Robert Jordan - Srdce zimy

„Asi asha’man, řekla bych,“ poznamenala Aleis klidně a odtrhla zrak od Cadsuane. „To nám nemusí dělat starosti. Můžou klidně vstoupit do města, pokud dodržují zákony.“ I když byla klidná, několik žen za ní se zahihňalo jako nové plavčíce poprvé mezi suchozemci. „Odpusť, Aes Sedai. Far Madding tě vítá. Obávám se však, že neznám tvoje jméno.“

Verin se stále dívala dolů na podlahu. Shalon znovu nahlédla přes zábradlí a zamrkala, jak se černé klíny... změnily. Nejdřív byly černé a ukazovaly k severu, vzápětí byly opět čiré a ukazovaly do středu bludiště. Neotočily se. Prostě jednu chvíli byly tam a vzápětí jinde.

„Všechny mi můžete říkat Eadwina,“ ohlásila Verin. Shalon jen tak tak nenadskočila. Kumira ani nemrkla. „Myslíš někdy na historii, první radní?“ pokračovala Verin, aniž by vzhlédla. „Guaire Amalasan obléhal Far Madding tři týdny. Ke konci to bylo dost drsné.“

„Pochybuju, že chtějí slyšet o něm ,“ vyjela ostře Cadsuane a některé radní se opravdu tvářily znepokojeně. Kdo ve Světle byl ten Guaire Amalasan? To jméno jí znělo povědomě, ale nedokázala ho zařadit. Nepochybně nějaký suchozemský dobyvatel.

Aleis se podívala na Cadsuane a stiskla rty. „Historie Guaira Amalasana označuje za pozoruhodného generála, Eadwino Sedai, možná hned za Artušem Jestřábí křídlo. Proč sis vzpomněla právě na něj?“

Shalon ještě nikdy neviděla, že by některá z Aes Sedai, putující s Cadsuane, nevěnovala pozornost i nejledabylejšímu varování stejně rychle, jako poslouchaly její rozkazy, ale tentokrát si jí Verin nevšímala. Ani nevzhlédla. „Jenom mě napadlo, že nedokázal použít jedinou sílu, a přesto Far Madding rozmáčkl jako přezrálou švestku.“ Obtloustlá malá Aes Sedai se zarazila, jako by ji právě něco napadlo. „Víte, Drak Znovuzrozený má vojska v Illianu, Tearu, Andoru a Cairhienu. Nemluvě o desítkách tisíc Aielů. Jsou hodně divocí, tihle Aielové. Moc by mě zajímalo, proč jste tak samolibé, když vás právě zkoumal jeho asha’man.“

„Myslím, že už jsi je vyděsila dost,“ vyjela Cadsuane ostře.

Verin se konečně otočila a vykulila oči, jako polekaný suchozemský pták. Tlustýma rukama dokonce zamávala jako křídly. „Aha. Nechtěla jsem... Ach ne. Podle mě by proti vám Drak Znovuzrozený už vytáhl, kdyby chtěl. Ne, myslím, že spíš Seanchané... Slyšely jste o nich? To, co se dozvídáme z Altary a dál na západ, je vážně dost hrozné. Zřejmě smetou všechno, co se jim postaví do cesty. Ne, oni jsou pro něj asi důležitější než získání Far Maddingu. Pokud ovšem neuděláte něco, co by ho rozzlobilo nebo rozčílilo jeho stoupence. Ale jsem si jistá, že na něco takového jste příliš inteligentní.“ Tvářila se velice nevinně. Radní se zavrtěly, vlnka, jakou na hladině udělají malé rybky, když dole pluje perutín.

Cadsuane si povzdechla, očividně jí došla trpělivost. „Jestliže se chceš bavit o Draku Znovuzrozeném, Eadwino, tak musíš beze mě. Já se chci opláchnout a dát si horký čaj.“

První radní sebou trhla, jako by na ni úplně zapomněla, jakkoliv to vypadalo neuvěřitelně. „Ano. Ano, zajisté. Cumere, Narvais, doprovoďte, prosím, paní vln a Cadsuane Sedai do... do mého paláce a uvítejte je tam.“ Malé zaškobrtnutí byl jediný náznak, jak jí vadí, že bude mít Cadsuane na bytě. „Chci si ještě promluvit s Eadwinou Sedai, zlíbí-li se jí.“ Aelis spolu s většinou radních odplula. Verin se náhle zatvářila poplašeně a nejistě. Shalon jí to nevěřila o nic víc než dřívější nevinnost. Myslela si, že ví, kde je Jahar. Jenom nevěděla proč.

Ženy, které Aleis určila, ta hezká, jež se mračila na Cadsuane, a štíhlá šedovlasá žena, vzaly žádost první radní jako rozkaz, což asi také byl. Roztáhly roucha, předvedly ty mírné úklony a zeptaly se Harine, zlíbí-li se jí doprovodit je, a květnatě jí sdělily, jak je těší, že ji smějí doprovodit. Harine je poslouchala s kyselým výrazem. Mohly by jí do cesty házet růžové lístky, kdyby chtěly, ale první radní ji zanechala svým podřízeným. Shalon napadlo, jestli se tak nesnaží vyhnout její sestře, dokud nevychladne.

