé zbarvení u ptáků i zvířat žijících na otevřených prostranstvích a černá vejce u ptactva, které hnízdilo na nestíněných místech. V té době, začala být osa zemské rotace labilní, protože se změnil elektromagnetický režim sluneční soustavy. Už dávno se objevily projekty na přesun moří do suchozemských proláklin, aby se narušila ustálená rovnováha a aby osa zeměkoule dostala jiný sklon. To bylo v dobách, kdy se astronomové opírali jen o elementární mechaniku přitažlivosti a naprosto opomíjeli elektromagnetickou rovnováhu, která je mnohem proměnlivější než gravitace. Je třeba, abychom začali problém řešit právě z této strany, což bude značně jednodušší, lacinější a rychlejší. Vzpomeňme, jak v začátcích astronautiky spotřebovalo vytvoření umělé přitažlivosti tolik energie, že to bylo prakticky nemožné uskutečnit. Teď, když jsme objevili rozložení mezonových sil, vybavujeme rakety jednoduchými a spolehlivými přístroji na umělou gravitaci.

Také pokus Rena Boze naznačuje oklikou podobnou cestu k účinné a rychlé změně rotačního režimu Země…“

Iva Džan se odmlčela. Účastníci hrdinné výpravy na Pluta, kteří seděli společně uprostřed sálu, začali ji zdravit se zkříženými dlaněmi. Tváře mladé ženy zahořely o zlomek vteřiny dřív než obrazovka s přízračnými konturami stereometrických nákresů.

„Vím, že otázka se dá rozšířit. Dnes můžeme dokonce pomýšlet na změnu oběžných drah planet, a částečně i na přiblížení Pluta k Slunci, abychom vzkřísili tuto kdysi obydlenu planetu cizí hvězdy. Ale v tomto okamžiku mám na mysli posunutí osy naší Země, abychom zlepšili klimatické podínky na pevninské polokouli.

Pokus Rena Boze ukázal, že inverzí lze gravitační pole měnit na elektromagnetické s následující vektoriální radiací těchto směrech…“

Útvary na obrazovce se prodlužovaly a otáčely. Iva Džan

„V tom případě rotace planety ztratí stabilitu a Země se může natočit do žádoucí polohy tak, aby na ni sluneční paprsky dopadaly co nejvýhodněji a osvětlovaly ji co nejdéle.“

Na dlouhém skle pod obrazovkou vyvstaly řady automaticky vypočítaných parametrů, a každý, kdo mohl symbolům rozumět, přesvědčoval se, že návrh Ivy Džan není rozhodně bezpodstatný.

Iva Džan zastavila pohyb nákresů a symbolů, sklonila hlavu a sešla z tribuny. Posluchači se živě dorozumívali pohledy a šeptali si. Grom Orm nepozorovaně pokynul a na tribuně se objevil mladý náčelník výpravy na Pluta.

„Je nesporné, že pokus Rena Boze povede k trigerní reakci vyvolá řadu nejzávažnějších objevů. Zdá se mi, že směřuje dálkám dříve vědě nedostupným. Stejně tomu bylo kdysi kvantovou teorií, když poprvé přicházela k pojmu repagula, čili vzájemného přechodu, a nato s objevem antičástic a antipolí. Později následoval repagulární počet, který stanul vítěz nad principem neurčitosti starověkého matematika Heisenberga. A konečně Ren Boz pokročil k analýze systému prostor-pole a došel k pojmu antigravitace a antiprostor čili, podle repagulárního zákona, k nulovému prostoru. Všechny uznané teorie se nakonec staly základem vědy!

Jménem skupiny, která prozkoumávala Pluta, navrhuji, aby to otázku projednala celosvětová veřejnost. Natočit osu naší planety, znamená zmenšit spotřebu energie na zahřívání polárních oblastí, ještě více zkrátit polární fronty a zlepšit dní rovnováhu kontinentů.

„Je otázka tak jasná, abychom mohli hlasovat?“ zeptal se Grom Orm.

V odpověď zaplálo množství zelených světel.

„Tak tedy začnem!“ řekl předseda a sáhl pod pult svého křesla.

Tam byly tři signální knoflíky počítacího automatu. Pravá značila „ano“, prostřední „ne“ a levá, „nemohu se zatím vyjádřit“.

