Alexander Běljajev - Ariel

„Pane Pearsi!“ neodpověděl Ariel na otázku, „přišel jsem jen proto, abych si zjistil svůj původ, a okamžitě. Musíte mi to říci ihned.“

Pears si ani neuvědomil, že najednou začal Arielovi vykat a odpověděl: „Před patnácti lety vás přivezl do Dandaratu člověk, kterého neznám. Neřekl mi ani své jméno ani nic o vašem původu. V Dandaratu je hodně takových dětí.“

Ariel ještě pevněji stiskl Pearsovi ruku, a ten náhle pocítil, že ho mládenec táhne vzhůru. Pearsovi vyvstal na čele studený pot. Chtěl vykřiknout, ale uvědomil si, že si tím může jen pohoršit. Ariel s ním uletí a zúčtuje s ním někde mezi čtyřma očima. I stiskl tedy sám Arielovu levičku ještě pevněji, aby se neutrhl. Hlavu měl ve výši mládencova pasu. Vysoko nad zemí Ariel zůstal stát ve vzduchu a prohlásil:

„Teď v našem rozhovoru můžeme pokračovat, nikdo nás neruší. Dobře poslouchejte, pane Pearsi!“

Arielův hlas zněl výhružně, ale přece jen se poněkud zachvěl. Pears byl pořádně těžký.

Řekne se poslouchejte, ale Pearsovi cvakaly zuby a v smrtelné hrůze pošilhával dolů na žlutavý štěrk.

„Neřeknete-li ihned celou pravdu, co a jak se mnou bylo, pustím tu vaši pravičku a začnu tu s vámi točit, až se utrhnete a rozbijete na padrť!“

„Řeknu, a celou pravdu,“ zasípal Pears. Hrůzou úplně ztratil hlas. Ariel se okamžitě snesl k ohromenému Chatfieldovi a Greegovi. Stěží popadal dech.

„Pane Greegu. prosím. zapište výpovědi. tohohle.

Greeg vyndal zápisník, plnicí pero a Pears sípavě, jako při nejtěžším zachlazení vypověděl všechno, co o Arielovi věděl. Udal i adresu Bowdena a Jany Haltonové. Ariel pustil Pearsovu ruku a řekl suše:

„Můžete jít. Ale pamatujte si, jestli jste něco nalhal.“Jistě ne!“ vykřikl shrbený Pears. Nohy se mu klepaly a stěží se dostal do své pracovny.

Nu, pane Bene, splnili jsme svůj slib. Spoléháme, že i vy svůj splníte,“ řekl James a tázavě pohlédl na Ariela.

“Splním. Jedeme do Ameriky,“ odpověděl Ariel. „Sestra může přijet za mnou. Napíšu jí.“ A vsedli do auta.

Chatfield starší, zakladatel firmy, byl velmi spokojen tím, co jeho syn a Greeg našli v Indii. Hlava cirkusového trustu schválila Greegův plán bez připomínek.

Nikdo v Americe se nesmí dovědět, že Binoj-Ben-Ariel-Aurelius Halton je létající člověk. Je sice pravda, že pověst o létajícím člověku se donesla i do Ameriky, ale novinářské zprávě se lidé vysmáli. Inu, novinářská kachna!

Chatfield vysvětlil Arielovi, jakou roli bude hrát. Nesmí dát znát, že dovede létat, přitom však bude obratně této schopnosti využívat a překonávat všechny světové rekordy v běhu bez překážek i s překážkami, v plavání, ve skoku dalekém i vysokém a v turnajích gymnastů. Arielův trénink pod kontrolou Greega a Chatfielda trval hodně dlouho. Ariel samozřejmě hravě překonával sebevyšší překážky a přeletoval pod kupolí cirkusu z hrazdy na hrazdu přes celou arénu. Ale celá obtíž spočívala v tom, aby Ariel, jak se vyjadřoval zkušený Greeg, „nepřekračoval meze fyzických možností člověka“. Musí pracovat tak, aby publikum spatřilo něco ohromujícího, ale přitom pravděpodobného. Musí jednat velmi obezřetně. Např. při skoku do výšky si musí rozměřovat skoky tak, aby jen o několik málo centimetrů překonal ten či onen světový rekord. Chatfield a Greeg trénovali Ariela v běhu spolu s nejlepšími běžci. Trénovalo se v liduprázdném místě. Arielovi předváděli všechny možné styly, nutili ho, aby před trenéry předstíral únavu, nepravidelný dech apod.