Cadsuane se nedívala, jak Verin odchází s Aleis, ne otevřeně, ale nepatrně zkřivila rty v úsměvu, když zmizely z dohledu. „Cumere a Narvais,“ řekla náhle. „To bude Cumere Powys a Narvais Maslin, co? Něco jsem o vás zaslechla.“ To odpoutalo jejich pozornost od Harine. „Jistou úroveň si musí zachovat každá radní,“ pokračovala Cadsuane přísně, popadla je za rukáv a otočila je ke schodům. Radní si vyměnily ustarané pohledy a nechaly ji, na Harine zřejmě zapomněly. Ve dveřích se Cadsuane zastavila a ohlédla se, ale ne na Harine a Shalon. „Kumiro? Kumiro!“

Druhá Aes Sedai sebou trhla, ještě naposledy se podívala na zábradlí a vydala se za Cadsuane. Tudíž Harine a Shalon nezbylo nic jiného než jít taky, nebo tu zůstat a snažit se najít cestu samy. Shalon vyrazila za ostatními a Harine nebyla o nic pomalejší. Cadsuane si pořád držela obě radní, scházela po točitých schodech a tiše něco vykládala. Kumira byla za nimi a Shalon přes ni nic neslyšela. Cumere a Narvais se snažily promluvit, ale Cadsuane je nepustila ke slovu. Vypadala klidná a věcná. Ty dvě se začaly tvářit nejistě. Co, ve Světle, má ta Cadsuane za lubem?

„Tohle místo ti dělá starosti?“ promluvila náhle Harine.

„Je to, jako bych ztratila oči.“ Shalon se zachvěla. „Bojím se, paní vln, ale Světlo dej, dokážu svůj strach ovládnout.“ Světlo, doufala, že ano. Zoufale to potřebovala.

Harine kývla a zamračila se na ženy dole na schodech. „Nevím, zda v tom Aleisině paláci mají vanu dost velkou, abychom se mohly vykoupat společně, a pochybuju, že znají medové víno, ale něco najdeme.“ Nešikovně Shalon položila ruku na paži. „Jako malá jsem se bála tmy, a tys mě nikdy nenechala samotnou, dokud ten strach nepominul. Já tě taky nenechám samotnou, Shalon.“

Shalon minula schod a málem upadla. Harine její jméno používala pouze v soukromí od chvíle, co se stala paní plavby. A ještě nikdy nebyla v soukromí tak milá. „Děkuju,“ řekla a s námahou dodala: „Harine.“ Sestra ji znovu poplácala po ruce a usmála se. Usmívat se moc neuměla, ale z té neohrabané snahy byla cítit náklonnost.

Nicméně v pohledu, který vrhla na ženy před nimi, žádná náklonnost nebyla. „Možná tu skutečně můžu uzavřít dohodu. Cadsuane už přesunula jejich zátěž, takže plují v náklonu. Musíš se pokusit zjistit proč, Shalon, až se k ní dostaneš blíž. Ráda bych si pověsila Aleisiny špičáky na provázek – odejít ode mě úplně beze slova! – ale ne za tu cenu, že dovolím Cadsuane zaplést tady Coramoora do nějakých potíží. Musíš to zjistit, Shalon.“

„Myslím, že Cadsuane se do všeho plete, tak jako jiní lidé dýchají,“ opáčila Shalon s povzdechem, „ale pokusím se, Harine. Udělám, co půjde.“

„To jsi dělala vždycky, sestro. A budeš dělat. To vím.“

Shalon si povzdechla znovu. Bylo příliš brzy zkoušet hloubku sestřiny nově nalezené náklonnosti. Přiznání by mohlo přinést rozhřešení, nebo taky ne, a ona by nedokázala žít, kdyby naráz ztratila manželství a hodnost. Ale poprvé od chvíle, kdy jí Verin hrubě předhodila Cadsuaniny podmínky pro zachování jejího tajemství, začala Shalon uvažovat o přiznání.

Ve svém pokoji u Hlavy radní seděl Rand na posteli se zkříženýma nohama a zády opřený o zeď a hrál na flétnu se stříbrným náustkem, již mu kdysi dal Tom Merrilin. Byl to snad už celý věk. Tento pokoj, s vyřezávaným dřevěným obložením a výhledem na Nethvinin trh, byl lepší než ten, který opustili u Maredské koruny. Polštáře byly nacpané husím peřím a nad postelí se klenul vyšívaný baldachýn a závěsy a na zrcadle nad stolkem s umyvadlem nebyla jediná bublinka. A na krbové římse byla dokonce prostá řezba. Byla to místnost pro úspěšného obchodníka. Byl moc rád, že ho napadlo vzít si při odchodu z Cairhienu dost zlata. Přestal mít ve zvyku nosit u sebe víc peněz. Drak Znovuzrozený dostal všechno. Přesto by si s flétnou nějakou postel vysloužil. Písnička se jmenovala „Nářek pro dlouhou noc“ a Rand ji v životě neslyšel. Luis Therin však ano. Bylo to jako s tím kreslením. Rand usoudil, že by ho to mělo děsit nebo zlobit, ale jen tu seděl a hrál, zatímco Luis Therin plakal.