Robert Jordan - Srdce zimy

Dvůr byl umetený a velký vůz, který tu stál, byl obložen vědry, takže to připomínalo houby na palouku. Půl tuctu mužů v silných kabátech, se šátky a čepicemi, pracovalo na podivném nákladu na voze. Kolem silného kovového válce, zabírajícího polovinu vozu, byly jakési přístroje. Ještě podivnější bylo, že vůz neměl oje. Jeden z mužů vzal z trakaře opřeného stranou poleno a donesl ho ke kovové krabici upevněné pod válcem. V otevřených dvířkách krabice to rudě žhnulo a z vysokého, úzkého komína stoupal kouř. Jiný muž tancoval kolem vozu, měl vousy, neměl čapku ani žádné vlasy, mával rukama a zjevně vykřikoval rozkazy, jimž ostatní nevěnovali přílišnou pozornost. Od úst jim stoupala pára. Uvnitř bylo skoro teplo. V Akademii měli ve sklepích velké kotle a rozsáhlý systém průduchů. Zpola zahojené, nikdy nevyléčené rány v boku Randa pálily.

Neslyšel, co přesně Min říká – rozhodně nadávala – ale z jejího tónu bylo zřejmé, že hned tak neodejdou, pokud ji neodvleče. Stále se mohl na pár věcí zeptat. „Co říkají lidé? O paláci?“

„Co bys čekal,“ odtušil za ním urozený pán Dobraine trpělivě, stejně jako odpovídal na všechny ostatní otázky. Dokonce i když přiznával, že odpověď nezná, jeho tón se nezměnil. „Někteří tvrdí, že tě napadli Zaprodanci nebo Aes Sedai. Ti, kteří si myslí, že jsi přísahal věrnost Aes Sedai, dávají přednost Zaprodancům. V každém případě se vede rozsáhlá debata o tom, jestli jsi mrtvý, unesli tě nebo jsi utekl. Většina věří, že žiješ, ať už jsi kdekoliv, nebo to aspoň tvrdí. Někteří, bojím se, že jich není málo, si myslí...“ Odmlčel se.

„Že jsem zešílel,“ dokončil za něj Rand stejně vyrovnaným tónem. Nemělo smysl si s tím lámat hlavu nebo se kvůli tomu hněvat. „Že jsem část paláce zničil sám?“ Nechtěl mluvit o mrtvých. Bylo jich méně než jindy a jinde, ale dost, a některá jména se objevovala, i když zavřel oči. Jeden muž slezl z vozu, ale holohlavec ho chytil za ruku a táhl ho zpátky, aby mu ukázal, co udělal. Muž na druhé straně neopatrně seskočil a uklouzl a holohlavec pustil prvního a hnal se za druhým, jehož donutil vylézt zpátky. Co to, ve Světle, provádějí? Rand se ohlédl přes rameno. „Nejsou daleko od pravdy.“

Dobraine Taborwin, malý muž s vyholeným a napudrovaným čelem a prošedivělým zbytkem vlasů, jeho pohled nevzrušeně opětoval. Nebyl hezký – ale věrný. Na přednici tmavého sametového kabátce měl od krku téměř ke kolenům modré a bílé pruhy. Na pečetním prstenu měl řezaný rubín a další nosil na límci, ne moc velký, ale na Cairhieňana to bylo skoro křiklavé. Byl hlavou svého rodu a prošel mnoha bitvami, jenom máloco ho vylekalo. To dokázal u Dumajských studní.

Nicméně rozložitá šedivá žena, trpělivě čekající, až na ni přijde řada, vypadala stejně nevzrušeně. V ostrém protikladu k Dobrainově vznešené eleganci byly hnědé vlňáky Idrien Tarsinové poměrně prosté i pro kramářku, ale měla vlastní studnici autority a důstojnosti. Idrien byla hlavní mistrou Akademie, protože většina učenců a mechaniků si říkala mistr toho či mistra tamtoho. Vedla školu pevnou rukou a věřila na praktické věci, nové metody úpravy povrchů silnic nebo výroby barviv na látky, vylepšování sléváren a přádelen. Také věřila v Draka Znovuzrozeného. Ať už to bylo či nebylo praktické, bylo to pragmatické, a to mu stačilo.

