Alexander Běljajev - Ariel

„Pane. pane?“

„Ben,“ odpověděl Ariel.Inu tedy, pane Bene. Vidíme, že dovedete létat. Dejte se k nám do služeb. Budete létat v Americe a dostávat za to slušnou odměnu.“

Ariel věděl, že Amerika je hodně daleko. Ale za oceánem, tam bude v bezpečí. Musí dostat samostatnou práci na základě dobrovolné úmluvy, a pak sem může přiletět za svými přáteli. Sám osud mu jde na ruku. Proto bez váhání přitakal.

Taková odpověď pana Chatfielda úplně ohromila. Že by měl doopravdy tu čest s andělem?

Přistoupit na něco a ani nesmlouvat, ba ani se nezajímat, kolik dostanu? To tady ještě nebylo! Copak tenhle originál vůbec nechápe, že je bez konkurence, že nemá sobě rovna, čili že může žádat libovolnou sumu? A není-li to anděl nebo idiot, pak je to jistě zločinec, který kouká, aby už honem byl za oceánem, kam zřejmě sám přeletět nemůže. Zbůhdarma Greeg nemluvil o únosu chlapce. Ale záleží na tom? Hlavně, že se na něm dá hodně vydělat.

Starý, zkušený Greeg prohlédl Ariela mnohem dříve. Ten mladík prostě nezná život a nemá tušení, jak nesmírnou má cenu.

„Nu, o podmínkách si ještě promluvíme,“ vmísil se Greeg do jednání. Bál se, aby ředitelský synek sám nepřivedl Ariela na myšlenku, co je za jedinečnost. „O odměně se vždycky dohodneme!“

„Rád bych jen.“

Chatfield a Greeg se nastražili.

„Co byste si přál?“

„Než se vypravíme za oceán, rád bych navštívil dvě místa. Podívat se na přátele. a pak ještě na jednoho. Přitom se možná neobejdu bez vaší pomoci.“

„Samozřejmě jsme vám k službám, pane Bene. Vše, co je v našich silách!“

„Co tomu říkáte, pane Greegu,“ zeptal se Chatfield, když osaměli.

„Co říkám? Že jsme našli poklad, pane Chatfielde. Indie je skutečně země zázraků.“

„Budeme se muset postarat o reklamu,“ připomněl James.

:Reklama byla jeho koníček.

„Tenhle pastor se minul povoláním. Měl režírovat cirkusy. Vymyslil si skvělé číslo. Ale proč bychom tohohle nanebevstoupení nevyužili pro naši reklamu? Musíme se domluvit s Benem. Ať do výšky padesáti metrů hraje pro pastora, a co je nad tím, tam pro nás. Vždyť už jsme si Bena koupili!

Bude z nebe do nebe vynášet náš cirkus.“

Greegovi se tenhle nápad nezdál ani praktický a zčásti ani taktní. Ale paličatý Chatfield na záměru trval a Greeg musel povolit.

Ukázalo se, že starý Greeg měl pravdu. Tato nebeská reklama je stála hodně běhání a nepříjemností. To bylo nějakých opletaček s církevními hodnostáři a anglickou místní správou. Zato v další otázce Greeg neustoupil. Chatfield se rozesnil, jak budou v Americe létajícího člověka předvádět a že dá v Americe uveřejnit telegram, oznamující veřejnosti, že brzy do Ameriky zavítá létající člověk, „Div světa“!

Greeg strávil většinu života v cirkusové aréně a výborně znal duši cirkusového obecenstva. Proto se energicky vzepřel. Ovšem, publikum se přijde podívat na létajícího člověka, jako se chodívalo dívat na první letadla, a dá se na tom hodně vydělat. Ale všechno se brzy okouká. Komu by se dnes chtělo sáhnout do kapsy, aby mohl zhlédnout letící letadlo? A stejně tomu bude i s létajícím člověkem! Kdo se na něj dvakrát nebo třikrát přijde podívat, toho potřetí u pokladny už neuvidíme.

„Ale zatím vyděláme milióny!“ durdil se James.

„A proč nevydělat desítky miliónů?“ namítl Greeg.

„Jak to chcete udělat? Jak tedy chcete Bena využít?“

„Především zapomeňte, že dovede létat. Nikomu to do Ameriky neoznamujte, ani cestou o tom s nikým nemluvte! Chápejte přece, publiku se přejí všechno, kromě boje, krom zápasů s věčným střídáním nečekaných situací s neznámými výsledky. I nejvzácněj ší zvíře na světě se publiku za chvilku okouká, kdežto na sebehloupější kohoutí zápasy vám lidé dokážou civět celé hodiny. Vášeň, vzrušení, uzavírání sázek.“

„Myslím, že už vám začínám rozumět. Snad máte pravdu,“ po chvilce přemýšlení řekl Chatfield.

