Joanne Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata

„Koukejte padat!“ vyštěkl na ně Percy.

„No jo, on je Percy strašně ctižádostivý a má všechno předem promyšlené… chce být jednou ministrem kouzel…“ vysvětlil Ron Harrymu a Hermioně šeptem, když Percyho nechali s knihou o samotě.

Hodinu nato se vydali do Krucánků a kaňourů. Ani zdaleka však nebyli jediní, kdo měl do knihkupectví namířeno; jak přicházeli blíž, překvapil je početný zástup, který se tlačil přede dveřmi a snažil se dostat dovnitř. Důvodem bylo obrovské oznámení vyvěšené z hořejších oken:

„Takže ho uvidíme na vlastní oči!“ vyjekla nadšeně Hermiona. „Vždyť napsal skoro všecky knihy, co máme na seznamu!“

Zástup tvořily převážně čarodějky asi tak ve věku paní Weasleyové. U vchodu stál úplně vyčerpaný kouzelník a říkal: „Klid, dámy, prosím vás… netlačte se tolik… a pozor na ty knihy…“

Harry, Ron a Hermiona proklouzli dovnitř. Dlouhá fronta se vinula až do zadní části krámu, kde Zlatoslav Lockhart podepisoval své knihy. Všichni tři honem popadli výtisk Souboje se smrtonoškou a kradli se podél fronty víc dopředu, kde už stáli ostatní Weasleyovi a pán a paní Grangerovi.

„Výborně, tady jste!“ řekla paní Weasleyová. Samou nervozitou lapala po dechu a neustále si urovnávala vlasy. „Ještě chvilku, a už ho uvidíme…“

Jak postupovali, Zlatoslav Lockhart se před nimi pozvolna vynořoval víc a víc; seděl u stolu ze všech stran obklopeného vlastními velkými podobiznami, a ty všechny na návštěvníky mrkaly a předváděly jim svoje oslnivě bílé zuby. Živý Lockhart z masa a kostí měl na sobě pomněnkově modrý hábit, který mu dokonale ladil s očima; špičatá kouzelnická čapka mu na vlnitých vlasech seděla furiantsky na stranu.

Okolo Lockharta poskakoval malý, nedůtklivě vyhlížející mužík a pořizoval snímky velikým černým fotoaparátem, z něhož při každém oslňujícím záblesku stoupaly obláčky purpurového dýmu.

„Uhněte, vy tady!“ utrhl se na Rona a couval zpátky, aby měl lepší záběr. „Tohle je pro Denního věštce .“

„Za to si tak něco koupím,“ zabručel Ron a mnul si nohu, na kterou mu fotograf šlápl.

Zlatoslav Lockhart ho zaslechl a zvedl hlavu. Uviděl Rona — a pak spatřil Harryho. Chvíli se na něho upřeně díval a potom vyskočil a vyloženě vykřikl: „Vždyť to je Harry Potter !“

Zástup se rozestoupil a začal vzrušeně šuškat. Lockhart se vrhl k Harrymu, chytil ho za paži a přitáhl k sobě. Diváci začali tleskat. Harry zrudl v obličeji, jak mu Lockhart potřásl rukou před fotografem, který teď zběsile mačkal jeden snímek za druhým a zaplavoval Weasleyovy hustým dýmem.

„Usmívej se, Harry, jak se patří,“ vyzval ho Lockhart a vycenil svůj oslnivý chrup. „Ty a já si zasloužíme být na první stránce!“

Když jeho ruku konečně pustil, Harry málem necítil prsty. Pokusil se odstoupit zpátky k Weasleyovým, Lockhart mu však položil paži na ramena a přitiskl ho k sobě.

„Dámy a pánové!“ pronesl zvučně a posunkem si vyžádal ticho. „Toto je výjimečná chvíle! A pro mě je příhodná k tomu, abych vám prozradil malé tajemství, které jsem si jistou dobu nechával pro sebe.

Když tadyhle Harry přišel dnes do Krucánků a kaňourů, měl v úmyslu koupit si jen můj životopis — ten mu teď s potěšením a zdarma věnuji -,“ (zástup začal znovu tleskat) „neměl však ani tušení,“ pokračoval Lockhart a zatřásl s Harrym, až mu brýle sklouzly na špičku nosu, „že ho zakrátko čeká mnohem, mnohem víc než jen moje kniha, Mé kouzelné já . Jemu i jeho spolužákům se totiž dostane mého opravdového kouzelného já. Ano, dámy a pánové, je mi nesmírným potěšením, kterým se pyšním, že od září tohoto roku přejímám v bradavické Škole čar a kouzel místo učitele obrany proti černé magii!“

Návštěvníci začali jásat a tleskat a Harry shledal, že právě dostal darem celé sebrané spisy Zlatoslava Lockharta. Skoro pod jejich tíhou zavrávoral, podařilo se mu však uniknout ze středu pozornosti do kouta, kde stála u svého nového kotlíku Ginny.

