Alexander Běljajev - Ariel

„Se dvěma pány, co sem přijeli.“

„To jsem viděl. Ale o čem jste mluvili?“

„Zajímali se o mne,“ odpověděl Ariel. „Asi se s vámi budu muset rozloučit, pane Kingsleyi. Dovolte mi, abych vám poděkoval za přístřeší a všechnu vaši péči.“

Pastor si v duchu řekl, že už to hlavní má za sebou, vždyť brzy sám už také odjede, a možná, že bude lépe, když Ben zmizí už předtím.

„Co se dá dělat, Bene? Jsi člověk svobodný a můžeš si dělat co chceš. Kdy míníš odjet?“

„Zítra. Ale považujete-li to za nutné, mohu ještě naposled předvést zázrak.“

„To je výborné, chlapče,“ pochválil si pastor a odběhl, aby honem oznámil dceři radostnou zprávu.

„Ben odjíždí.“„Ty mi tatínku nosíš samé nepříjemné zprávy.“ Otec se nechápavě zahleděl na dceru a pomyslil si: „Člověk se v ženské nikdy nevyzná, i když je to vlastní dcera!“

Aby svou misionářskou činnost v Indii důstojně zakončil, rozhodl se pastor Kingsley, že s pomocí Bena uspořádá poslední slavnostní představení, nanebevzetí svatého, něco jako když svatého Enocha pro pevnou víru vzal bůh živého do nebe.

To určitě musí mít mimořádný náboženský účin, a přitom to bude nejlepší způsob, jak Ben zmizí ze scény.

Mnohostránková misionářská zpráva už byla doplněna tabulkami a diagramy, znázorňujícími prudký vzrůst počtu novověrců a tempo šíření křesťanství. Arcibiskup bude na výsost spokojen a apoštolské úsilí Kingsleye jak náleží odměněno. Pastor si už mnul ruce v očekávání úspěchu. Ben ochotně svolil a všecko určitě skvěle klapne. Svatý uletí do nebe, pastor nalodí zavazadla a ještě ten den odpluje do Anglie.

O slavnostním dnu, určeném k nanebevstoupení, už za svítání spousty lidí z městečka i okolí zaplnily palouk před kostelem, aby na zázrak zblízka viděly. Dokonce i pastýři přihnali svá stáda do hájku u palouku, aby spatřili nevídané divadlo. Na místní sáhiby zde čekalo několik řad židlí. K desáté už by byl kolem kostela špendlík nepropadl. Mnoho lidi sem přijelo zdaleka na buvolech, na koních a oslech. I na vozech stah lidé. Stromy se podobaly hroznům. Tak byly ověšeny dětmi. Tetička Florencie ušila Benovi dlouhou řízu, asi takovou, jakou malíři přiodívají na obrazech Krista, a Zuzana, div se světe, uvila mu věneček z tmavofialových karafiátů.

V tomto úboru Ariel předstoupil před davy. Vypadal vskutku efektně. Pozdravné výkřiky, pastor na zvlášť k tomu účelu sroubené kazatelně vztahuje ruce, a nastává posvátné ticho. Z kostela otevřenými dveřmi a okny dokořán zaznívá slavnostní jásavá melodie varhan. Varhany umlkaj í, pastor začíná kázat, ale dav se rozhlučel, zřejmě z nedočkavosti. Kingsley musel kázání velmi podstatně zkrátit.

Ariel vykročil, došel doprostřed louky, pousmál se a plavně se vznesl. Lehounký vánek rozvíval dlouhou řízu a vzrostlé zvlněné vlasy.

Několik vteřin jako zakletý vzhlížel dav k Arielovi, pak se rázem rozvlnil, rozšuměl, zahlučel. Lidé padají na kolena, u vytržení ječí, vztahují ruce: „Pane, proč nás opouštíš?“ Už ho zřejmě mají za boha. Matky zdvihají na rukou děti a vřeští: „Žehnej, Hospodine!“

Když se Ariel vznesl asi tak do výše kostelní věže, zastavil se ve vzduchu, vztažením rukou požádal o ticho, a když dav ztichl, zavolal:

„Haló! Haló! Zavítal k nám Chatfieldův cirkus! Nejlepší cirkus v Americe a na celém světě! Haló! V

nejbližších dnech zahájí v tomto městě svá představení! Neotálejte, kupte si vstupenky, nebudou!