Obrátil se zpátky k oknu a zase ten kousek skla otřel. Možná dole dělali něco s ohříváním vody – v několika vědrech ještě byla voda. V Shienaru používali velké kotle, aby ohřáli vodu do lázně – ale proč na voze? „Co jsem byl pryč, neodešel někdo náhle? Nebo se nečekaně nevrátil?“

Nečekal, že by to někdo udělal, tedy kdokoli důležitý. S holuby kupců a špehy Bílé věže – a Mazrimem Taimem. Nesměl zapomínat na Taima. Luis Therin při tom jméně zaprskal – se všemi těmi holuby, špehy a ukecanými lidmi mohl celý svět zjistit, že zmizel z Cairhienu. Ten svět, na němž záleželo tady a teď. Cairhien už nebyl místem, kde se bude bojovat. Dobrainova odpověď ho překvapila.

„Nikdo kromě... Ailil Riatin a nějaká vysoká hodnostářka Mořského národa zmizely hned po tom... útoku.“ Zaváhal jenom chviličku, ale zaváhal. Snad si také nebyl jistý tím, co se stalo. Své slovo však dodrží. To také dokázal u Dumajských studní. „Nenašla se žádná těla, ale mohli je zabít. Paní vln Mořského národa tu možnost ale odmítá vzít v úvahu. Spustila hotovou záplavu požadavků, aby jí její ženu okamžitě vrátili. Pravdou je, že Ailil mohla uprchnout na venkov. Nebo se připojit ke svému bratrovi, i když ti dala slovo. Tví tři asha’mani jsou stále ve Slunečním paláci. Flinn, Narishma a Hopwil. Lidé jsou z nich nervózní. Teď víc než předtím.“ Hlavní mistra si odkašlala a hlasitě zadupala. Ona z nich tedy rozhodně nervózní byla.

Rand jen mávl rukou. Pokud se nepřiblíží k paláci, žádný z těch tří nebyl dost silný, aby cítil, jak tu otevírá průchod. Ti tři se útoku na něj nezúčastnili, ale moudrý spiklenec by mohl vzít v úvahu i možnost neúspěchu a naplánovat, jak některé udržet v jeho blízkosti, pokud by přežil. „Ty nepřežiješ,“ zašeptal Luis Therin. „Nikdo z nás nepřežije."

Jdi zase spát , pomyslel si Rand podrážděně. Věděl, že nepřežije. Ale chtěl. V hlavě mu odpověděl opovržlivý smích, který zeslábl a zmizel. Holohlavec nechal všechny slézt a spokojeně si mnul ruce. On snad vedl proslov!

„Ailil a Shalon jsou naživu a neuprchly,“ pronesl Rand nahlas. Nechal je obě spoutané a s roubíkem, nacpané pod postelí, kde by je měli do pár hodin najít sluhové, i když štít, který spletl nad hledačkou větru Mořského národa, by se měl rozpustit mnohem dřív. Obě ženy by pak měly být schopné osvobodit se samy. „Podívej se ke Cadsuane, bude je mít v paláci urozené paní Arilyn.“

„Cadsuane Sedai přichází a odchází ze Slunečního paláce, jako by jí patřil,“ zavrčel Dobraine kriticky, „ale jak je dokázala dostat ven, aby je nikdo neviděl? A proč? Ailil je Toramova sestra, ale její nárok na Sluneční trůn se teď obrátil v prach, pokud vůbec někdy něco znamenal. Teď není důležitá ani jako figurka. A co se týče toho, že drží vysoce postavenou Atha’an Miere... K čemu?“

Rand schválně promluvil zlehka, bezstarostně. „Proč drží urozenou paní Caraline a vznešeného pána Darlina jako ‚hosty‘, Dobraine? Proč Aes Sedai dělají cokoliv? Najdeš je tam, kde jsem říkal. Pokud ti dovolí se podívat.“ Proč nebyla hloupá otázka, akorát na ni neměl odpověď. Caraline Damodred a Ailil Riatin samozřejmě zastupovaly poslední dva rody, které usedly na Sluneční trůn. A Darlin Sisnera vedl ty tairenske šlechtice, kteří ho chtěli vyhodit ze svého drahocenného Kamene, ze svého Tearu.

Rand se zamračil. Byl si jistý, že se na něj Cadsuane zaměřila, třebaže ona předstírala opak, ale co když to nepředstírala? Pokud něco, tak by to byla úleva. Samozřejmě že ano. Poslední, co potřeboval, byla Aes Sedai, která si myslí, že se může plést do jeho věcí. To úplně poslední. Třeba se Cadsuane zaměřila se svými piklemi na někoho jiného. Min viděla Sisneru s podivnou korunou. Rand o tomto jejím viděním hodně přemýšlel. Nechtěl ani pomyslet na ostatní věci, jež viděla, které se týkaly jej a zelené sestry. Bylo by možné, že si Cadsuane prostě myslí, že bude rozhodovat o tom, kdo povládne v Tearu a Cairhienu?