Robert Jordan - Srdce zimy

Prostě? Skoro se zasmál. Ale právě takhle se Aes Sedai chovaly. A Shalon, hledačka větru? Mít ji ve své moci možná Cadsuane dalo páku na Harine, paní vln, ale Rand měl podezření, že ji prostě jen sebrala zároveň s Ailil, jak se pokoušela utajit, kdo šlechtičnu doopravdy unesl. Cadsuane bude třeba vyvést z omylu. O tom, kdo povládne v Tearu a Cairhienu, již bylo rozhodnuto. Vysvětlí jí to. Později. Zatím to bylo hodně nízko na jeho žebříčku věcí, které je třeba vyřídit.

„Než odejdu, Dobraine, musím ti dát –“ Slova mu zamrzla na jazyku.

Holohlavec na nádvoří zatáhl za páku na voze a jeden konec vodorovného břevna se náhle zvedl, pak klesl a zasunul kratší břevno do otvoru ve spodku vozu. A vůz, třesoucí se tak, až se zdálo, že se každou chvíli rozpadne, vůz, jemuž začal z komína stoupat kouř, ten vůz se s trhnutím rozjel, břevno se zvedalo a klesalo, zprvu pomalu, postupem času stále rychleji. Vůz se pohyboval bez koní!

Neuvědomil si, že promluvil nahlas, dokud mu hlavní mistra neodpověděla.

„Aha, to! To je parní vůz, jak tomu Mervin Poel říká, můj pane Draku.“ Do překvapivě mladistvého hlasu se jí vloudil nesouhlas. „Tvrdí, že s tím vynálezem utáhne i sto vozů. Ale nejdřív musí ujet víc než padesát kroků, aniž by se něco nerozbilo nebo nezadrhlo. Pokud vím, dál se to nikdy nedostalo.“

A opravdu, ten – parní vůz? – se roztřeseně zastavil jen dvacet kroků od místa, odkud vyjel. Znovu se otřásl. Zřejmě se třásl stále silněji. Většina mužů na něj zase vylezla a jeden s něčím honem kroutil rukou omotanou hadrem. Z trubky náhle do vzduchu vyletěla pára a třesení se zpomalilo, až se zastavilo docela.

Rand potřásl hlavou. Vzpomněl si, že Mervina již viděl s vynálezem, který se třásl na stole a nic nedělal. Z něj pocházel tento zázrak? Tenkrát si myslel, že to má vyluzovat hudbu. Ten chlapík, který teď poskakoval kolem vozu a hrozil ostatním pěstmi, musel být sám Mervin. Jaké další zvláštnosti, jaké zázraky lidé tady na Akademii tvoři?

Když se zeptal, přičemž stále pozoroval muže pracující dole na voze, Idrien si hlasitě odfrkla. Z úcty k Draku Znovuzrozenému mluvila jen trochu nazlobeně a nakonec už jen znechuceně. „Už dost špatné je, že jsem musela dát místo těm filozofům, historikům a aritmetikům a jim podobným, ale ty jsi řekl, ať vezmu každého, kdo bude chtít vytvořit něco nového, a ať je tu nechám, pokud budou vykazovat nějaké pokroky. Asi jsi doufal, že získáš zbraně, ale teď mám na krku tucty snílků a budižkničemů, každý má jednu dvě staré knížky a rukopisy, které všechny pocházejí z doby Úmluvy Deseti států, víš, pokud už ne ze samotného věku pověstí, alespoň oni to tvrdí, a všichni se snaží vyznat v kresbách, náčrtcích a popisech věcí, které nikdy neviděli, a možná ani nikdo jiný. Já viděla staré rukopisy, kde se psalo o lidech s očima na břiše a zvířatech půldruhého sáhu vysokých s kly delšími než člověk a městech –“

„Ale co dělají, hlavní mistro Tarsinová?“ chtěl vědět Rand. Muži pracující na dvoře se pohybovali cílevědomě, ne jako by viděli neúspěch. A ten vůz jel.

Tentokrát zafrkala hlasitěji. „Hlouposti, můj pane Draku, to dělají. Kin Tovere sestrojil ten svůj velký dalekohled. Měsíc skrz něj vidíš jasně jako svou dlaň, a taky to, o čem tvrdí, že to jsou jiné světy, ale k čemu je to dobré? A ještě chce postavit větší. Maryl Harkeová vyrábí obrovské draky, říká jim kluzáky, a na jaře se bude zase vrhat z kopců. Když ji vidíš, jak se snáší na těch křídlech, srdce ti skočí až do krku. Příště, až se jí ten krám ohne, zláme si víc než ruku, to ti povídám. Jander Parentakis věří, že dokáže pohánět říční bárky s koly ze mlejna, nebo tak něco, ale když dal na palubu dost mužů, aby otáčeli klikami, už tam nebylo místo pro náklad a každá loď s plachtami ho snadno předhonila. Ryn Anhara chytá blesky do velkých nádob – pochybuju, že i on ví proč – a Niko Tokamová je stejně praštěná s těmi svými –“

Rand se otočil tak rychle, až ustoupila, a dokonce i Dobraine přešlápl, jako správný šermíř. Ne, nebyli si jím jistí. „On chytá blesky?“ zeptal se Rand tiše.

