Ivan Jefremov - Hodina Býka

„Kosmičtí cestovatelé, nebo tuláci vesmírem, jak nás nazvala vaše Nebeská Stráž, musí být připraveni na všechny náhody,“ řekla Fai s důrazem na posledním slově.

Vládce Tormansu zdráhavě kývl a televizní přenos skončil.

KAPITOLA IV

Odraz Inferna

Kolos Temného Plamene se blížil k povrchu planety. Oběhová rychlost vzrůstala a vzduch rozrážený ve výšce několika set kilometrů, řítil se s ohlušujícím řevem kolem nezranitelných stěn lodi, bezpečně chráněných před přehřátím i všemi druhy radiace. Ukázalo se, že na Tormansu znali přístroje pro pořizování zvukových záznamů oblohy. Sondy zachycovaly vzniklý hluk a pomocí zesilovačů rozváděly do pracoven vědců a pozorovatelů, do vysokých věží Nebeských Strážců i prostorných sídel vládců. A všem zněl ten monotónní ostrý zvuk jako výhružný signál nebezpečí, oznamující, že se blíží nezvaný host, který je lekal i přitahoval.

Technici na hvězdoletu pracovali bez oddechu, vyčíslovali programy a zakládali je do trojokých sondážních raket s tupými hlavicemi. Krátce nato se od korábu oddělily svazky spirálovitých trubek, ukryté v pětimetrových obalech rybovitého tvaru, opsaly mohutnou parabolu a dotkly se povrchu planety na určených místech. Jeden škrtl o vlny oceánu, druhý proletěl v jeho hlubinách, třetí rozčeřil hladinu řeky a další zbrázdily pole i zelené oblasti v místech povolených Tormanťany. Pak znovu vylétaly do výše, přistávaly na palubě Temného Plamene a předávaly jeho laboratořím biologické vzorky vody, půdy i vzduchu cizí planety.

Neja Cholli, Eviza Tanet i Tivisa Henako už třetí noc nezamhouřily ani oka. Za jednotvárného bzučení ultracentrifug neopouštěly svá místa u protonových mikroskopů a termostatů s nesčíslnými sériemi bakteriálních a virových kultur. Analytické komparátory porovnávaly toxiny škodlivých mikrobů Země a Tormansu a odvozovaly dlouhé vzorce imunologických reakcí, aby mohly neutralizovat dosud neznámé choroboplodné zárodky. Imunizaci získávali stejnou měrou lidé určení pro styk s planetou i ti, kteří měli zůstat na hvězdoletu. Všichni členové posádky ztěžka dýchali, tváře jim planuly a oči dostávaly horečnatý lesk.

Tor Lik a Menta Kor se musili dokonce pohroužit do hypnotického spánku, protože při tak silné reakci organismu byla jakákoliv činnost vyloučená.

A přece po několika dnech Eviza Tanet prohlásila, že ji výsledky neuspokojují a že nemůže zaručit dokonalou ochranu organismu.

„Jakou dobu byste k tomu potřebovala?“ zeptala se Fai Rodis.

Eviza se na chvíli zamyslila.

„Objevili jsme dva vysoce patogenní viry. Mohly vzniknout jen v podmínkách obrovského nakupení lidí. V současné době nic podobného na Tormansu nepozorujeme.“

„To nepřímo potvrzuje bývalou přelidněnost planety,“

řekla Fai. ,,Ale potřebovali bychom přistát co nejdřív.“

„Nutná přeměna našich obranných reakcí nastane stěží dřív než za dva měsíce,“ oznámila Eviza tónem, jako by sama byla vinna tím, že imunizace nemůže proběhnout rychleji.

Rodis se na ni usmála:

„Co se dá dělat? Jak rád by byl člověk na nové zemi hostem se všemi právy. Ale skoro nikdy se mu to nepodaří.

Vždycky se vyskytnou okolnosti, které spěchají a nesnesou odkladu. Někteří astronauti vyprávěli o nezapomenutelném pocitu při setkání s novou planetou, kde nehrozilo žádné nebezpečí, kde člověk vystoupí z hvězdoletu do křišťálového vzduchu, pod nové slunce a jako dítě běží po laskavé panenské půdě, s nezkrotnou touhou shodit ze sebe šaty a celou bytostí se pohroužit do svěžího čistého světa. A stoupat bosýma nohama po měkké trávě a cítit na obnažené pleti vítr a slunce se všemi záchvěvy proměnlivého dechu přírody! Jenom nemnohým ze statisíců cestovatelů k novým světům se podařilo zažít něco podobného!“

„To tedy znamená skafandry?“ zeptala se Neja Cholli.

