Robert Jordan - Srdce zimy

Cadsuane že Alannu naučila cestovat? Nicméně to pořád nevysvětlovalo, kdo to naučil Cadsuane. Tedy ne že by na tom záleželo. „A Damer a ti další dva se nechali spojit dobrovolně? Nebo si je sestry prostě vzaly tak, jako ty sis vzala mě?“

Lehce zruměněla, hlas však měla klidný. „Slyšela jsem, jak Merise žádá Jahara. Trvalo mu dva dny, než to přijal, a pokud jsem viděla, tak na něj rozhodně netlačila. Za ostatní mluvit nemůžu, ale jak říkala Cadsuane, můžeš se jich vždy zeptat sám. Rande, musíš pochopit, že ti muži se báli vrátit do té vaší ‚Černé věže‘.“ Kysele zkřivila rty. „Báli se, že je budou vinit z toho útoku na tebe. Kdyby prostě utekli, honili by je jako zběhy. Slyšela jsem, že takový je tvůj platný rozkaz. Kam jinam by teda mohli jít než za Aes Sedai? A bylo dobře, že to udělali.“ Usmála se, jako kdyby právě spatřila něco nádherného, a začala mluvit vzrušeně. „Rande, Damer objevil způsob, jak vyléčit utišení! Světlo, můžu to vyslovit, aniž by mi to zamrzlo na jazyku. Vyléčil Irgain, Ronaille a Sashalle. Ty ti taky přísahaly věrnost, stejně jako všechny ostatní.“

„Co tím myslíš, všechny ostatní?“

„Myslím tím všechny sestry, které drží Aielové. Dokonce i červené.“ Říkala to zpola nevěřícně, což bylo docela v pořádku, ale když položila obě nohy na podlahu a naklonila se k němu, zatvářila se napjatě. „Jedna každá z nich přísahala a přijala trest, jaký jsi uložil Nesune a ostatním, prvním pěti, jež přísahaly. Cadsuane jim nevěří. Nedovolila by jim vzít si své strážce. Připouštím, že zprvu jsem si nebyla jistá, ale věřím, že jim můžeš věřit. Přísahaly tobě. Víš, co to pro sestru znamená. Nemůžeme porušit přísahu, Rande. Prostě to není možné.“

Dokonce i červené. Překvapilo ho, když mu těch prvních pět zajatkyň nabídlo svou věrnost. Elaida je poslala, aby ho unesly, a ony to udělaly. Byl si jistý, že přísahu složily jen proto, že je ta’veren , ale to jenom změnilo šance, změnilo to, co by se mohlo stát jedenkrát z milionu případů, v jistotu. Bylo velice těžké uvěřit, že by červená za jakýchkoliv okolností přísahala muži, jenž dokáže usměrňovat.

„Potřebuješ nás, Rande.“ Vstala a nakročila, jako by chtěla začít přecházet, ale zůstala stát a jen na něj upřeně civěla. Uhlazovala si sukně, ale jako by si to ani neuvědomovala. „Potřebuješ podporu Aes Sedai. Bez ní budeš muset každý stát dobýt, a v tom sis zatím příliš dobře nevedl. Povstání v Cairhienu ti může připadat ukončené, ale ne všem se líbí, že byl Dobraine jmenovaný správcem ve tvém jméně. Hodně lidí by mohlo přejít k Toramu Riatinovi, pokud se znovu objeví. Vznešený pán Darlin je v pohodlí v Kameni, jak jsme se doslechli, a prohlásil se tvým správcem v Tearu, ale vzbouřenci neopustili Haddon Mirk, aby ho podpořili. A v Andoru sice Elain z rodu Trakandů možná tvrdí, že tě bude podporovat, jakmile získá trůn, ale vymanévrovala tvé vojáky z Caemlynu, a já budu nosit zvony do Morny, jestli je nechá v Andoru, až uspěje. Sestry ti můžou pomoct. Elain nás vyslechne. Vzbouřenci v Cairhienu a Tearu je vyslechnou. Bílá věž zastavuje války a končí povstání už tři tisíce let. Smlouva, kterou Rafela a Merana vyjednaly s Harine, se ti nemusí líbit, ale dostaly všechno, oč jsi žádal. Světlo, člověče, dovol nám ti pomoci!“

Rand pomalu kývl. Mohl by to být způsob, jak na lidi udělat dojem svou mocí, když mu Aes Sedai slíbí věrnost. Strach, že by s ním mohly manipulovat s nějakými vlastními záměry, ho zaslepil před vším ostatním. Nerad to přiznával. Byl hlupák.

Člověk, jenž věří všem, je hlupák , ozval se Luis Therin, a člověk, který nevěří nikomu, je taky hlupák. Všichni jsme hlupáci, když žijeme dost dlouho . Mluvil skoro jako duševně zdravý.