„Vezmi si je,“ zamumlal Harry a vložil jí knihy do kotlíku. „Já si je pro sebe koupím —“

„Tohle ti určitě dělalo dobře, viď, Pottere?“ pronesl hlas, který Harry okamžitě poznal. Napřímil se a octl se tváří v tvář Dracu Malfoyovi, který se jako obvykle posměšně šklebil.

„Náš slavný Harry Potter,“ řekl Malfoy. „Nemůže si zajít ani do knihkupectví, aniž by se neoctl na první stránce novin.“

„Nech ho na pokoji, on přece nic takového nechtěl!“ řekla Ginny. Bylo to vůbec poprvé, co před Harrym promluvila, a propalovala Malfoye pohledem.

„Takže ty už máš dokonce holku, Pottere!“ protáhl Malfoy. Ginny zčervenala jako rajské jablíčko, ale to už se k nim protlačili Ron a Hermiona, každý se stohem Lockhartových knih v náručí.

„No ne, to jsi ty,“ řekl Ron a podíval se na Malfoye jako na něco nechutného, do čeho šlápl. „Vsadím se, že tě překvapilo, když jsi tu Harryho uviděl, co?“

„Daleko víc mě překvapilo, že vidím tebe v nějakém obchodě, Weasleyi,“ oplatil mu Malfoy. „Počítám, že tvoji rodiče teď budou měsíc o hladu, aby to všecko zaplatili.“

Ron zrudl stejně jako Ginny. Hodil své knihy do kotlíku a vykročil k Malfoyovi, ale Harry a Hermiona ho chytili za bundu a zadrželi ho.

„Rone!“ okřikl ho pan Weasley a prodíral se k nim s Fredem a s Georgem. „Co to děláš? Pojďte ven, tady je to jak v blázinci.“

„Ale, ale — to je přece Artur Weasley!“

To řekl pan Malfoy. Stál tu s rukou na Dracově rameni a šklebil se stejně povýšeně jako jeho synátor.

„Dobrý den, Luciusi,“ kývl chladně pan Weasley.

„Slyšel jsem, že teď máte na ministerstvu spoustu práce,“ řekl pan Malfoy. „Všechny ty domovní prohlídky… Doufám, že vám aspoň platí přesčasy?“

Sáhl do Ginnyina kotlíku a ze všech přepychových Lockhartových knih, které v něm měla, vytáhl velice starý a velice ohmataný Úvod do přeměňování pro začátečníky .

„I když spíš ne,“ pokračoval. „Povězte mi, co z toho máte? Vždyť jste všem kouzelníkům pro ostudu a ani vám za to slušně neplatí.“

Pan Weasley zrudl ještě víc než předtím Ron nebo Ginny.

„Máme velice odlišný názor na to, co je kouzelníkům pro ostudu, Malfoyi,“ řekl.

„Zřejmě ano,“ prohlásil pan Malfoy a sklouzl bledýma očima na manžele Grangerovy, kteří všemu úzkostně přihlíželi. „S kým vy se nestýkáte, Weasleyi… a to jsem myslel, že vaše rodina už hlouběji klesnout nemůže —“

Vtom Ginnyin kotlík vyletěl dunivě do vzduchu, pan Weasley se vrhl na pana Malfoye a srazil ho pozpátku do police s knihami, a vzápětí se jim všem s hlasitým rachotem vysypaly na hlavy celé tucty kouzelných knih. Fred nebo George zaječeli: „Jen mu dej, tati!“, zatímco paní Weasleyová křičela: „Ne, to ne, Arture!“ A dav se zmateně vrhal nazpátek a porážel přitom další regály. „Pánové, prosím vás — prosím vás!“ vykřikoval prodavač a potom všechny překřičel: „Rozejděte se! Slyšíte, rozejděte se —“

To už se k nim záplavou knih prodíral Hagrid. Během okamžiku od sebe pana Weasleyho a pana Malfoye odtrhl; pan Weasley měl rozbitý ret a pan Malfoy dostal do oka Encyklopedií jedovatých hub . Ještě pořád držel v ruce Ginnyinu starou učebnici přeměňování. Teď ji hodil po ní a v očích se mu zlobně zablesklo: