Joanne Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata

A na odchodu se po nich podezíravě ohlédla.

Harry a Ron urychleně vyrazili do tmy a jejich kroky hlasitě duněly, jak na Crabbeových a Goylových mohutných chodidlech dusali po kamenných schodech. Stále víc měli pocit, že to nebude tak snadné, jak doufali.

Bludiště chodeb zelo prázdnotou. S každým krokem se ocitali hlouběji pod školní budovou a neustále koukali na hodinky, aby věděli, kolik jim ještě zbývá času. Po čtvrt hodině, když si už začínali zoufat, konečně před sebou někoho zahlédli.

„Podívej!“ vyhrkl Ron vzrušeně. „Tamhle jednoho máme!“

Postava právě vycházela z postranní místnosti. Když ale přispěchali blíž, srdce jim pokleslo. Nebyl to nikdo ze Zmijozelu, nýbrž Percy.

„Co děláš tady dole?“ zeptal se Ron překvapeně. Percy se zatvářil dotčeně.

„Do toho ti nic není,“ pronesl odměřeně. „Ty jsi Crabbe, že?“

„Cože…? Jo, jasně,“ vzpamatoval se Ron.

„Tak už ať jste ve své ložnici!“ řekl Percy přísně. „Potulovat se po temných chodbách není v téhle době bezpečné.“

„Ty tu přece chodíš taky“ poukázal Ron.

„Já jsem prefekt,“ a Percy se hrdě napřímil. „ Mne nikdo přepadnout nemůže.“

Vtom se za Harrym a Ronem ozval něčí hlas. Pomalu se k nim blížil Draco Malfoy — a Harry měl poprvé v životě radost, že ho vidí.

„Tak tady jste,“ protáhl a změřil si oba přítelíčky. „To jste se celou dobu cpali ve Velké síni? Hledal jsem vás, musím vám ukázat něco srandovního.“

Malfoy se opovržlivě podíval na Percyho.

„A co ty děláš tady dole, Weasleyi?“ ušklíbl se.

Percy vypadal pobouřeně.

„Vyprošuji si větší úctu ke školnímu prefektovi!“ řekl. „To, jak se chováš, se mi vůbec nelíbí!“

Malfoy se znovu zašklebil a kývl na ty dva, aby šli za ním. Harry se Percymu div nezačal omlouvat, jen taktak se zarazil. Spolu s Ronem spěchali za Malfoyem, a když zahnuli do další chodby, Draco řekl: „Tenhle Peter Weasley —“

„Percy,“ opravil ho Ron automaticky.

„To máš fuk,“ řekl Malfoy. „Všiml jsem si jen, že v poslední době věčně čmuchá po celé škole. A vsadím se, že vím, oč mu jde: myslí si, že chytí Zmijozelova dědice na vlastní pěst.“

Krátce, posměšně se zachechtal a Harry s Ronem si vyměnili vzrušené pohledy.

Potom se Malfoy zastavil před holou, vlhkou kamennou zdí.

„Jak že je to nové heslo?“ obrátil se na Harryho.

„Ehm —“ zakoktal Harry.

„No jasně — Čistá krev! “ řekl Malfoy, který stejně neposlouchal, a kamenné dveře ukryté ve zdi se otevřely Malfoy jimi prošel a Harry s Ronem taky.

Zmijozelská společenská místnost byla dlouhá, nízká podzemní prostora s hrubými kamennými stěnami a stropem, z kterého na řetězech visely kulaté, zelenavé lampy. V důkladném krbu před nimi praskal oheň a ve vyřezávaných křeslech kolem viděli nejasné postavy několika zmijozelských studentů.

„Počkejte tady,“ řekl Malfoy svým průvodcům a ukázal jim na dvě volná křesla opodál. „Dojdu pro to — otec mi to zrovna poslal —“

Harry i Ron přemýšleli, co jim Malfoy hodlá ukázat; posadili se však a dělali, že sem doopravdy patří.

Za minutku byl Malfoy zpátky. V ruce držel cosi jako výstřižek z novin a strčil to Ronovi pod nos.

„Teď se nachechtáš,“ řekl.

Harry viděl, jak Ron zděšeně vytřeštil oči. Přeletěl výstřižek očima, nuceně se zasmál a podal ho Harrymu.

Byl to výstřižek z Denního věštce a stálo v něm:

VYŠETŘOVÁNÍ NA MINISTERSTVU KOUZEL

Artur Weasley, vedoucí odboru zneužívání mudlovských výtvorů, dnes dostal pokutu padesát galeonů za to, že očaroval mudlovské auto.

