Ivan Jefremov - Hodina Býka

„Děkuji, děkuji vám!“ zvolal Tael radostně. Směle uchopil obě Fainy ruce a pokryl je polibky.

Rodis ale osvobodila své paže, zdvihla inženýrovu hlavu a sama ho políbila.

„Nikdy bych si nepomyslila, že člověku, který je do mne zamilován, věnuji někdy dar smrti. Jak zvláštní a smutný je život pod vládou inferna…!“

Když zpozorovala, že Tael na ni hledí nechápavě, dodala:

„V jedné ze starých pozemských legend se vypráví o bohyni smutku, která smrtelníky utěšovala otráveným vínem.“

„Znám tu legendu, a teď vím, že pochází od našich společných předků! V našem podání se víno vyrábělo z prutů vyrostlých na hrobě milenců. U vás také?“

„U nás také.“

„A je tomu tak, bohyně smutku! Zítra tedy na shledanou?

Ano?“ Inženýr Tael sám vypnul clonu, vyšel, aniž se otočil, a zavřel opatrně těžké, vysoké dveře.

Fai Rodis ulehla na pohovku a položila si bradu na zkřížené ruce. Přemýšlela o své dvojaké roli na planetě.

Chytrý vládce ji učinil skrytou zajatkyní svého paláce, izoloval ji od obyvatel Jan-Jachu. Ale zároveň jí bezděky dal možnost proniknout do samé podstaty zdejší moci, prostudovat oligarchický systém, který by člověk z dokonale organizované pozemské společnosti jinak těžko pochopil.

Ukázalo se, že jeho princip je nejvýš prostý a praktikoval se od pradávna i na Zemi v nejrůznějších podobách.

Když vládnoucí vrstvy prohlašují, že jedině ony mají za všech okolností pravdu, následuje automaticky likvidace všech, kdo otevřeně háji odlišný názor, a to Je obvykle nejinteligentnější část národa. Aby zabránili obrodě svobodného života, pokládali oligarchové za svůj hlavní úkol zlomit vůli poddaných, zmrzačit je psychicky. Proto se všude snažili přimět ke spolupráci vědce. Naštěstí úpadek biologických věd na Tormansu nedovolil podobným „vědcům“

dosáhnout vážnějších úspěchů v oněch neblahých odvětvích biologie, která svého času na Zemi div nezměnila část národa v nemyslící laciné roboty, hotové plnit vůli kohokoli.

—Když si člověk představí lidstvo v podobě pyramidy, uvažovala Rodis, — pak čím je vyšší, tím ostřejší a nepočetnější je vrchol, tvořený aktivními lidmi, ale tím širší je zároveň její základna. Jestli dříve byl člověk jako osobnost mnohostrannější a pevnější, pak s růstem pyramidy postupně ztrácel zájem o život, stával se slabším a neschopnějším.

Mnozí myslitelé v době Rozděleného Světa pokládali nudu a lhostejnost za nebezpečnější než atomovou válku! Hierarchická pyramida moci na Tormansu připadala Rodis jako stupňovitá nakupenina vrstev, které se směrem dolů mocně rozšiřovaly. Opírala se o širokou „základnu“

miliard nevzdělaných, málo schopných KŽI, poctěných „štěstím“ umřít v rozkvětu mládí.

— Naši vědci a můj učitel Kin Ruch měli úplně pravdu, pomyslila si Rodis, — když říkali, že inferno narůstá, jestliže neexistuje východisko pro nejnižší vrstvy pyramidy.

Pak musí být zbořena. Ale pyramida je přece nejpevnější ze všech staveb! Odstraněním špičky se nic nevyřeší.

Na její místo nastoupí ihned nová špička, zformovaná z nejblíže ležících vrstev. Je třeba rozbít základ pyramidy, ale k tomu bude zapotřebí opatřit nutnými informacemi hlavně vrstvu KŽI.

Fai zavolala Temný Plamen. Potřebovala se poradit s Grifem Riftem.

Grif před ní vyvstal na vzdálenost tří kroků, bohužel nepřekročitelných, a měl radost z mimořádného setkání.

Rodis mu vyložila své úvahy o pyramidě a Grif se zamyslil.