Tam zhlédnete ještě jinačí zázraky!“

Pustil věneček. Ten padl k nohám užaslé tetičky Florencie a Ariel se prudce vznesl, přeletěl kostelní bleskosvod a zmizel za háječkem.

Zakrátko se odtamtud ozvalo uširvoucí zahoukání klaksonu. Vylekaný osel zahýkal: „Iá! Iá! Iá!“ a ostatní osli se přidali.

Jako by se napálenému pastoru Kingsleyovi vysmívali.

Co se dál dělo, Ariel už neviděl, ale následky věru nebylo těžké uhodnout. Úplný krach misionářské činnosti pastora Kingsleye, možná i přeložení na nějakou zapadlou štaci na anglickém venkově.

Syn ředitele amerického cirkusového trustu James Chatfield a ředitel správy pojízdných cirkusů Edwin Greeg podnikli zájezd desíti stanových pojízdných cirkusů do Indie. Chatfield a Greeg organizovali pohostinská vystoupení a přitom zkoumali zdejší odbytové možnosti. Avšak jejich hlavním úkolem bylo naverbovat lidi k vystupování v Americe. Obecenstvo žízní po novinkách a evropští pohostinsky vystupující akrobaté, ekvilibristé a kouzelníci se máločím liší od amerických. S

exotikou by se dalo prorazit. A tak tedy Chatfield s Greegem v každém městě, ba dokonce v každé vesnici, kterou projížděli, navštěvovali bazary, trhy, lidové slavnosti a seznamovali se s místní lidovou podívanou, jarmarečními akrobaty, zaklínači hadů, hudebníky, fakíry a kouzelníky, a nejlepší z nich vybírali pro svůj cirkus.

Indové se hodně neradi dávali najmout, nechtělo se jim na dalekou cestu do ciziny, ale Greeg jim šustil před očima americkými dolary, nabízel zálohy, sliboval veliké výdělky, a tím se mu podařilo získat značně početnou exotickou skupinu.

Spolu s Chatfieldem už pracoval na režii velkolepé podívané „Tajnosti Indie“ s přepychovou výpravou, s opicemi, papoušky, buvoly, slony, krokodýly a fakíry.Jednou četl Chatfield místní anglické noviny, kde byl článek s titulkem: „Kdo On vlastně je?“ V článku se mluvilo o záhadném létajícím člověku, který se občas objeví hned zde a hned jinde a pokaždé beze stopy zmizí. Chatfield si článek přečetl, rozesmál se a ukázal jej Greegovi.

„Tady je něco, Greegu, zázraky Indie! Tyhle indické noviny si ale dokážou vymýšlet nesmysly!

Indičtí čtenáři jsou zřejmě ještě důvěřivější a hloupější než američtí. S takovou kachnou by si, myslím, netroufal přijít ani jeden náš novinář.“

Greeg pozorně článek přečetl a řekl:

„Tenhle létající člověk by se nám hodil do naší skupiny!“

„Aby ne!“ rozesmál se Chatfield.

„Mluvím docela vážně,“ odpověděl Greeg. „S těmi našimi Indy jsem o létajícím člověku mluvil už několikrát. A všichni svorně tvrdí, že to žádný výmysl není.“

„Ale nikdo z nich ho samozřejmě neviděl.“

„Krotitel hadů. ne a ne si zapamatovat jeho jméno. ten se dušoval, že na vlastní oči viděl létajícího člověka, jak unesl nějakého chlapce z bazaru a zmizel s ním, neví se kam.“ Chatfield nedůvěřivě zavrtěl hlavou.

Brzy však v existenci létajícího člověka chtěj nechtěj musel uvěřit. Jak cirkus pokračoval v turné, potkávali stále víc lidí, kteří na vlastní oči létajícího člověka viděli, a dokonce udávali místo, kde teď je. Chatfield se začal o něho zajímat tak vážně, že dokonce svolil, aby změnili plán cesty, jen aby létajícího člověka vypátrali.

Tak se Chatfield s Greegem setkali u kostela s Arielem a promluvili s ním, napřed stručně v autu, a potom velmi podrobně.

Praktičtí yankeeové se vůbec nezajímali o to, kdo vlastně Ariel je, jak to, že létá a jakou má minulost.

A kdyby byl Ariel nakrásně řekl, že je duch bez těla nebo anděl, James Chatfield by byl ani brvou nehnul a řekl: „V pořádku! Nabízím vám angažmá. Jaké si kladete podmínky?“ Takhle stručně, po obchodnicku, jednal Chatfield s Arielem.