Robert Jordan - Srdce zimy

Pustil jí vlasy i nohu, podložil jí ruku pod kolena a vzápětí si ji hodil přes rameno, takže mu visela hlavou dolů vedle rohovinového luku v pouzdře. Jak si ji lhostejně posunul, aby našel místo, kde se mu ponese nejsnáz, navztekala se, ale stejně rychle se zase uklidnila. Teď nebyl vhodný čas ani místo. Nohy neměla ve sněhu a na tom záleželo. A mohla chytit dech. Ale mohl ji varovat.

S námahou natáhla krk, aby viděla na své společnice, a s úlevou spatřila, že jsou všechny tady. Nahaté zajatkyně, pravda, ale ona si byla jistá, že by ležet nechali jenom mrtvolu. Ty, které ještě šly po svých, byly svázané punčochami či kusy látky odříznutými ze šatů a většina měla ruce svázané za zády. Alliandre už se nepředkláněla, jak se pokoušela zakrýt. Cudnost u ghealdanské královny nahradily jiné starosti. Funěla a třásla se a byla by upadla, kdyby ji menší Shaido, který jí prohlížel nohy, nepodpíral za svázané lokty. Alliandre vlály rozpuštěné černé vlasy a tvář měla ztrhanou. Maighdin za ní vypadala ve stejně špatném stavu, lapala po dechu a rudozlaté vlasy měla rozcuchané a modré oči vykulené, ale podařilo se jí stát zpříma, když jí vyzáblá Děva zvedala nohu. Faileina komorná vypadala víc jako královna než Alliandre, byť velmi neupravená královna.

Ve srovnání s nimi vypadaly Bain a Chiad stejně dobře jako Shaidové, i když Chiad měla tvář zažloutlou a nateklou po ráně, kterou utržila, když je chytili, a Bain měla v krátkých ohnivých vlasech a na tváři zamrzlou krev. To bylo zlé, mohla by jí zůstat jizva. Ale ani jedna Děva nefuněla a dokonce samy zvedaly nohy k prohlídce. Jen ony nebyly spoutané – pouze zvykem silnějším než řetězy. Klidně přijímaly svůj osud odsloužit rok a den jako gai’šainky . K útěku by jí mohly pomoci – Faile si nebyla jistá, jak dalece je zvyk váže – ale ony samy se uniknout nepokusí.

Poslední ze zajatkyň, Lacile a Arrela, se samozřejmě pokoušely napodobit Děvy, ale bez úspěchu. Vysoký Aiel si mrňavou Lacile prostě strčil pod paži, aby jí mohl prohlédnout nohy, a ona zrudla jako rak. Arrela byla vysoká, ale dvě Děvy, které ji vedly, byly vyšší než sama Faile a Tairenku zvládaly s neosobní lehkostí. Arrela se mračila, jak do ní strkaly, a možná i na jejich znakovou řeč, ale Faile doufala, že teď nezačne dělat potíže. Všichni z Cha Faile se snažili být jako Aielové, žít, jak si mysleli, že Aielové žijí, ale Arrela chtěla být Děvou a litovala, že ji Sulin a ostatní odmítají znakovou řeč naučit. Bylo by to horší, kdyby věděla, že Bain a Chiad Faile něco naučily. Ne dost, jen pár slov, ale něco ano. Ještě že Arrela nerozuměla ani tomu. Myslely si, že mokřiňanka má měkké nohy, že je příliš rozmazlená a měkká, a to by se jí jistě nelíbilo.

Jak se ukázalo, Faile si s Arrelou nemusela dělat starosti. Tairenka se naštětila, když si ji Děva hodila na rameno – předstírajíc, že klopýtá, volnou rukou ukázala něco, nad čím se druhá Děva pod závojem zasmála – ale po jediném pohledu na Bain a Chiad, již pokorně visící Aielům přes rameno, se Arrela mrzutě podvolila také. Lacile zakvičela, když ji kolohnát náhle otočil, aby ji umístil do stejné pozice, ale hned utichla a pořád byla celá rudá. To, že se snažily napodobovat Aiely, mělo jisté výhody.

Alliandre a Maighdin, poslední ženské, od kterých by Faile čekala problémy, byly něco jiného. Když jim došlo, co se děje, zuřivě bojovaly. Nebylo to nic moc, dvě nahé a vyčerpané ženy s lokty spoutanými za zády, ale kroutily se, ječely a kopaly po každém, kdo se dostal na dosah. Maighdin jednoho neopatrného Aiela dokonce kousla do ruky a visela na něm jako jezevec.

„Nechte toho, hlupačky!“ zavolala na ně Faile. „Alliandre! Maighdin! Nechte se nést! Poslechněte mě!“ Ani její komorná, ani vazalka jí nevěnovaly pozornost. Maighdin, s plnou pusou, vrčela jako lev a kopala. Faile otevřela pusu.

