Robert Jordan - Srdce zimy

„Toto nebude fungovat,“ mrmlala Nyneiva už asi podesáté. „Měli jsme na ně vletět hned na začátku!“

„Měli jsme si pospíšit,“ mumlala Min temně. „Cítím, jak se mění. Jestli byl předtím kámen, tak teď je jako železo! Světlo, co mu to dělají?“ Šla s nimi jen proto, že znamenala spojení s chlapcem, neustále o něm podávala zprávy a každá byla neutěšenější než ta předchozí. Cadsuane jí neřekla, jak vypadají kobky, ne, když se holka zlomila, už jen když jí říkala, co mu udělaly sestry, jež ho unesly.

Cadsuane si povzdechla. Sebrala jen chatrné vojsko, ale i provizorní vojsko potřebuje disciplínu. Zvlášť když ho čeká bitva. Bývalo by to horší, kdyby nedonutila ženy Mořského národa zůstat na Výšinách. „Tohle zvládnu i bez vás dvou, jestli to bude nutné,“ prohlásila rázně. „Ne, nic neříkej, Nyneivo. Ten pásek může nosit Merise nebo Corele stejně dobře jako ty. Takže jestli vy, děcka, nepřestanete kňučet, nechám Alivii, aby vás dovedla zpátky na Výšiny a dala vám něco, kvůli čemu byste mohly kňučet.“ To byl jediný důvod, proč s sebou vzala tu cizí divoženku. Alivia měla sklon chovat se převelice mírně k těm, na které se nemohla dívat svrchu, ale na ty dvě hašteřivé straky se dívala velice divoce.

Obě otočily hlavy ke zlatovlasé ženě a naštěstí zmlkly. Mlčely, ale spokojené nebyly. Min mohla skřípat zuby, co hrdlo ráčí, ale Nyneivino trucovité mračení Cadsuane rozčilovalo. Ta holka byla z dobrého materiálu, avšak její výcvik byl ukončen příliš brzy. Její schopnost léčit byla téměř zázračná a její schopnosti ve všem ostatním prostě hrůza. A ani nedostala lekci v tom, že co je třeba vydržet, se musí vydržet. Cadsuane s ní vlastně soucítila. Trochu. Tuto lekci nemohla každá dostat ve Věži. Ona sama, pyšná na nově získaný šátek i svou sílu, ji dostala od téměř bezzubé divoženky na statku v srdci Černých hor. Ano, sebrala opravdu velice chatrné vojsko, aby se pokusila postavit Far Madding na hlavu.

Předpokoj s modrými dlaždicemi před síní rady byl zpola zaplněný úředníky a posly, ale to byli jen úředníci a poslové. Úředníci zaváhali ve snaživém zmatku a čekali, až promluví ten druhý, ale poslové v červených kabátech, kteří věděli, že není namístě, aby něco říkali, couvali. Úředníci se před ní rozestupovali a žádný nespěchal, aby byl prvním, kdo otevře pusu. Přesto slyšela sborové zalapání po dechu, když otevřela vysoké dveře s vyřezanou rukou a mečem.

Poradní komnata nebyla velká. Dostatečně ji osvětlily čtyři kandelábry se zrcadly a na podlaze ležel velký tairenský koberec v červené, modré a zlaté barvě. Velký mramorový krb dodával příjemné teplo, i když se skleněnými dveřmi vedoucími na terasu cloumal vítr dost hlasitě, aby přehlušil vysoké zlacené illiánské hodiny na krbové římse. Třináct vyřezávaných a zlacených křesel, téměř trůnů, tvořilo oblouk otevřený směrem ke dveřím, a v každém seděla jedna ustaraná žena.

Aleis, uprostřed oblouku, se na Cadsuane a její malý průvod zamračila. „Toto sezení je uzavřené, Aes Sedai,“ řekla chladně a formálně. „Můžeme tě požádat, abys s námi pohovořila později, ale –“

„Víš, koho máte v kobce,“ přerušila ji Cadsuane.

Nebyla to otázka, nicméně Aleis se pokusila blufovat. „Myslím, že několik mužů. Opilce, různé cizince zatčené za rvačku nebo krádež, muže z Hraničních států, jehož zatkli právě dnes, který možná zavraždil tři muže. Nesleduji seznam zatčených osobně, Cadsuane Sedai.“ Nyneiva se při zmínce o muži zatčeném za vraždu nadechla a v očích jí nebezpečně zajiskřilo, ale aspoň měla dost rozumu, aby držela pusu zavřenou.

