Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Markétka tam zamířila.

24

ÚNOS MISTRA

Ve Wolandově ložnici bylo všecko takjako před plesem. Mág seděl v košili na posteli, jenomže Hela, místo aby mu natírala nohu, prostírala k večeři na stole, kde hrál Woland s kocourem šachy. Korovjeva Azazelo odložili fraka seděli u stolu společně s kocourem, který se nechtěl rozloučit se svým motýlkem, třebaže se teď proměnil ve špinavý cár. Markéta došla vrávoravě ke stolu a opřela se o desku. Woland na ni zakýval jako prve a vybídl ji posuňkem, aby usedla vedle něho. „Takco, hodně váspotrápili moji hosté?” zeptal se.

„Nikoliv, pane,” odpověděla sotva slyšitelně.

„Noblesse oblige,” poznamenal kocour a nalil jí záhadnou průzračnou tekutinu do poháru od šampaňského. „To je vodka?” zeptala se slabě.

Kňour uraženě poskočil na židli.

„Uznejte, královno,” zaskřehotal, „cožpakbych si dovolil nalít dámě vodku? To je čistý špiritus!” Usmála se a odstrkovala pohár.

„Jen se klidně napijte,” domlouval jí Woland a Markétka poslušně uchopila oběma rukama číši. „Helo, posaď se,” poroučel mág a vysvětloval Markétě:

„Ve sváteční noci při novoluní večeřívám v úzkém kruhu svých přátel a služebnictva. Jakse cítíte? Jakproběhl ten úmorný ples?” „Báječně!” zavřeštěl Korovjev. „Všichni byli okouzleni, ohromeni a zamilováni! Toliktaktu, grácie, půvabu a šarmu!” Mág mlčky pozvedl sklenku a připil si s Markétou. Poslušně se napila a čekala, že ji líh definitivně zničí. Ale místo očekávaného nepříjemného pocitu se jí v útrobách rozlilo teplo, cítila jemné bušení v zátylku a vrátily se jí síly, jako by vstala po dlouhém posilujícím spánku. Pocítila neúprosný hlad. Když si vzpomněla, že od včerejšího rána nejedla, sevřel se jí žaludek… Pustila se dychtivě do kaviáru. Kňour ukrojil plátekananasu, posolil a popepřil ho a pakdo sebe bravurně obrátil druhý kalíšekvodky, až všichni zatleskali. Markétka po druhém kalíšku zpozorovala, že voskovice v těžkých svícnech se jasněji rozhořely a v krbu vzplál silněji oheň. Necítila se opilá. Trhala bílými zuby maso, zalykala se voňavou šťávou a přitom sledovala, jakKňour potírá ústřice hořčicí. „Přidej navrch ještě bobuli vína,” radila mu tiše Hela a přátelsky ho pošťuchovala. „Laskavě mě nepoučujte,” bránil se, „už jsem seděl při onačejších hostinách, panečku!” „To je rozkoš, večeřet takhle u krbu, v úzkém kroužku,” zakřapal Korovjev… „Nech být, Fagote,” namítl kocour, „plesmá svůj půvab a švih…” „Žádný půvab a švih v tom nevidím. Ti pitomí medvědi a tygři v baru mi přivodili málem migrénu,” prohlásil Woland. „Rozkaz, maestro,” zaskuhral Kňour, „když myslíte, že to nemá švih, ochotně s vámi souhlasím.” „Dej si pozor,” pohrozil Woland.

„Žertoval jsem,” řekl zkroušeně kocour, „a pokud jde o tygry, poručím, aby je upekli na rožni.” „Tygři se nedají jíst,” odporovala Hela.

„Když myslíte, takhezky poslouchejte,” ozval se Kňour, spokojeně zamžoural a začal vykládat, jakse kdysi potuloval devatenáct dní v poušti a živil se výhradně masem tygra, kterého vlastnoručně skolil. Všichni se zájmem vyslechli jeho poutavé vyprávění, a sotva skončil, zvolali všichni sborově: „To je lež!”