„Ano, to bude jediné východisko. Mimochodem je to prastará metoda všech opravdových revolucí. Přijde čas a pyramida se zhroutí, ale jen tehdy, když se dole nahromadí síly schopné zorganizovat novou společnost. Ať váš inženýr pochopí, že k tomu je zapotřebí, aby se KŽI a DŽI spojili. Jinak se Tormans nepozvedne z inferna. Rozbroje mezi nimi jsou hlavní oporou oligarchických vládců. Nemohou se obejít bez jedněch ani bez druhých, ale sami existují jen za cenu jejich rozkolu. KŽI i DŽI se osaměle zmítají v pevné kleci, vytvořené úsilím obou vrstev. Čím silněji na, sebe nevraží, tím pevnější a bezvýchodnější je klec. Je třeba zásobit je nejen informacemi, ale i zbraněmi.“

„Nemůžeme nazdařbůh rozdávat zbraně!“ řekla Rodis.

„A všeobecné informace působí příliš pomalu! Hlavní věcí v této chvíli pro ně je, aby měli obranné, nikoli útočné prostředky, přesněji řečeno, potřebují ochranu před despotismem.

Máme přece dva mocné nástroje, které pomohou uchránit vznikající skupinky před špióny a dají jim možnost rozrůst se a dozrát: je to disektor psychologické analýzy a pulzační inhibitor krátké paměti!“

„Souhlasím. Ale zprávy je třeba rozšiřovat jinak,“ projevil svůj názor Rift. „Začali jsme naivně a vytvořili nebezpečnou situaci. Radím, abychom oznámili vládcům, že zastavujeme promítání filmů. Budete mluvit pravdu, a my zatím připravíme milióny patron, které se po stovkách mohou ukrýt v kterékoli kapse. Místo filmových představení budeme rozdávat patrony s videoinformacemi na nejrůznější témata.“

„Dnes jsem pochopila, že kromě disektoru potřebují i psychologický trénink, aby se zbavili strachu před pronásledováním a před fetišizovanou mocí. Příliš hluboká propast zeje už mezi lidmi a státem, který se nad nimi tyčí jako zlá, všemohoucí síla.“

Grif Rift se nevesele usmál.

„Nechápu, proč tahle civilizace ještě existuje? Vždyť je tu narušen zákon Sineda Roba. Jestliže dosáhli vysoké techniky a podařilo se jim téměř ovládnout kosmický prostor, a přesto se nepostarali o morální zabezpečení, které je důležitější než materiální, neměli přejít přes Robův práh. Žádná společnost s nízkou morálně estetickou úrovní ho nesmí překročit, aby nezničila samu sebe. Ale oni ho překročili!“

„Že jste na to už nepřišel, Rifte! Jejich civilizace byla od samého počátku monolitní, stejně jako národ, ať se dočasně dělili na seberůznější státy. Železný příkrov oligarchie pokryl celou planetu, odvrátil hrozbu Robova prahu, ale zatarasil i východisko z inferna…“

„Máte pravdu. Ale co bude s Ahrimanovou Střelou?“

„Uvidíme…“ Fai zbystřila pozornost a ve spěchu dodala:

„Jdou sem! Na shledanou, Grife! Připravujte informační patrony, ale o tématech se dohodneme, až svoláte všechny na poradu. A sestrojte ještě víc psychologických disektorů a inhibitorů krátké paměti! Soustřeďte na ně všechny síly!“

Rodis vypnula robota a posadila se na pohovku. Cítila, že se blíží někdo cizí.

Ozvalo se zaklepání. Vstoupil vysoký a hubený starý „hadonoš“.

„Veliký předseda zve vládkyni Pozemšťanů, aby strávila večer v jeho pokojích. Čeká vás za…,“ hodnostář zvedl oči ke stěně, kde na velikých hodinách oscilovaly malé svítící kroužky, a uviděl Fainu fresku; úplně vypadl ze slavnostního tónu a rychle dokončil: „… za dva kruhy času.“

Rodis poděkovala a propustila posla. — Zase něco nového, pomyslila si, přistoupila k zrcadlu a kriticky obhlédla svůj skromný oděv.

Pozemšťanky byly rozené herečky. Rády se vžívaly do cizích roli a měnily svůj zevnějšek podle toho, koho se rozhodly představovat. V době cesty hvězdoletem přeměnila se Olla Dez v markýzu z konce feudální éry, Neja Cholli ze sebe udělala ztřeštěnou dívku z doby Rozděleného Světa a Tivisa Henako zosobnila gejšu starověkého Japonska.