„ Gai’šainka bude zticha,“ zavrčel Rolan a tvrdě ji plácl.

Faile zaskřípala zuby a cosi si mumlala. Čímž si vysloužila další plácnutí! Ten muž měl za pasem zastrčené její nože. Kdyby dostala do rukou aspoň jeden...! Ne. Vydrží, co bude muset. Hodlala uniknout, ne dělat zbytečná gesta.

Maighdin bojovala o něco déle než Alliandre, až jí nakonec dva hromotluci vypáčili čelisti z Shaidovy ruky. Museli na to být dva. K Faileinu úžasu si pokousaný Aiel, místo aby Maighdin jednu vrazil, setřel krev z ruky a zasmál se! Ale to ji nezachránilo. Ve chvilce ležela Faileina komorná na břiše ve sněhu vedle královny. Mohly supět a svíjet se zimou jenom chvilku. Potom z lesa vyšli dva Shaidové, z toho jedna Děva, a těžkými noži ořezávaly větvičky z dlouhých proutků. Oběma ležícím pak šlápli na záda, pěstí jim přidrželi spoutané lokty a začali je švihat po zadku.

Zprvu obě ženy bojovaly, kroutily se a svíjely. Ale bylo to ještě zbytečnější, než když stály. Mohly jenom hýbat nohama, házet hlavou a mávat rukama. Alliandre vřeštěla, že jí to nemůžou dělat, což bylo pochopitelné u královny, ale za daných okolností hloupé. Očividně mohli a dělali. Maighdin kupodivu pištěla stejně. Člověk by si mohl myslet, že královnou je ona. Faile věděla, že Lini ji zpráskala proutkem, aniž by takhle vyváděla. V každém případě to ani jedné nebylo k ničemu dobré. Metodický výprask pokračoval, až jenom kopaly a vyly, a pak ještě chvilku, čistě pro jistotu. Když si je konečně hodili přes rameno jako ostatní, jen s brekem visely, bojechtivost je přešla.

Faile k nim necítila žádný soucit. – Ty hlupačky si podle ní zasloužily každou podlitinu. Bez ohledu na omrzliny a pořezané nohy, čím déle zůstanou venku bez šatů, tím pravděpodobnější bylo, že to nepřežijí. Shaidové je nesli do nějakého úkrytu a Alliandre s Maighdin zdržovaly. Sice jen na čtvrt hodinky, ale i minuty mohly znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Navrch k tomu i Aielové se určitě přestanou mít tolik na pozoru, až se dostanou do úkrytu a k ohni. A když je nesli, mohly odpočívat. Mohly se připravovat využít příležitosti, až přijde.

Shaidové opět rychle vyrazili. Pravděpodobně se lesem pohybovali rychleji než předtím. Jak se Faile kývala, bouchalo do ní pouzdro na luk z tvrzené kůže a začínala se jí točit hlava. Při každém kroku dostala ránu do žaludku. Snažila se najít nějakou pozici, kde by do ní tolik nešťouchal.

„Drž, nebo spadneš,“ zavrčel Rolan a poplácal ji po zadku, jako by uklidňoval koně.

Faile zvedla hlavu a podívala se na Alliandre. Z ghealdanské královny toho nebylo moc vidět, jen zadek pokrytý podlitinami, které sahaly až ke kolenům. Když na to tak myslela, krátké zdržení a pár ran by mohly být ještě malou cenou za to, že by z tohohle hňupa vykousla kus masa za to, že s ní zachází jako s pytlem zrní. Ale ne z ruky, hrdlo by bylo mnohem lepší.

Udatné myšlenky a úplně k ničemu. Hloupé. I když se nesla, musela bojovat se zimou. Začínalo jí docházet, že jistým způsobem je to teď horší. Když šla, musela se aspoň snažit zůstat rovná a na nohou, a to ji udržovalo při vědomí, ale jak se stmívalo, houpání na Rolanově rameni ji uspávalo. Ne. Její mysl otupovala zima. Nemyslelo jí to. Musela s tím bojovat, nebo umře.

Pohybovala rukama a napínala nohy, aby se jí do svalů dostala krev. Vzpomněla si na Perrina a plánovala, co by měl udělat s Masemou a jak by ho měla přesvědčit, pokud se vzepře. Prošla si celou tu hádku, kterou budou mít, až zjistí, že používá Cha Faile jako špehy, a plánovala, jak zvládne jeho hněv. Svést manželův hněv směrem, kterým chtěla, bylo snadné a ona se učila u odbornice, své matky. Byla by to skvělá hádka. A následně skvělé usmiřování.