I každý člen Rady vyslal signál, jejž ostatní nemohli pozorovat. Knoflíky stiskly i Evda Nal a Čara. Zvláštní automat sčítal mínění posluchačů, aby se ověřila správnost rozhodnutí Rady.

Za několik vteřin zaplály na předváděcí obrazovce veliké znaky. Oznamovaly, že bylo schváleno, aby otázku projednala celá planeta.

Na tribunu vystoupil Grom Orm.

„Z důvodů, o kterých mi dovolte zatím pomlčet, musíme teď vyšetřit čin bývalého vedoucího kosmických stanic Rady, Mvena Mase, a pak teprve řešit otázku třicáté osmé mezihvězdné výpravy. Důvěřuje Rada závažnosti mých pohnutek?“

Zelená světla mu byla jednoznačnou odpovědí.

„Znají všichni dopodrobna, co se přihodilo?“

Znovu zelená záplava.

„To celou věc urychlí. Prosím bývalého vedoucího kosmických stanic Mvena Mase, aby nám vyložil motivy svého činu, který vedl k tak osudným následkům: Fyzik Ren Boz se dosud nezotavil z utrpěných zranění, a proto jsme ho za svědka nevolali. Odpovědnosti nepodléhá.“

Grom Orm zpozoroval rudé světlo u křesla Evdy Nal.

„Žádám o pozornost Rady! Evda Nal chce něco dodat ke zprávě o Renu Bozovi.“

„Prosím, abych mohla vystoupit místo něho.“

„Z jakých důvodů?“

„Miluji ho!“

„Budete mít slovo po Mvenu Masovi.“

Evda Nal zhasla rudý signál a sedla si.

Na tribuně se objevil Mven Mas. Klidně, aniž se šetřil, vyprávěl o výsledcích, které od pokusu čekali, i o tom, co bylo ve skutečnosti vidinou, které ani sám nevěří. Hloupý chvat při provádění pokusu, způsobený jeho tajností a nezákonnosti, vedl k tomu, že neuvažovali o zvláštních zapisovacích přístrojích a spoléhali se na obvyklé pamětní automaty, jejichž přijímače selhaly hned v prvním okamžiku. Další chybou bylo, že prováděli pokus přes družici 57. Měli k ní připoutat starý planetolet a pokusit se instalovat na něm přístroje pro zaměření vektoru. To všechno zavinil on, Mven Mas. Ren Boz se zabýval zařízením, ale přenesení pokusu do vesmíru bylo v kompetenci vedoucího kosmických stanic.

Čara zaťala dlaně; důkazy, které proti sobě podával Mven Mas, jí připadaly velmi závažné.

„Pozorovatelé ve zničené družíci věděli, že může dojít ke katastrofě?“ zeptal se Grom Orm.

„Ano, varoval jsem je, ale oni s radostí souhlasili.“

„Neudivuje mne, že souhlasili; tisíce mladých lidí se účastní nebezpečných pokusů, které se každoročně provádějí na naší planetě. Stává se, že i zahynou… A noví nastupují se stejnou odvahou do boje s neznámem,“ namítl Grom Orm. „Ale když jste mladé vědce varoval, připouštěl jste možnost podobného výsledku. A přece jste riskantní pokus provedl…“

Mven Mas mlčky sklopil hlavu.

Čara, která z něho nespouštěla oči, potlačila těžký vzdech, když pocítila na rameni Evdinu ruku.

„Vyložte nám, jaké důvody vás k tomu přiměly,“ řekl předseda Rady po krátké přestávce.

Afričan se znovu rozhovořil, ale tentokrát s vášnivým zanícením. Vyprávěl, jak od mládí mu milióny bezejmenných hrobů připadaly jako výčitka lidí, které přemohl čas, jak nesnesitelné mu připadalo nepokusit se — poprvé za celou historii lidstva i mnoha sousedních světů — o vítězství nad prostorem a časem, vytyčit první mezník na veliké cestě, kam by se neprodleně zaměřilo úsilí statisíců nadaných mozků. Domníval se, že nemá právo odložit — možná o sto let pokus jen proto, aby několik lidí nevystavil nebezpečí a sebe odpovědnosti.