„Vrať se do Cairhienu,“ nakázal Alanně Rand. „Vyřiď Rafele a Meraně, že chci, aby zašly za těmi vzbouřenci v Haddon Mirku. Ať si s sebou vezmou taky Beru a Kirunu.“ O těch čtyřech kromě Alanny Min říkala, že jim může věřit. Co to říkala o těch pěti, které s sebou přivedla Cadsuane? Že mu každá bude jistým způsobem sloužit. Jenže to nestačilo. „Chci Darlina Sisneru za svého správce a zákony, které jsem vydal, budou platit dál. Můžou dohodnout cokoliv jiného, pokud to ukončí povstání. Pak... Co se děje?“

Alannin výraz se změnil a ona se sesula zpět do křesla. „Já jen, že jsem jela celou tu cestu, a ty mě hned zase posíláš pryč. Asi je to nejlepší, když je ta holka tady.“ Povzdechla si. „Ani nevíš, čím jsem v Cairhienu prošla, když jsem pouto maskovala jen natolik, aby mě to, co vy dva provádíte, celou noc nebudilo. Je to těžší než ho zamaskovat úplně, ale já nerada úplně ztrácím spojení se svými strážci. Jenže vrátit se do Cairhienu bude skoro stejně špatné.“

Rand si odkašlal. „Proto chci, abys to udělala.“ Ženy, jak zjistil, mluvily o některých věcech mnohem otevřeněji než muži, ale stále ho šokovalo, když to dělaly. Doufal, že Elain a Aviendha pouto maskují, když se miluje s Min. Když byli spolu v posteli, kromě ní žádná neexistovala, a totéž platilo, když byl s Elain. O tom se ale s Alannou rozhodně bavit nechtěl. „Možná to tu vyřídím, než skončíš v Cairhienu. Kdyby ne... Kdybych to nezvládl, můžeš se sem vrátit. Ale budeš se ode mě držet dál, dokud neřeknu opak.“ I s tím omezením poutem znovu proplula radost.

„Takže ty mi neřekneš, kdo se s tebou spojil, co?“ Rand zavrtěl hlavou a ona si povzdechla. „Měla bych jít.“ Vstala, vzala si plášť a přehodila si ho přes ruku. „Cadsuane je dost netrpělivá. Sorilea jí vynadala, že nás hlídá jako matka, a to ona dělá. Jistým způsobem.“ U dveří se zastavila na poslední otázku. „Proč tu jsi , Rande? Cadsuane je to možná jedno, ale mně ne. Zachovám to tajemství, jestli chceš. Já nikdy v državě nedokázala zůstat déle než pár dní. Proč tu chceš zůstávat ty, když tu ani necítíš pravý zdroj?“

„Pro mě to možná není tak zlé,“ zalhal. Uvědomil si, že by jí to mohl říci. Věřil jí, že tajemství zachová. Ale ona ho považovala za svého strážce a byla zelená. Žádné vysvětlení by ji nedonutilo nechat ho, aby tomu čelil sám, jenomže ve Far Maddingu se nedokázala sama bránit o nic lépe než Min, možná hůř. „Běž, Alanno. Už jsem ztratil dost času.“

Když byla pryč, znovu se opřel zády o stěnu a pohladil flétnu. Místo hraní však přemýšlel. Min říkala, že potřebuje Cadsuane, ale Cadsuane se o něj zajímala jen ze zvědavosti. Nevychované zvědavosti. Musel ji nějak zaujmout. Jak by to, ve Světle, měl udělat?

Verin se s nepatrnými obtížemi vysoukala z nosítek na nádvoří Aleisina paláce. Na takové věci prostě nebyla stavěná, ale ve Far Maddingu to byl nejrychlejší způsob dopravy. Kočáry každou chvíli uvázly mezi lidmi a na některá místa se vůbec nedostaly. Jak se smrákalo, vlhký vítr od jezera byl stále studenější. Verin vylovila dvě stříbrné pence z měšce a dala je nosičům. Neměla to dělat, neboť to byli Aleisini chlapci, to ale Eadwina nemohla vědět. Oni neměli přijmout, ale stříbro jim bleskově zmizelo v kabátech a mladší z nich, pohledný chlapík ve středních letech, se jí dokonce uklonil, než zas oba zvedli nosítka a odklusali do stájí, což byla nízká budova v rohu u přední hradby. Verin si povzdechla. Chlapec ve středních letech. Netrvalo dlouho a začala mít dojem, že Far Madding nikdy neopustila. Musela si na to dávat pozor. Mohlo by to být nebezpečné, a nejen kdyby Aleis nebo někdo jiný odhalil její klam. Tušila, že rozkaz odsuzující Verin Mathwin do vyhnanství nebyl nikdy zrušen. Far Madding mlčel, když Aes Sedai porušila zákon, ale radní neměly důvod se Aes Sedai bát, a Věž, ze svých vlastních důvodů, na oplátku mlčela, když tu občas sestru připoutali k soudnímu bičování. A Verin nehodlala být posledním důvodem k mlčení Věže.