Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„Královno,” zaskuhral jí náhle u nohou kocour, „smím se vászeptat, co s tím má co společného kavárník? Ten přece neudusil kojence v lese!” Markétě nezmizel z tváře úsměv, dál pilně podávala pravou ruku, zatímco špičaté nehty levé se zaryly do Kňourova ucha:

„Ty se opovažuješ skákat druhému do řeči…,” zasyčela. Kňour zcela neobřadně vypískl a zachroptěl:

„Královno… ucho mi naběhne… Proč bych měl kazit plesnapuchlým uchem? Dívám se na to čistě z právního hlediska… Už mlčím, myslete si, že nejsem kocour, ale ryba, jenom pusťte moje ucho!” Markéta mu vyhověla a vtom už se před ní objevily smutné vtíravé oči. „Je mi ctí, královno, že jsem byla pozvána na slavnostní plesna počest novoluní!” „Těší mě, že váspoznávám,” odpověděla Markétka. „Pijete šampaňské?” „Co to ráčíte dělat, královno?” šeptal jí do ucha zoufale a téměř neslyšně Korovjev, „bude tlačenice.” „Šampaňské piju,” řekla žena prosebným hlasem a náhle mechanicky opakovala: „Frída, Frída, Frída! Jmenuju se Frída, vznešená hostitelko!” „Pijte, až se vám zatočí hlava, Frído, a na nic nemyslete,” radila Markéta. Frída vztáhla k Markétě ruce, ale Korovjeva Kňour ji zachytili pod paždí a odváděli, až zmizela v davu. Proti Markétě se valila hradba černých, bílých, snědých a kávových lidských těl, jako by hosté chtěli vzít útokem odpočívadlo, kde stála. Nahé ženy se proplétaly mezi ofrakovanými muži. V zrzavých, černých, kaštanových a jako len světlých vlasech hrály a mihotaly se drahokamy v oslnivé záři lustrů. Jako by někdo zalil útočící zástup kavalírů sprškami světla — takjim na hrudi oslnivě jiskřily briliantové spony. Markéta snad každou vteřinu cítila dotekrtů na koleně, napřahovala ruku k políbení a její obličej ztuhl v nehybnou přívětivou masku. „Jsem poctěn,” zpíval monotónně Korovjev, „jsme poctěni… Královna je poctěna…” „Královna je poctěna…,” huhňal za jejími zády Azazelo.

„Jsem poctěn!” vykřikoval kocour. „Tahle markýza,” mlel Korovjev, „otrávila vlastního otce a dvě sestry kvůli dědictví… Královnu velice těší!.. Paní

Minkinová… Ach, jakje půvabná! Snad jen trochu nervózní.

Proč vlastně popálila komorné obličej kulmami na vlasy?

Ovšem, za těchto okolností ji zničí. Královnu velice těší!..

Královno, prosím o chvilku pozornosti! Císař Rudolf — kouzelníka alchymista… Další alchymista… kterého oběsili… Á, tady ji máme! Mívala ve Štrasburku fantastický bordel! Jsme poctěni!.. Majitelka moskevského módního salónu… Všichni jsme ji zbožňovali pro její nevyčerpatelnou fantazii… Vymyslela si ve svém podniku legrační věc: provrtala ve stěně dvě kulaté dírky…” „A zákaznice to nevěděly?” vyptávala se Markéta.

„Všecky do jedné to věděly, královno,” odpovídá Korovjev. „Jsem poctěn!.. Tenhle dvacetiletý mladíkmíval už od dětství prapodivné sklony: je to sníleka podivín. Zamilovala se do něho jistá dívka a on ji zničehonic prodal do veřejného domu.” Po schodišti se vinula nekonečná řeka. Velikánský krb ji zásoboval novými pramínky. Uplynula hodina a ubíhala druhá.

Markéta cítila, že ji začíná řetěznesnesitelně tížit. S rukou se něco stalo. Kdykolivji napřahovala k pozdravu, bolestně se zamračila. Korovjevovy zajímavé poznámky ji přestaly bavit.

Šikmooké mongolské, bílé i černé obličeje splývaly vjedno a vzduch mezi nimi se kdovíproč rozechvěl a vířil. Pocítila ostrou bodavou bolest v pravé ruce a opřela se o sloupek, zuby sevřené. Zezadu z plesového sálu sem doléhal šum, připomínající tlukot křídel o stěnu. Zřejmě tam podupávaly nesčetné pluky hostí, až se Markétě zdálo, že se otřásají ve zdivočelém sále těžké mozaikové, mramorové i křišťálové podlahy. Ani GaiusCaesar Caligula, ani Messalina ji už nezajímali, stejně jako nikdo z králů, hrabat, kavalírů, sebevrahů, traviček, oběšenců, svůdnic, žalářníků a falešných hráčů, katů, donašečů, zrádců, šílenců, špiclů či prznitelů. Všecka jména se jí smíchala v hlavě, obličeje se slily v jednu velikánskou placku a v paměti bolestivě uvízl jediný obličej rámovaný ohnivě ryšavými vousy, obličej Maljuty Skuratova.

