Joanne Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata

Здесь есть возможность читать онлайн «Joanne Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Город: Praha, Год выпуска: 2000, ISBN: 2000, Издательство: Albatros, Жанр: Фэнтези, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Harry Potter a Tajemná komnata: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Harry Potter a Tajemná komnata»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Harry se vrací do školy a netuší, že tentokrát mu hrozí smrtelné nebezpečí. V Bradavicích se začínají dít prapodivné věci, při kterých tuhne krev v žilách, a nikdo z žáků netuší, že pradávná legenda se stala skutečností…
Tajemná komnata se znovu otevřela!

Harry Potter a Tajemná komnata — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Harry Potter a Tajemná komnata», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„Tady máš tu svou knížku, holčičko — to je to nejlepší, co ti tvůj otec může dát —“

Vykroutil se z Hagridova sevření, kývl na Draca a povzneseně vyšel z knihkupectví.

„Měl jste se na něj vykašlat, Arture,“ řekl Hagrid a málem zvedl pana Weasleyho do vzduchu, jak mu urovnával hábit. „Jsou zkažený do morku kostí, celá ta jejich famílie, a všichni to vědí. Žádnej Malfoy nestojí za to, aby ho někdo poslouchal. Mají tu špatnost v sobě už vod narození. Tak poďte — pudeme radši pryč.“

Prodavač se tvářil, jako by jim chtěl v odchodu zabránit; sahal však Hagridovi sotva po pás a zřejmě si to rozmyslel. Spěšně se vydali Příčnou ulicí; Grangerovi se dosud třásli strachy a s paní Weasleyovou lomcoval vztek.

„Opravdu dáváš svým dětem skvělý příklad… prát se na veřejnosti… co si jen musel pomyslet Zlatoslav Lockhart…“

„Ten z toho měl radost,“ řekl Fred. „Copak jsi ho neslyšela, když jsme odcházeli? Ptal se toho chlápka z Denního věštce , jestli tu rvačku dokáže přidat do svého článku — říkal, že to všecko je reklama.“

Cestou zpátky ke krbu u Děravého kotle, odkud se Harry, Weasleyovi a všechny jejich nákupy měli s pomocí Letaxu vrátit do Doupěte, byli ale všichni dost zaražení. Rozloučili se s Grangerovými, kteří z hostince měli odejít mudlovskou ulicí na opačné straně. Pan Weasley se jich ještě začal vyptávat, k čemu jsou autobusové zastávky, ale když viděl, jak se paní Weasleyová tváří, honem toho nechal.

Harry si sundal brýle, a než si nabral do hrsti Letax, strčil si je opatrně do kapsy. Jeho oblíbený způsob cestování to rozhodně nebyl.

Kapitola pátá

Vrba mlátička

Letní prázdniny utekly Harrymu daleko rychleji, než by si býval přál. Těšil se sice, až se vrátí do Bradavic, ovšem měsíc, který prožil v Doupěti, byl nejšťastnější v jeho životě. Když si vzpomněl na Dursleyovy a na to, jak ho asi uvítají, až se příště objeví v Zobí ulici, volky nevolky musel Ronovi závidět.

Poslední večer paní Weasleyová vykouzlila bohatou večeři. Podávala se na ní všechna Harryho oblíbená jídla a nakonec sirupový nákyp, na který se mu sbíhaly sliny v ústech, sotva ho uviděl. Fred a George večer završili ohňostrojem Raubířských rachejtlí; kuchyň prozářily červené a modré hvězdy, které se dobré půl hodiny odrážely od stropu ke stěnám. Pak už byl čas na poslední šálek horké čokolády a na kutě.

Příštího rána jim trvalo dlouho, než se vypravili. Vstali sice za svítání, ale zdálo se, že toho mají na práci ještě spoustu. Paní Weasleyová v té nejhorší náladě pobíhala kolem a hledala náhradní ponožky a brka; všichni do sebe neustále vráželi na schodech, napůl oblečení a s kouskem topinky v ruce, a pan Weasley si div nezlámal vaz, když nesl Ginnyin kufr do auta a cestou přes dvůr klopýtl o zatoulané kuře.

Harry si neuměl představit, jak se do jediného malého fordu vejde osm lidí, šest velkých kufrů, dvě sovy a krysa. Nepočítal ovšem s mimořádným vybavením, kterým pan Weasley auto doplnil.

„Před Molly ani slovo,“ šeptl Harrymu, když otevřel zavazadlový prostor a ukázal mu, jak ho pomocí kouzel zvětšil tak, aby se do něj kufry bez potíží vešly.