„Ano, bohužel! Později, až skončí imunizace, můžeme je svléknout. Přílby si navlékat nebudeme, pouze biofiltry, už to je úspěch! Zato ale budeme připraveni za tři čtyři dny.“

„Možná že je to tak lepší,“ řekla Neja. „Analýza tormanské vody ve srovnání s pozemskou prokázala určité rozdíly ve struktuře. První čas budou všichni zesláblí, než si na ni zvyknou.“

„Copak je složení vody důležité?“ zeptala se Fai. „Když je čistá a bez škodlivých příměsí? Promiňte, ale vím o tom velmi málo.“

„Historičce odpustíme prastarý omyl,“ usmála se Eviza.

„Naši předkové dlouho pokládali vodu prostě jen za vodu, za sloučeninu vodíku a kyslíku, a nedovedli ji analyzovat.

Ukázalo se, že voda má složitou fyzikálně chemickou stavbu, na níž se podílí mnoho prvků. V pramenech, řekách i jezerech Země existují tisíce druhů vody — zdravé, škodlivé, neutrální — i když se při prosté analýze zdá stejná a dokonale čistá. Tormans je však jiná planeta, s jiným charakterem celkového vodního koloběhu, eroze i minerální nasycenosti. Její voda může působit depresívně na naši nervovou soustavu. Vybrala jsem proti tomu tabletky IGH-102. Jenom je nezapomínejte vhodit do každé tekutiny určené k jídlu či pití.“

„Tak tedy skafandry,“ vmísil se do řeči dosud mlčenlivý Grif Rift. „Bude to mít jednu výhodu…“

„Pro případ nebezpečí?“ Eviza zaklonila hlavu a kradmo pohlédla na Čedi Daan.

„Hádáte správně. Skafandr odolá noži, kulce i zápalnému paprsku,“ potvrdil Rift.

„Ale hlava, nejcennější část těla, bez přílby neodolá,“

namítla vesele Fai.

Čedi se upřeně zahleděla na Rodis, jako by se divila její živosti. Opravdu, zdrženlivá, trochu drsná velitelka expedice jako by se teď, před zatěžkávací zkouškou, docela proměnila.

„Ale co bude s vaším plánem, Čedi ?“ zeptal se Gen Atal.

„Ten začneme uskutečňovat později, až se aklimatizujeme,“

odpověděla Fai.

Čedi jen pevně stiskla rty a obrátila se k mapě Tormansu, pověšené nad vchodem do kulatého sálu.

„Čedi,“ zavolala na ni Eviza, „právě mě napadlo, jak citlivě jste reagovala na komedii, kterou sehrály Fai Rodis a Olla Dez. Ale nezdá se vám, že úmysl, vmísit se mezi lidi na Jan-Jachu jako tormanťanská dívka, má v sobě taky zárodek podvodu? Dívat se cizíma očima na věci, které vám lidé odhalí jako pravé Tormanťance? Není to vlastně špehování…?“

„Já… ano… ne, představovala jsem si to jinak. Chtěla jsem se jim prostě přiblížit, žít stejným životem jako oni, prožívat stejné těžkosti i radosti, trápení i nebezpečí!“

„Ale mít přitom možnost odejít kdykoli ke svým, že?

Disponovat vymoženostmi člověka éry Spojených Rukou?

A pak se šťastně vrátit do krásného světa na Zemi?“ útočila Eviza.

„Vidíme to každá jinak,“ začala Čedi, „ale já jsem myslila na důležitější věc.“

„Pro koho důležitější?“ Eviza byla nemilosrdná jako vyšetřovatel.

„Pro nás. Ale jim,“ Čedi ukázala na mapu Tormansu, „to nijak neublíží. Vždyť to děláme jen proto, abychom se nezmýlili, abychom poznali, jak jim pomoci.“

„Nejdřív musíme zjistit, jestli je to zapotřebí!“ řekl Grif Rift. „Může se ukázat…“

V tom okamžiku vyšlehl za oknem pro přímá pozorování oslnivý proud rudého ohně. Hvězdolet se zachvěl. Gen Atal zmizel bleskurychle ve výtahu, Grif Rift a Div Simbel se vrhli k náhradním systémům řídícího pultu.