Alexander Běljajev - Skok do prázdna

„I když jsou jenom dva,“ pokračoval Stormer ve svých úvahách, „jsme zcela v jejich moci. Zbytečně jsem ve svém vodním hrobě neprožíval tak nepříjemné chvíle. Jen si představte! Nemuseli nás jednoduše odtud pustit, mohli zastavit přívod vzduchu. Nedalo by jim moc práce nás udusit a pak vyhodit z» archy «ven. Přiznávám se, že nechápu, proč to dosud neudělali.“

„Oni jsou p-proti individuálnímu teroru,“ odpověděl Maréchal.

„Promiňte, ale tady by to už byl masový teror,“ namítl Stormer.

„Ať je tomu jakkoliv, ale nemám v úmyslu pokračovat v cestě se svými katy, kteří nás buď dnes, nebo zítra pošlou k praotcům.“

„Hanse i Winklera musíme co možná nejrychleji likvidovat,“ dokončil Pinch myšlenku svého patrona.

„Myslím, že to je jediné správné východisko.“

Tentokrát Stormer s Pinchem souhlasil a neusadil ho, že „se plete do něčeho, do čeho mu nic není“. Stormer měl ostatně své představy o tom, jak dát svému tajemníku najevo dobrosrdečnost.

„Vychloubal jste se tady svou statečností,“ pravil. „Jak daleko však tato statečnost sahá? Odhodlal byste se vyřídit tu věc sám?“

„Neleknu se, ani když jich bude stovka,“ odpověděl Pinch. „Ale nejde o odhodlanost. Vpálit těm zločincům do prsou dvě kulky, to není těžké. Budu-li ale sám, může sebemenší náhoda všechno překazit. A pak to samozřejmě dopadne špatně nejen se mnou, ale s vámi se všemi.“

„Tentokrát snad máte pravdu, přestože vás k tomu vede zbabělost,“ odpověděl Stormer.

Začali se radit o tom, koho by mohli k této akci přizvat. Baron zachovával i nadále mlčení. Nejvhodnější člověk je Blotton. Je silný, rozhodný, odvážný. Říkal, že v raketě není vše docela v pořádku, že něco tuší… Bude samozřejmě souhlasit, přestože se od politiky dosud distancoval. A biskup?… Možná že se bude hodit k tomu, aby svým tlustým tělem zabarikádoval chodbu, bude-li to zapotřebí.

Aktivně se takové akce nezúčastní jednoduše proto, že je zbabělý a bude se schovávat za své „nezabiješ“. Ostatně, když na Zemi žehnal před vchodem do kostela „mohykánům“, tak na toto přikázání „zapomněl“… Kdo ještě? Jack? Ten bude stát samozřejmě na straně nepřátel. Thecker? Ten na to asi nepřistoupí. Schnierer? Naprosto beznadějné individuum. Odpoví, že revolver je stroj a stroj že do rukou nevezme…

„A co ženy?“ zeptal se Pinch. „Fräulein Amelie je na příklad statečná žena a skvělá střelkyně, jak sama tvrdí. Nevystavíme samozřejmě ženu kulkám…“

„N-nesmysl!“ prohodil krátce Maréchal. „U-udělat z rakety jatky. N-nic nám n-nedělají…“

Stromer byl rozčilený a vášnivě zaútočil na Maréchala, od něhož by takové vystoupení nikdy nečekal. Nedělají? Skvělé. A kdo připravil Maréchala o kapitál? Kdo zavinil zkázu a smrt jejich přátel a společníků? Kdo konečně zavinil jejich útěk?

„Když nás nezabili dnes, zabijí nás zítra,“ řekl Stormer. „Jestliže nesnášíte pohled na krev, barone, netrvám na tom, abyste zaútočil se zbraní v rukách. Můžete si vymyslit jiný způsob. Na příklad: až Hans s Winklerem vyjdou na povrch rakety, někdo z nás jim nepozorovaně ostrým nožem rozřízne skafandr. Ihned explodují a chlad je okamžitě zmrazí. Vše se odehraje tiše a bez krve. My jejich mrtvoly jednoduše odstrčíme, poletí do nekonečna a řekneme, že to byla nešťastná náhoda: Hans se» zřítil«, Winkler se pustil za ním a oba zmizeli. Ať je zkusí Zander najít.“

„To je opravdu jedinečná myšlenka!“ zvolal Pinch. „Z vás by byl, mister Stormere, skvělý detektiv…“

„E-e, nesmysl,“ vypravil ze sebe znovu baron. „V-vy jste mě nepochopil, mister Stormere. J-já jsem v-všema deseti p-pro to, aby byli likvidováni. Ale všeho dočasu…“

„Na co budeme j eště čekat? Až nám sami vyhlásí válku?“

„D-dovolte, abych vám to řekl. P-přemýšlel jste o-o o tom, kdo a jak bude řídit raketu, když tu n-nebudou? A co se pak s námi s-stane?

