Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Ale viděl jste někdy někoho na plese bezmotýlka? Nehodlám se zesměšnit a riskovat, že se mnou vyrazí dveře! Každý se vylepšuje jakmůže. Vezměte laskavě na vědomí, že to, co jsem řekl, se týká i kukátka!” „A co vousy?”

„Nechápu,” namítl suše kocour, „proč se Azazelo a Korovjevdnespo holení posypali bílým pudrem. Je snad lepší než zlatý? Prostě jsem si napudroval vousy, to je všecko! Něco jiného by bylo, kdybych se oholil! Kocour bezvousů, to už je opravdu nechutné, tisíckrát to tvrdím.

Ostatně,” a kocourovi se dotčeně zachvěl hlas, „vidím, že jsem předmětem invektiv. Z toho pro mě vyplývá jeden vážný problém: mám vůbec jít na bál? Co vy na to, pane?” A uraženě se nafoukl, až se zdálo, že každou chvíli praskne. „Neuvěřitelný podvodník,” pokyvoval hlavou Woland, „pokaždé, když prohrává, začne to zamlouvat jako ten poslední šarlatán na mostě. Okamžitě si sedni. Kdo má poslouchat tu tvou slátaninu?” „Prosím,” poslechl kocour a posadil se, „ale nemohu při nejlepší vůli souhlasit s tím, co jste řekl. To není žádná slátanina, jakse ráčíte vyjadřovat v přítomnosti dámy, ale řetězsouvislých sylogismů, které by ocenili i takoví znalci, jako byl SextusEmpiricus, MartianusCapella a dokonce i sám Aristoteles.” „Šach,” oznámil mág.

„Prosím, račte,” zapištěl kocour a sledoval kukátkem šachovnicové pole. „Když dovolíte, madam,” obrátil se Woland k Markétce, „představím vám svoji svitu. Tenhle, co se takrád pitvoří, je kocour Kňour. Azazela a Korovjeva už znáte. Doporučuji vaší ctěné pozornosti komornou Helu: je chápavá, čiperná a neodřekne vám žádnou službu.” Krasavice Hela se usmála, pohlédla na Markétu nazelenalýma očima a přitom pilně nabírala do dlaně mast a roztírala ji Wolandovi na koleno. „To je všecko,” uzavřel mág a zamračil se, když mu komorná zvlášť silně stiskla koleno, „jakvidíte, je jich hrstka, každý jiný, ale nikomu neublíží.” Odmlčel se a začal otáčet glóbusem, sestrojeným takdůmyslně, že modré oceány se vlnily a na severním pólu ležela ledová sněžná čepice jako pravá. Zatím na šachovnici zavládl zmatek. Nejvýš rozčilený král v bílém plášti přešlapoval v jednom poli a zoufale lomil rukama. Tři bílí pěšáci — žoldnéři s halapartnami — nechápavě civěli na důstojníka, který se oháněl kordem a ukazoval dopředu, kde v sousedních políčkách, bílém a černém, seděli Wolandovi černí jezdci na dvou horkokrevných koních. Zvířata už netrpělivě hrabala kopyty. Markétku nejvíc ze všeho udivilo i zaujalo; že šachové figurky byly živé. Kocour odložil kukátko a nenápadně dloubl svého krále do zad. Ten si zoufale zakryl rukama tvář. „Je to špatné, drahý Kňoure,” poznamenal tiše, jedovatě Korovjev. „Situace je vážná, ale nikoli beznadějná,” odporoval kocour, „ba dokonce si troufám tvrdit, že konečné vítězství bude moje. Stačí, když si rozeberem situaci.” Začal provádět rozbor dosti originálním způsobem — všelijakse šklebil a pomrkával na svého krále. „Není to nic platné,” konstatoval Korovjev.

„Jejda,” vykřikl náhle Kňour, „papoušci uletěli, já to říkal!” A opravdu, z dálky sem dolehl šelest mnoha křídel.

Korovjeva Azazelo vyběhli z pokoje. „Aby vásčert vzal s těmi vašimi krkolomnými plesovými nápady!” zabručel Woland a zabýval se dál svým glóbusem. Sotva oba pomocníci zmizeli, Kňour mrkal ještě horlivěji. Bílý král se konečně dovtípil, co od něho chtějí. Strhl ze sebe plášť, odhodil ho a utekl ze šachovnice. Pohozený královský šat si navlékl důstojníka zaujal královo místo. Korovjeva Azazelo se zatím vrátili.

„Blaf jako vždycky,” mručel Azazelo a pošilhával nepřátelsky po kocourovi. „Jasně jsem to slyšel,” hájil se napadený.

„Jakdlouho to chceš ještě táhnout?” zeptal se Woland. „Šach!” „Nejspíš jsem se přeslechl, maestro,” odporoval kocour, „šach není a nemůže být.” „Opakuju, šach.”