„Na sto procent,“ řekl Greeg.

A když tedy v Benovi našli neocenitelný poklad, Chatfield s Greegem rozhodli, že vedení celého turné v Indii svěří nejschopnějšímu vedoucímu jednoho z cirkusů a sami bez otálení odjedou s Benem do Ameriky.

A když pak opustili městečko, zapadlé v horách, a zanechali pastora, aby už se sám nějak dostal ze své kaše, James se vyptal Ariela, kam vlastně by si rád zajel. Ariel docela upřímně vypověděl Američanům celou svou historii.

Chatfield se přenáramně bavil, všechno mu to bylo k popukání.

Greeg uvažoval: „Ben Ariel je patrně oběť něčích piklů. Kdo ví, možná, že je to syn bohatých a vlivných rodičů. Na to nesmíme zapomínat. Lolita, to je praobyčejná mladická láska. Proč bychom za touhle ovdovělou dívčinou nezajeli? Kdyby na to přišlo, můžeme s sebou vzít i Lolitu, Nizmata a Šarada, a nějak už je zaměstnat. Ale Ariel chce také do Dandaratu a navštívit tam Pearse. Tomu by bylo nejlepší se nějak vyhnout. Pears je zřejmě nebezpečný konkurent. Ovšemže oni, Greeg s Chatfieldem si Ariela uhájí, aby se ho Pears nezmocnil. Ale riziko je riziko. Ariel tak ochotně přistoupil na odjezd do Ameriky, aby prý na něho Pears nemohl, a teď se sám s ním chce sejít. To nějak nesouhlasí. Ariel sice říká, že kvůli tomu, aby se dověděl tajemství svého původu, které Pears nutně musí znát. To může být pravda. Ale co když Ariel, až se o svém původu doví, raději se vrátí k příbuzným, než by jel do Ameriky?“

Se svými obavami se svěřil Greeg Chatfieldovi. Tentokrát se spolu velmi rychle dohodli, že se postarají, aby Ariel do Dandaratu nejel a s Pearsem se nesetkal. Kdyby však Ariel přece jen prosadil svou, předem si ho smluvně zaváží, že alespoň rok bude pracovat u nich v cirkuse. A jen pod touto podmínkou mu zaručí pomoc při setkání s Pearsem.

Ariel souhlasil.

Večer, v záři zapadaj ícího slunce, spatřili bělostnou a zlatou krásu Rádžkumárových paláců. Obraz Ariela vzrušil. Vždyť také Šjámin osud mu ležel na srdci. Když projížděli kolem, díval se z auta po balkónech a zdálo se mu, že na jednom z nich Šjámu zahlédl. Mohla to být i jiná žena, ale podobná j í byla. Přeletět vzdálenost od auta k balkónu by mohl v mžiku, ale slíbil Chatfieldovi, že nebude létat a zdržel se.

A už je zde jezero, pak hájek, a za ním Nizmatova chýše. Tentokrát bylo vzrušení mocnější. Ještě víc se mu zachtělo vzlétnout, a k přátelům!

Aby při shledání nerušili, požádal Greeg řidiče, aby zastavil pod mangovými stromy, co z nich kdysi Ariel natrhal plody Šaradovi.

Ariel vystoupil z vozu a uviděl na schůdkách Šarada a Lolitu. Už se neudržel a rozběhl se tak, že se sotva dotýkal země. Greeg řekl Chatfieldovi:

„Koukejte, ten běží! Uděláme z něho světového šampióna!“

Lolita s Šaradem spatřili přicházejícího sáhiba a vstali. Nepoznali Ariela. Tu však Šarad vykřikl:

„Dado!“ a vrhl se příteli v ústrety. Hned se však zarazil. Ariel měl na sobě přepychový evropský oblek, panamový klobouk. Vlasy krátce přistřiženy.

„Tak co je s tebou?“ zasmál se Ariel, objal a zlíbal chlapce, který ho uchopil za ruku.Lolita už také Ariela poznala a uklonila se hluboko k zemi, jak velí obyčej, když mladší zdraví staršího. Zase ta stará přehrada posvátné úcty!. Ariel chtěl Lolitu obejmout, říci jí, že ji miluje, že chce, aby se stala jeho ženou. Ale pronam, jak se říká této obřadné pokloně, mu zabránil.