Když pak konečně byli všichni v autě, paní Weasleyová se ohlédla na zadní sedadlo, kde Harry, Ron, Fred, George a Percy pohodlně seděli vedle sebe, a řekla: „ Mudlové opravdu umějí víc, než jsme jim ochotní přiznat, že?“ Spolu s Ginny se uvelebila na přední sedačce, roztažené tak, že připomínala lavičku v parku. „Zvenčí by jeden neřekl, že je tu tolik místa, viďte?“

Pan Weasley nastartovala vyjeli ze dvora. Harry se otočil a ještě naposled pohlédl na dům. Sotva si stačil položit otázku, jestli ho ještě kdy uvidí, už byli zpátky: George si zapomněl krabici s rachejtlemi doktora Raubíře. O pět minut později smykem zastavili na dvoře znovu, aby si Fred mohl doběhnout pro své koště. Byli už málem na dálnici, když Ginny vypískla, že si zapomněla svůj deník. Když se pak vyškrábala zpátky do auta, bylo už opravdu pozdě a všichni z toho byli podráždění.

Pan Weasley se podíval na hodinky a potom na svou ženu.

„Molly, drahoušku —“

„To ne, Arture.“

„Vždyť nás nikdo neuvidí. Tohle je tlačítko přídavného motoru pro neviditelné cestování, který jsem připojil — ten nás vynese do vzduchu a potom poletíme nad mraky. Za deset minut jsme tam a nikdo se nic nedoví…“

„Řekla jsem ne, Arture, ne za bílého dne.“

Na nádraží King’s Cross dorazili ve tři čtvrtě na jedenáct. Pan Weasley se okamžitě vyřítil přes ulici, aby jim opatřil vozíky na kufry, a všichni pádili do vestibulu.

Loni v září Harry spěšný vlak do Bradavic chytil. Potíž byla v tom, jak se dostat na nástupiště devět a tři čtvrtě, které pro mudly bylo neviditelné. Museli jste projít bytelnou přepážkou, která oddělovala nástupiště číslo devět a deset. Nebolelo to, museli jste to však udělat opatrně, aby si nikdo z mudlů nevšiml, jak mizíte.

„Percy půjde první,“ řekla paní Weasleyová a úzkostně pohlédla na hodiny nahoře, podle kterých jim zbývalo už jen pět minut, aby nenápadně prošli přepážkou.

Percy rázně vykročil a za okamžik zmizel. Za ním šel pan Weasley a po něm následovali Fred a George.

„Já s sebou vezmu Ginny, a vy dva půjdete hned za námi,“ řekla paní Weasleyová Harrymu a Ronovi, vzala Ginny za ruku a vykročily vpřed. Za okamžik po nich nebylo ani vidu ani slechu.

„Pojďme oba najednou, už máme jen minutu,“ řekl Ron Harrymu.

Harry se ujistil, že má Hedvičinu klec bezpečně připevněnou na kufru, a potom natočil vozík tak, aby měl přepážku před sebou. Nepochyboval, že všecko půjde hladce; ani zdaleka to nebylo tak nepříjemné jako cestovat s pomocí Letaxu. Oba se sehnuli k řídítkům svých vozíků, rázně zamířili k přepážce a stále zrychlovali. Když už jim zbývalo jen několik stop, vyrazili tryskem a — BUM!

Oba vozíky narazily do přepážky a odletěly nazpátek. Ronův kufr dunivě dopadl na zem; Harry se neudržel na nohou, Hedvičina klec žuchla na naleštěnou podlahu a sova v ní se s pohoršenými skřeky kutálela pryč. Lidé kolem na ně vytřeštěně zírali a zřízenec, který stál nedaleko, na ně zahulákal: „Co si k sakru myslíte, že tady tak vyvádíte?“

„Nějak jsem ten vozík nezvládl,“ zasupěl Harry, a jak vstával, tiskl si žebra. Ron utíkal zdvihnout Hedviku, která vzbudila takový poprask, že okolostojící hlasitě reptali cosi o krutém zacházení se zvířaty.

„Proč jsme se nedostali na druhou stranu?“ sykl Harry.

„Já nevím —“

A Ron se rozčileně rozhlédl. Pořád ještě je pozorovalo na tucet zvědavců.

„Ten vlak nám ujede,“ šeptl Ron. „Nechápu, proč nás to nepropustilo…“

Harry se podíval na obrovské hodiny a rázem se mu zahoupal žaludek. Ještě deset vteřin… devět…

Opatrně natočil svůj vozík dopředu, až stál přímo proti přepážce, a vší silou se do něj opřel, ale kovová stěna neustoupila.

Tři vteřiny… dvě vteřiny… vteřina…

„Je pryč,“ řekl Ron zděšeně. „Už nám ujel. A co když se mamka a taťka nedostanou zpátky k nám? Máš nějaké mudlovské peníze?“

Harry se jen nuceně zasmál. „Od Dursleyových jsem nedostal kapesné už dobrých šest let.“

Ron přitiskl ucho k chladné přepážce.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Harry Potter a Tajemná komnata»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Harry Potter a Tajemná komnata» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Harry Potter a Tajemná komnata»

Обсуждение, отзывы о книге «Harry Potter a Tajemná komnata» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x