V-vy říkáte, že se na Zemi vrátíme i bez nich… A v-vrátíme se?

Vždyť jsme utekli do neznáma a musíme se z tohoto neznáma dostat.“

Na to všichni docela zapomněli…

Bylo to složitější, než se jim zdálo.

„Co navrhujete?“ zeptal se Stormer, kterého bankéřovy argumenty na hlavu porazily.

„T-to je jasné — počkáme, až se bez nich budeme moci obejít.

Možná, až přistaneme na planetě, nebo se vrátíme na Zemi, jestli k tomu někdy dojde.“

„To je právě ono. A náš život bude viset na vlásku, jako tomu bylo na zemi. Jen z toho vědomí mě raní mrtvice. Každý den se s nimi stýkat, zdravit, hovořit s nimi a přitom se v duchu ptát:»Kdypak nás ráčíte zadusit?«Ne, pěkně děkuju. To se raději sám vrhnu z rakety, než bych dál žil takovým životem.

Pinche osvítila myšlenka, pro niž div nevyskočil ke stropu.

Maréchal a Stormer jsou vskutku nejchytřejší lidé v raketě… po něm.

„Poslechněte, pánové. Baron tady vznesl skvělou myšlenku, nedovedl ji však do konce. Řekl:»Budeme je moci odstranit, až je nebudeme potřebovat«. A dost. Ale jak dlouho máme na to čekat? A proč máme čekat? Proč je teď potřebujeme? Protože mají vědomosti, které my nemáme. Dovedou řídit raketu. Copak je to tak těžké tyto vědomosti získat? Myslím, že ne. Díval jsem se, jak Winkler s Hansem pouštějí a zastavují trysky. Otočí pákou sem, tam — a je to.

Jako řidiči v tramvaji. A my bychom nemohli řídit tramvaj, vlastně raketu? Máme nyní víc volného času. Můžeme ho věnovat studiu toho, co teď dělají Winkler a Hans.“

„E-e-e… jen jestli to je všechno tak jednoduché, j-jak se v-vám to zdá, velice o tom pochybuji,“ odpověděl baron.

Baron v podstatě nic nenamítal. Stormer také souhlasil.

„A proč bychom to vlastně neměli zkusit? Alespoň by se při tom vybily naše nervy, bylo by to nějaké východisko. Není možné, abychom byli všichni tři absolutně beznadějnými žáky. A to nemluvím o Blottonovi, který i teď Zanderovi pomáhá. Jeden z nich už tedy vlastně odpadá.“

Na tom se také usnesli. Zander je musí zaučit. Účastníci triumvirátu se rozešli do svých kajut a snažili se usnout.

Zander právě vypočítával trajektorii letu, když se za ním ozval čísi hvízdavý dech. Ohlédl se a spatřil, že úzkým otvorem protlačuje své mohutné tělo Stormer. Průchod do kapitánské kajuty byl užší než do ostatních místností, protože byla až na přídi rakety, kde byly i stěny užší a končily prostorem, do něhož byla zasazena skleněná pozorovací kopule. Zander povstal, aby přivítal tlouštíka, který vězel v průchodu. Co ho sem přivedlo? „Cestující“ obvykle do jeho kabiny nechodili.

Zanderův údiv vzrostl, když spatřil za Stormerem Maréchala a za ním Blottona. V průchode se rýsovala ještě postava Pinche. Ať byl Pinch sebemenší, nebylo už pro něho v kabině místo. Zatím však Stormer naléhavě žádal, aby se v kabině umístil i jeho tajemník.

Zander pokrčil rameny a jal se umisťovat. Zvýšil nejdříve přívod kyslíku do kabiny, pak zastavil otáčivý pohyb rakety. Odstředivá síla se zmenšila. Toto neočekávané zmenšení okamžitě způsobilo, že se všechna tělesa v raketě dostala do stavu téměř úplné beztíže. Zander nevěděl, že lady Hintonová, která se právě neopatrně pohnula v křesle, se vznesla do vzduchu, Ellen se octla u stropu a malý Max Thecker odplul z rukou své matky. V raketě nastal zmatek. Zander rychle všechny tlampačem uklidnil a omluvil se za znepokojení, které způsobil. „Doufám, že to je pouze na pár minut,“ řekl a pohlédl přitom významně na Stormera, čímž dal návštěvníkům najevo, že ho nesmí příliš zdržovat.