„Pane,” zamňoukal s falešnou starostlivostí kocour, „to není šach, jste příliš vyčerpán.” „Král stojí na G2,” vybafl Woland, aniž pohlédl na šachovnici. „Maestro, jsem zdrcen,” zaúpěl kocour a zatvářil se vyděšeně, „ale mýlíte se!” „Jakto?” zeptal se nechápavě mág a upřel pohled na šachovnici, kde důstojníkstál odvrácen na králově místě a stínil si rukou tvář. „Ty sketo,” prohodil zamyšleně Woland. „Pane, znovu se dovolávám logiky!” ospravedlňoval se kocour a tiskl si pračky na prsa. „Jestliže jeden z hráčů vyhlašuje šach a po králi není v poli ani vidu, považuje se šach za neplatný!” „Vzdáváš se, nebo ne?” zařval hrozivě mág.

„Rozmyslím si to, jestli dovolíte,” mírně odpověděl Kňour a přemýšlel, hlavu v tlapách. Chvíli trvalo, než prohlásil: „Vzdávám se.”

„Utlouct takové tvrdohlavé hovado je málo,” vyprskl Azazelo. „Ano, vzdávám se,” pokračoval kocour, „ale dělám to výhradně proto, že nemůžu déle hrát ve štváčské atmosféře, kterou rozdmychávají tihle závistivci!” Vstal a šachové figurky samý naskákaly do zásuvky. „Helo, je čas,” připomněl Woland a Hela se vytratila z pokoje. „Rozbolela mě noha, a ještě ten dnešní ples…” „Dovolte, já sama…,” požádala tiše Markétka.

Znovu si ji pozorně prohlédl a nastavil koleno. Horká kaše pálila do rukou jako rozžhavená láva, ale Markéta se přesto ani trochu nemračila bolestí, pečlivě natírala koleno a snažila se, aby to nebolelo. „Moji důvěrníci tvrdí, že to je revmatismus,” svěřoval se Woland a přitom nespouštěl oči z Markéty, „ale já sám mám vážné podezření, že tuhle bolest v koleně mi odkázala jistá okouzlující vědma, se kterou jsem se blíže seznámil v roce 1571 na Čertově stolci v Brockenských horách.” „Je to možné?” zapochybovala Markéta.

„Hlouposti! Za tři sta let to přejde. Radili mi spoustu léků, ale já se držím babiččiných starodávných receptů. Moje bába, babice, odporná čarodějnice mi odkázala fantastické byliny! A vůbec, poslyšte, netrpíte taky nějakým neduhem?

Třeba máte nějaký smuteknebo trápení, které váspotají užírá.” „Nikoliv, pane,” zavrtěla hlavou chytrá Markéta, „teď, když jsem u vás, se cítím výborně.” „Krevje veliká věc,” prohodil vesele Woland a Markéta nechápala, kam míří. Pakdodal: „Jakvidím, zajímá vásmůj glóbus?”

„Ó ano, nikdy jsem podobnou věcičku neviděla.”

„Pěkná věc. Přiznávám se, že nemám rád rozhlasové zprávy. Hlasatelky neuvěřitelně komolí místní jména a pakkaždá třetí šišlá, jako by schválně vybírali šišlavé. Můj glóbusje daleko pohodlnější, tím spíš, že chci znát všecky události přesně. Třeba tuhle, vidíte ten cípekzemě omývaný z jedné strany mořem? Podívejte, jakse rozzářil. Právě tam začala válka. Když se podíváte zblízka, rozeznáte podrobnosti.” Markétka se sklonila ke glóbusu a sledovala, jakse čtverečekzemě rozšířil, začal hrát všemi barvami a proměnil se v jakousi plastickou mapu. Rozeznala stuhu řeky a vedle osadu. Domeko velikosti hrachu nabobtnal a připomínal krabičku zápalek. Náhle střecha v chuchvalci načernalého dýmu nehlučně vyletěla do vzduchu. Zdi se zřítily a z jednopatrové krabičky zbyla jen hromádka třísek, ze které se černě kouřilo. Markéta se naklonila ještě blíž a uviděla na zemi malou ženskou postavičku a vedle ní v kaluži krve dítě s rozhozenýma rukama. „Konec,” řekl s úsměvem Woland, „ten malý nestačil spáchat jediný hřích. Abadonna pracuje čistě.” „Nechtěla bych být na straně jeho nepřátel,” vyhrkla Markéta, „koho vlastně podporuje?” „Čím déle s vámi mluvím,” poučoval ji vlídně mág, „tím více se přesvědčuj i o tom, že jste velice chytrá. Uklidním vás. Abadonna je naprosto nestranný a pomáhá stejnou měrou oběma bojujícím táborům. Proto i výsledky na obou stranách bývají nachlup stejné. Abadonno!” zvolal přidušeně a vtom ze zdi vystoupil hubený chlapíkv tmavých brýlích, které zapůsobily na Markétu natoliksilně, že tlumeně vykřikla a skryla obličej na Wolandově koleně. „Přestaňte!” zvolal mág. „Lidé moderního věku jsou ale nervózní!” Napřáhl ruku a uštědřil Markétě přátelskou herdu do zad, až jí zabrnělo po celém těle. „Vidíte přece, že má brýle. Ostatně, nikdy se nestalo a ani nestane, aby se Abadonna někomu ukázal předčasně.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x