Aby zájem obecenstva neochaboval, musel Ariel při některých běžeckých nebo plaveckých závodech dělat, že ztrácí dech, nechat soupeře předběhnout a teprve v posledních okamžicích první dobíhat do cílové pásky. Zkrátka a moudře musel vystupovat jako zkušený hráč, který neukazuje hned svou převahu.

Zkoušky k výstupům v cirkuse se konaly ve zvlášť k tomu určeném stanu. Chatfield mladší si zvlášť potrpěl na vystoupení s koňmi, na akrobacii na koních v plném trysku, na salta mortale. Ariel samozřejmě dělal učiněné zázraky, a starý Greeg, přes odpor mladého Chatfielda, musel často Ariela brzdit:

„To už je moc! Nedělejte čtyřnásobné salto mortale!“ zlobíval se. Už během tréninku začal Chatfield reklamní kampaň — těch peněz! ale všechno se stokrát vrátí — v měřítku nevídaném i v Americe.

Dosud Binoje, tento „div světa, objevený v troskách tajuplné Indie“, nikdo ani nespatřil, a už podle portrétů v novinách, v časopisech a na plakátech znali Američané jeho tvář nazpaměť, líp než tvář svého presidenta.

Fanoušci už byli Binojem celí posedlí a všemožnými triky se pokoušeli ho spatřit. Náruživí sázkaři už předem uzavírali sázky. Novináři plnili stránky tisku spoustami všemožných informací o budoucích vystoupeních „Nepřemožitelného“.

„Nepřemožitelný Binoj“ — tento titul dostal Ariel už napřed, ještě než poprvé vystoupil. Ale ihned si ho vysloužil, jakmile začala řada jeho nevídaných triumfů.

Ariel porážel jednoho světového šampióna za druhým. Zvlášť překvapovalo, že dobýval nových a nových rekordů v různých sportovních disciplinách. Ariela doslova nosili na rukou, a v takových případech honem honem vracel svému tělu normální váhu.

Hra bez proher skrývala v sobě jistá nebezpečí. Vášniví sázkaři reptali, protože při každé sázce proti Arielovi prohrávali a začali rozšiřovat pověsti, že musí jít o mazaný podvod. A nakonec proti Arielovi vůbec přestali sázet, takže hra ztrácela půvab.

Chatfield a Greeg vycítili, že je na čase, aby použili starého cirkusového triku, kterým se udržuje zájem. Binoj musel utrpět několik porážek, po kterých, samozřejmě, následovaly ještě skvělejší triumfy.

Čas plynul. Ariel vystoupil už téměř ve všech velkoměstech v Americe. Chatfieldův trust vydělal sumy, o jakých se žádnému cirkusu nikdy nesnilo.

A čím více se Arielovy úspěchy množily, tím napjatěji si Chatfield senior při každém setkání Ariela prohlížel a říkal si: „Ted už si ale určitě řekne, abychom mu přidali.“ Ale Chatfield senior se mýlil, Ariel nezatoužil po snadném výdělku. Žil stále stejně skromně a z Ameriky do zapadlého kouta Indie posílal dolary a dárky. Tentokrát Ariel nezapomněl ani na šály a náramky pro Lolitu ani na oblečení pro Šarada ani na dýmku a tabák Nizmatovi. Arielovi nikdy nestoupla vítězství do hlavy, nezapomínal na své přátele. Tu a tam od nich dostával dopisy, překypující láskou a vděčností. Nizmat se zotavil. Všichni stále čekají, kdy už Ariel přijede. Ariel by byl nejraději všeho nechal a letěl k chýši u banánových stromů. Také chudým zaměstnancům cirkusu pomáhal.

Jednou, když zvítězil v jednom z nejobtížnějších čísel programu a děkoval se divoce tleskajícímu obecenstvu, zahlédl v lóži těsně u scény dívku, která netleskala, ruce měla položeny na zábradlí a shlížela. Tuhle tvář už někde viděl. Ano, je to ta dívka, kterou viděl u svého lůžka, když padl do rukou Pearsovi. Sestra! Sestra Jana? Vždyť přece jí ihned poslal telegram do Londýna, jakmile přijel do Ameriky.

Musel se dlouho děkovat. Připadalo mu to nekonečné. Nakonec přece jen mohl odejít do šatny. Že by se byl mýlil?. V zamyšlení se začal převlékat.