Joanne Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata

„Snad ses neztratil, milánku?“ řekl mu nějaký hlas málem do ucha, až z toho nadskočil.

Před ním stála stará vrásčitá čarodějnice, v rukou podnos s něčím, co vypadalo děsivě — jako celé lidské nehty. Potměšile se na něj zašklebila, až jí bylo vidět zuby zarostlé mechem. Harry ucouvl.

„Ne, díky. V pohodě,“ vyhrkl. „Já jenom —“

„HARRY! Prosím tě, co tady pohledáváš?“

Harrymu poskočilo srdce. V tu chvíli nadskočila i čarodějnice; celá ta hromada nehtů se jí sesypala po nohách a ona zaklela. Dlouhými kroky se k nim blížila mohutná postava. Byl to Hagrid, bradavický hajný, a nad velikým ježatým plnovousem se mu blýskaly oči černé jako dva švábi.

„Hagride!“ vykřikl Harry s úlevou. „Já jsem se ztratil… ten prášek Letax…“

Hagrid chytil Harryho za kůži na zátylku, odtáhl ho od čarodějnice a vyrazil jí přitom podnos z rukou. Její skřehotání je pronásledovalo celou cestu klikatou uličkou, dokud nevkročili do jasného slunečního světla. O kus dál Harry uviděl známou sněhobílou mramorovou budovu: Gringottovu banku. Hagrid ho zavedl rovnou do Příčné ulice.

„Ty ale vypadáš!“ zabručel nevrle a smetal z Harryho saze s takovou vervou, že ho div nesrazil do sudu s dračím trusem, který stál před lékárnou. „Courat po Vobrtlý, to je vo kejhák, Harry, to ti tedy povím — a kdyby tě tam někdo zahlíd —“

„To už jsem pochopil,“ řekl Harry a spěšně ucukl, když ho Hagrid chtěl dál oprašovat. „Říkal jsem ti, že jsem se ztratil. A cos tam ostatně dělal ty?“

„Sháněl jsem něco proti žravejm slimákům,“ zabručel Hagrid. „Málem už nám ve škole zničili všecko zelí. Ty tu nejseš sám?“

„Jsem na návštěvě u Weasleyových, ale ztratili jsme se,“ vysvětlil Harry. „Musím je najít…“

Vydali se společně ulicí.

„Jak to, žes mi neodpověděl na žádnej dopis?“ ptal se Hagrid, zatímco Harry klusal vedle něj (na každý Hagridův krok musel on udělat tři). Vysvětlil obrovi, jak to bylo s Dobbym a s Dursleyovými.

„Sakramentský mudlové,“ zavrčel Hagrid. „Kdybych to bejval věděl —“

„Harry! Harry! Tady jsme!“

Harry vzhlédl a uviděl Hermionu Grangerovou, jak stojí nahoře na bělostném schodišti Gringottovy banky. Rozběhla se k nim tak rychle, až za ní husté hnědé vlasy vlály.

„Co se ti stalo s brýlemi? Nazdar, Hagride… To je úžasné, že vás oba zas vidím… Půjdeš ke Gringottovým, Harry?“

„Jakmile najdu Weasleyovy,“ řekl Harry.

„To nebudeš čekat moc dlouho,“ zazubil se Hagrid. Harry a Hermiona se rozhlédli a uviděli, jak se k nim ulicí plnou lidí ženou Ron, Fred, George, Percy a pan Weasley.

„Harry!“ supěl pan Weasley. „Tolik jsme doufali, že ses dostal jen o jeden krb dál…“ Otřel si lesklou lysinu. „Molly se z toho div nezbláznila — hned tu bude taky.“

„Kde ses dostal ven?“ zeptal se Ron.

„Na Vobrtlý,“ řekl Hagrid nerudně.

„ Paráda! “ zajásali Fred a George dvojhlasně.

„Tak tam nás nikdy nepustili,“ řekl Ron závistivě.

„A sakramentsky dobře věděli proč,“ zavrčel Hagrid.

To už uviděli i paní Weasleyovou, jak se k nim tryskem řítí; jednou rukou divoce mávala kabelkou a na druhé jí visela Ginny, která jí sotva stačila.

„Ach Harry… drahoušku… vždyť ty ses mohl octnout bůhvíkde —“

Ještě pořád lapala po dechu, ale už vytahovala z kabelky veliký kartáč na šaty, aby z Harryho smetla saze, které mu Hagrid nestačil očistit. Pan Weasley vzal Harryho brýle, poklepal na ně svou hůlkou a vrátil mu je jako nové.