„Nejzajímavější na tom je,” utrousil Woland, „že všecko, od prvního do posledního slova, je vymyšlené.” „Ták? Lež, povídáte?” vykřikl kocour a všichni čekali, že se ohradí, ale zatím tiše prohlásil: „Historie násrozsoudí.” „Poslyšte,” obrátila se k Azazelovi Margot oživlá po lihu, „vy jste toho bývalého barona zastřelil?” „Přirozeně,” přikývl Azazelo, „jakby ne? Takoví nic jiného nezasluhujou.” „Přiznávám se, že mě to trošku šokovalo,” zvolala, „bylo to taknečekané!” „Na tom není nic, co by mohlo člověka šokovat,” namítl Azazelo, ale Korovjevplačtivě lamentoval: „Bodejť! Mně samotnému se roztřásla kolena! Najednou prásk! a baron se kácí k zemi!” „Já z toho málem dostal hysterický záchvat!” dodal Kňour a olizoval lžíci s kaviárem. „Zajímalo by mě jedno,” pokračovala Markétka a v očích se jí mihotaly zlaté odlesky křišťálového poháru. „Cožpakvenku nebylo slyšet hudbu a vůbec plesový ruch?” „Ovšemže ne, královno,” poučoval ji Korovjev. „Takové věci se musí umět dělat takšikovně, aby ven nepronikl ani hlásek.” „Dobrá, dobrá… Víte, ten chlapíkna schodech… zahlédla jsem ho, když jsme společně vcházeli s Azazelem… a pakdalší u dveří… mám dojem, že sledují, co se děje ve zdejším bytě… ” „Správně,” zavřeštěl Korovjev, „velmi správně, drahá Markéto Nikolajevno! Potvrzujete moje podezření! Ano, ten chlapíkbezpochyby špehoval. Já jsem ho zpočátku měl za roztržitého soukromého docenta nebo zamilovaného mladíka, který čeká a vyhlíží svou vyvolenou. Ale omyl! Pakmi začal hlodat v srdci červpochybnosti: že sleduje náš byt! A druhý u domovních dveří jakbysmet! A třetí v průjezdu taky.” „Ráda bych věděla, jestli váspřijdou zatknout?” zeptala se Markétka. „Určitě přijdou, rozkošná královničko, o tom není pochyby,” odpověděl Korovjev, „cítím to v zádech. Samozřejmě ne hned, až nastane vhodná chvíle. Na tom ale nebude vůbec nic zajímavého.„Srdce se mi zastavilo, když baron klesl k zemi!” svěřovala se Markéta, stále ještě otřesená nedávnou příhodou: něco podobného zažila poprvé. „Vy musíte umět báječně střílet, že?” obrátila se k Azazelovi. „Ujde to,” zahuhlal Azazelo.

„Na jakou vzdálenost?” vylétlo jí nechtěně z úst. „Přijde na to,” odpověděl uvážlivě Azazelo. „Něco jinýho je trefit se kladívkem do oken jistýho kritika Latunskýho a něco jinýho je picnout ho rovnou do srdce.” „Do srdce!” zvolala a položila si bezděčně ruku na srdce. „Rovnou do srdce, říkáte?…” opakovala přiškrceným hlasem. „Co je to zač, ten kritikLatunský?” zeptal se Woland a zamžoural na ni. Azazelo, Korovjeva Kňour sklopili upejpavě oči a Markéta, červená jako růže, odpověděla: „Jeden takový kritik… Dnesvečer jsem mu pěkně zpustošila byt.” „Podívejme! A pročpak?”

„Víte, maestro,” vysvětlovala, „on.. zničil jednoho Mistra.” „A proč jste se namáhala… vy sama…,” zeptal se Woland. „Jestli dovolíte, pane,” vykvikl radostně kocour a vyskočil. „Jen seď,” zabručel Azazelo a vstal, „zajedu tam osobně… ” „Ne!” zvolala Markétka. „Proboha vásprosím, maestro, nedělejte to!” „Jaksi přejete,” uklidňoval ji Woland a Azazelo usedl na svoje místo. „Kdepakjsme to přestali, milá královno Margot?” vyptával se Korovjev. „Ach ano, u srdce… Což o to, náš Azazelo míří rovnou do srdce,” a zakýval na něj kostnatým ukazovákem, „kam si přejete — do předsíně, do levé či pravé komory… ” Markétě chvíli trvalo, než pochopila, a pakpřekvapeně vyjekla: „Ale vždyť přece do srdce není vidět!”

„Má drahá,” brebentil nakřáplým hlasem Korovjev, „vtom je právě ten vtip! Do viditelného terče se strefí každý!” Vytáhl ze zásuvky u stolu károvou sedmičku, položil ji před Markétu a požádal, aby nehtem označila jeden kosočtverec.

Vybrala si pravý krajní nahoře. Hela schovala kartu pod polštář a vykřikla: „Hotovo!” Azazelo, který seděl zády k polštáři, vylovil z kapsy proužkovaných frakových kalhot černou pistoli, opřel si ji o rameno, a aniž se otočil, vystřelil. Markétu vesele, lehce zamrazilo. Zpod prostřeleného polštáře vytáhli sedmičku s označeným proděravělým kosočtvercem. „Nechtěla bych váspotkat, když máte zrovna v rukou revolver,” prohodila Markéta a koketně pokukovala po Azazelovi. Vždycky upřímně obdivovala každého, kdo v něčem vynikal. „Drahá královno,” pištět Korovjev, „já bych to nikomu neradil, ani kdyby tenhle neměl v ruce vůbec nic! Čestné slovo bývalého regenschoriho a předzpěváka, nikomu bych to nepřál!” Kocour po celou střeleckou zkoušku seděl jako nabob a paknečekaně prohlásil: „Sázím se, že přetrumfnu rekord se sedmičkou.”

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x