Nohy jí podklesávaly a bála se, že se každou chvíli rozpláče.

Největší utrpení jí způsobovalo pravé koleno, vystavené polibkům hostí. Naběhlo a zmodralo přesto, že je Natašina ruka už několikrát přejížděla voňavou houbou. Po třech hodinách Markéta vrhla dolů zoufalý pohled a radostně se zachvěla — proud hostí slábl. „Plesové zákony se nemění, královno,” šeptal Korovjev, „brzy začne vlna opadávat. Přísahám, že nám zbývá už jen několikminut útrap. Tady je hloučekbrockenských flamendrů, ti obvykle přijíždějí poslední. No ovšem, jsou to oni. Dva namazaní… upíři… to je všecko? Ach ne, ještě jeden… ne, dva!” Po schodiští stoupali dva poslední hosté.

„Tohle je někdo nový,” prohlásil Korovjeva mhouřil oči za skřipcem. „Už vím. Tady toho Azazelo jednou navštívil a při koňaku mu našeptal, jakse zbavit jistého muže, který toho na něho moc věděl. Poručil svému známému, který byl na něm závislý, postříkat stěny pracovny jedem…” „Jakse jmenuje?” vyptávala se Markéta.

„Vlastně ani sám nevím,” odpověděl Korovjev, „na to se musím zeptat Azazela.” „A kdo je ten druhý?”

„Jeho svědomitý podřízený. Těší mě!” zavřeštěl.

Schodiště se vyprázdnilo. Z opatrnosti ještě chvíli čekali, ale z krbu se nikdo nevyhoupl. Netrvalo dlouho a Markétka se neznámo jakocitla v místnosti s bazénem. Sklesla rovnou na podlahu a vzlykala bolestí, která se zahnízdila v ruce i v noze. Hela s Natašou ji utěšovaly, dovlekly pod krvavou sprchu a masírovaly jí celé tělo, až Markéta znovu ožila. „Ještě jsme neskončili, královno Margot,” šeptal Korovjev, který se náhle objevil. „Musíte obletět všecky sály, aby se hosté necítili opuštění.” Znovu vylétla z pokoje s bazénem. Na pódiu za tulipány, kde předtím vyhrával orchestr krále valčíků, teď řádil opičí džez. Statná gorila s mohutnými licousy držela v ruce trubku a těžce poskakovala při dirigování. V jedné řadě seděli orangutani a foukali z plných plic do nablýskaných nástrojů.

Na ramenou jim seděli veselí šimpanzové s harmonikami. Dva paviáni s bujnými lvími hřívami bušili do klavírů, ale zvukzanikal v pištění a rámusu, ve lkaní saxofonů, houslí a rachotu bubnů pod paličkami mandrilů a kočkodanů. Na zrcadlové podlaze vířilo graciézně, s překvapivou lehkostí nespočetné množství párů a splývaly v jednolitou masu, která se pohybovala jedním směrem a hrozila smést všecko, co se jí připlete do cesty. Nad vlnivým, tancechtivým davem se třepotali živí atlasoví motýli a ze stropu se sypaly květy. Sotva pohasla světla, v hlavicích sloupů se rozzářily myriády světlušeka ve vzduchu zakroužily bludičky.

Markéta se ocitla v obrovském bazénu, vroubeném kolonádou. Gigantický černý Neptun chrlil z tlamy mohutný růžový proud. Z bazénu stoupala omamná vůně šampaňského. Panovalo tu nenucené veselí. Dámy se smíchem podávaly své kabelky kavalírům nebo mouřenínům, kteří tu poletovali s osuškami v rukou, a s výskotem se vrhaly šipkou do bazénu, až se zvedaly sloupy pěny. Křišťálové dno bazénu bylo prosvětleno a v průsvitné vrstvě šampaňského jste zahlédli jejich stříbrná plovoucí těla. Vyskakovaly z bazénu zcela opilé. Pod kolonádou se rozléhal smích a burácel jako džez. Ve všem tom shonu jí utkvěl v paměti jeden úplně opilý obličej s nepříčetnýma, ale přesto prosebnýma očima, a jedno slovo: Frída. Hlava se jí točila od vinného pachu a už chtěla odejít, ale vtom kocour provedl v bazénu trik, který ji upoutal.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x