„Tak já už abych šel,“ řekl Hagrid, kterému paní Weasleyová vděčně tiskla ruku. ( Ještě že jste ho na té Obrtlé našel, Hagride! ) „Uvidíme se v Bradavicích!“ dodal a zamířil pryč; hlavou i rameny přečníval dav, jenž zaplňoval ulici.

„Jestlipak víte, koho jsem viděl u Borgina a Burkese?“ zeptal se Harry Rona a Hermiony, když stoupali po schodišti Gringottovy banky. „Malfoye a jeho otce.“

„Koupil tam Lucius Malfoy něco?“ vystřelil za nimi pan Weasley s otázkou.

„Ne, něco prodával.“

„Takže má starosti,“ poznamenal pan Weasley se škodolibým uspokojením. „Kdybych ho tak při něčem nachytal…“

„Jenom buď opatrný, Arture,“ řekla paní Weasleyová ostře, zatímco jim skřet s úklonou otevřel dveře a vpustil je dovnitř. „Malfoyovi, to jsou vždycky jen potíže. Dej pozor, aby sis nevzal příliš velké sousto.“

„Takže ty myslíš, že na Luciuse Malfoye nestačím?“ odsekl pan Weasley pobouřeně, hned to ale pustil z hlavy, když uviděl Hermioniny rodiče, jak nejistě postávají u pultu protínajícího celou velkou mramorovou síň a čekají, až je Hermiona představí.

„Vždyť vy jste mudlové !“ zaradoval se pan Weasley. „Na to se musíme napít! A copak to máte? Ach tak, vy si měníte mudlovské peníze. Podívej se, Molly!“ a vzrušeně ukazoval na desetilibrové bankovky, které paní Grangerová držela v ruce.

„Sejdeme se pak tady,“ řekl Ron Hermioně, zatímco další skřet z banky odváděl Weasleyovy a Harryho k podzemním trezorům.

Jezdilo se k nim na malých vozících řízených skřety, které se řítily podzemními tunely pod bankou po maličkých železničních kolejích. Harry vychutnával krkolomnou jízdu k trezoru Weasleyových, ale když ho skřet otevřel, cítil se naráz hrozně, daleko hůř než předtím na Obrtlé ulici. Uvnitř byla jen maličká hromádka stříbrných srpců a jeden jediný zlatý galeon. Paní Weasleyová ještě sáhla do všech koutů a potom celou hromádku shrnula do kabelky. Ještě hůř si však Harry připadal, když dorazili k jeho trezoru; snažil se postavit tak, aby Weasleyovi raději neviděli, jak v rychlosti cpe do koženého váčku celé hrsti mincí.

Venku na mramorovém schodišti se rozešli. Percy neurčitě zamumlal, že potřebuje nový brk. Fred a George zahlédli svého kamaráda z Bradavic, Leeho Jordana. Paní Weasleyová a Ginny měly namířeno do obchodu, kde prodávali hábity z druhé ruky. A pan Weasley trval na tom, že s ním Grangerovi musí jít k Děravému kotli na skleničku.

„Za hodinu se všichni sejdeme v Krucáncích a kaňourech , abychom vám koupili ty učebnice,“ řekla paní Weasleyová a vydala se s Ginny pryč. „A do Obrtlé ani krok!“ křikla ještě za odcházejícími dvojčaty.

Harry, Ron a Hermiona se pustili klikatou ulicí, dlážděnou kočičími hlavami. Váček zlatých, stříbrných a bronzových mincí v Harryho kapse vesele pocinkával, aby ho utratil; koupil tedy tři veliké jahodové a arašídové zmrzliny a oni teď blaženě lízali, bloumali Příčnou ulicí a prohlíželi si výklady plné báječných věcí. Ron ve výloze obchodu Prvotřídní potřeby pro famfrpál roztouženě zíral na kompletní výbavu Kudleyských Kanonýrů, dokud je Hermiona neodtáhla do sousedního krámu, kde si koupili inkoust a pergamen. V prodejně kouzelnických žertovných předmětů Šprýmy a kratochvíle se setkali s Fredem, Georgem a Leem Jordanem, kteří si tam kupovali ve velkém Báječné rachejtle doktora Raubíře — hoří i za vlhka, a nevyhoříte! A v malém vetešnictví plném polámaných hůlek, rozhrkaných mosazných vah a starých plášťů plných skvrn od lektvarů našli Percyho, pohrouženého do malé a velice nudné knížky Prefekti, kteří získali moc .

„Studie o bradavických prefektech a jejich životních úspěších,“ přečetl nahlas Ron na zadní desce knihy. „To zní úžasně …“