„Takže se pokusíte zatajit, že držíte Draka Znovuzrozeného,“ podotkla Cadsuane tiše. Doufala – upřímně doufala! – že díky Verininým přípravným pracím teď couvnou. Možná by se to ještě dalo provést jednoduše. „Můžu vás ho zbavit. Čelila jsem víc než dvaceti mužům, kteří dokázali usměrňovat. Já se ho nebojím.“

„Děkujeme ti za nabídku,“ opáčila Aleis uhlazeně, „ale raději se nejdřív spojíme s Tar Valonem.“ Myslela tím, že vyjednají cenu. No, co musí být, musí být. „Nechtěla bys nám říci, jak jsi zjistila –“

Cadsuane ji opět přerušila. „Možná jsem se o tom měla zmínit dřív. Ti muži za mnou jsou asha’mani.“

Všichni tři popošli blíž, jak dostali nařízeno, a ona musela přiznat, že působí hrozivě. Prošedivělý Damer vypadal jako šedivý medvěd s bolavými zuby, hezounek Jahar připomínal elegantního, tmavého levharta a Ebenův upřený pohled vypadal s jeho mladistvou tváří obzvláště nebezpečně. Na radní rozhodně zapůsobili. Některé si poposedávaly, ale Cyprien otevřela pusu, což bylo s jejími vyčnívajícími zuby poněkud nešťastné. Sybaine, s vlasy šedými jako Cadsuane, se sesula a začala se ovívat štíhlou rukou a Cumere zkřivila rty, jako by jí bylo na zvracení.

Aleis však byla z tvrdšího materiálu, i když si přitiskla ruce na břicho. „Už jsem ti jednou řekla, že asha’mani mohou město volně navštěvovat, pokud budou dodržovat zákony. My se asha’manů nebojíme, Cadsuane, i když musím přiznat, že jsem překvapená, že tě vidím v jejich společnosti. Zvlášť vzhledem k nabídce, kterou jsi právě učinila.“

Takže teď už to je jenom Cadsuane, co? Přesto litovala, že musí Aleis zlomit. Vedla Far Madding dobře, z dnešní noci by se však nemusela nikdy vzpamatovat. „Zapomínáš na to, co se tu dnes ještě stalo, Aleis? Někdo usměrnil přímo ve městě.“ Radní se opět ošily a nejedna se ustaraně zamračila.

„Pomatení.“ Veškerý chlad jí z hlasu zmizel a nahradil ho hněv a možná i náznak strachu. Oči se jí temně leskly. „Možná se strážkyně zmýlily. Nikdo z vyslýchaných neviděl nic, co by ukazovalo na –“

„I to, co považujeme za dokonalé, může mít chyby, Aleis.“ Cadsuane natáhla ze své studny a odměřeně odebrala ze saidaru . Měla v tom cvik, ten malý zlatý kolibřík neudržel zdaleka tolik co Nyneivin pásek. „Chyby mohou procházet bez povšimnutí celá staletí, než je někdo odhalí.“ Pramen vzduchu, který spletla, stačil, aby Aleis zvedl z hlavy korunku plnou drahokamů a položil ji na koberec před jejíma nohama. „Ale jakmile jsou objeveny, vypadá to, že každý, kdo se podívá, je dokáže najít.“

Na korunku se upíralo třináct párů šokovaných očí. Všechny radní byly jako přimražené, málem nedýchaly.

„Mně to ani tak nepřipadá jako chyba, spíš jako dveře od stodoly,“ poznamenal Damer. „Myslím, že na tvé hlavě vypadá líp.“

Kolem Nyneivy se náhle objevila záře saidaru a korunka přelétla k Aleis, jen se v poslední chvíli zpomalila, takže se jí na hlavě usadila, místo aby ji praštila. Aleis měla naprosto bezkrevný obličej. Světlo saidaru kolem holky ale nezmizelo. No, ať si svou studnu vyčerpá.

„Bude...?“ Aleis polkla, když však pokračovala, hlas se jí stále lámal. „Bude stačit, když vám ho vydáme?“ Ať už myslela Cadsuane nebo asha’many, to nebylo jasné možná ani jí samé.

„Myslím, že bude,“ odtušila Cadsuane klidně a Aleis se sesula jako loutka, které někdo přestřihne provázky. Jak byly šokované ukázkou usměrňování, ostatní radní si vyměnily tázavé pohledy. Pak se oči stáčely k Aleis, výrazy zpřísněly, některé radní kývly. Cadsuane se zhluboka nadechla. Slíbila chlapci, že ať udělá cokoliv, udělá to pro jeho dobro, ne pro dobro Věže nebo kohokoliv jiného, a teď pro jeho dobro zlomila dobrou ženu. „Moc mě to mrzí, Aleis,“ pravila. Už teď u mě máš hodně velký dluh, chlapče , pomyslela si.