Pan Lucius Malfoy, člen správní rady Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde očarované vozidlo letos na podzim havarovalo, dnes Weasleyho vyzval, aby ze svého úřadu odstoupil.

„Weasley dělá ministersvu ostudu,“ sdělil pan Malfoy našemu reportérovi. „Je očividně neschopný vytvářet náš právní řád a jeho směšný Zákon na ochranu mudlů by měl být okamžitě sešrotován.“

Pana Weasleyho se nepodařilo zastihnout, aby se k tomu vyjádřil, a jeho žena vyzvala reportéry, ať koukají zmizet, nebo že na ně pustí rodinného ghúla.

„Tak co?“ zeptal se Malfoy nedočkavě, když mu Harry výstřižek vrátil. „Tobě to nepřipadá srandovní?“

„Ha ha,“ dostal ze sebe Harry.

„Artur Weasley mudly tak miluje, že by měl zlámat svou hůlku a připojit se k nim,“ řekl Malfoy opovržlivě. „Podle toho, jak se chovají, by jeden nevěřil, že jsou z čistokrevného kouzelnického rodu.“

Ronova (nebo spíš Crabbeova) tvář byla zkřivená hněvem.

„Hele, co je s tebou, Crabbe?“ osopil se na něj Malfoy.

„Bolí mě břicho,“ zamručel Ron.

„Tak si dojdi na ošetřovnu a všechny ty mudlovské šmejdy za mě nakopni!“ zachechtal se Malfoy. „Abych pravdu řekl, překvapuje mě, že se v Denním věštci o všech těch útocích ještě nepíše,“ pokračoval zamyšleně. „Myslím, že Brumbál se to prostě snaží ututlat. Jestli to co nejdřív nepřestane, přijde o místo. Otec vždycky říkal, že Brumbál je to nejhorší, co tuhle školu mohlo potkat. Má slabost pro žáky z mudlovských rodin, takový póvl, jako je ten Creevey, by sem žádný slušný ředitel nepustil.“

Malfoy začal pomyslným fotoaparátem dělat snímky a krutě, ale přesně jim předvedl Colina: „Pottere, můžu si tě vyfotografovat, Pottere? Můžeš mi dát svůj autogram? Můžu ti olízat boty, Pottere — prosím, prosím?“

Spustil ruce a podíval se na Harryho a na Rona. „Co je to s váma dvěma?“

Harry s Ronem se až příliš pozdě přinutili zasmát, Malfoye to však zřejmě uspokojilo; vždyť Crabbemu a Goylovi to vždycky myslelo pomalu.

„A náš svatý Potter, přítel mudlovských šmejdů,“ pronesl Malfoy pomalu, „je další, kdo nemyslí jako opravdový kouzelník, jinak by se přece nepřátelil s tou nafoukanou šmejdkou Grangerovou. Ostatně lidi si myslí, že on je Zmijozelův dědic!“

Harry a Ron čekali se zatajeným dechem. Malfoy byl nepochybně na nejlepší cestě jim říct, že ve skutečnosti je jím on sám. Ale potom -

„Rád bych věděl, kdo to je doopravdy,“ řekl Malfoy nedůtklivě. „Třeba bych jim mohl pomoct.“

Ronovi při těch slovech poklesla brada. Crabbeův obličej teď vypadal ještě tupohlavěji než jindy. Malfoy to naštěstí nepostřehl a Harry honem řekl: „Přece musíš mít aspoň tušení, kdo za tím vším stojí…“

„Víš dobře, že nemám, Goyle, kolikrát ti to mám říkat?“ osopil se na něj Malfoy. „A otec mi taky neřekne ani slovo o tom, co se tu dělo, když byla Komnata naposled otevřená. Samozřejmě to bylo před padesáti lety, dřív, než byl v Bradavicích on sám, ale ví o tom ledacos a říká, že to všecko zůstalo tabu a že by bylo podezřelé, kdybych o tom věděl příliš mnoho. Jednu věc ale vím: když byla Tajemná komnata otevřená naposled, jedna mudlovská šmejdka přišla o život. Takže se vsadím, že je to jen otázka času, než i tentokrát některou zabijou… Doufám, že to bude ta Grangerová,“ dodal s nadějí.

Ron jen zatínal Crabbeovy obrovské pěsti. Harry vytušil, že by se nejspíš prozradili, kdyby teď Ron Malfoye uhodil, vyslal k němu varovný pohled a zeptal se: „A ty víš, jestli toho, kdo Komnatu otevřel naposled, chytili, nebo ne?“

„Hmm… ať už to udělal kdo chtěl, vyloučili ho,“ řekl Malfoy. „Nejspíš jsou ještě v Azkabanu.“