Náhle pochopila a zamávala rukama. „Ne, ne! Ne jako... takhle!“ Ne jako ty, řekla málem. „Je to taková vymyšlenost s dráty a kolečky a velkými hliněnými nádobami a Světlo ví čím ještě. Říká tomu blesky a jednou jsem viděla, jak na jednu tu nádobu skočila krysa, na ty kovové tyčky, co z ní trčí. Rozhodně to vypadalo, jako by do ní udeřil blesk.“ Do hlasu se jí vloudila naděje. „Jestli chceš, řeknu mu, aby toho nechal.“

Snažil se představit si, jak někdo létá na draku, ale bylo to příliš směšné. A chytání blesků do nádob si ani představit neuměl. Přesto... „Ať pokračují jako doposud, hlavní mistro. Kdo ví? Třeba se ukáže, že jeden z těch vynálezů je důležitý. Jestli bude některý fungovat, jak má, dej vynálezci odměnu.“

Dobraine se zatvářil pochybovačně, třebaže se mu to podařilo téměř dokonale zakrýt. Idrien se mrzutě uklonila, dokonce udělala pukrle, ale očividně si myslela, že po ní chce, aby nechala prasata létat, pokud to dokážou.

Rand si nebyl jistý, nakolik s ní nesouhlasí. Nakonec by však jednomu z těch prasat mohla narůst křídla. Ten vůz se pohnul . Velice toužil po tom, aby tu po něm něco zůstalo, něco, co by světu pomohlo přežít nové Rozbití, o němž Dračí proroctví předpovídala, že je přivodí. Potíž byla v tom, že neměl tušení, co by to mohlo být, kromě škol samotných. Kdo mohl vědět, jaké zázraky dokážou? Světlo, chtěl postavit něco , co by vytrvalo.

Myslel jsem, že dokážu budovat , zamumlal mu v hlavě Luis Therin. Mýlil jsem se. My nejsme budovatelé, ani ty, ani já, ani ten druhý. My jsme ničitelé. Ničitelé .

Rand se zachvěl a prohrábl si vlasy. Ten druhý? Občas hlas v jeho hlavě zněl úplně normálně, právě když byl nejšílenější. Dobraine i Idrien ho pozorovali, Dobraine nejspíš svou nejistotu skrýval, Idrien se s tím nenamáhala. Rand se narovnal, jako kdyby se nic nestalo, a vytáhl z kapsy dva balíčky. Na obou byl v podlouhlém kousku červeného vosku otištěn drak. Přezka opasku, který v této chvíli neměl na sobě, posloužila jako velmi působivé pečetítko.

„V tom prvním tě jmenuji svým správcem Cairhienu,“ řekl podávaje balíček Dobrainovi. V kapse měl ještě třetí pro Gregorina den Lushenose, jímž ho jmenoval správcem Illianu. „Takže by nemělo docházet k potížím, pokud by někdo pochyboval o tvé autoritě, zatímco budu pryč.“ Dobraine by takové potíže dokázal snadno vyřídit se svými ozbrojenci, jenže lepší bylo zařídit, aby nikdo nemohl pochybovat či tvrdit, že o tom nic neví. Jestli budou všichni věřit, že se na provinilce vrhne Drak Znovuzrozený, snad k žádným potížím ani nedojde. „Jsou tu rozkazy ohledně věcí, které chci vyřídit, ale kromě nich používej vlastní rozum. Až urozená paní Elain ohlásí svůj nárok na Sluneční trůn, budeš ji ze všech sil podporovat.“ Elain. Ach Světlo, Elain a Aviendha. Aspoň jsou v bezpečí. Min teď vypadala šťastněji, musela najít knížky mistra Fela. Nechá ji jít v jeho stopách až k hořkému konci, protože nebyl dost silný, aby jí to zarazil. Ilieno , sténal Luis Therin. Odpusť, Klidno! Když promluvil, zněl Randův hlas ledově jako srdce zimy. „To zjistíš, až odevzdáš ten druhý. Až ho doručíš. Vyšťourej ho, jestli to bude nutné, a rozhodni se podle toho, co řekne. Jestli se rozhodneš, že ne, nebo on odmítne, vyberu někoho jiného. Ne tebe.“